Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Philologus. Zeitschrift für das klassische Alterthum by Ernst von LeutschReview by: H. VysokýListy filologické a paedagogické, Roč. 12, Čís. 1/2 (1885), pp. 138-142Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23433812 .

Accessed: 14/06/2014 11:34

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické a paedagogické.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.109.66 on Sat, 14 Jun 2014 11:34:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

138 Úvahy a zprávy.

Moys. 7 íhladil deposuisti; Ol. sladil. LXXXII, 8 w ftirfku Tyrum ; Ol. wtirlTtie. XCVI, 4 przyfwietili (fulgura) illuxerunt ; Ol. profwietila fu fie. Hab. 12 znyiu obstupefacies ; Ol. wzhrozyfs. XCVIII w trubách lutich in tubis ductilibus ; Ol. wyuodiczich ! CV, 32 obteczen vexatus; Ol. nuzen.

CVI, 18 wzmyzala abominata; Ol. omrzala; — 42 zahladí

oppilabit; Ol. zahradí. CXXIII, 7 wdrziena erepta; Ol. wydrziena.

CXLVI, w íitkach in tibiis ; 01. w lýtkách. J. Gebauer.

Úvahy a zprávy.

PhilologUS. Zeitschrift fur das klassische Alterthum. Heraus gegeben von Ernst von Leutsch. 44. ročník, 1885, svazek 1.

1. Hugo Landwehr: Griechische handschriften aus Fayyûm,*) str. 1—29.

II. Excerpte aus der Schrift Gřregors von Nyssa Θεωρία slg τον τον Μωυσεως βίον. Nejprve podán popis rukopisu, jenž

jest rukopis papyrový, zachoval se z něho jeden sešit, ruka jest

jiná než ta, která psala rukopis Basiliův též ve Fayyûm nalezený. Strana obsahuje 23—24 řádek, řádka 27—30 písmen, výška

rukopisu jest 18, 8 cm. Rukopis jest nyní v královském berlín

ském museu. Professor Môller v Kielu první poznal, že jsou to

zbytky spisu Řehoře Θεωρία είς τον τον Μωνοέως βίον. Ná

sleduje stručný popis písma a jeho zvláštností, pak otištěn obsah

jednotlivých listů a ukázáno, že líší se jen velmi málo od obyčej ného textu Ěehoře, jak jej vydal Mignes v Paříži 1858. Rukopis

pocházel snad z některé veřejné knihovny Arsinoy. —

Následuje

popis rukopisu, jenž obsahuje fragment z Άναλντικά υστέρα

Aristotelových. Zachoval se z části jeden list, jenž obsahuje

p. 71 Β 19 — p. 72 A 38 z Analytica posteriora. Popis tohoto

listu resp. dvou kusů z něho zachovaných. Landwehr klade list

ten asi do století sedmého. Následuje otisk obsahu listu. Nových čtení list ten nepodává, cenu však přece má.

2. B. Todt : Beitrâge zur Kritik der Eumeniden des Aeschylos, str. 30—48.

Hyperkritické, smělé, zcela zbytečné a nepravděpodobné ná

vrhy, které spisovatel s velikou jistotou a sebevědomím pronáší. Před v. 50. vypadl prý jeden verš, jejž sestavil Todt takto :

αγχιστα ταΐαόέ πον κόρας (nebo dsâg) άρηαχτικάς, ve ν. 50. schvaluje konjekturu Μ. Schmidta ποτηδόν místo ποτ ηόη. Υ. 84.

klade Todt za ν. 68. Ye ν. 85. čte οϊβ&ά μου τό μάάικεΐν, čímž

*) Srvn. Philologue, 1884, str. 106 nn.

This content downloaded from 195.78.109.66 on Sat, 14 Jun 2014 11:34:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 139

vzniká konstrukce zcela neřecká. Ve v. 92. čte Todt εκγόνων

(to navrhl již Emperius) γέρας místo rukopisného εκ νόμων

βέβας, ve v. 277. δεσμούς nebo καιρόν g místo πολλούς, καθαρ

μού místo κα&αρμονς, ϋ·έμις místo όίκη (proč?,), zcela zbytečně ve v. 299. πόνων γενέσ&αι místo δπως γένοιτο, ve v. 302. των

κάτω χ&ονός místo δαιμόνων σκιάν (!), delší výklad ο νν. 347 až 371, které Todt místy velmi libovolně restituoval, ve v. 461.

čte ρίφαβα místo rukopisného κρνψασα, v. 533. píše : άυστυχίας

μεν νβρις τοκάς (τ οκά s již Hartung navrhl) zcela zbytečně a ne

pravděpodobně, v. 613. píše násilně: άοκώ τόά' αίμα κοινόν

εκχέαι, φράσον, ve ν. 638. ταύτης όε τέχνην εϊπον místo

ταντην τοιαντην εϊπον, ve ν. 952. μοίρας nebo βιότον (!) místo φανερώς, ve ν. 998. παρ&ένον φίλας φίλοις εν φρο

νοΰντος εν ϋ-ρόνω. 3. Α. Fiihrer: Der bôotische dialekt Pindars, str. 49—60. Ačkoliv staří grammatikové nezmiňují se o boiotismech v dia

lektu Pindarově, přece shledáváme četné jich stopy. Formy, které

dosud pokládány byly za dorské, sluší míti za boiotské, na př. časté užívání a za i], formy jako βκιαρός, τάμνω = σκιερός,

τέμνω, Λιώννβος, ών, οννμα, praeposice πεόά — μετά, έν = ες

s accusativem, έσλός —

εσ&λός, όρνιχες — ορνι&ες atd., aspoň ο Většině těchto forem lze dokázati, že jsou nejen dorské, nýbrž také boiotské. Základem mluvy Pindarovy jest tedy dialekt boiotský,

A. Eussner : Zu Yegetius, str. 60.

Eussner doplňuje místo Yegetiovo epit. rei mil. III, 12 nam

quae ex usu <nota^> sunt.

4. Fr. Susemihl: Neue bemerkungen zum ersten bûche des

Lucretius, str. 61—87.

Příspěvky kritické a exegetické, stanovení mezer, trans

posice veršů v první knize básně Lucretiovy. Spisovatel jedná o těchto místech: v. 189, 205—207, 271, 321, 326,464—482,

503—634, 841, 870—874, 886, 951—1051; na konec podává Susemihl některé poznámky ku spisu Brunsovu : Lucrez-Studien.

A. Eussner: Zu Yegetius, str. 87.

Eussner čte Epitom. rei mil. IY, 32 : excepti ceteris nautarum

officiis místo rukopisného exceptis ceteris atd.

5. Theodor Fritzsche : Die komposition von Horaz Ars

poetica, str. 88—105.

V oddílu jednajícím o dramatě satyrském (v. 220—250) Horatiova listu k Pisonům opakují se některé podstatné myšlénky z partie předešlé (v. 1—219), na př. v. 234 = 45, 236 = 114, 240 = 119, 128, 43, 47, 244= 126, 193, 249 = 212, 213. Fritzsche soudí, že Horatius proto v oddílu o dramatu satyrském

myšlénky předchozí rekapituluje, že chtěl tím působiti na úmysl staršího Pisona, jenž doufal v oboru dramat satyrských s úspěchem se pokusiti. Horatius varuje jej tedy, by věc tu nepokládal za snadnou hříčku, přenésti drama satyrské na půdu římskou že

This content downloaded from 195.78.109.66 on Sat, 14 Jun 2014 11:34:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

140 Úvahy a zprávy.

není věcí lehkou. Fritzsche soudí, že celá Ars poetica rozpadá se na dva velké oddíly, totiž na část přípravnou, všeobecnou

(v. 1—219), a na část zvláštní a osobní (v. 251 až do konce); oba dva oddíly jsou vniterně spojeny oddílem o dramatě satyrském

(220—250), jejž sluší pokládati za jádro a střed celé básně, ježto končí jím část první a začíná část druhá.

N. Wecklein: Soph. Oed. tyr. 153, str. 105.

"Wecklein zbytečně navrhuje čisti místo εχτεταμαι φοβεράν

φρένα άείματι πάλλων: όνοφεράν φρένα . . .

6. Α. Chambalu: Flaviana. Untersuchungen zur geschichte der flavischen kaiserzeit, str. 106—131.

Velmi důkladná a zajímavá studie historická. Y první části

svého pojednání (str. 106—123) jedná Chambalu o prvním a pátém konsulátu Domitianově a dokazuje, že zpráva Suetoniova Dom.

2 : in sex consulatibus nonnisi unum ordinarium gessit (sc. Do

mitianus) eumque cedente ac suffragante fratre (sc. Tito) jest mylná, že naopak v listopadu r. 71. zvolen byl Titus za konsula na

r. 72. a Domitian byv již v březnu r. 71. designován bratrovi

ustoupil a sám první pro něho v komitiích hlasoval. Suetonius

trrdí tedy o Titovi to, co platí o Domitianovi. Také tím jest

zpráva Suetoniova mylná, že praví : unum ordinarium gessit, neboť Chambalu dokazuje velmi důkladně, že také pátý konsulát

Domitianův (r. 77.) byl vlastně ordinarius, že však Domitian byv

designován tento úřad snad jen krátký čas zastával a že Titus

domohl se toho, aby byl sám místo Ďomitiana zase za konsula

zvolen.

Aby pak Vespasian spor synů svých urovnal, ustoupil prý sám z úřadu svého konsulského (byl totiž Vespasian s Domi

tianem zároveň designován) a na místo jeho zvolen byl nyní Domitian jakožto consul suffectus. Byl tedy Domitian téhož roku

(77.) nejprve consul designatus a pak consul suffectus. — V druhé

části (str. 123—-131) pojednává spisovatel o sporu ústavním mezi

Titem a Vespasianem a podává při tom obšírný apparát numis

matický. Spor ten měl základ svůj v tom, že Titus byv 5. srpna r. 70. od legií svých jakožto imperator pozdraven, činil nároky na postavení podobné postavení císařovu. Vespasian, aby se vy hnul boji se synem, dal Tita v listopadu téhož roku zvoliti za imperatora, totiž svého zákonitého nástupce. Od té doby snaží

se Titus všechna práva císařova si osvojiti, čemuž Vespasian

aspoň potají odporuje pomocí senátu a druhého syna svého Ďo

mitiana. Odtud vznikají mezi otcem a synem třenice a spory, které spisovatel obšírně vykládá.

A. Eussner: Zu Minutius Felix, str. 131.

Eussner čte Octavius 5, 8 ita in fontem refluunt et in semen

omnia revolvuntur místo rukopisného in semet revolvuntur.

Na str. 132—163 podává Hermann Haupt přehled starší

i novější litteratury týkající se Diona Cassia.

This content downloaded from 195.78.109.66 on Sat, 14 Jun 2014 11:34:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 141

A. Eussner: Zu Vegetius, str. 163.

Epit. rei mil. I, 2 : quibus (se. tironibus) et copia sanguinis suppetat ad vulnerum mortisque contemptum. Eussner athetuje

mortisque jakožto přídavek pozdější. A. Lowinski: Aeschyl. Sept. c. Theb. v. 600—606, str.

164—166. Lowinski čte ve v. 600. φιλώ místo φιλεΐ, ve v. 602. εχ&ρω

ξένον místo εχ&ρόξενον, ve v. 604. χεΐρά & '

η místo χεΐρκ δ '

a πυρώδες ομμα nebo πυρωπόν nebo též (!) γοργωπόν ομμα místo ποόώκες ομμα.

Na str. 166—171 posuzuje Hermann Schrader příznivě po

jednání Heimreichovo : Kritische Beitráge zur Wiirdigung der alten

Sophoklesscholien, programm gymnasia v Ploenu, 1884.

Alfred Wiedemaim : Zu Charon von Lampsakos, str. 171—177.

Wiedemann čte u Suidy s. v. Charon: γενόμενος κατά

o Όλνμπιάόι místo rukopisného o 9·' Όλνμπιάδι, čímž by ovšem

dosavadní chronologické obtíže odpadly. Uznati musíme hlavně

dva Charony, lampsackého a karthaginského. Některá díla Cha

ronovi lampsackému přičítaná slujií uznati za díla karthaginského

Charona, ku př. Λιβυκά, περίπλους o εκτός των 'Ηρακλείων

στηλών, Κρητικά —

Νόμοι νπο Μίνωος τεθέντες. Spis Λϊ&ιο πικά také Charonovi lampsackému přičítaný pochází od třetího

Charona, narozeného v Naukratis, jenž psal za doby Ptolemaia

Filometora četná díla o Aigyptě. Od ^Charona lampsackého po chází Περσικά, pak hlavní dílo jeho ίΐροι (— kronika, annály). Dále navrhuje Wiedemann čisti u Suidy : ώρονς εν βιβλίοις δ',

πρυτάνεις Λαμψακηνών η άρχοντας τους των Λακεδαιμονίων, εΰτιν δε χρονικά místo nemožného čtení rukopisů: πρυτάνεις

η άρχοντας τους των Λακεδαιμονίων, ježto ο prytanech u Spar tanů ničeho nevíme.^ Spis ~ίΙροι cituje se též pod titulem 'Ελλη νικά, 'Ελληνικά a Ώροι bylo totéž dílo. Κτίσεις πόλεων a περί

Λαμψάκου byly oddíly velkého spisu Charonova '£Ιροι. Spis

Πρυτάνεις Λαμψακηνών îj άρχοντες oi των Λακεδαιμονίων obsahoval srovnávací výpočet prytanů lampsackých a archontů

( = králů a eforů) spartských. Dle toho složil Charon pouze dvě díla: Περσικά o 2 knihách a Ώροι o 4 knihách s pří davkem Πρυτάνεις Λαμψακηνών.

J. Luňák: Zu Athenaeus, str. 177—178.

Luňák navrhuje u Athenaia III, 85 f čisti: περι της παρ' 'Λλκαίορ Αίολίδος místo rukopisného λεπάδος.

C. Jacoby: Zu Catullus, str. 178—182.

Jacoby probírá různá mínění pronesená o 49. básni Catul

lově, vyvrací je a přidává se k mínění Harnecker-ovu, dle

něhož je carm. 49. jakýsi lístek poděkovací Catulla k Ciceronovi ; první tři řádky obsahují allokuci, prostřední řádek dík, po slední tři řádky podpis básníka děkujícího se. Zač Catullus děkuje, nevíme.

This content downloaded from 195.78.109.66 on Sat, 14 Jun 2014 11:34:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

142 Úvahy a zprávy.

A. Eussner: P. Annius Florus, str. 182—183.

Virg. or. an. poeta p. 106 Halm čte a doplňuje Eussner:

capienti mihi in templo Iovis temperiem (?) místo rukopisného

capienti mihi in templo. Pravděpodobnější než Eussnerův jest starší návrh Schopenův ; capienti... quietem.

G. F. Unger: Phlegon uber die Olympienfeier des Iphitos, str. 183—185.

Unger čte z příčin věcných u Flegona Frag. hist. Graec. ed.

Millier III, 603 : slg δν άπο Ίφίκλον (rukopisy : Ίφίτον) ολυμ πιάδες οκτώ npóg τ a cg εκατόν (rukopisy: ΐΐ'κοβι) καταριθμούν ται sis Κοροΐβον τον Ήλεΐον.

Str. 185—192 jest věnována bibliografii. „ γ/ , , Η. Vysoký.

Rheinisclies Museum fiir Philologie. Herausgegeben von Otto Ribbeck und Franz Buecheler. Neue Folge. 40. ročník,

1885, seš. 1.

F. Blass : Zu Bergk's Poetae lyrici, ed. IV vol. III, str. 1—24.

Spisovatel podává řadu velmi pozoruhodných a duchaplných

příspěvků ku kritice textu Alkmanova Partheneia otištěného

v Bergkově sbírce Poetae lyr. Graeci, díl III4 str. 23 nn. Pří

spěvky ty mají tím větší cenu, že Blass v březnu r. 1884 znova

prozkoumal pařížský papyrus obsahující ono Partheneion Alkma

novo. Na str. 19—22 otištěn text onoho papyru s doplňky

Blassovými. L. Schwabe : Iuvenal's Geburtsjahr, str. 25—29.

L. Friedlánder soudil nejprve v programmu: De Iuvenalis

vitae temporibus, Královec 1875, a pak i jinde, že Iuvenal na

rodil se r. 820 abUC rr 67 po Kr., uváděje za důvod místo Iu

venalovo XIII, 16 a 17: stupet haec qui iam post terga reliquit |

sexaginta annos Fonteio consule natus (Fonteius byl konsul

roku 67). Friedlánder soudí, že Iuvenal slovy těmito míní sama

sebe, a Lehrs s ním souhlasí. Schwabe právem toto mínění za

vrhuje a vztahuje slova Iuvenalova na Calvina, k němuž se básník

satirou třináctou obrací.

E. Wellmann: Codex Hamilton 329 (Galenos), str. 30—37.

Rukopis tento (H) pocházející ze sbírky Hamiltonovy jest nyní v Berlíně a obsahuje spis Galenův Περί των 'Ιπποκράτους καΐ Πλάτωνος δογμάτων. Wellmann podává nejprve důkladný

popis rukopisu, vykládá o poměru jeho k ostatním dosud známým

rukopisům a soudí, že pro kritiku spisu Galenova má cenu značnou.

Na důkaz toho uvádí celou řadu pozoruhodných čtení, jež rukopis

podává. Dle písma pochází rukopis ze století patnáctého. H. Nissen: Ueber Tempel-Orientirung, str. 38—65. Spisovatel zmiňuje se nejprve o obřadech, za kterých

u Aigypťanů chrámy byly svěceny, jak osa chrámu stanovena, čili,

This content downloaded from 195.78.109.66 on Sat, 14 Jun 2014 11:34:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions