Bohemia

Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder

A Journal of History and Civilisation in East Central Europe

Herausgegeben im Auftrag des Collegium Carolinum

von Martin Schulze Wessel, Hans Lemberg und Michaela Marek

Band 46 Heft 1 2005

Redaktionsbeirat:

Christoph Boyer (Salzburg), Peter Bugge (Aarhus), Gary B. Cohen (Minneapolis, MN), Mark Cornwall (Southhampton),

Horst Förster (Tübingen), Steffen Höhne (Weimar), Miroslav Hroch (Prag), Elena Mannová (Bratislava),

Sheilagh Ogilvie (Cambridge), Jiří Pešek (Prag) und Helmut Slapnicka (Linz)

INHALT

GERMANS – JEWS – CZECHS: THE CASE OF THE CZECH LANDS

Editorial

AUFSÄTZE

INTRODUCTION

Michael Brenner, Andreas Gotzmann, Yfaat Weiss This volume of the journal “Bohemia” investigates the encounter between Central European Jews and other populations in the Czech lands among which they lived through an innovative thematic perspective, parting from the established paradigms of nationhood and assimilation, of majority versus minority. The situation of the Jews from 1880 until 1938 is taken as a case study that allows a unique analysis of political, social, cultural and religious affiliations and networks in the context of a multi-ethnic state. The issue not only adds to our knowledge about the central aspects of antisemitism and national affiliation. It also challenges ethnic definitions by focusing on their changing and interactive character as they were negotiated between the political and social camps in the ethnic triangle of Jews, Germans and Czechs.

INTRODUCTION Michael Brenner, Andreas Gotzmann, Yfaat Weiss

Ce volume de la revue „Bohemia“ s’intéresse du point de vue d’une perspective innovative à la rencontre entre les juifs d’Europe centrale et les autres groupes de la population qui vivaient dans les pays tchèques, en partant des paradigmes établis de nationalité et d’assimilation, de majorité contre minorité. La situation des juifs entre 1880 et 1938 est pris comme cas d’étude qui permet de faire une analyse unique des appartenances et des réseaux politiques, sociaux, culturels et religieux dans le contexte d’un État multiethnique. Ce volume ne fait pas qu’élargir nos connaissances sur les aspects centraux d’antisémitisme et d’appartenance nationale. Il remet aussi en question les définitions ethniques en prenant pour cible leur caractère changeant et interactif lorsque celles-ci étaient négociées entre les camps politiques et sociaux dans le triangle ethnique des juifs, des Allemands et des Tchèques.

ÚVOD Michael Brenner, Andreas Gotzmann, Yfaat Weiss

Toto číslo časopisu „Bohemia“ sleduje spolupůsobení středoevropských Židů a jiných skupin obyvatelstva žijících v českých zemích z inovační tematické perspektivy, která opouští etablovaná paradigmata o národnosti a asimilaci, o majoritě a minoritě. Situace Židů mezi lety 1880 a 1938 je příkladem, co vše umožňuje jedna jediná analýza politických, sociálních, kulturních a náboženských sounáležitostí a sítí v kontextu multietnického státu. Svazek rozšiřuje nejen naše poznatky o centrálních aspektech antisemitismu a národnostní příslušnosti. Tím že sleduje jejich proměnlivý a interaktivní charakter v procesu dohadování mezi politickými a sociálními tábory v etnickém trojúhelníku Židů, Němců a Čechů, se také zabývá etnickými definicemi.

CZECHS, GERMANS, JEWS – WHERE IS THE DIFFERENCE? The Complexity of National Identities of Bohemia Jews, 1918-1938

Kateřina Čapková

The author examines the reasons why the issue of Jewish national identity in the Bohemian lands is so bewildering, and difficult to grasp for the historians. The main argument being put forward is that this is due to the differences between the various national identities being rather minor. That made it possible for people to change their national identity without this having far-reaching consequences for their everyday life; it was even possible to have several national identities at the same time. Basically, all Jews in the Bohemian lands had three features in common: a close link to the Bohemian lands because of an almost continuous Jewish settlement in Bohemia and Moravia, a rather loose relationship to the Jewish religion, and a distinct loyalty towards the Czechoslovak state. Then what separated persons of German, Czech or Jewish descent? Taking a closer look at the differences between the student organizations, Kapper and Theodor Herzl, the author reaches the conclusion that the most decisive factors in the choice of national affiliation were not language or political preference, but first and foremost social ties either with Jewish or with non-Jewish people.

TCHEQUES, ALLEMANDS, JUIFS – OU EST LA DIFFERENCE ? La complexité des identités nationales des juifs de Bohème en 1918-1938

Kateřina Čapková L’auteur de cette contribution se demande pourquoi la question de l’identité nationale des juifs dans les pays bohèmes pendant l’entre-deux-guerres est si confuse et si difficile à saisir pour les historiens. L’idée principale de cette contribution repose sur la thèse que la raison se trouvait dans les petites différences entre les différentes identités nationales. Celles-ci permettaient aux juifs de Bohème de changer d’identité nationale sans que cela ne change grand-chose à leur vie quotidienne. Il était aussi possible d’avoir en même temps plusieurs identités nationales. Pour ainsi dire, trois points communs liaient fortement tous les juifs: un lien étroit avec les pays bohèmes – car la Bohème et la Moravie avaient derrière elles une longue tradition, presque sans interruption, d’une population juive –, des liens assez lâches avec le judaïsme et une nette loyalité envers l’Etat tchécoslovaque. Qu’est-ce qui faisait alors la différence entre des personnes d’identité allemande, tchèque ou juive? En prenant pour exemple les organisations étudiantes Kapper et Theodor Herzl, l’auteur en arrive à la conclusion que le choix de l’identité nationale n’était pas déterminé par la langue ou le programme politique, mais surtout par les liens sociaux avec la population juive et non-juive.

ČEŠI – NĚMCI – ŽIDÉ – KDE JE ROZDÍL? Komplexita národních identit českých Židů

Kateřina Čapková Autorka příspěvku se zamýšlí nad důvody, proč byla otázka národní identity Židů v Čechách v meziválečném období tak spletitá a pro historiky těžko postižitelná. Hlavní myšlenkou příspěvku je teze, že důvodem byly jen malé rozdíly mezi jednotlivými národními identitami. Tento fakt umožňoval osobám národní identitu měnit, aniž by to mělo dalekosáhlý dopad na jejich všední život; možné bylo i mít národních identit více najednou. V podstatě všechny Židy v Čechách spojovaly tři společné znaky: úzké pouto k české zemi díky skoro nepřetržitému židovskému osídlení Čech a Moravy, vlažný vztah k židovskému náboženství a naprostá loajalita vůči československému státu. Co tedy

osoby německé, české či židovské národnosti odlišovalo? Na příkladu srovnání studentských organizací Kapper a Theodor Herzl dochází autorka k závěru, že rozhodující pro volbu národní identity nebyl jazyk či politický program, ale především sociální vazby s židovským a nežidovským obyvatelstvem. CHOOSING TO BRIDGE: REVISITING THE PHENOMENON OF

JEWISH CULTURAL MEDIATION Hillel J. Kieval

Taking as its starting point Simmel’s contrasting images of “bridges” and “doors” this article revisits the issue of the role of Bohemian Jewish writers and artists in the mediation of Czech and German culture in the early twentieth century. The author points out that the linked projects of appropriation, translation, and transmission were not directed at Czech culture alone, but also at German, and that the mediators were frequently Czech-speaking Jews. The article turns finally to the writings of the Prague Zionist circle around the First World War, in particular to the anthology “Das jüdische Prag” (1917), whose purpose seems to have been to reimagine the city and its culture as somehow intrinsic to Jewish experience. The author argues that, in assembling the anthology, the editorial board of “Selbstwehr” demonstrated an explicit preference for Czech poetry (on Jewish themes) and German prose (written by Bohemian Jews). The project reveals the extent to which the opening to Czech culture was accompanied by a simultaneous closing to certain bodies of German writing. It was an exercise in the reclaiming of a piece of the diaspora as “Jewish” space, which purposefully violated the assumptions of liberal German hegemony in the Czech lands; self-serving, to be sure, but also courageous.

CHOISIR DE JOUER LE ROLE D’INTERMEDIAIRE: LE PHENOMÈNE DE LA MEDIATION CULTURELLE JUIVE

Hillel J. Kieval En prenant pour point de départ les images contrastées de Simmel de „ponts“ et de „portes“, cet article nous livre de nouvelles pensées sur le

rôle des écrivains et artistes bohèmes juifs qui jouèrent un rôle d’intermédiaire entre les milieux culturels tchèque et juif au début du XXe siècle. L’auteur met l’accent sur le fait que les projets liés entre eux d’appropriation, de traduction et de transmission n’étaient pas seulement destinés à la culture tchèque mais aussi à l’allemande et que les intermédiaires étaient souvent des juifs qui parlaient tchèques. L’article s’intéresse enfin aux écrits du Cercle sioniste de Prague à l’époque de la Première Guerre mondiale, notamment à l’anthologie „Das jüdische Prag“ (1917), dont le but semble avoir été de donner une image de la ville et de sa culture comme quelque chose d’intrinsèque à l’expérience juive. L’auteur argumente que, lors du choix des œuvres de l’anthologie, les éditeurs de la „Selbstwehr“ montrèrent une nette préférence pour la poésie tchèque (sur des thèmes juifs) et la prose allemande (qui fut écrite par des juifs bohèmes). Ce projet montre que l’ouverture de la culture tchèque fut accompagnée dans une large mesure d’une fermeture de certains pans de la littérature allemande. Le but était de revendiquer une partie de la diaspora en tant qu’espace „juif“ et de blesser ainsi sciemment les revendications d’hégémonie germano-libérale dans les pays bohèmes; dans leurs propres intérêts bien sûr, mais il fallait en avoir néanmoins le courage.

VŮLE STÁT SE PROSTŘEDNÍKEM: OPĚTOVNÉ SETKÁNÍ S FENOMÉNEM ŽIDOVSKÉHO KULTURNÍHO

ZPROSTŘEDKOVATELSTVÍ Hillel J. Kieval

Vycházeje ze Simmelových kontrastních obrazů „mostů“ a „dveří“ předkládá tento článek nové úvahy o roli českých židovských spisovatelů a umělců při zprostředkovávání mezi českou a německou kulturou na počátku dvacátého století. Autor poukazuje na skutečnost, že vzájemně provázané projekty osvojování, překládání a přenášení nebyly zaměřeny pouze na českou, ale také na německou kulturu, a že zprostředkovateli byli často česky mluvící Židé. Na závěr se příspěvek věnuje spisům českého sionistického okruhu z doby kolem první světové války, zvláště antologii „Das jüdische Prag“ (1917), jejímž záměrem, jak se zdá, bylo zprostředkování představy města a jeho kultury jako podstatného momentu židovské zkušenosti. Autor argumentuje tím, že vydavatelé časopisu „Selbstwehr“ při sestavování antologie jasně preferovali českou poezii (s židovskou tématikou) a německou prózu (psanou českými

Židy). Výzkum ukazuje, jak úzce bylo otevření se české kultuře provázáno s paralelním vymezením vůči jistým částem německy psané literatury. Celé počínání vedla snaha reklamovat pro sebe část diaspory jako „židovský“ prostor a tím záměrně narušit nárok na německou liberální hegemonii v českých zemích; ve vlastním zájmu, jistě, ale odvahy k tomu bylo také třeba.

MITTEL-EUROPA? SOME AFTERTHOUGHTS ON PRAGUE JEWS, “HYBRIDITY,” AND TRANSLATION

Scott Spector It is well known that primarily German-speaking Jewish Prague writers of Franz Kafka’s generation took on the translation of the key works of Czech modernism and their mediation to a broader European public. This group included Max Brod, Franz Werfel, Rudolf Fuchs, and Otto Pick, among others. Earlier study has explored how this extraordinary cultural contribution could be seen within the context of other exceptional literary production of this generation, as well as the context of ethnic cultural politics in Bohemia in the early twentieth century. This piece seeks to reframe those explorations within the theoretical frame suggested by the term “hybridity,” specifically as it has been used by post-colonial literary theorists. Turning then to specific examples of Prague Jewish translators, the focus will be on the specificity of the cultural meanings of translation at this particular historical moment.

L’EUROPE CENTRALE ? QUELQUES REFLEXIONS SUR LES JUIFS DE PRAGUE, L’“HYBRIDITE,” ET LA TRADUCTION

Scott Spector Il est bien connu que ce sont essentiellement les écrivains juifs germanophones de Prague de la génération de Franz Kafka qui se chargèrent de traduire les ouvrages clés du modernisme tchèque et de les répandre auprès d’un large public européen. Ce groupe comprenait entre autres Max Brod, Franz Werfel, Rudolf Fuchs et Otto Pick. Une étude précédente a recherché comment cette contribution culturelle extraordinaire pouvait être vue tant dans le contexte d’une autre

production littéraire exceptionnelle de cette génération que dans le contexte de politiques culturelles ethniques dans la Bohème du début du XXe siècle. Cet essai tente de recentrer ces recherches dans un cadre théorique placé sous le terme d’“hybridité“ tel qu’il a été utilisé notamment par les théoriciens littéraires post-coloniaux. En prenant pour appui des exemples spécifiques de traducteurs juifs pragois, l’attention est particulièrement portée sur la spécificité des significations culturelles des traductions à ce moment particulier de l’histoire.

STŘEDNÍ EVROPA? NĚKTERÉ DODATEČNÉ ÚVAHY O PRAŽSKÝCH ŽIDECH, „HYBRIDITĚ“ A PŘEKLADU

Scott Spector Je dobře známo, že převážně německy mluvící pražští židovští spisovatelé generace Franze Kafky se ujali překladu stěžejních děl české moderny a jejich zprostředkování širšímu evropskému publiku. K této skupině patřili mimo jiné Max Brod, Franz Werfel, Rudolf Fuchs a Otto Pick. Ve své dřívější studii se autor zabýval otázkou, jakým způsobem lze tento nevšední kulturní příspěvek vnímat jak v kontextu jiných neobvyklých literárních děl této generace, tak v kontextu etnické kulturní politiky v Čechách počátku 20. století. V tomto příspěvku se snaží zasadit své dřívější výzkumy do teoretického rámce, který je prezentován pod pojmem „hybridita“, a to především ve významu, v jakém jej užívali postkoloniální literární teoretici. Věnujíc se dále jednotlivým příkladům pražských židovských překladatelů, soustředí autor svou pozornost na zvláštní kulturní význam překladu v tomto speciálním historickém momentu.

INTRODUCING INTELLECTUAL AND POLITICAL HISTORY TO THE HISTORY OF EVERYDAY LIFE:

Multiethnic Cohabitation and Jewish Experience in Fin-de-Siècle Bohemia

Dimitry Shumsky

The author examines the Jewish side of the Czech-German-Jewish triangle on the eve of World War I using a methodological combination of intellectual and political history on one hand and historiography of everyday life on the other. For starters, he observes that the tendency of the political discourse, whether Czech or German, to look at Czechs and Germans as linguistically and culturally monolithic entities is quite misleading, especially if one extends it to the Jewish populace which has then to be split into “German Jews” and “Czech Jews.” The resulting impression that most of Jewish society strictly adhered to either the German or the Czech position is definitely wrong with the majority of Jews who may be called bilingual, although it still holds true of quite a few people, in particular figures with a pronounced attachment to public and political bodies. Looking at the everyday experience of bilingual Jews, he finds a way of life that integrates German and Czech affinities at least to a certain extent. To gain more insights into the creative output and thinking of this group, he explores the everyday experience of a number of Jewish intellectuals from Prague in greater detail. To sum it all up, Brod’s “Ein tschechisches Dienstmädchen” is not a semi-utopian, semi-colonialist fantasy, but the reflection of the complex bilingual/bicultural existence experienced by Brod since birth.

L’HISTOIRE QUOTIDIENNE COMBINÉE AVEC L’HISTOIRE INTELLECTUELLE ET POLITIQUE:

Les relations multiethniques et la vie juive en bohème à l’avènement du XXe siècle

Dimitry Shumsky L’auteur examine le côté juif du triangle tchèque-allemand-juif à la veille de la Première Guerre mondiale. Son approche consiste à combiner l’histoire intellectuelle et politique avec l’histoire de la vie quotidienne. Au début, il remarque que la tendance des discours politiques – qu’ils soient tchèques ou allemands – de considérer les Tchèques et les Allemands comme des entités linguistiquement et culturellement monolitiques, conduit à l’erreur, notamment si l’on applique à la population juive et si on classifie de force celle-ci en „juifs allemands“ et “juifs tchèques“. L’impression qui en résulte, à savoir que la plupart de la société juive adhérait strictement soit à la position allemande, soit à la position tchèque, ne correspond aucunement à la majorité des juifs dits

bilingues, même si cela reste vrai pour certains juifs, notamment ceux qui étaient engagés dans la vie publique ou dans des groupes politiques. En étudiant la vie quotidienne des juifs bilingues, l’auteur découvre un style de vie, qui combine un sentiment d’appartenance allemande et tchèque du moins dans une certaine mesure. Afin de mieux comprendre la manière de penser et la production intellectuelle de ce groupe, il analyse les expériences quotidiennes faites par un certain nombre de juifs intellectuels de Prague. Pour résumer le tout, „Ein tschechisches Dienstmädchen“ de Brod n’est pas une image fantaisiste, semi-utopique, semi-coloniale, mais elle reflète plutôt la réalité complexe, bilingue et biculturelle à laquelle Brod fut confronté dès sa naissance. DĚJINY KAŽDODENNOSTI KOMBINOVANÉ S DUCHOVNÍMI

PROUDY A POLITICKÉ DĚJINY: Vztah národnostních skupin a život Židů v Čechách na přelomu století

Dimitry Shumsky Autor zkoumá židovskou část trojúhelníku Češi-Němci-Židé v předvečer první světové války. K problematice přistupuje spojením duchovních a politických dějin s dějinami každodennosti. Hned zkraje konstatuje, že tendence politických diskurzů – českých stejně jako německých – vnímat Čechy a Němce jako jazykově a kulturně monolitické bloky, vede k mylným závěrům. Zvlášť pokud je aplikována na židovské obyvatelstvo a toto pak nutně děleno na „německé Židy“ a na „české Židy“. Z toho plynoucí dojem, že židovská společnost si vesměs plně osvojila buď německou nebo českou pozici, je u většiny dvojjazyčných Židů zcela jistě nesprávný. A to navzdory skutečnosti, že korektně popisuje značnou část Židů. Zvláště pak ty, kdo byli veřejně činní či přináleželi k politickým uskupením. Při studiu všedního dne dvojjazyčných Židů shledává autor životní styl, který přinejmenším zčásti kombinuje pocit sounáležitosti s němectvím a s češstvím. Aby bylo možno lépe pochopit myšlenkové struktury a intelektuální tvorbu těchto skupin, anylyzuje dále autor každodenní zkušenosti několika pražských židovských intelektuálů. Paradigmaticky například román Maxe Broda „Ein tschechisches Dienstmädchen“ není výplodem fantazie napůl utopického, napůl koloniálního rázu, ale komplexním odrazem mnohovrstevné jazykové a kulturní reality, jíž byl Brod od svého narození vystaven.

HISTORY AND HISTORICAL CONSCIOUSNESS Similarities and Dissimilarities in the History of the Jews in Germany

and the Czech Lands 1918-1945 Otto Dov Kulka

This article draws a comparison between the Jews of Germany and the Jews of the Czech Lands in the period between 1918 and 1945: the parallel or analogical developments, the ties and reciprocal influences, the differences in their political and social status, and the ways with which they tried to cope with a changing historical situation. The framework for the comparison is chronological, following a parallel periodization of the history of the Jews in the two countries during these years. The axis around which the discussion will revolve is the period between 1918 and 1938 in Germany and between 1918 and 1939 in the Czech Lands. This will provide the basis for a later discussion of the parallel deportation policy in the two countries, the initiatives of Czech Jewry to establish the Theresienstadt Ghetto, and the continuation of autonomous Jewish activity in the struggle for survival under Nazi rule until the period of the so called “Final Solution.”

HISTOIRE ET CONSCIENCE HISTORIQUE Similarités et différences dans l’histoire des juifs en Allemagne et dans les

pays bohèmes entre 1918 et 1945 Otto Dov Kulka

Cet article fait une comparaison entre les juifs en Allemagne et les juifs dans les pays tchèques durant la période comprise entre 1918 et 1945: à savoir les parallèles ou les développements analogues, les liens et les influences réciproques, les différences concernant leur statut social et politique, et les différentes manières par lesquelles ils essayèrent de s’adapter à une situation historique changeante. Le cadre de la comparaison est chronologique et suit une période historique parallèle des juifs dans les deux pays pendant ces années-là. L’axe autour duquel tourne la discussion est la période comprise entre 1918 et 1938 en Allemagne et entre 1918 et 1939 dans les pays tchèques. Cette période

sert de base pour aborder ensuite le sujet des politiques parallèles de déportation dans les deux pays, des initiatives des juifs tchèques lors de la construction du ghetto de Theresienstadt et de la poursuite des activités autonomes juives dans la lutte pour survivre sous la domination national-socialiste jusqu’à la période appelée „solution finale“.

DĚJINY A VĚDOMÍ DĚJIN Podobnosti a rozdíly v dějinách Židů v Německu a v českých zemích

1918-1945 Otto Dov Kulka

Tento článek srovnává Židy v Německu s Židy v českých zemích mezi lety 1918 a 1945: paralely či analogický vývoj, vztahy a vzájemné vlivy, rozdíly v politickém a sociálním statutu, způsoby, kterými se snažili vyrovnat se změněnou historickou situací. Rámec srovnání je chronologický a sleduje paralelní periodisaci dějin Židů v obou zemích během těchto let. Osou, kolem níž se pak diskuse točí, je období mezi lety 1918 a 1938 v Německu a mezi lety 1918 a 1939 v českých zemích. Tím je položen základ pro pozdější diskusi o paralelním politickém přístupu k deportacím v obou zemích, o iniciativě českých Židů při výstavě ghetta Terezín a o pokračování autonomních židovských aktivit v boji o přežití pod nacistickou mocí až do období takzvaného „konečného řešení“.

“L’SCHONNOH HABBO! NACH DEM SCHÖNEN MARIENBAD...“

ON THE AMBIVALENCE OF A MODERN SANCTUARY Mirjam Triendl-Zadoff

From the end of the 19th century up to the 1930es the Bohemian resorts Carlsbad, Marienbad and Franzensbad were known as places of Europe-wide Jewish encounters. Paradoxically – despite their location in the heart of the Czech-German conflict and a vivid anti-Semitism – these places offered every summer a stage for Jewish experiences, which were limited to the exceptional moment of the stay. Regarding the specific sociability of spas as cultural, medical and tourist gathering places, this

article understands the Bohemian resorts as ambivalent shelters for diverse modern Jewish cultures.

„L’SCHONNOH HABBO ! NACH DEM SCHÖNEN MARIENBAD...“

AU SUJET DE L’AMBIVALENCE D’UN SANCTUAIRE MODERNE

Mirjam Triendl-Zadoff De la fin du XIXe siècle aux années 1930, les stations thermales bohèmes de Karlsbad et Marienbad étaient connues pour être des endroits où tous les juifs d’Europe se rencontraient. Paradoxalement – malgré leur situation au coeur du conflit tchéco-allemand et un antisémitisme virulent – ces lieux offraient un cadre aux expériences juives, qui restaient limitées au moment exceptionnel du séjour. Prenant en considération l’aspect social des thermes en tant que lieux culturels, médicaux et touristiques, cet article appréhende les stations thermales comme des abris ambivalents dans lesquels s’épanouissaient diverses cultures modernes juives.

„L’SCHONNOH HABBO! DO KRÁSNÝCH MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ...“

O AMBIVALENTNOSTI JEDNOHO NOVODOBÉHO UTOČIŠTĚ Mirjam Triendl-Zadoff

Od konce 19. století do třicátých let 20. století byly české lázně Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně známé jako místa, kde se setkávali Židé z celé Evropy. Paradoxně nabízely tyto lokality – i přes svou polohu v srdci česko-německého konfliktu a virulentního antisemitismu – prostor pro židovské prožitky, které ovšem zůstaly omezeny pouze na neobvyklý moment pobytu. Protože lázně byly jako místa kulturních, lékařských a turistických setkání zvláštními sociálními prostory, chápe tento příspěvek české lázně jako ambivalentní útočiště pro různé druhy moderní židovské kultury.

CZECH ANTI-SEMITISM IN THE CONTEXT OF TENSIONS BETWEEN NATIONAL AND CONFESSIONAL PROGRAMS,

AND THE FOUNDATION OF THE CZECHOSLOVAK NATIONAL CHURCH

Martin Schulze Wessel

This contribution examines the role and importance of anti-Semitism in the context of various camps developing in Czech politics up to 1918 and during the first years of the national state’s existence. The author demonstrates how closely political and confessional issues were linked with regard to the emergence of groupings as well as their eventual falling apart. Thus, the rise of the Young Czech party was not immediately accompanied by growing anti-Semitism since, among other things, the new Czech national party sought to highlight its differences from the Old Czechs by defining itself as anti-clerical and enlightened. The decisive factor for the emergence of a clerical anti-Semitism was the experience of the concordat being repealed (1868), the result being that the Catholics believed to have lost the Habsburg monarchy as “their” confessional state. Czech anti-Semitism acquired a new role after the Badeni language decree had been repealed. The vehement anti-Semitic sentiment now spreading among the Young Czechs brought them, as far as certain conflicts then being virulent were concerned, in close proximity to the clerical parties they normally were at strife with. A resolution of the tensions between confessional programs and national, enlightenment-oriented ones may be discerned in the founding of the Czechoslovak Church, which adopted Jan Hus, enlightened symbol of the Czech national movement, and thus effectively re-confessionalized even the sphere of politics.

L’ANTISÉMITISME TCHÈQUE DANS LA ZONE CONFLICTUELLE DES PROGRAMMES NATIONELS ET CONFESSIONNAUX ET LA FONDATION DE L’ÉGLISE

TCHECOSLOVAQUE Martin Schulze Wessel

Dans cette contribution, l’auteur étudie la fonction que l’antisémitisme avait pour les formations des divers camps politiques dans la politique tchèque avant 1918 et dans les premières années après la formation de

l’État national, et il explique comment les questions politiques et confessionnelles étaient étroitement liées lors de la naissance et la chute des partis. Ainsi, entre autres, la montée des Jeunes Tchèques n’était pas directement liée à un antisémitisme croissant, parce que le nouveau parti national tchèque cherchait à se délimiter des Vieux Tchèques par une autodéfinition anticléricale et éclairée. L’expérience de la résiliation du Concordat (de 1868), avec lequel les catholiques crurent avoir perdu la monarchie des Habsbourg en tant que „leur État confessionnel“, fut déterminante pour la naissance d’un antisémitisme clérical. L’antisémitisme tchèque prit un nouveau sens après le retrait des lois linguistiques de Badenis. L’antisémitisme des Jeunes Tchèques devenant alors véhément rapprocha ceux-ci dans certaines situations conflictuelles des partis cléricaux qu’ils combattaient violemment sinon. On peut voir une dissipation des tensions entre les programmes confessionnels et les programmes nationaux-éclairés dans la fondation de l’Église tchécoslovaque, qui s’appropria Jan Hus, le symbole éclairé du mouvement national tchèque, et repropagea ainsi de manière efficace le confessionnalisme dans la sphère politique.

ČESKÝ ANTISEMITISMUS MEZI NÁRODNÍMI A NÁBOŽENSKÝMI PROGRAMY A ZÁLOŽENÍ

ČESKOSLOVENSKÉ CÍRKVE Martin Schulze Wessel

Přípěvek zkoumá funkci, jakou měl antisemitismus pro různé tábory české politiky před rokem 1918 a v prvních letech po vzniku republiky a ukazuje, jak spolu při vzniku a rozpadu politických uskupení úzce souvisely politické a náboženské otázky. Vzestup Mladočechů tak například nebyl bezprostředně spojen s rostoucím antisemitismem mimo jiné proto, že tato nová národně česká strana se snažila vymezit vůči Staročechům tím, že se hlásila k antiklerikálnímu osvícenství. Rozhodující moment pro vznik klerikálního antisemitismu představovalo vypovězení konkordátu (1868), s nímž katolící, jak se domnívali, ztratili habsburskou monarchii jako „svůj“ konfesijní stát. Nový význam získal český antisemitismus po stažení Badeniho jazykových nařízení. Antisemitismus Mladočechů, který se nyní vytvořil, přivedl v některých konfliktních momentech tyto do blízkosti jinak ostře napadaných klerikálních stran. Odstranění napětí mezi

náboženskými a nacionálně osvícenskými programy lze spatřovat ve vzniku Československé církve, která si přisvojila Jana Husa, osvícenský symbol českého národního obrození, a tím jej také v politickém prostoru účinně rekonfesializovala.

„RELIGION NEBENSACHE.“ INTERMARRIAGE BETWEEN BIOLOGICAL INTEGRATION

AND (SELF-)DESTRUCTION Gaby Zürn

The focus of the article lies on the meaning of intermarriage in Czechoslovakia between 1880 and 1938 as on of the most intimate interactions between people of different ethnic identity. The author concentrates on the dynamic evolution of state laws governing marriages and the emergence of a racial discourse which especially highlighted intermarriages. In this discourse, religion increasingly became a minor matter, a “Nebensache” as it was referred to in marriage advertisements of the 1920s. Self-ascription and perception by “the other” in social spaces defined as frontiers resulted in identity constructions which are situated an a strata between what has been termed “biological integration” on the one hand and “(self-)destruction” on the other. The author comes to the conclusion that in the contemporary rascist discourse of the turn of the 19th century intermarriages served as a major building-bloc to maintain and consolidate ethnic boundaries. They, thus, became a role model to contrast the earlier, mid-19th century imagination and aspiration of biological integration.

„LA RELIGION EST SECONDAIRE“ LES MARIAGES MIXTES TIRAILLÉS ENTRE L’INTÉGRATION

BIOLOGIQUE ET L’(AUTO)DESTRUCTION Gaby Zürn

Cet article traite de la signification du mariage mixte en Tchécoslovaquie entre 1880 et 1938 en tant que l’une des formes les plus intimes d’interaction entre des personnes d’identité ethnique différente. L’auteur se concentre sur l’évolution de la législation nationale sur les mariages et

l’émergence d’un discours sur les rasses qui mettait tout particulièrement l’accent sur les mariages mixtes. Dans ce discours, la religion perdit progressivement de son importance et devint une chose secondaire comme il apparaît dans les faire-part de mariage des années 1920. La compréhension et la perception de soi-même grâce à l’autre dans des espaces sociaux définis comme des frontières menaient à des constructions identitaires qui étaient situées dans une couche intermédiaire entre „intégration biologique“ d’une part et „(auto)destruction“ d’autre part. L’auteur en arrive à la conclusion que, dans le discours racial contemporain de la fin du XIXe siècle – début du XXe siècle, les mariages mixtes servaient d’instruments majeurs pour maintenir et consolider des frontières ethniques. Ils servirent ainsi de modèles pour faire contraste à la notion précédente d’intégration biologique répandue dans la moitié du XIXe siècle qui constituait alors un idéal à atteindre.

„NÁBOŽENSTVÍ VĚC VEDLEJŠÍ“ SMÍŠENÁ MANŽELSTVÍ NA POMEZÍ MEZI BIOLOGICKOU

INTEGRACÍ A ZTRÁTOU OSOBNOSTI Gaby Zürn

Příspěvek se zabývá významem smíšených manželství jako jedné z nejintimnějších forem interakce mezi lidmi různého etnického původu v českých zemích období let 1880-1938. Do centra zájmu staví autorka vývoj státního zákonodárství týkajícího se manželství a vznik rasového diskurzu akcentujícího především manželství smíšená. V tomto diskurzu ztratilo náboženství postupně na významu, stalo se „věcí vedlejší“, jak stojí ve svatebních oznámeních z dvacátých let. Obraz sebe sama a vnímání sebe skrze „druhé“ v sociálním prostředí, které byly chápány jako mezní oblasti, vedly ke konstrukcím identity nacházejícím se v prostoru mezi „biologickou integrací“ a „ztrátou osobnosti“. Autorka dospívá k závěru, že v rasistickém diskursu kolem přelomu 19. a 20. století představovala smíšená manželství nástroj sloužící k upevnění a konsolidaci etnických hranic. Tím se stala konceptem stojícím v jasném rozporu s dřívější představou biologické integrace, která byla rozšířená a za ideál považovaná v polovině 19. století.

“SONDERWEG” OF CZECH ANTISEMITISM?

Nationalism, National Conflict, and Antisemitism in the Czech Society in the Late 19th Century

Michal Frankl Historiography has tended to link Czech antisemitism to the nationalities’ conflict between German and Czechs and to the situation of the Jews between Czechs and Germans. Thus, the Czech nationalists’ hostility towards the Jews was ostensibly due to the pro-German attitude of the Jewish minority. In reality however, the emergence of the Czech anti-Semitic movement was closely linked to changes in Czech nationalist sentiment, to the latter’s embracing an integral nationalism employing archetypical enemies and conspiration theories. The rise of Czech antisemitism was accelerated in the first place by a rift appearing in the Czech political environment, and the elections of 1897, when limited universal suffrage applied for the first time, with the first social-democratic MPs being elected. The elections were accompanied by antisemitic propaganda employed by the Young Czechs, the dominant Czech nationalist political party, by the Christian Social party and other political parties mobilizing the electorate against an alleged threat to national integrity embodied by the social democratic party which was said to be a mere instrument of Jewish conspiration. Czech anti-Semitism coming to the fore during the final years of the 19th century was caused above all by nationalist sentiment becoming increasingly radical and by the political split-up, by no means was it due to the Czech-german nationalities’ conflict.

LE „SONDERWEG“ DE L’ANTISEMITISME TCHEQUE ? Nationalisme, conflit national et antisémitisme dans la société tchèque

à la fin du XIXe siècle Michal Frankl

Dans l’historiographie, l’antisémitisme tchèque a été en général lié au conflit de nationalité tchéco-allemand et à la place des juifs entre les Tchèques et les Allemands. Ainsi, la raison de l’animosité des nationalistes tchèques vis-à-vis des juifs se trouvait dans la soi-disant attitude pro-allemande (sympathisant avec les Allemands) de la majorité

juive. En vérité, la naissance de l’antisémitisme tchèque alla de pair avec les transformations du nationalisme tchèque et de son revirement au nationalisme intégral à la fin du XIXe siècle qui opérait avec des images d’ennemis et des théories de conspiration. La montée de l’antisémitisme tchèque fut accélérée notamment par les divisions du paysage politique tchèque et les élections en 1897, au cours desquelles on vôta pour un droit de vôte général restreint et pour les premiers députés sociaux-démocrates. Ces élections furent accompagnées d’une propagande antisémite de la part des Jeunes Tchèques, du parti dominant politique national tchèque, des sociaux-chrétiens et d’autres partis politiques. Les partis mobilisèrent les électeurs sur le thème de la soi-disant menace de l’intégrité nationale par le parti social-démocrate qui n’aurait été qu’un instrument de la conspiration juive. La montée de l’antisémitisme tchèque au cours des dernières années du XIXe siècle fut surtout provoquée par la radicalisation du nationalisme et des divisions politiques, mais en aucun cas par le conflit tchéco-allemand des nationalités.

„SONDERWEG“ ČESKÉHO ANTISEMITISMU? Nacionalismus, národnostní konflikt a antisemitismus v české

společnosti na konci 19. století Michal Frankl

Český antisemitismus bývá v historiografii obvykle spojován s česko-německým národnostním konfliktem a s postavením Židů mezi Čechy a Němci. Nepřátelství českých nacionalistů vůči Židům mělo mít původ v proněmeckých postojích židovské menšiny. Formování českého antisemitského hnutí ve skutečnosti souviselo s proměnami českého nacionalismu a s jeho obratem k integrálnímu nacionalismu operujícím s obrazy nepřítele a teoriemi spiknutí. Vzestup českého antisemitismu byl urychlen především štěpením české politické scény a volbami v roce 1897, kdy se poprvé volilo podle omezeného všeobecného volebního práva a kdy byli zvoleni první sociálně-demokratičtí poslanci. Volby byly doprovázeny antisemitskou propagandou ze strany mladočechů, dominantní české nacionalistické politické strany, křesťanských sociálů a dalších politických stran, které mobilizovaly voliče proti údajnému ohrožení národní integrity ze strany sociální demokracie, která měla být pouze nástrojem židovského spiknutí. Vzestup českého antisemitismu v

posledních letech 19. století byl způsoben především radikalizací nacionalismu a politickým štěpením, nikoli česko-německým národnostním konfliktem.

A CZECH THINKER IN TERMS OF CRISIS Emanuel Rádl (1873-1942)

Bedřich Loewenstein This contribution, an expanded version of a lecture, deals with the public life of the Czech biologist, philosopher, and theorist on the emergence of nations, Emanuel Rádl, and with his interpretation of history. In many ways, Radl was influenced by T. G. Masaryk, and in certain respects he continued the latter’s intellectual work. During the crisis-laden interwar period, Rádl attacked both neo-romantic irrationalism and the naturalist neglecting of the intellectual sphere by subsuming it under natural history. Rádl’s anti-positivist understanding of philosophy was determined by an ethos of responsibility. Consequently, according to him reason must prove itself in any given situation, not act as an exponent of a certain logic of development, a community of nationally-determined interests or a closed system of values. Just like nation was an open project, an “offer to join and contribute,” so was history not a quasi-natural process approaching a predetermined goal, but a legacy to be acquired by means of dialogue and “elective affinity.” Rádl’s efforts in favor of a non-nationalist Czechoslovakia, of the primacy of primordial thruth vis-à-vis whatever personal experience and custom there may be, and of a concept of nation as “plebiscite on a daily basis” merit to be recalled by all of us. Moreover, Rádl anticipated findings of today’s “cultural turn,” as well as the theory of “imagined communities.”

UN PENSEUR TCHEQUE DE LA CRISE Emanuel Rádl (1873-1942)

Bedřich Loewenstein Cette conférence élargie traite de l’engagement public et de la conception historique d´Emmanuel Rádl, biologiste tchèque, philosophe et théoricien de la nation. Rádl fut fortement influencé par la personnalité

de T. G. Masaryk et il poursuivit à de nombreux égards l’œuvre spirituelle de ce dernier. Pendant l’entre-deux-guerres marquée par la crise, Rádl lutta autant contre l’irrationalisme néo-romantique que le nivellement naturaliste du spirituel en histoire naturelle. Sa compréhension antipositiviste de la philosophie était dictée par une éthique de la responsabilité. Ainsi, Rádl prônait que l’intellect doit faire ses preuves dans des situations concrètes et ne doit pas agir en tant que porte-parole d’une logique de développement, voire d’une communauté d’intérêt nationale et d’un système de valeurs clos. Comme la nation représente un projet ouvert, une „offre“ de collaboration, l’histoire n’est pas aussi un processus quasi-naturel adopté dans un but précis, mais un héritage qui se découvre par le dialogue et la „parenté de choix“. L’engagement de Rádl pour une Tchécoslovaquie non-nationaliste, pour que la vérité soit le fondement de chaque pratique quotidienne et pour une nation en tant que „plébiscite quotidien“, mérite d’être rappelé. Rádl anticipa également les connaissances sur le tournant culturel actuel tout comme sur la théorie des „communautés imaginées“ (imagined communities).

ČESKÝ MYSLITEL KRIZE Emanuel Rádl (1873-1942)

Bedřich Loewenstein

Rozšířená přednáška se zabývá veřejnou angažovaností a pojetím dějin českého biologa, filozofa a nacionálního teoretika Emanuela Rádla. Rádl byl silně ovlivněn osobností T. G. Masaryka a v mnoha ohledech pokračoval v jeho duchovním díle. V meziválečném období tak bohatém na krize bojoval jak proti novoromantickému iracionalismu, tak také proti naturalistickému zploštění duchovna do přírodních dějin. Jeho antipozitivistické chápání filozofie bylo určeno zodpovědně eticky. Rádl například požadoval, aby se intelekt uplatňoval v konkrétních situacích a nepůsobil jako mluvčí vývojové logiky, resp. nacionálního zájmového společenství a uzavřeného hodnotového systému. Stejně jako je národ otevřeným projektem, „nabídkou ke spolupráci“, není podle něj ani historie kvazi přirozeným, cíleným procesem, ale skrze dialog a „spřízněnost volbou“ zpřístupněné dědictví. Připomenutí si zaslouží Rádlova angažovanost pro nenacionalistické Československo, pro primát předurčené pravdy před každou životní praxí a pro národ jako

„každodenní plebiscit“. Mimo to Rádl již také předvídal poznatky dnešního cultural turn stejně jako teorii „imagined communities“.

“THEY WILL REMAIN SILENT AND WAIT FOR ‘BETTER’ TIMES”

Paralyzing and Dismantling the Czechoslovak Writers’ Union at the Beginning of the “Normalization Period” (1968-1970)

Ines Koeltzsch

The present contribution deals with the relationship between writers and politics, examining how the Czechoslovak, respectively Czech, writers’ union was paralyzed and finally dismantled after the “Prague Spring” had failed to deliver. The author takes a closer look first at the mutual dependency of a change of methods as far as “politics proper” was concerned, and a change of assessment on the ideological level which the CPCz leadership made with regard to the Prague Spring and its protagonists as the year 1970 drew to a close. The other focus is on the writers’ reactions towards the “normalization policy” which represented an ever greater threat to their professional subsistence. While the CP leadership did not succeed in winning prominent writers over for an active support of the “normalization” cause, by enforcing a ban on certain journals or individual writers and by finally, in late 1970, even disbanding the union it did manage to bring lots of pressure to bear on the writers and to make them silent, at least for the time being.

„ILS SE TAIRONT ET ATTENDRONT UN MOMENT ‘PLUS FAVORABLE’ “

La paralysie et la dissolution de l’Association tchèque des écrivains au début de la „normalisation “ (1968-1970)

Ines Koeltzsch L’essai traite des relations de domination entre les hommes politiques et les écrivains en prenant pour exemple la paralysie et la dissolution de l’Association tchécoslovaque, voire tchèque, des écrivains après l’échec du „printemps de Prague“. L’auteur s’interroge d’une part sur l’interdépendance du changement de méthodes de la politique „pure et

dure“ et sur le changement d’interprétation au niveau idéologique que les dirigeants communistes tchèques mirent en place jusqu’à la fin de 1970 pour évaluer le „printemps de Prague “ et ses acteurs. D’autre part, elle prend en considération les réactions des écrivains sur la „politique de normalisation“ qui menaçait de plus en plus leur existence professionnelle. Les dirigeants communistes tchèques ne réussirent cependant pas à gagner le soutien actif d’écrivains proéminents au „processus de normalisation“. Néanmoins, ils leur firent subir une pression extrêmement forte et les réduisirent pour un temps du moins au silence en interdisant les magazines et les publications et en dissolvant finalement l’Association des écrivains à la fin de 1970.

„BUDETE MLČET A ČEKAT NA ‚PŘÍHODNĚJŠÍ‘ DOBU“ Ochromení a rozpuštění Svazu českých spisovatelů na počátku

„normalizace“ (1968-1970) Ines Koeltzsch

Článek se zabývá mocenskými vztahy mezi politiky a spisovateli na příkladu ochromení a rozpuštění Svazu československých, resp. českých spisovatelů po neúspěchu Pražského jara. Na jedné straně je sledována vzájemná souvislost mezi metodickou proměnou v „tvrdé“ politice a interpretačním obratem v ideologické rovině, který vedení KSČ do konce roku 1970 zaznamenalo v hodnocení Pražského jara a jeho aktérů. Na straně druhé jsou sledovány reakce spisovatelů na normalizační politiku, která ohrožovala stále více jejich profesní existenci. Vedení KSČ se sice nepodařilo získat prominentní spisovatele pro aktivní podporu normalizačního kurzu. Zákazem časopisů a publikační činnosti a konečně rozpuštěním svazu závěrem roku 1970 nicméně vystavilo spisovatele masivnímu nátlaku a přinutilo je alespoň na čas se odmlčet. MISZELLEN Sport zwischen Ost und West (Stefan Zwicker) Adel und Politik in der Habsburgermonarchie und in ihren Nachbarländern im 18. bis 20. Jahrhundert (Konstantinos Raptis)

Kirche und Religion im Nationalsozialismus. Die böhmischen Länder 1938/39-1945 (Stefan Samerski) Der tschechische politische Katholizismus (Michal Pehr) Geschlechterverhältnisse in Ostmitteleuropa nach dem Zweiten Weltkrieg (Dietlind Hüchtker) Die Slowakische Volkspartei in der Geschichte (Michal Pehr) Die Destruktion des Dialogs. Zur innenpolitischen Instrumentalisierung negativer Fremdbilder und Feindbilder (Ingo Loose) Das Bohemistentreffen 2006 (Vera Schneider) Mythen und Politik im 20. Jahrhundert (Miroslav Szabó) NEUE LITERATUR Křen, Jan: Dvě století střední Evropy (Bedřich Loewenstein) Tresp, Uwe: Söldner aus Böhmen. Kriegsgeschäft und Heeresorganisation im 15. Jahrhundert (Hiram Kümper) Tinková, Daniela: Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa (Jaroslava Hausenblasová) Fasora, Lukáš/Hanuš, Jiří/Malíř, Jiří (Hgg.): Člověk na Moravě 19. století (Martin Pelc) Marek, Michaela: Kunst und Identitätspolitik. Architektur und Bildkünste im Prozess der tschechischen Nationsbildung (Antje Senarclens de Grancy)

Puttkamer, Joachim von: Schulalltag und nationale Integration in Ungarn (Christian Preuße) Karbusicky, Vladimir: Geschichte des böhmischen Musiktheaters (Ulrich Theißen) Koch, Hans-Gerd: Franz Kafka: Kritische Ausgabe. Briefe Bd. 3: 1914-1917. –Alt, Peter-André: Franz Kafka. Der ewige Sohn. Eine Biographie (Steffen Höhne) Ehlers, Klaas-Hinrich: Strukturalismus in der deutschen Sprachwissenschaft. Die Rezeption der Prager Schule zwischen 1926 und 1945 (Steffen Höhne) Hrodek, Dominik u. a. (Hgg.): Slovanství ve středoevropském prostoru. Iluze, deziluze a realita (Hans Lemberg) Malíř, Jiří/Marek, Pavel u. a. (Hgg.): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004 (Michal Pehr) Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě (Tobias Weger) Geršlová, Jana/Sekanina, Milan: Lexikon našich hospodářských dějin (Jiří Kosta) Kosta, Jiří: Die tschechische/tschechoslowakische Wirtschaft im mehrfachen Wandel (Christoph Boyer) Sekanina, Milan: Kdy nám bylo nejhůře? Hospodářská krize 30. let 20. století v Československu (Jiří Kosta) Čapková, Kateřina: Češi? Němci? Židé? Národní identita Židů v Čechách 1918-1938 (Ines Koeltzsch)

Gebhart, Jan/Kuklík, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě (Martin Zückert) Nižňanský, Eduard u. a. (Hgg.): Holokaust na Slovensku. 4 Bände. – Lacko, Martin (Hg.): Situačné hlásenia okresných náčelníkov január-august 1944 (Tatjana Tönsmeyer) Šimsová, Milena: V šat bílý oděný. Zápasy a oběti Akademické Ymky 1938-1945 (Bedřich Loewenstein) Kaplan, Karel/Kosatík, Pavel: Gottwaldovi muži (Stefan Zwicker) Behring, Eva u. a. (Hgg.): Grundbegriffe und Autoren ostmitteleuropäischer Exilliteraturen 1945-1989 (Katrin Berwanger) Teichová, Alice/Teich, Mikuláš: Zwischen der kleinen und der großen Welt. Ein gemeinsames Leben im 20. Jahrhundert. – Iggers, Wilma und Georg: Zwei Seiten der Geschichte. Lebensbericht aus unruhigen Zeiten (Susanne Fritz) Hoorn, Heike van: Neue Heimat im Sozialismus. Die Umsiedlung und Integration sudetendeutscher Antifa-Umsiedler in die SBZ/DDR (Volker Zimmermann) Jechová, Květa: Lidé Charty 77. Zpráva o biografickém výzkumu (Marketa Spiritova) Petráš, René/Starý, Marek: Právněhistorická bibliografie. Výběr českých a slovenských prací z let 1990-2000 k dějinám státu a práva (Jana Lachmund) Mehnert, Elke (Hg.): Grenzpfade. Materialien zum 6. Deutsch-Tschechischen Begegungsseminar: Gute Nachbarn – schlechte Nachbarn? (Václav Houžvička)

Maier, Robert (Hg.): Zwischen Zählebigkeit und Zerrinnen. Nationalgeschichte im Schulunterricht in Ostmitteleuropa (Birgit Vierling) Nekula, Marek u. a.: Sprachen in multinationalen Unternehmen auf dem Gebiet der Tschechischen Republik (Klaas-Hinrich Ehlers) Vierling, Birgit: (K)eine normale Nachbarschaft? Die deutsch-tschechischen Beziehungen 1998-2002 (Waldemar Schmidt)