Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy

s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci

Analytická část � svazek 4

Sociálně - ekonomická charakteristika příhraničních českých krajů

a rakouských regionů

Komparativní analýza

Ře�itelé: Ing. Ivo Ba�týř

Ing. Drahomíra Fischlová

- prosinec 2000 -

Obsah

Kapitola 1 Základní charakteristika územního uspořádání ČR 1 � 3

Kapitola 2 Sociálně-ekonomická úroveň a diferenciace krajských územních celků v ČR 4 � 16 1. Aspekty ovlivňující diferenciaci krajských územních celků 4

2. Specifika hl. města Prahy 5

3. Specifika Středočeského kraje 8

4. Ostatní krajské celky 9

Kapitola 3 Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s Rakouskem 17 � 28 Kraje sousedící s Rakouskem 17

1. Budějovický kraj 17

- základní charakteristiky 17

- ekonomické charakteristiky 18

- přeshraniční spolupráce 21

2. Brněnský kraj 24

- základní charakteristiky 24

- ekonomické charakteristiky 25

- potenciály rozvoje 25

- přeshraniční spolupráce 26

Kapitola 4

Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s ČR 29 � 34 - základní charakteristiky Rakouska 29

- ekonomické charakteristiky rakouské příhraniční oblasti 29

- přeshraniční spolupráce 33

Poznámky 34 � 38

Přílohy Tabulka 1 Základní geografické a demografické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3),

oblastí (sdru�ených krajů, NUTS 2) a regionů (statistických krajů, NUTS 2, do konce roku 1999) za rok 1998

Tabulka 2 Základní sociální a ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS 2) statistických krajů, NUTS 2 do konce roku 1999)

Tabulka 3 Hrubý domácí produkt (1996 � 1997) a hrubá mzda (1998, I.Q.2000) podle krajů, oblastí a regionů

Tabulka 4 Hrubý domácí produkt ČR podle krajů (NUTS 3) a oblastí (NUTS 2) Tabulka 5 Hrubý domácí produkt Rakouska podle NUTS 2 Mapa NUTS 3 (VÚSC) Mapa NUTS 2 (sdru�ené kraje) Prameny a literatura

1

Kapitola 1. Základní charakteristika územního uspořádání ČR

Rokem 2000 vstoupila Česká republika do několikaletého období zásadních

změn v územně-administrativním (územně-politickém) členění státu.

1. Od roku 1990 jsou v územním fungování státu uplatňovány dva základní principy:

- výkon státní správy ve vymezených územních celcích,

- územní samospráva. 1),2)

Do 31. prosince 1999 byl výkon státní správy na území republiky realizován na

třech stupních (úrovních): vláda (ministerstva) � okres (okresní úřady) � obec (obecní

úřady vykonávající v přenesené pravomoci působnost státu).

Počet okresů činil 76 (včetně hl.m. Prahy, jako jednoho celku; hlavní město se

vnitřně člení na 15 městských správních obvodů, jejich� úřady vykonávají obdobné

funkce státní správy jako okresní úřady).

V roce 1999 činil počet obcí 6244. Pro statistické účely se v období let 1990-1999 okresy sdru�ovaly do osmi rozsáhlej�ích územních celků � �statistických krajů�; tyto územní celky v�ak neměly

�ádné orgány, které by vykonávaly ve sdru�ených okresech komplexní kompetence

státní správy nebo samosprávu. 3)

Do konce roku 1999 byly obce jedinými územními samosprávnými celky.4)

2. Od 1. ledna 2000 se územní členění státu zásadně změnilo; ústavním

zákonem č.347/1997 Sb., bylo zřízeno 14 vy��ích územně samosprávných celků (VÚSC). Ke změnám výkonu státní správy a územní samosprávy dochází a� od

počátku roku 2001 na základě komplexu zákonů přijatých k reformě územní státní

správy a samosprávy.5)

Výkon státní správy bude vykonáván po přechodnou dobu ve čtyřech stupních

(vláda � kraj � okres � obec); předpokládá se, �e v průběhu několika dal�ích let budou

pravomoce dosavadních okresních úřadů přeneseny z části na pověřené obce a z

části přejdou na krajské úřady; po těchto změnách bude výkon státní správy opět

třístupňový (vláda - kraj � obec).

2

V soustavě územní samosprávy zůstávají obce základními územními

samosprávnými celky; konstituují se kraje jako vy��í územně samosprávné celky

(krajské zastupitelské orgány budou poprvé voleny v listopadu 2000 a ustaveny k

1.1.2001).

3. Nově vytvořené územně-politické kraje jsou dle územní velikosti a sociálně-

ekonomických charakteristik (počet a hustota obyvatelstva, podíl na celostátní tvorbě

HDP aj.) značně diferencované (rozdíly výrazně převy�ují rozdíly mezi �statistickými

kraji�; podrobněji viz kap.2). Vět�ina nových krajů přitom z hlediska počtu obyvatel a

ekonomické mohutnosti nesplňuje kritéria stanovená statistickým úřadem Evropských

společenství (EUROSTAT) pro unifikované územní jednotky - regiony. Pro komparaci

s regiony existujícími ve státech EU, pro sociálně-ekonomické analýzy a pro programy

regionálního rozvoje (včetně podkladů pro získání prostředků z fondů EU) se část

územně-politických krajů sdru�uje do vět�ích celků (oblastí); vzniká tak osm

sdru�ených krajů (oblastí).

Klasifikace struktury územních jednotek v ČR pro statistické, rozborové a

programové účely srovnatelné s klasifikací EUROSTATU � tzv. klasifikací NUTS (La

Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques) člení území státu na �est stupňů:

NUTS 0 � stát, tj. ČR

NUTS 1 � území státu (tj. ČR;1 jednotka)

NUTS 2 � oblast (sdru�ené kraje; 8 územních jednotek)

NUTS 3 � kraj (vy��í územní samosprávné celky � VÚSC; 14 územních jednotek)

NUTS 4 � okres (91 jednotek vč. 15 obvodů Prahy)

NUTS 5 � obec (základní územní jednotka � ZÚJ; 6244 jednotek)6).

3

Vztahy mezi územně � politickými kraji (vy��í územní samosprávné celky,

(NUTS 3) sdru�enými kraji (oblasti, NUTS 2) a statistickými kraji (regiony, NUTS 2 do

31.12.1999) charakterizuje tento přehled (viz té� mapy v příloze).

VÚSC (kraje, NUTS 3)

Oblasti (sdru�ené kraje,NUTS 2)

Regiony (statistické kraje,NUTS 2 do 31.12.1999)

Praha Praha Praha Středočeský 12 okresů:Bene�ov,Beroun,Kladno,Kutná Hora,Kolín,Mladá Boleslav,Mělník,Nymburk, Příbram,Praha-východ,Praha-západ, Rakovník

Střední Čechy Středočeský

Budějovický 7 okresů: České Budějovice,Český Krumlov,Jindřichův Hradec,Písek,Prachatice, Strakonice, Tábor

Jihozápad Jihočeský

Plzeňský 7 okresů:Doma�lice,Klatovy,Plzeň-jih, Plzeň-město,Plzeň-sever, Rokycany,Tachov

Jihozápad Západočeský

Karlovarský 3 okresy:Cheb,Karlovy Vary,Sokolov Severozápad Západočeský

Ústecký 7 okresů:Chomutov,Děčín,Louny, Litoměřice,Most,Teplice,Ústí nad Labem

Severozápad Severočeský

Liberecký 4 okresy: Česká Lípa,Jablonec nad Nisou,Liberec,Semily

Severovýchod Severočeský

Královehradecký 5 okresů:Hradec Králové,Jičín,Náchod, Rychnov nad Kně�nou,Trutnov

Severovýchod Východočeský

Pardubický 4 okresy: Chrudim,Pardubice,Svitavy,Ústí nad Orlicí

Severovýchod Východočeský

Jihlavský 5 okresů:Havlíčkův Brod,Jihlava, Pelhřimov,�ďár nad Sázavou

Jihovýchod Jihočeský Východočeský Jihomoravský

Brněnský 7 okresů:Blansko,Brno-město,Brno-venkov,Břeclav,Hodonín,Vy�kov,Znojmo

Jihovýchod Jihomoravský

Olomoucký 5 okresů: Jeseník,Olomouc,Prostějov, Přerov,�umperk

Střední Morava Jihomoravský Severomoravský

Zlínský 4 okresy: Kroměří�, Uherské Hradi�tě, Vsetín,Zlín

Střední Morava Jihomoravský Severomoravský

Ostravský 6 okresů:Bruntál,Frýdek-Místek,Karviná, Nový Jičín,Opava,Ostrava-město

Ostravsko Severomoravský

4

Kapitola 2. Sociálně - ekonomická úroveň a diferenciace krajských územních celků v ČR

1. Úroveň a struktura geografických, demografických, sociálních a ekonomických skutečností charakterizující současnou společenskou realitu České republiky jako celku a dílčích územních celků (okresů, krajů, oblastí [sdru�ených krajů], regionů) je průsečíkem působení:

− téměř neměnných přírodních daností i dlouhodobého historického pohybu,

− řetězce souvislostí, které v průběhu posledních �edesáti let ovlivňovaly

orientaci a podmínky existence českého státu a prakticky tři generace jeho

obyvatel, Výchozím bodem tohoto řetězce byla mnichovská dohoda vedoucí k dočasné ztrátě značné části

státního území a k protektorátu. Následovala tragédie druhé světové války, odsun Němců a čtyřicet let totalitního komunistického re�imu. Důsledkem toho bylo poválečné sní�ení počtu obyvatelstva, diskontinuita a podstatné změny v jeho územním rozmístění, přeru�ení dlouhodobých vztahů s demokratickými státy euroatlantické civilizační oblasti a to jak omezením hospodářských, společenských a osobních styků, tak vytvořením nepřirozené uzávěry hranic (včetně negativních vlivů na přírodu), hluboká deformace hospodářské struktury vyvolaná potřebami a zaměřením sovětského bloku a charakterizovaná hypertrofní orientací na průmysl, zejména tě�ká a zbrojní odvětví,

− dynamicky probíhajících přeměn společenských a ekonomických struktur

v posledních deseti letech, které se odrazily na �ivotním postavení ve�kerého

obyvatelstva (jednotlivců i sociálních skupin); pro značnou část z nich znamenala

podstatné transformační náklady a zátě�e a přiná�í řadu rizik a nejistot.

Komplex těchto faktorů, nejvýrazněji zátě�e aktuálně plynoucích z probíhající

společenské a ekonomické transformace v posledním období, ovlivňuje v jednotlivých

územních celcích souhrn �ivotních podmínek i jejich dílčí slo�ky značně

diferencovaně. Základní geografické, demografické, sociální a ekonomické

charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS 2) a regionů

(statistických krajů, NUTS 2 do 31.12.1999) koncem devadesátých let (1997-2000)

jsou uvedeny v tabulkách 1, 2 a 3 v příloze.

5

2. Zcela specifické postavení mezi krajskými územními celky zaujímá hlavní město Praha.

Současné charakteristiky úrovně pra�ské městské aglomerace se utvářejí na

pozadí politického, kulturního a hospodářského významu města, které zaujímá

v historickém vývoji českého státu. Jedinečnost současné pozice Prahy v České

republice je dána zejména těmito skutečnostmi:

Za prvé. Koncentrace centrálních státních institucí, peně�ních ústavů,

vědeckých pracovi�ť, vysokých �kol, obchodních společností, mediálních, kulturních a

ubytovacích zařízení se odrá�í jak v úrovni zaměstnanosti, tak v odvětvové a

vzdělanostní struktuře zaměstnaných; na cca 0,6% území státu je soustředěno 11,8%

obyvatelstva.

Intenzita ekonomické aktivity práceschopného obyvatelstva se pohybuje nad 62%

(I.Q.2000 � 62,9%) a je výrazně nejvy��í ze v�ech krajských celků. V odvětvích

terciárního a kvartálního sektoru (materiálních a nemateriálních slu�eb) pracuje

(I.Q.2000) téměř 78% v�ech zaměstnaných7) (celostátně činí podíl těchto odvětví na

zaměstnanosti cca 55%); v průběhu devadesátých let (zejména v období let 1990-

1996) absorbovala tato odvětví uchazeče o práci uvolňované z pra�ského průmyslu

(podíl oborů zpracovatelského průmyslu na zaměstnanosti klesl v Praze - mezi roky

1993 a� 2000 z cca 18 na 12%) a rovně� část uchazečů ze Středočeského kraje; od

roku 1993 soubě�ně rovně� narůstal počet zahraničních pracovníků zaměstnaných

v Praze.8)

V Praze se soustředí téměř 30% z celkového počtu vysoko�kolsky vzdělaných

odborníků; jejich podíl na zaměstnanosti v metropoli dosahuje 27% (intenzita podílu je

oproti ostatním krajům dvoj- a� desetinásobná).

Za druhé. Výdělečné mo�nosti existující v pra�ské městské aglomeraci vedou

k vysokému rozsahu podnikatelských aktivit. Téměř pětina zaměstnaných jsou osoby

hospodařící na vlastní účet (I.Q. 2000). Intenzita podnikatelství je výrazně vy��í ne�

v ostatních krajích; v Praze se soustředí zhruba 18% celostátního počtu podnikatelů

při necelých 12% obyvatelstva a cca 13% zaměstnaných.

6

Za třetí. Odvětvová struktura, vysoká kvalifikační úroveň zaměstnaných osob a

míra podnikatelské aktivity tvoří základ vysoce nadprůměrné výkonnosti pra�ské

ekonomiky ve vnitrostátním i v evropském měřítku. Srovnávací analýzy prováděné

v posledních letech (za období 1993 a� 1997) naznačují, �e pra�ská aglomerace:

- enormním tempem zvy�ovala svou hospodářskou výkonnost (průměrně přes

20% ročně). Koncem devadesátých let je HDP v paritě kupní síly vytvářený v Praze

zhruba o 15 a� 20% nad úrovní průměru EU9) (výrazně převy�uje úroveň v�ech

regionů kandidátských zemí a je (byl v roce 1996) srovnatelný např. s regiony států

EU � Vlámsko (Belgie), Sev. Rýnsko-Vestfálsko (SRN), Piemont (severozápadní

Itálie) aj. i s řadou hlavních měst a metropolitních center,10)

- dosahovala v tvorbě reálného HDP koncem devadesátých let (1997) vůči

celostátnímu průměru téměř dvojnásobnou úroveň (viz tab.4 v příloze). V průběhu

tohoto období se odstup od ostatních krajů zvět�oval; (v roce 1993 převy�ovala

úroveň HDP na obyvatele v Praze celostátní průměr o cca 70%); růst HDP byl v Praze

zaznamenán i v roce 1997 (o cca 4%), kdy celostátně do�lo ke stagnaci,

Za čtvrté. Struktura zaměstnanosti a úroveň výkonnosti se odrá�í i v úrovni

příjmů obyvatelstva (o nich� existují jen nepřímé informace). Výnos daně z příjmů

fyzických osob je v Praze ze v�ech územních celků nejvy��í. Hrubá měsíční

(nominální) mzda převy�uje koncem devadesátých let celostátní průměr o cca 35%.

Vedle strukturálních a výkonnostních faktorů jde i o reakci na vy��í hladinu

spotřebitelských cen a �ivotních nákladů. V období 1993 a� 1996 vzrostla hladina

spotřebitelských cen v Praze o 65%, za ČR celkem o cca 55%. Přesto se v tomto

období v Praze zvý�ila reálná mzda více ne� v ostatních krajích (48% x 41%);

dlouhodobý růst nominální mzdové hladiny v Praze byl podstatně dynamičtěj�í ne�

v celostátním souhrnu (index průměrné hrubé měsíční mzdy v devadesátých letech

[1999/1990] činil v Praze 4,5 celostátně 3,9).

Zátě�e a rizika, kterým koncem devadesátých let jsou vystaveni občané Prahy mají rozporuplný charakter; pozitiva podmínek �ivota v Praze přitom převa�ují. Dosavadní příznivý hospodářský rozvoj a dobré předpoklady pro jeho dal�í

pokračování vyúsťují ve vysokou zaměstnanost a její značnou stabilitu.

Nezaměstnanost (v současné době nejvá�něj�í a nejaktuálněj�í sociálně-ekonomické

riziko v ČR) je v Praze trvale nízká. Počet uchazečů o zaměstnání koncem 1. Q. 2000

7

činil 23,7 tis., tj. necelých 5% jejich celostátního úhrnu; míra nezaměstnanosti byla

3,7% (celostátně 9,5%); koncem roku 1999 připadalo na jedno pracovní místo 5,8

uchazeče (celostátně 13,9).11) Z ekonomické oblasti vyplývají zátě�e spojené s:

- cizineckým turistickým ruchem a koncentrací zaměstnanosti zahraničních

pracovníků-cizinců (zájmové rozpory � cenová úroveň v turistické zóně, orientace

kulturních a zábavních zařízení, prostituce, přísun drog, mafie, gangy aj.). Tyto zátě�e

nenabyly (mimo dočasné excesy) plo�ný charakter;

- s vysokou nedostupností bydlení (nejvy��í ze v�ech územních celků)

předev�ím pro mladá man�elství (převá�ně s ni��ími příjmy) a to fyzickou (vzhledem

k nedostatku volných bytů) i ekonomickou - pro vysoké náklady vlastnického bydlení

(cena bytů v Praze je oproti ostatním krajům 2 a� 3x vy��í) i značně vysoké provozní

náklady na nájemné bydlení (nájemné, energie, slu�by). Lze pozorovat tendenci

(obdobně jako v řadě jiných světových velkoměst) postupné vnitřní migrace obyvatel

z Prahy z centra do okrajových částí města a do Středočeského kraje (metropolního

příměstského pásma a �ir�í příměstské aglomerace) převá�ně do vzdálenosti bě�né

dojí�ďky veřejnou dopravou nebo vlastními vozidly (cca 40 km od hranic katastru

města). Ročně se pohybuje vystěhovatelské saldo z Prahy do jiných částí republiky

okolo 1 000 osob; spolu s negativním přirozeným přírůstkem činí roční pokles obyvatel

Prahy zhruba 2000 osob.

Významnou zátě�í je obecná a hospodářská kriminalita; v Praze je evidována

zhruba čtvrtina trestních činů registrovaných na území státu.

Souhrnně lze konstatovat, �e pozitiva společenské, hospodářské a kulturní

pozice hl. města vysoce převa�ují nad zátě�emi a riziky. Pra�ská městská aglomerace

je oblastí se silným gravitačním potenciálem. Výrazná je vnitrostátní imigrace za prací

(zejména denní dojí�ďka bě�ně z okruhu 40 a� 50 km, extrémně i z vět�í vzdálenosti)

od roku 1993 se významným faktorem stala legální i ilegální imigrace zahraničních

pracovníků.

Je zřejmé, �e emigrace za prací do zahraničí z pra�ské aglomerace mů�e mít

z části charakter �odchodu na výzvu� týkající se specialistů z různých oborů a z části

migrace mladých odborníků s vysoko�kolským, popř. středo�kolským vzděláním zcela

převá�ně dočasného charakteru a se zaměřením na prohloubení znalostí, získání

zku�eností a na zdokonalení v cizích jazycích. Rozsáhlá �ivelná migrace do zahraničí

z pra�ské městské aglomerace prakticky nepřichází v úvahu.

8

3. Specifické postavení mezi územními celky ČR má rovně� Středočeský kraj.

Středočeský kraj tvoří s hl. městem Prahou centrální část ČR a jádro území

Čech; soustředí se zde hlavní historické, politické a kulturní základy současného

státu; krajské orgány státní správy a samosprávy sídlí v Praze.

Praha a Středočeský kraj jsou na úrovni NUTS 2 (a na úrovni NUTS 3 spolu

s Jihlavským krajem) jedinými vnitrostátními územními celky; ostatní krajské celky

hraničí se sousedními státy.

Specifické postavení Středočeského kraje vytváří pro obyvatelstvo

diferencované �ivotní podmínky.

Významná část kraje srůstá s pra�skou městskou aglomerací; to se týká

předev�ím okresů Praha-východ a Praha-západ (jejich� okresní orgány státní správy

jsou umístěny v Praze a které s hlavním městem tvoří �ir�í metropolitní oblast), dále

významné části okresů Bene�ov, Beroun, Kladno, Mělník (včetně okresních měst) a

částí okresů Kolín, Nymburk a Příbram (celkem 260 obcí; souhrn tohoto území tvoří

pra�skou � středočeskou aglomeraci12)). Tato příměstská část Středočeského kraje

(zaujímá zhruba 30% území, na kterém �ije cca 47% obyvatel kraje13)) představuje

bezprostřední zázemí hl. města; jde zejména o zásobování, velká obchodní a

skladovací centra, dopravní a energetickou obsluhu, krátkodobou a střednědobou

rekreaci a sportovní aktivity obyvatel hl. města. V této části kraje se reprodukují dobré

a trvalé podmínky pro podnikatelské aktivity (včetně drobného a středního podnikání)

a pro zaměstnání v pracovním poměru; značná část ekonomicky aktivního

obyvatelstva dojí�dí za zaměstnáním do hlavního města a kombinuje pozitiva �ivota

na venkově s příjmy ze zaměstnání ve velkoměstě. V okresech Praha-východ, Praha-

západ, Bene�ov, Beroun, Mělník je dlouhodobě relativně nízká nezaměstnanost,

poměrně značná nabídka pracovních míst, vysoká úroveň průměrných mezd a jejich

dynamika.14) Tato část Středočeského kraje spadající do pra�sko-středočeské

aglomerace (k ní� přistupuje okres Mladá Boleslav s dynamicky se rozvíjejícím

podnikem koncernu VW-Auto �koda) je oblastí s výraznou přita�livou silou. Je

charakterizována vnitřním i zahraničním přistěhovalectvím, které nahrazuje přirozený

úbytek obyvatelstva; roční přírůstek obyvatelstva v kraji se pohybuje okolo 2,5 tis. (z

toho v okresech metropolitní oblasti cca 1,8 tis15)).

9

V ekonomice zbývající části Středočeského kraje probíhá řada dosud

neukončených transformačních procesů (zhroucení-likvidace řady dominantních

podniků-Kladno, Příbram; transformace zemědělství - Nymburk, Kolín, Kutná Hora).

Souhrnně se komplex rozvojových faktorů Středočeského kraje promítá do ni��í

úrovně tvorby HDP na obyvatele (PPS); v roce 1996 i 1997 byla tato úroveň

z krajských územních celků jak na úrovni NUTS 2 (v nové i staré struktuře), tak NUTS

3 nejni��í, pohybovala se mírně nad třemi čtvrtinami celostátního poměru a nad

polovinou úrovně EU 1516).

Vykazovaná ni��í úroveň HDP na obyvatele ve Středočeském kraji s velkou

pravděpodobností nevytváří s ohledem na značný vnitřní rozvojový potenciál pod

akceleračním vlivem pra�ské městské i �ir�í středočeské aglomerace a relativně

značně nízká rizika a zátě�e vět�í potenciál emigrace za prací do ciziny.

4. Ostatní krajské územní celky (VÚSC, NUTS 3) České republiky i jejich sdru�ení (oblasti, NUTS 2), které mají z hlediska vztahu jejich území k centrální oblasti státu (hl. městu Praze a Středočeskému kraji) vněj�í, periferní pozici, jsou charakterizovány řadou společných rysů, v mnoha směrech se v�ak od sebe značně odli�ují.

4.1 Společnou charakteristikou v�ech 11 krajů (mimo Jihlavský), je předev�ím jejich poloha na hranicích sousedících států17) . To ovlivňuje jejich sociálně-ekonomický rozvoj. Existují aktuální a zejména

perspektivní mo�nosti rozvoje různorodé přeshraniční spolupráce (vytváření

euroregionů, kontakty obcí a dílčích územních celků, výhodné propojení a doplňování

pohraničních hospodářských aktivit, oboustranné dojí�dění za prací apod.),

významnou funkci má kapacita a úroveň dopravních sítí na v�ech úrovních � (místní,

mezistátní, evropské) a hraničních přechodů. Hraniční polohou krajských celků se

vytvářejí podmínky pro autonomii, relativně samostatné rozhodování krajských

samospráv a uplatňování principů subsidiarity; vzniká tak určitá protiváha rizikům.

Společnou charakteristikou těchto krajů je rovně� ni��í úroveň výkonnosti

krajských ekonomik v relaci k pra�ské ekonomice (42 a� 52% úrovně HDP v PPS na

obyvatele) a rovně� úroveň průměrné mzdy (mezi 65 a� 75% průměrné mzdy

v Praze).

10

4.2 Výrazné diference mezi krajskými územními celky lze zaznamenat ji�

v geografických a demografických charakteristikách:

a) Podstatné rozdíly existují v územní velikosti krajů (Liberecký 3,1 tis. km2 x

Budějovický 10 tis. km2), v počtu obyvatel (Karlovarský 305 tis., Liberecký 429 tis. x

Brněnský 1,1 mil., Ostravský 1,3 mil. osob), a tím i v hustotě osídlení (Budějovický

62,3 obyv./km2, Ostravský 231,2 obyv./km2) a podílu na celostátní zaměstnanosti. Diference demografických charakteristik byly významným impulsem pro sdru�ení VÚSC do oblastí (NUTS 2); zejména parametry počtu obyvatelstva (ale i řady dal�ích sociálně-ekonomických ukazatelů) v oblastech odpovídají kritériím EU a jsou podstatně vyrovnaněj�í ne� na úrovni NUTS 3. b) Mezikrajské diference existují rovně� u populačního vývoje; některé

charakteristiky jsou v�ak v tomto okruhu mezi kraji značně vyrovnané. Předev�ím je

v�eobecně v druhé polovině devadesátých let vykazován úbytek přirozenou měnou

obyvatelstva (počet zemřelých převy�uje počet �ivě narozených); s výjimkou

Ostravska v�ak bylo migrační saldo (včetně zahraniční imigrace) kladné. Ve vět�ině

krajů tak zůstává počet obyvatelstva v podstatě stálý; výrazněj�í pokles byl (v roce

1998) zaznamenán v kraji Ostravském, (cca 2 tis. osob), Olomouckém, Zlínském,

Brněnském (v rozmezí 500 a� 1000 osob).

Rovně� průměrný věk obyvatelstva je mezi kraji značně vyrovnaný a pohybuje

se okolo průměru za ČR (37,5 roku); ni��í ne� 37 let zaznamenávají kraje

Karlovarský, Ústecký a Ostravský.

Rozdíly existují v natalitě a rovně� v poměru počtu obyvatel star�ích 65 let

k počtu dětí pod 15 let (1998, pořadí krajů podle procenta natality18):

index

Kraj index natality 65/15 (%) pořadí Ústecký 0,961 68,9 3 Karlovarský 0,959 65,3 1 Jihlavský 0,943 74,3 5 Pardubický 0,932 78,6 9 Liberecký 0,926 72,9 4 Ostravský 0,905 66,9 2 Královehradecký 0,903 84,1 10 Budějovický 0896 76,1 6 Olomoucký 0,878 77,7 8 Zlínský 0,864 76,9 7 Brněnský 0,853 84,2 11 Plzeňský 0,849 85,6 12

11

Diferenciace (celkově nízké) natality mezi kraji je ovlivňována jak věkovou

skladbou obyvatelstva (v Brněnském a Plzeňském kraji je ni��í podíl obyvatelstva ve

věku 20 a� 24 let), tak sociálně-ekonomickými podmínkami �ivota obyvatelstva

v jednotlivých územních celcích a lokalitách.

c) Značné rozdíly mezi kraji jsou i v podílu městského a venkovského

obyvatelstva; s vy��í váhou venkovského obyvatelstva těsně koreluje podíl hrubé

přidané hodnoty (HPH) v zemědělství na jejím krajském objemu:

Pořadí podle klesajícího podílu obyvatelstva �ijícího ve městech. Prameny: ČSÚ: a) Regionální portréty, 1998; b) Vývoj regionálních rozdílů v ČR v letech 1994-1999

d) Významným mezikrajským diferenciačním faktorem je rovně� míra přita�livosti

(gravitační síly) krajských měst (sídel orgánů krajské samosprávy a státní správy),

která se vytváří podle jejich velikostí a dlouhodobosti (tradice) určující pozici v kraji.

Z těchto hledisek lze zařadit mezi velká a tradiční centra Brno a Ostravu, mezi tradiční

Č. Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové. Spádovost ostatních

krajských měst (K.Vary, Liberec, Pardubice, Jihlava, Olomouc, Zlín) se bude teprve

postupně v krajských regionech utvářet, resp. obnovovat.

kraj podíl v % HPH v zemědělství (1997) %

obyvatelstvo městské venkovské

Karlovarský 82,2 17,8 3 Ústecký 80,7 19,3 3 Liberecký 79,2 20,8 3 Ostravský 77,4 22,6 3 Královéhradecký 69,0 31,0 7 Plzeňský 67,3 32,7 8 Budějovický 64,5 33,5 9 Brněnský 63,4 36,6 6 Pardubický 61,7 38,3 8 Zlínský 61,2 38,8 5 Olomoucký 58,2 41,8 8 Jihlavský 56,6 43,4 13

12

4.3 Diferenciace sociálně-ekonomických podmínek rozvoje a �ivota obyvatel v jednotlivých (periferních) krajích je hodnocena podle vybraných

významných charakteristik (souhrnně 18 charakteristik), které odrá�ejí stav dosa�ený

v druhé polovině devadesátých let (1997-2000) v okruzích - výkonnost ekonomiky jednotlivých krajů (5 charakteristik),

- strukturálně kvalifikační předpoklady pro dal�í rozvoj kraje (5 charakteristik),

- zátě�e, které současný stav společnosti, zejména aktuální transformační

problémy občanům přiná�ejí; jde zejména o faktor úrovně a struktury nezaměstnanosti

a rozsahu kriminality (8 charakteristik).

Pro analýzu je pou�ita metoda porovnávání úrovně charakteristik mezi kraji a stanovení pořadí

krajů u ka�dé charakteristiky; součet pořadí určuje souhrnnou relativní pozici jednotlivých krajů (popř. oblastí - NUTS 2) z hlediska aktuální rozvojové pozice a podmínek (zátě�í) �ivota občanů v jednotlivých krajích. Číselné údaje o charakteristikách, pořadí krajů podle jednotlivých charakteristik, souhrny (součty) pořadí (dílčí a celkové) jsou uvedeny v přehledu na str. 14.

Pořadí krajů podle úrovně charakteristik je u charakteristik s pozitivním věcným obsahem sestupné (�čím men�í hodnota charakteristiky, tím vy��í pořadí�) a u charakteristik ilustrujících zátě�e nebo negativa vzestupné (�čím vět�í hodnota tím vy��í pořadí�). V souhrnech tedy kraj s vy��í (lep�í) úrovní sociálně-ekonomických podmínek a s ni��í zátě�í-negativy, má ni��í součet pořadí.

PLZ OVA BRN BUD HKR UNL ZLI PAR LIB KVA OLO JIHa b c 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

I. Absolutní hodnoty1 HDP (PPS) na obyv. 1997 A 12173 11510 11491 11292 10979 10903 10865 10795 10353 10315 10163 97652 HPH na zaměstnaného v II. sekt. 1997 B 1,09 1,01 0,96 1,21 1,10 1,00 1,03 1,14 1,02 0,95 1,06 1,093 Daňová výtě�nost Kč/obyv. 1999 C 7239 6374 7062 6835 6445 6233 6224 6271 6573 6135 5872 56464 Podíl turistů v % na počtu v ČR, 1996 D 4,50 6,50 8,40 11,70 9,10 4,10 4,90 3,10 6,60 5,10 4,80 3,705 Průměrná hrubá mzda Kč/měs. I. Q. 2000 E 11720 11724 11329 11218 11082 11527 10978 10897 11366 10944 10671 10327

6 %podnikatelů ze zaměstnaných, I.Q.2000 F 13,7 11,0 14,1 14,9 14,8 12,5 15,6 14,0 14,4 13,5 11,8 12,07 % zaměstnaných se vzděláním8 - základním, I.Q. 2000 G 8,6 8,1 7,8 9,2 6,5 10,8 9,1 7,0 14,3 12,9 8,8 7,09 - vysoko�kolským, I.Q.2000 H 9,8 11,5 16,3 9,6 9,9 9,0 11,2 10,9 7,8 9,8 10,9 10,4

10 % zaměstnaných v III. sekt., I.Q.2000 K 51,3 51,8 56,6 51,3 51,9 53,5 47,4 53,3 41,8 58,4 49,1 41,6

11 počet nezaměstnaných tis. osob, I.Q.2000 L 19,7 91,7 52,9 21,4 17,3 70,4 26,2 23,8 17,0 14,0 41,6 22,112 míra nezaměstnanosti v %, I.Q.2000 M 7,9 17,2 10,9 8,1 6,1 19,2 11,8 10,6 8,6 8,1 15,3 10,413 % nezaměstnaných z celkového počtu14 - déle ne� 6 měsíců, 1999 N 48,7 59,13 50,31 40,9 45,37 60,47 49,23 47,11 49,4 46,28 54,06 50,115 - 15 - 24 let, I.Q.2000 O 29,4 27,8 28,4 27,1 23,1 24,3 21,8 25,2 36,5 30,7 29,1 24,916 - vysoko�koláci, I.Q.2000 P 1,5 2,5 4,0 2,8 4,6 1,6 3,8 4,6 5,3 2,9 3,1 2,717 počet uchazečů na volné prac. místo, 1999 Q 9,06 55,10 22,39 9,53 7,62 26,08 11,09 12,86 6,39 11,43 20,87 12,3718 počet krimin. činů na obyvatele, 1998 R 0,031 0,028 0,034 0,031 0,027 0,044 0,017 0,024 0,041 0,041 0,053 0,022

II. Pořadí kraje u charakteristiky19 A (max=1) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1220 B max 4 9 11 1 3 10 7 2 8 12 6 421 C max 1 6 2 3 5 8 9 7 4 10 11 1222 D max 9 5 3 1 2 10 7 12 4 6 8 1123 E max 2 1 5 6 7 3 8 10 4 9 11 12

24 F max 7 12 5 2 3 9 1 6 4 8 11 1025 G min 6 5 4 9 1 10 8 2 12 11 7 326 H max 8 2 1 10 7 11 3 5 12 9 4 627 K max 7 6 2 8 5 3 10 4 11 1 9 12

28 L min 4 12 10 5 3 11 8 7 2 1 9 629 M min 2 11 8 3 1 12 9 7 5 4 10 630 N min 5 11 9 1 2 12 6 4 7 3 10 831 O min 10 7 8 6 2 3 1 5 12 11 9 432 P min 1 3 9 5 11 2 8 10 12 6 7 433 Q min 3 12 10 4 2 11 5 8 1 6 9 734 R min 6 5 8 7 4 11 1 3 9 10 12 2

III. Souhrny35 součet A a� E 17 23 24 15 22 37 38 39 29 47 47 5136 pořadí 2 4 5 1 3 7 8 9 6 10 10 1237 součet F a� K 28 25 12 29 16 33 22 17 39 29 31 3138 pořadí 6 5 1 7 2 11 4 3 12 7 9 939 součet L a� R 31 61 62 31 25 62 38 44 48 41 66 3740 pořadí 4 9 10 2 1 10 6 5 8 7 12 341 součet A+E+F+M+N+Q 20 49 40 20 20 53 36 43 30 40 62 5542 pořadí 1 9 6 1 1 10 5 8 4 6 12 1143 součet A a� R 76 109 98 75 63 132 98 100 116 117 144 11944 pořadí 3 7 4 2 1 11 4 6 8 9 12 10

b) Regionální portréty, 2000Prameny: ČSÚ: a) Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle V�PS, I.Q.2000

MMR: Deskripce krajů ČR 1995 - 1999

Vybrané sociálně - ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3) v České republice

Ř charakteristika symbolKraj - VÚSC (NUTS - 3; pořadí podle hodnoty charakteristiky A)

14

Z výsledků porovnání vyplývají tyto poznatky a souvislosti:

Za prvé. Vněj�í krajské územní celky (VÚSC) a sdru�ené celky (oblasti) jsou

podle souhrnu pořadí charakteristik sociálního a ekonomického rozvoje a zátě�í

odstupňovány takto:

Souhrnné pořadí charakteristik podle

Kraj (VÚSC) Souhrnný

počet dílčích pořadí výkonnosti

ekonomiky potenciálu

rozvoje zátě�e

(nezaměstnanosti) �esti

určujících Královehradecký 63 3 2 1 1 Budějovický 75 1 7 2 1 Plzeňský 76 2 6 4 1 Brněnský 98 5 1 9 6 Zlínský 98 8 4 6 5 Pardubický 100 9 3 5 8 Ostravský 109 4 5 9 9 Karlovarský 117 10 7 7 6 Liberecký 116 6 12 8 4 Jihlavský 119 12 9 3 11 Ústecký 132 7 11 11 10 Olomoucký 144 10 9 12 12

Souhrnné pořadí krajů sdru�ených v oblasti podle jednotlivých charakteristik

Sdru�ené kraje (oblast)

Souhrnný počet pořadí krajů* výkonnosti

ekonomiky potenciálu

rozvoje zátě�e

(nezaměstnanosti) �esti

určujících Jihozápad 76 1 4 1 1 Severovýchod 93 3 1 2 2 Jihovýchod 109 4 3 3 4 Ostravsko 109 2 2 4 6 Střední Morava 121 6 4 4 4 Severozápad 124 4 6 4 3 * součet pořadí ka�dého kraje sdru�ených do oblastí, dělený počtem krajů v oblasti

Za druhé. Je zřejmé, �e: a) relativně nejlep�í podmínky sociálně-ekonomického rovzvoje v územních

celcích mimo centrální oblast státu (tj. mimo pra�skou-středočeskou aglomeraci) při

relativně nízkých transformačních zátě�ích se koncem devadesátých let vytvořily

v Královehradeckém kraji a dále v krajích Českobudějovickém a Plzeňském (tj. v celé

oblasti Jihozápad). Krajské ekonomiky těchto tří krajů dosahují přední úrovně

výkonnostních charakteristik (HDP na obyvatele, produktivity v průmyslu, daňové

15

výtě�nosti) při podprůměrné nezaměstnanosti (I.Q. 2000 6,1 a� 8,1%) a při (oproti

ostatním krajům) relativně příznivých parametrech vytváření nových pracovních míst;

b) nejvá�něj�í problémy a zátě�e v sociální a hospodářské sféře se soustředí do

oblastí Severozápad (Karlovarský kraj a zejména Ústecký kraj s nejvy��í mírou

nezaměstnanosti [I.Q. 2000 - 19,2%]), Střední Morava (předev�ím Olomoucký kraj,

který z krajských struktur vykazuje nejni��í výkonnost a vysoké zátě�e z úrovně a

struktury nezaměstnanosti a z kriminality a dosud méně rizikový Zlínský kraj) a

Ostravsko (s absolutně nejvy��ím počtem nezaměstnaných a dosud nepřekonanými

problémy restrukturalizace důlního a hutního průmyslu).

Faktory, které v rozhodující míře vedou k vysoké míře rizik a zátě�í v těchto

územních celcích jsou v podstatné míře zakotveny v dlouhodobém vývoji společnosti

a ekonomiky v období totalitního re�imu před rokem 1990.

Jde předev�ím o strukturální deformaci hospodářství Ústeckého a Ostravského

kraje spočívající v koncentraci tě�by hnědého a černého uhlí v rozsahu spojeném

s extenzivním a strukturálně energeticky a surovinově náročným zpracovatelským

průmyslem, černé metalurgie a investičního strojírenství (Ostravsko), výrobků

elektrické energie (Ústecko) a oborů základní chemie (oba kraje).

Restrukturalizační procesy spojené s omezením a efektivním nahrazením těchto

výrob jsou a je�tě budou dlouhodobě investičně a finančně vysoce nákladné; nutně

spojené se sociálními důsledky (nezaměstnanost, rekvalifikace atd.).

Rizika a zátě�e existující v Olomouckém kraji jsou důsledkem působení

několika faktorů. Část kraje � �umpersko, Jesenicko patří, vzhledem k přírodním

podmínkám, k územním oblastem s méně rozvinutou infrastrukturou, zejména

dopravní; zásadní změny, k nim� do�lo v zemědělství (zru�ení výrob dříve

podporovaných státem), utlumení, resp. omezení některých průmyslových podniků

vedlo ke značným sociálním důsledkům (vzestup nezaměstnanosti); v kraji je rovně�

poměrně nízká podnikatelská aktivita.

Za třetí. Oblast Jihovýchod (Brněnský a Jihlavský kraj), která zaujímá mezi

územními celky ČR střední pozici v úrovni rozvoje a zátě�ových faktorů je vnitřně

značně diferencovaná z hlediska jak jednotlivých charakteristik a jejich okruhů, tak

územně. Jihlavsko vykazuje nejni��í výkonnost ze v�ech krajských celků (mimo

Středočeský kraj); míra nezaměstnanosti je (s výjimkou okresu Třebíč) v�ak

podprůměrná. To souvisí s vysokým podílem zemědělství, které má vysoce

16

nadprůměrnou míru zaměstnanosti (2,5x vy��í ne� v České republice) a značně

specifický charakter (významný podíl bramborářství a chovu dobytka); útlum

zemědělské výroby byl dosud oproti ostatním krajům méně intenzívní.

Brněnsko je výrazně ovlivněno silnou pozicí krajského města. Brno soustředí

zhruba třetinu obyvatelstva a zaměstnaných osob v kraji, představuje významnou

koncentraci materiálních a nemateriálních slu�eb; existuje zde rozvinuté �kolství

(včetně komplexní struktury univerzitního a technického vysokého �kolství),

zdravotnictví, výzkumu, sídlí zde významné orgány státní správy a soudnictví.

Specifickou úlohu v ekonomice města má výstavnictví. V Brně a okresech Brno-

venkov a Blansko jsou rozsáhlé kapacity českého strojírenství (Zetor Brno, První

brněnská strojírna, ČKD Blansko aj.), které v současné době prochází řadou

restrukturalizačních a rozvojových problémů, jejich� důsledkem je zvý�ená

nezaměstnanost (i přesto se její úroveň pohybuje pod krajským i celostátním

průměrem), odkládání výplat mezd a k dal�ím zátě�ím �ivota občanů.

V ji�ní části kraje (okresy Znojmo, Břeclav, které bezprostředně sousedí

s Rakouskem a okresem Hodonín) jsou rizika a zátě�e intenzivněj�í. Nadprůměrná

nezaměstnanost (počet uchazečů o zaměstnání koncem roku 1999 se v těchto

okresech pohyboval mezi 10,7 a� 13,9%) je spojena předev�ím s útlumem části

zemědělské výroby a potravinářského průmyslu.

17

Kapitola 3. Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s Rakouskem

S Rakouskem sousedí dva kraje ČR: kraj Budějovický (sousedí i se SRN) a kraj

Brněnský.

Státní hranice Budějovického kraje je 323 km dlouhá a je nejdel�í krajskou státní

hranicí.

Budějovický kraj (NUTS 3) má společnou hranici s:

Rakousko: Dolní Rakousko (Niederösterreich � NUTS 2) - délka státní hranice

106km � okres J.Hradec

- délka státní hranice

21km- okres Č.Budějovice

Horní Rakousko (Oberösterreich � NUTS 2) - délka státní hranice 140km

�okres Č. Krumlov

SRN: Dolní Bavorsko (Niederbayern) - délka státní hranice 55km � okres

Prachatice.

Na úrovni NUTS 3 Budějovický kraj sousedí s: Mühlviertel a Waldviertel.

Státní hranice Brněnského kraje je 202 km dlouhá. Brněnský kraj má společnou

hranici s Rakouskem - Dolní Rakousko, na české straně okresy: Znojmo, Břeclav,

Hodonín. Na úrovni NUTS 3 sousedí s Weinviertel.

1. Budějovický kraj je ji�ní příhraniční oblastí ČR; je tvořen 7 okresy:

Prachatice, Strakonice, Písek, Tábor, J. Hradec, České Budějovice a Český Krumlov;

spolu s Plzeňským krajem tvoří oblast Jihozápad (NUTS 2). Příhraniční charakter

kraje, který byl do devadesátých let negativem se změnil v současnosti v přednost,

neboť lze vyu�ít potenciál blízkosti zemí EU a mo�nosti rozvoje přeshraniční

spolupráce.

1.1 Kraj je geograficky uzavřeným celkem; hraniční část tvoří pohoří �umava a

Novohradské hory, v části vnitrozemí se rozkládá Blanský les, východně zasahuje

Českomoravská vrchovina a dále pak Středočeská pahorkatina.

Ji�ní Čechy v minulosti patřily díky své geografické poloze a přírodním

podmínkám ke strategicky významným územím a řadily se tak mezi oblasti, kde se

začala objevovat první lidská osídlení s řadou obchodních stezek. V období

18

Rakouska-Uherska vedly regionem důle�ité dopravní cesty (např. první koněspře�ná

�eleznice spojující Linec s Českými Budějovicemi). Význam dopravní spojnice si kraj

uchovává do současné doby � vede zde významná mezinárodní silnice E 55

z Rostocku přes Berlín a Prahu do Lince, která prochází okresními městy Tábor a

České Budějovice. Dal�ími silničními trasami mezinárodního významu jsou silnice 4

(Praha-Příbram-Písek-Strakonice-Strá�ný-SRN) a E49 a E551 procházející regionem

ve směrech Rozvadov - České Budějovice -Třeboň � Rakousko � J. Hradec �

Pelhřimov - D1 � Morava - Slovensko a Polsko. V Českých Budějovicích a Bechyni se

nachází vojenské leti�tě a civilní leti�tě Hosín.

Budějovický kraj nepatří mezi lidnaté kraje � v roce 1999 zde �ilo 626570

obyvatel, co� je 6,1% obyvatel ČR. Při rozloze regionu 10 056 km2 (12,8% ČR) je

hustota osídlení nejni��í ze v�ech krajských celků � 62,3 obyv./km2 (republikový

průměr je 133 obyv./km2); to je výsledkem vysídlení německého obyvatelstva ze

sudetské části okresu Prachatice, Český Krumlov, České Budějovice a J. Hradec po

2. svět. válce a rozsáhlé zóny pohraničních pásem s omezeným přístupem civilního

obyvatelstva před rokem 1989. Osídlení kraje je značně nerovnoměrné-v pěti

největ�ích městech (České Budějovice �100 tis., Tábor � 103 tis., J. Hradec � 94 tis.,

Písek � 71 tis., Strakonice � 70 tis. obyvatel) �ije více ne� 1/3 obyvatel. Největ�ím

městem jsou České Budějovice, které jsou přirozeným centrem kraje. Obce do 200

obyv. tvoří téměř1/2 počtu obcí s 4,6% obyvatel. Celkem je v kraji 623 obcí. V kraji je

zřetelně patrná migrace obyvatel z vesnic (zejména příhraničních) do vět�ích

sídelních celků. K tomuto trendu přispívají některé specifické okolnosti jako:

pohraniční charakter oblastí, přelo�ení vojenských posádek z pohr. území, pokles

pracovních příle�itostí v zemědělství, zánik řady podniků dřevovýroby a omezování

veř. autobusové dopravy.

1.2 Pro Ji�ní Čechy je charakteristické zastoupení odvětví zpracovatelského

průmyslu (lehké strojírenství, kovoprůmysl, textil aj.). V předlistopadovém období

nebyly v kraji alokovány �ádné podniky tě�kého průmyslu, proto�e zde neexistovaly

významné zdroje energetických surovin ani velké energetické závody; to se mění

v současné době zaváděním atomové elektrárny Temelín do provozu. Tradičně je

v�ak region vnímán jako zemědělský s převa�ujícím rybníkářstvím a lesnictvím.

19

Příznivou ekonomickou strukturu kraje ovlivňuje několik faktorů:

- tradice průmyslové výroby v městských centrech (zastoupení pouze lehkého

průmyslu),

- reliéf krajiny, který je vhodný pro zemědělství, vyu�ívání lesních a

rybničních ploch,

- podmínky pro rozvoj cestovního ruchu,

- geografické umístění v blízkosti hranic SRN a Rakouska.

V roce 1997 byl v Budějovickém kraji vytvořen HDP na obyvatele ve vý�i 91,6%

ČR, tj. 59,5% EU, čím� se kraj řadí na páté místo v rámci ČR (za PHA, PL, OST,

BRN). Skutečnost, �e Ji�ní Čechy nejsou územím bohatým na nerostné suroviny se

odrá�í i v podílu jednotlivých sektorů na HDP:

Sektor ČR kraj

I. 5% 8% II. 42% 41% III. 53% 51%

Jak je patrné z tabulky, významné je zemědělství, lesnictví a rybníkářství (I. sektor), které jsou charakteristickými odvětvími kraje. Zemědělská výroba je

realizována v celém regionu, s men�ím podílem v příhraničních okresech, přičem�

obhospodařovaná půda představuje 49,3% rozlohy kraje. Ačkoliv zemědělství je

významným odvětvím, počet osob zde zaměstnaných se neustále sni�uje (v roce

1991 bylo v zemědělství zaměstnáno 40 tis.osob, v roce 1999 pouze 20 tis. osob),

přičem� současně roste zadlu�enost zemědělských podniků � obvyklá je zadlu�enost

kolem 51,3%.

K nepříznivému vývoji se bude přihlí�et i při stanovení znevýhodněných oblastí

v kraji (LFA � Less Favoured Areas) programem SAPARD.

V rámci primárního sektoru je významné lesnictví, které obhospodařuje 37,6%

rozlohy kraje (zejména oblast �umava s převahou jehličnatých lesů). Problémem

tohoto odvětví jsou vlastnicky rozdrobené části lesů, které umo�ňují devastační tě�bu.

Zemědělství spolu s lesnictvím přes svůj nízký podíl na tvorbě přidané hodnoty mají

významnou krajinotvornou a rekreační funkci, kterou dále spoluvytváří s rybnikářskými

oblastmi, které zaujímají 4% rozlohy kraje. Mezi největ�í z rybníků patří Ro�mberk,

Svět, Bezděv aj.

20

V sekundárním sektoru je v kraji zastoupen pouze lehký průmysl soustředěný

v men�ích a středních podnicích. Tato struktura průmyslu usnadnila privatizační a

racionalizační procesy transformace. V rámci ČR má významné postavení průmysl

potravinářský (Jihočeské mlékárny a.s., Budvar), konfekční (Otavan Třeboň),

papírenský (Jihočeské papírny Větřní), dřevozpracující (Lira � ČB) a textilní (Jitex,

Jitka, Fezko).

V současné době se rozvíjí i lehký zpracovatelský průmysl � často ve spojení se

zahraničním kapitálem.19) Zahraniční investoři nevyu�ívají pouze komparativní výhody

ni��ích pracovních nákladů, ale i výhody teritoriální blízkosti a kvalifikované pracovní

síly � tzn. neuskutečňují se zde pouze nenáročné manuální práce, ale dová�í se i

moderní technologie a know-how.

Zájem zahraničního kapitálu o podnikání v kraji dokládá i 2705 podniků

s majoritní zahraniční účastí. Mezi nejvýznamněj�í patří: Robert Bosch a.s., Akra a.s.,

Bupak Obaly a.s., Lecotex a.s., Schneider Group a.s. aj.

Problematickou pro dal�í rozvoj zahraničního podnikání se jeví předev�ím stále

nízká produktivita práce (přesto�e HPH na zaměstnance v II. sektoru byla v roce

1997-1,21, která řadí kraj na první místo v rámci ČR), nedostatečná infrastruktura

(podprůměrná plynofikace regionu, ni��í hustota tel. sítě �32 stanic na 100 obyvatel,

nevyjasněné vlastnické vztahy ploch a objektů Armády ČR), nedostatečná průjezdnost

silničního komunikačního systému (zjm. úsek Tábor, Sezimovo Ústí, Planá nad

Lu�nicí, Soběslav) a neexistence vysoké �koly technického typu.

Na příznivý vývoj regionu má vliv rozvoj terciárního sektoru, a to zejména

v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu. Budějovický region patří k oblastem

s ekologicky málo zatí�eným prostředím, s bohatou kulturní historií a bohatými

mo�nostmi rekreace, turistiky a léčebných pobytů. V roce 1999 pracovalo v oboru

obchodu, pohostinství a ubytování cca 60 tis. pracovníků a působilo zde 8 tis. subjektů

zabývajících se pohostinstvím a ubytováním. Kraj je jednou z významných

rekreačních a turistických oblastí. Cestovní ruch se stává novým podnikatelským

odvětvím s nejvy��ím nárůstem podílu na podnikatelských aktivitách v kraji. O rozvoji

cestovního ruchu svědčí i podíl kraje na počtu turistů v ČR, který v roce 1996 činil

11,7% a zařadil kraj na druhé místo za Prahu (25,2%). Převa�ují tuzem�tí turisté,

podíl cizinců z celkového počtu ubytovaných je nízký (rok 1996 �26,3%, Praha �

84,3%), neboť ti se zaměřují spí�e na tradiční lokality (Praha, Krkono�e); bohatství

kraje tak není dostatečně vyu�íváno. Vzhledem ke skutečnosti, �e kraj disponuje

21

nejvy��ím počtem ubytovacích zařízení v ČR (tj.1766) vytváří se podmínky pro dal�í

mo�ný rozvoj regionu tímto směrem.

Struktura ekonomických činností, rostoucí sektor slu�eb jsou příčiny nízké nezaměstnanosti, která se meziročně sice zvy�uje (95 �2,5%, 96-2,8%,97 �3,4%,

98- 4,9%, 99- 6,2%, I.Q. 2000 �8,1%), ale patří k nejni��ím v ČR (I.Q.2000 �9,5%).

Projevují se určité vnitroregionální rozdíly - nejni��í míru nezaměstnanosti (r. 99)

vykazují okresy České Budějovice � 4,91% a J. Hradec � 3,92%, vy��í míru

nezaměstnanosti má Český Krumlov � 9,53%. Zároveň dochází ke sni�ování počtu

volných pracovních míst (VPM) � v roce 1999 připadalo v kraji na VPM 9,5 uchazeče

(r.98 � 6,64; r.97 � 2,19); průměr za ČR v roce 1999 byl 13,8 uchazeče na VPM.

Příznivý trend se projevuje u věkové skupiny do 25 let, její� podíl na celkové

nezaměstnanosti klesá � r. 98 �34%, r.99 � 29%, I.Q. 2000 � 27,1%. Zahraniční

pracovníci se na počtu obsazených pracovních míst podílejí 1,66% (r. 1999), přičem�

republikový průměr je 2,92%.

1.3 Geografická poloha kraje na hranicích tří zemí - ČR, Rakouska a SRN vytváří

podmínky pro aktivní přeshraniční spolupráci, která je na institucionální úrovni

reprezentována Euroregionem �umava20) (viz mapa č.1). V současné době se jedná o

vzniku nového Euroregionu Silva Nortica21) (rozloha 9354 km2), který by měl

zahrnovat okresy Č. Budějovice, J. Hradec, Jihlavu a dolnorakouský region

Waldviertel (viz mapa č.2). Cílem je vzájemná spolupráce a ře�ení společných

problémů, např. problematika NP a CHKO �umava, dálnice D3 � Č.Budějovice - Linz,

cykloturistika aj.

Města a obce navázala partnerské vztahy s městy v Rakousku (Linz) a Německu

(Pasov)- např. Svatojanská česko-rakousko-německá �kola obnovy venkova22).

22

mapa 1. Euroregion �umava/Böhmerwald/Bayerischer Wald

Pramen: Návrh postupu zalo�ení Euroregionu Ji�ní Čechy, RERA, 2000

mapa 2. Předpokládaný Euroregion Silva Nortica

Pramen: Návrh postupu zalo�ení Euroregionu Ji�ní Čechy, RERA, 2000

23

SWOT analýza Budějovického kraje

Silné stánky

• čisté �ivotní prostředí

• velké mno�ství kulturních,

technických a historických

památek (mj. dvě památky

UNESCO)

• geografická poloha - blízkost

hranic s Rakouskem a

Německem, střed Evropy

• příznivá ekonomická struktura

• připravená trasa dálnice D 3

(E55 - Kodaň - Berlín - Praha -

Benátky) a studie proveditelnosti

IV. �elezničního koridoru (Berlín -

Praha - Linec - Benátky)

Slabé stránky

• malá propagace budějovického

regionu a jeho silných stránek -

nedostatečná koordinace - stát,

region, města

• malý počet hraničních přechodů

• nízký stupeň integrace a

propojení infrastruktury

Příle�itosti

• vyu�ití polohy regionu

k vybudování mez. přepravních

cest, logistických center

• mo�nost propojení turistických a

kulturních aktivit s Rakouskem a

Německem

• podmínky pro rozvoj cestovního

ruchu, modernizace �elezničního

koridoru Praha - Č. Budějovice -

Linec

Ohro�ení

• vylidňování venkova a

pohraničních oblastí

• neuvedení jaderné elektrárny

Temelín do provozu (mj. ztráta

pracovních příle�itostí)

• zhor�ování zdravotního stavu

lesa imisemi

24

2. Brněnský kraj se nachází při ji�ní a východní hranici ČR, sousedí

s Rakouskem (Dolní Rakousko) a Slovenskem a v rámci ČR spolu s Jihlavským

krajem vytváří jednotku NUTS-2. Je tvořen 7 okresy: Blansko, Brno - město, Brno -

venkov, Břeclav, Hodonín, Vy�kov a Znojmo.

Brněnský kraj jako součást Velkomoravské ří�e patřil mezi významné oblasti.

Svůj význam si uchoval i v rámci Rakousko - Uherska, o čem� svědčí �elezniční

spojení mezi Brnem a Vídní, které vytvořilo vhodné podmínky pro rozvoj vzájemných

vztahů.

2.1 Přírodní podmínky Brněnského kraje jsou velmi rozmanité a mají vliv na

vyu�ívání krajiny. V rámci kraje se rozli�ují tyto základní typy přírodních krajin:

východní okraj České vysočiny s Českomoravskou vysočinou, Boskovickou brázdou,

Brněnským masívem, Moravským krasem a Drahanskou vysočinou, dále moravské

úvaly s Dyjsko-svrateckým a Dolnomoravským úvalem a Vy�kovskou bránou a

Karpatské vysočiny zahrnující Jihomoravské Karpaty - Pálavu a Dunajovické kopce,

Středomoravské Karpaty -�dánický les, Litenčické vrchy a Bílé Karpaty s podhůřím.

Brněnský kraj se rozkládá na 7062 km2 (rozlohou je čtvrtým největ�ím krajem

ČR) s 1138,2 tis. obyvateli (počtem obyvatel zaujímá třetí místo v republice).

Vývoj počtu obyvatelstva kopíruje trendy v ČR (výrazný pokles porodnosti a

mírný pokles úmrtnosti, stárnutí obyvatelstva). V důsledku této přirozené měny

ubývá v kraji obyvatel (r. 98 � 1138 tis. ob., r.95 � 1141 tis.obyvatel), a to i přes

pokračující přírůstek obyvatel stěhováním. Migračně ztrátovým se stává Brno -

město, naopak mezi migračně atraktivní patří Brno-venkov, Vy�kov (zde lze sledovat

podobný trend jako v západní Evropě - odchod z center velkých měst do jejich

zázemí). Na poměrně vysokém aktivním migračním saldu se podílely předev�ím

obce v bezprostředním zázemí města Brna (suburbánním prostoru Brna) a obce s

dobrou dopravní dostupností do Brna.

V Brněnském kraji převa�ují sídla s vět�ím počtem obyvatel, které mají

venkovský charakter, čím� se kraj li�í od převá�né části území ČR. Podíl obyvatel

�ijících ve městě (63,4%) nedosahuje průměru ČR, přesto�e hustotou zalidnění se

kraj řadí na třetí místo v republice (161,16 obyv./km2).

Počet obcí v roce 1998 činil 645. Metropolí kraje je město Brno, které je

druhým největ�ím městem ČR a přirozeným centrem kraje se sídlem mnoha

25

významných institucí. Vzhledem ke skutečnosti, �e výrazně dominuje brněnská

aglomerace, dochází ve zbývajícím území k projevům marginalizace. Mezi její

projevy patří: zaostávání v ekonomickém rozvoji, malá vybavenost území sociální a

technickou infrastrukturou, odchod mladého obyvatelstva. Mezi marginalizované

obce patří např.: Boskovice, Mikulovsko, Moravský Krumlov, Znojmo.

2.2 Brněnský kraj se řadí mezi nejvýznamněj�í kraje ČR z hlediska dopravy -

vede zde několik dálkových dopravních tras: dálnice D1 (Praha � Brno - Vy�kov) a

D2 (Brno - Bratislava) a silnice E 461 (Brno - Mikulov), která je součástí evropské

silniční sítě. Krajem procházejí koridory (V.koridor: Berlín � Praha � Brno � Břeclav -

Vídeň, VI.koridor: Gdaňsk � Katovice � Ostrava - �ilina, přes Brno) navazující na

transevropské sítě TEN zemí EU. Postavení Brněnského kraje v oblasti silniční

dopravy je nadprůměrné, z hlediska dal�ího vývoje lze očekávat dal�í posílení pozic

v síti dálkových dopravních tras.

V roce 1997 byl v Brněnském kraji vytvořen HDP na úrovni 93,2% ČR (třetí

místo v ČR za Prahou a Plzeňským krajem), tj. 60,6% EU, přičem� do�lo oproti roku

1996 k mírnému poklesu.

Brněnský kraj je známý svým zemědělstvím a zpracovatelským průmyslem. O

významu zemědělství pro ekonomiku kraje svědčí skutečnost, �e podíl zemědělské

půdy na celkové výměre překračuje hranici 60%. V rámci zemědělství mají významné

pozice ovocnářství a vinařství (90% výměry v�ech vinic připadá na Brněnský kraj-

Břeclav, Hodonín, Znojmo). Zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybnikářství

(primární sektor) činí v kraji 6,6% (republikový průměr se pohybuje kolem 5-6%).

Podíl zemědělství na hrubé přidané hodnotě kraje činí 5,1% (rok 1996). V rámci sekundárního sektoru je ekonomika kraje spojena s velkými průmyslovými podniky

s více ne� 500 zaměstnanci. Hlavním průmyslovým odvětvím je strojírenství, průmysl

stavebních hmot, dřevozpracující a nábytkářský průmysl (zachovává se

diverzifikovaná struktura průmyslové výroby). Vzhledem k útlumu velkých

průmyslových podniků (Královopolská Holding a.s., Zetor a.s., ČKD Blansko),

dochází k nárůstu negativních sociálních jevů - nezaměstnanost, platební

neschopnost, pokles kupní síly, které ohro�ují celý kraj.

Nezaměstnanost do roku 1995 byla poměrně stabilní, od roku 1995 se začíná

zvy�ovat (r. 95-3,3%, r. 98 - 5,1%, r. I.Q.2000 - 9,2%). Výrazným znakem kraje je

nízká poptávka po pracovní síle a nedostatečná tvorba volných pracovních míst:

26

zvy�uje se počet uchazečů na VPM (r. 97 � 6,47, r. 99 � 22,4; počtem uchazečů na

VPM se kraj řadí na druhé místo v rámci ČR) a počet dlouhodobě nezaměstnaných,

který dosahuje cca 50,31%. Mezi okresy s nejvy��í nezaměstnaností se řadí

�vinařská� města: Hodonín - 12,9%, Znojmo � 11,3%, Vy�kov � 9,5%. Počet

zahraničních pracovníků legálně pobývajících na území kraje není vysoký. Na

celkovém počtu obsazených pracovních míst se cizinci podílejí 2,74% (r.1998),

průměr za ČR je 2,92%.

V rámci primárního a sekundárního sektoru dochází k poklesu počtu pracovníků

(r.89 � 227 125 prac., r.96- 160 026 prac.); v terciární sféře (obchod, slu�by) se

počet pracovníků zvy�uje; podíl zaměstnaných ve slu�bách činil k I.Q. 2000 56,6%.

Nejvy��í podíl terciéru na zaměstnanosti má Brno � město, nejni��í podíl potom Brno

- venkov (34,6%) a Blansko (35,4%). Rozdíl je způsoben předev�ím existencí

specializovaných slu�eb (nemovitosti, výzkum a vývoj aj.) v okresu Brno-město.

2.3 Úroveň vzdělání je nejvy��í (po Praze), počet vysoko�koláků činí 16,3%;

Brno patří mezi města s dlouholetou univerzitní tradicí, existuje zde 7 V� (centrum

vysokého vojenského �kolství) s 29 fakultami, kde studuje cca pětina v�ech V�

studentů.

Kraj netvoří přirozený turistický region, nemá svoji rozhodující dominanci. Po

roce 1989 dochází k rozvoji turistické infrastruktury, která je v�ak značně

nevyrovnaná (koncentrace do nejvýznamněj�ích středisek). Významný je

přeshraniční pohyb osob, (v roce 1997 překročilo hranice na přechodě v Mikulově v

obou směrech 8 mil. osob, v Hatích 7,2 mil. osob). V roce 1998 se v kraji ubytovalo

866 tis. osob, z nich� 347 tis. bylo zahraničních turistů. Rozhodující podíl v

náv�těvnosti mají Raku�ané, často v�ak jde o jednodenní turistiku bez výrazného

devizového efektu (cca 5 mil. Raku�anů ročně). Specialitou kraje je vinařská turistika

(Valtice, Mikulov, Pavlov), existují zde dobré mo�nosti cykloturistiky (trasa

Greenways, Moravsko - slezská trasa aj.), av�ak úroveň příjmů z turistického ruchu

zůstává nízká.

2.4 Převá�ná část okresů kraje patří mezi území, která jsou zapojena do

programů CBC Phare. Mezinárodní spolupráce se rozvíjí více jako zále�itost

samosprávy, podnikatelských subjektů a dal�ích institucí. Město Brno aktivně

spolupracuje s Vídní a St. Pöltenem. K lep�í spolupráci s rakouskou stranou má

27

přispět i Společný programový dokument: Rakousko � ČR Interreg III A � Phare CBC

na léta 2000 � 2006.

V kraji pracuje: Výbor pro spolupráci s Dolním Rakouskem (slo�en ze zástupců

území ji�ní Moravy a ji�ních Čech sousedících se spolkovou zemí Dolní Rakousko -

okresy Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Jindřichův Hradec,

Třebíč, Znojmo), jeho� cílem je podpora aktivit s rakouskou stranou, Euroregion Ji�ní Morava � Weinviertel � Záhorie a třístranná smlouva o spolupráci mezi

Regionální hospodářskou komorou ji�ní Moravy, bratislavskou HK a HK Dolního

Rakouska. Významná je spolupráce vysokých �kol a pracovi�ť Akademie věd ČR,

které participují na mezinárodních výzkumech.

28

SWOT analýza Brněnského kraje

Silné stránky

• Brno � výrazná metropole

s vysokou vzdělanostní úrovní

• konání výstav a veletrhů

• sousedství se zeměmi EU

• rozvinuté vysoké �kolství

• dopravní uzel

• mno�ství historických památek

Slabé stránky

• vy��í míra nezaměstnanosti

• nedostatečná tvorba pracovních

míst

• problémovost restrukturalizace

průmyslu

• vysoké vnitroregionální rozdíly

(vč. kvalifikační úrovně)

• hraniční přechody s Rakouskem

mají nízkou kapacitu a nevhodné

vedení přístupových tras

Příle�itosti

• dostupná pracovní síla

• příznivé podmínky pro rozvoj

podnikání

• spolupráce se sousedními

zeměmi � Slovenskem a

Rakouskem

• vyu�ití vědeckého a technického

potenciálu kraje

Ohro�ení

• zánik velkých ekonomických

subjektů

• chybějící technická

infrastruktura na venkově

• prodlu�ování termínu dokončení

výstavby tranzitních �elezničních

koridorů a dálnice D1

• neexistence městského okruhu

k odlehčení centrální části Brna

29

Kapitola 4. Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s ČR

4.1. Rakouská republika se rozkládá na 83 856 km2 s 8 068 tis.obyv., hustota

zalidnění činí 96 obyv/km2. Rakousko se člení na 9 spolkových zemí: Burgenland,

Dolní Rakousko, Vídeň, Korutany (Kärnten), �týrsko (Steiermark), Horní Rakousko,

Salzburk, Tyrolsko (Tirol) a Voralbersko (Voralberg). Mezi nejvýznamněj�í města

patří Vídeň, Graz, Linec, Salzburk.

S Českou republikou na úrovni NUTS 2 sousedí Horní a Dolní Rakousko a

Vídeň. Do oblasti rakousko-českého pohraničí patří na rakouské straně regiony

(NUTS 3): Weinviertel, Waldviertel, Mühlviertel a město Vídeň. V českém příhraničí to

jsou Prachatice, Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Znojmo,

Břeclav, Hodonín, Brno-město, Brno-venkov, Třebíč, Jihlava.

Podle čl. 10 směrnice k programu Interreg se do příhraničí zahrnují i následující

rakouské regiony: Linz-Wels (Horní Rakousko), St.Pölten, Wiener Umland Nord a

Mostviertel (Dolní Rakousko).

Tab 1. Rozloha, počet obyvatel a hustota obyvatelstva v rak. příhraničních regionech Územní celek Rozloha (km2) Počet obyv.(1998) Hustota obyv.

(obyv/km2) Mühlviertel 2 659 200 705 75 Waldviertel 4 614 225 865 49 Weinviertel 2 391 124 496 52 Vídeň 415 1 606 843 3 871 celkem s Vídní 10 079 2 157 909 214 celkem bez Vídně 9 664 551 066 57,02

Pramen: Rakousko-ČR Interreg IIIA-Phare-CBC,MMR,2000

4.2. Rakouská příhraniční oblast má podprůměrnou hustotu obyvatelstva �

57,02 obyv/km2 (průměr Rakouska 96 obyv/km2).

Západní část rakouského příhraničí je krajinou, v ní� je převládajícím rysem

středohoří. Směrem na východ se tato krajina mění a v oblasti pohoří Manhartsterf,

resp. na Znojemsku přechází do pahorkatiny, resp. roviny tvořící severní část

Vídeňské pánve.

V rakouském příhraničí (s výjimkou regionu Mühlviertel) se po několik desetiletí

projevoval negativní demografický trend. V období mezi lety 1981 a 1991 klesl

počet obyvatel v dolnorakouských příhraničních regionech o 4%. Na začátku 90. let

30

do�lo k mírnému nárůstu počtu obyvatelstva; přesto zůstává nepříznivá demografická

struktura obyvatelstva (stárnutí populace) � viz tab. 2.

Tab 2. Struktura obyvatelstva v rakouských příhraničních regionech Region Demograf. trend

(1991-98) (%) Podíl obyv. do 15

let 1991 (%) Podíl obyv.nad 60 let 1991 (%)

Mühlviertel 4,8 22,4 164 Walsviertel 0,8 17,7 22,6 Weinviertel 1,9 16,7 24,0 Vídeň 4,4 13,9 22,8 celkem 3,8 17,4 20,1

Rakouské oblasti (NUTS 2), tj. Horní a Dolní Rakousko jsou oblasti s vysokým

podílem průmyslu na přidané regionální hodnotě. Podíl průmyslu na celkové přidané

hodnotě v Horním Rakousku činí cca 30% (r.1996); jedná se o třináctou největ�í koncentraci průmyslu ze v�ech 180 oblastí NUTS 2. V Dolním Rakousku byl podíl

průmyslu na celkové přidané hodnotě cca 26%, co� je 5 proc. bodů nad rakouským

průměrem. Industrializace obou regionů se odrá�í ve struktuře zaměstnanosti (viz

tab. 3)

Tab.3 Struktura zaměstnanosti podle odvětví v Horním a Dolním Rakousku (1999) Odvětví Dolní Rakousko

% Horní Rakousko

% Rakousko celkem

% zemědělství 1,3 0,7 0,8 dobývání nerostných surovin 0,5 0,4 0,5 zpracovatelský průmysl 21,9 27,8 20,2 výroba a rozvod elektř., vody a plynu

0,7 1,2 1,0

stavebnictví 9,3 9,2 8,7 slu�by 66,2 0,7 68,9

V posledních letech ovlivnila rozvoj Dolního Rakouska �decentralizace Vídeňské aglomerace�, kdy firmy se přesouvaly z prostoru Vídně města (s vysokou

pozemkovou rentou) do vídeňského okolí.

V důsledku toho byl růst HDP v Dolním Rakousku vy��í ne� rakouský průměr;

jeho růst byl ovlivněn předev�ím vysokým stupněm rozvoje slu�eb a výstavby.

Naopak v Horním Rakousku byl růst HDP v období 1988 � 1998 pod rakouským

průměrem; v období od roku 1993 pouze výstavba, doprava a nemovitosti

dosahovaly průměrného růstu.

31

Tab.4 Průměrná roční míra růstu HDP v rakouských příhraničních regionech (1988 /1995) dle NUTS 3

Region Zemědělství Zpracovatelský průmysl

Slu�by Celkem

Mühlviertel -3,8 6,2 7,5 6,0 Waldviertel -3,6 6,1 8,2 6,5 Weinviertel -4,6 6,8 6,1 4,9 Linz-Wels -3,0 2,2 7,6 5,2 Innviertel -5,0 5,1 6,8 5,1 Wiener Umland-Nord -7,8 5,5 7,9 6,3

Pramen: ÖIRI, ÖSTAT

V rakouských příhraničních regionech (NUTS 3) se hrubý regionální produkt na

obyvatele pohybuje mezi 61% (Mühlviertel) a 167% (Vídeň). Příhraniční regiony

s převa�ujícím venkovským charakterem se řadí v rámci Rakouska k ekonomicky nejslab�ím oblastem. Pouze Vídeň patří jak v Rakousku, tak v EU k ekonomicky

silným regionům (viz tab. č.5).

Tab.5 Ekonomická úroveň příhraničních regionů Region HRP/obyv.

1996 celostátní průměr =100 Index EU = 100

Mühlviertel 54,4 61,1 Waldviertel 76,4 85,8 Weinviertel 61,4 68,9 Vídeň 148,5 68,9 celkem 100 112,3

4.3 Příhraniční regiony se odli�ují i v oblasti struktury zaměstnanosti � vy��í

podíl zemědělství (Weinviertel � centrum zemědělské a lesnické produkce),

existence tradičních průmyslových odvětví (potravinářství, textilní a oděvní průmysl),

terciární sféra je oproti ostatním částem méně rozvinutá (viz tab.6).

Tab. 6 Struktura zaměstnanosti v příhraničních regionech v roce 1998 Region Zemědělství

(I) Zpracovatel.

průmysl (II)

-z toho sta- vebnictví podíl v %

Slu�by (III)

-z toho po- hostinství

a ubytování Mühlviertel 1 51 19 48 6 Weinviertel 8 38 16 54 5 Waldviertel 4 46 14 50 7 Vídeň 0,5 32 15 77 9 Rakousko 2 34 11 64 8

Pramen: Ústřední svaz rakouských sociálních poji�ťoven, ČSÚ

32

Problematické v ekonomické struktuře se jeví předev�ím malé a střední

podniky, které nejsou dostatečně zapojeny do odběratelských a odbytových sítí (jak

v rámci regionu, tak na hlavní hospodářská centra). Jak je patrné z tabulky č.6,

regiony Waldviertel a Weinviertel jsou nadprůměrné v oblasti zemědělství; v�echny

regiony jsou nadprůměrné v oblasti stavebnictví (Mühlviertel 19%, rakouský průměr

11%).

Typickými průmyslovými odvětvími pro příhraniční regiony jsou: průmysl

dřevozpracující, kovozpracující, textilní a oděvní (Mühlviertel, Waldviertel) a

potravinářský (Weinviertel).

Dominantním průmyslovým centrem této oblasti je město Vídeň.

Z celkového počtu 13 100 býv. podniků, jich 62% sídlí ve Vídni, z 223 000 osob

zaměstnaných v průmyslu připadá na Vídeň 68,5%.

Pro trh práce v příhraničních regionech je typický omezený počet

kvalifikovaných pracovních míst. V regionech Mühlviertel, Waldviertel a Weinviertel

do�lo k nárůstu zaměstnanosti (1990-98 počet osob s příjmy ze závislé činnosti

vzrostl ve Waldviertel o 4,3% a ve Weinviertel o 14,2%). Pokles zaměstnanosti se

projevil zejména v textilním a oděvním průmyslu. Největ�í kumulaci pracovních míst

v rámci rakouského příhraničního regionu představuje Vídeň, která má výraznou

přita�livou sílu.

Z oblasti Weinviertel a přilehlých regionů dojí�dí do Vídně za prací 34%

obyvatel (přičem� od roku 1981 do roku 1991 do�lo k nárůstu o 22%). V regionu

Mühlviertel je dominantním centrem Linec, kam dojí�dí 38% obyvatel.

Nezaměstnanost je ovlivněna prostorovou strukturou regionu a odli�nostmi

situace na trhu práce ve velkých oblastech. Horní Rakousko vykazuje ni��í míru

nezaměstnanosti ne� Dolní Rakousko. To je způsobeno regionálním rozvojem

Horního Rakouska a politikou administrativních zásahů, která se koncentrovala na

boj proti dlouhodobé a znovuopakované nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti je

vy��í v těch oblastech, kde dojí�dění do velkých městských center není mo�né

vzhledem k velké vzdálenosti. Tuto skutečnost dokládají okresy Gmünd a Waidhofen,

kde míra nezaměstnanosti převy�uje 9% (1998).

4.4 Významným zdrojem pracovních příle�itostí mů�e být terciární sektor �

zejména oblast cestovního ruchu. V současné době převa�uje v příhraničních

oblastech domácí cestovní ruch, tj. rekreační, zájezdová turistika a agroturistika.

Vídeň je zaměřena na kongresovou turistiku � podíl cizinců představuje 85,5%.

33

V letech 1997/98 činil počet noclehů v rakouském příhraničí cca 9,6 mil., na Vídeň

přitom připadalo 80% noclehů.

Z hlediska příhraniční spolupráce jsou významné euroregiony (�umava,

Waldviertel) a přeshraniční hospodářský park Gmünd � České Velenice.

Poznámky k textu

34

Poznámky 1) Právní základy polo�ily

- Ústavní zákon č.294/1990 Sb., - zákon ČNR č.367/1990 Sb., o obcích (obecním zřízení) -zákon ČNR č.524/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých opatřeních s tím souvisejících. 2) Samosprávou se označuje oprávnění určitého společenského organismu obstarávat určitý, právem vymezený okruh svých zále�itostí samostatně, relativně nezávisle na �ir�ím společenském organismu (zpravidla státu), jeho� je ov�em součástí. Samospráva se pak v zásadě dělí na samosprávu územní a na samosprávu zájmovou; u územní samosprávy lze roz�iřovat místní (obecní) samosprávu a samosprávu vy��ích územních samosprávných celků (regionů).

3)�Obec spravuje své zále�itosti samostatně; při výkonu samostatné působnosti se obce řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení�. § 14 zákona č.367/1990 Sb. o obcích, stanoví sféru samostatné působnosti obce. Jde o : a) schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a provádění kontroly jeho plnění; b) hospodaření s majetkem obce; c) poskytování a přijímání darů; d) sestavování rozpočtu obce, hospodaření podle něj a vyúčtování hospodaření za uplynulý kalendářní rok; e) zřizování trvalých nebo dočasných peně�ních fondů; f) zakládání a zřizování právnických osob a zařízení, popřípadě jejich ru�ení; g) rozhodování o účasti obcí v obchodních společnostech a nadacích; h) stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb podle zvlá�tního zákona; i) vydávání obecně závazných vyhlá�ek ve věcech patřících do samostatné působnosti; j) rozhodování o vyhlá�ení místního referenda a realizace jeho výsledků; k) uzavírání dohod o změně hranic obce; l) volby, zřizování a ustanovování orgánů obce; m) rozhodování o členství obce v dobrovolném svazku obcí a ve sdru�eních obcí s mezinárodním prvkem; a) úkoly v oblasti �kolství, sociální péče, zdravotnictví a kultury s výjimkou výkonu státní správy; o) místní zále�itosti veřejného pořádku a zřizování obecní (městské) policie s výjimkou rozhodování o přestupcích; p) správu, údr�bu a provozování zařízení slou�ících k uspokojování potřeb občanů, jsou-li vlastnictvím obce; r) čistotu obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadnou likvidaci, zásobování vodou, odvádění a či�tění odpadních vod, s) ukládání sankcí podle zákona o obcích; t) udělování čestného občanství obce; u) udělování cen obce. Kromě toho obec v samostatné působnosti dále zaji�ťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého �ivotního

35

prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvlá�tními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy.

Z uvedeného je patrné, �e se jedná o značně �iroký okruh zále�itostí, které obec vykonává samostatně, v mezích zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů. Jejich meze nemů�e obec překročit, v jejich rámci v�ak spravuje sama sebe bez právně předpokládaných zásahů zvenčí.

Z hlediska ústavního práva je třeba za samostatné působnosti obce zvlá�ť zdůraznit oprávnění obcí vydávat v mezích své působnosti obecně závazné vyhlá�ky (čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR), je� tvoří součást právního řádu a mají své místo v hierarchii obecně závazných právních předpisů, rozhodovat o vyhlá�ení místního referenda (čl. 21 Listiny základních práv a svobod) a volit orgány obce (čl. 102 Ústavy ČR) zákon ČNR č.298/1992 Sb., o místním referendu. 4) �Statistické kraje� navazovaly na územní členění státu před listopadem 1989, které se opíralo o systém národních výborů, jako orgánů státní moci a správy. Krajské národní výbory, jejich� územní působnost byla shodná se �statistickými kraji�, byly zru�eny ústavním zákonem č.294/1990 Sb. Ve městech, v nich� sídlily bývalé krajské národní výbory existuje řada územních útvarů (orgánů) ústředních orgánů státní správy, které vykonávají státní správu ve vymezených oblastech v okresech sdru�ených do statistického kraje. 5) Jde o tyto zákony: zákon z 12.4. 2000 o krajích �Sb. č. 129/2000, zákon z 16.5. 2000 o okresních úřadech � Sb. č.147/2000, Zákon z 12.4.2000 o obcích �Sb. č. 128/2000 a zákon z 13.4.2000 o hlavním městě Praze � Sb. č. 131/2000. 6) Uvedenou klasifikaci přijala vláda usnesením č.707/1998 � (vymezení územních jednotek NUTS v ČR). Staré �statistické kraje� odpovídají v tomto členění rovně� úrovni NUTS 2; pro rozli�ení od sdru�ených nově utvářených krajů (oblastí) pou�ívají statistické orgány (ČSÚ) pro jejich označení termín �region�. 7) Civilní sektor hospodářství; 8) Koncem roku 1999 bylo v Praze legálně zaměstnáno 49,8 tis. cizinců, z toho na základě povolení k zaměstnání (zaměstnanecké vztahy) 14,3 tis., občanů Slovenské republiky (na základě registrace) 14,2 tis. a na základě �ivnostenských oprávnění 21,3 tis. osob. Podrobněji viz svazek VII. 9) Pramen: �Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ 1996�. Jde o první publikaci, je� obsahuje regionální data o hrubém domácím produktu, hrubém domácím produktu na 1 obyvatele. Odhady regionálních HDP v ECU a paritě kupních standardů jsou zalo�eny na údajích národních HDP poskytnutých na základě dohody odborem národních účtů Eurostatu a regionální struktury hrubé přidané hodnoty v národních měnových jednotkách, které byly dodány z národních statistických úřadů zemí střední Evropy. Údaje o hrubém domácím produktu v PPS nebo v ECU za ka�dou zemi jsou rozděleny do regionální úrovně podle regionální struktury hrubé přidané hodnoty. Purchasing Power Standard (PPS) je snahou o vyjádření Purchasing Power Parities (PPP), tj. paritní kupní síly národních měn. Propočty PPP se opírají o významné velké mezinárodní �etření zaměřené na zji�ťování cenové hladiny spotřebitelských cen pomocí spotřebitelského ko�e, zbo�í a slu�eb, které jsou porovnatelné a reprezentativní v zemích zahrnutých do vý�e uvedeného mezinárodního �etření pro mo�nosti porovnávání kupní síly s vyloučením nedostatků

36

prostých měnových přepočítacích koeficientů. PPS eliminuje efekt odli�né úrovně cen mezi jednotlivými zeměmi.

U�itá metodologie se opírá o odhady regionální přidané hodnoty zji�těné na základě �Evropského systému národních účtů� (tzv. ESA 1995) a na základě dal�ích dokumentů EUROSTATU s patřičnými doporučeními �Metody regionálních účtů: Hrubá přidaná hodnota a tvorba fixního kapitálu podle činností�. V České republice byla pro regionalizaci dat výlučně pou�ita metoda top-down (klíčování); jako klíč pro alokaci hrubé přidané hodnoty do jednotlivých regionů byly pou�ity regionálně diferencované mzdové prostředky (údaje jsou zpracovány podle sídla pracovi�tě (Local unit � LU); hrubá přidaná hodnota je oceněna v základních cenách.

10) Podle pramene Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ,1999 činila v roce 1996 relace HDP na obyvatele v PPS k průměru ve významných hlavních a metropolních městech EU 15 (pořadí měst podle úrovně relace):

Hamburg 192 Vídeň 167 Londýn 140

Stockholm 123 Praha 123 Düsseldorf 119 Berlín 102 Madrid 101 Bratislava 97 Lisabon 89 Budape�ť 87 Drá�ďany 65 Var�ava 65 Bukure�ť 44 Sofia 31

11) Pramen: Statistická ročenka trhu práce, MPSV,1999 12) Vymezení metropolitní oblasti a pra�ské � středočeské aglomerace viz

pramen: Pra�ská-středočeská aglomerace v číslech statistiky, ČSÚ, 1998 13) Stav k 31. prosinci 1997. 14) Podle úrovně hrubých nominálních mezd v roce 1999 se řadí okresy, jejich�

okresní města spadají do pra�ské-středočeské aglomerace (s výjimkou okresu Bene�ov) do první desítky (pořadí bez pra�ských obvodů). 15) V roce 1998 činil přirozený úbytek obyvatelstva ve Středočeském kraji 3 tis.osob, přírůstek stěhováním 5,5 tis.osob, celkové saldo 2,5 osob; v okresech Praha-východ a Praha-západ, z toho cca 1 800 osob.

37

16) Situace, v ní� vykazovaná výkonnost příměstských oblastí je výrazně ni��í existuje u řady velkoměstských aglomerací: HDP/ obyv. (PPS): v roce 1996: abs. v % k průměru EU 15 Ile de France (Paří�) 28 900 160 Bassin Parisien 16 800 93 Madrid 18 200 101 Centro 12 400 68 London Inner 40 600 224 London Outer 16 000 88 17) Délka státní hranice v jednotlivých krajích a oblastech činí: kraj km sousedící státy Budějovický 323 SRN, Rakousko Plzeňský 180 SRN Karlovarský 177 SRN Ústecký 250 SRN Liberecký 146 SRN, Polsko Královéhradecký 178 Polsko Pardubický 30 Polsko Brněnský 206 Rakousko, Slovensko Olomoucký 104 Polsko Zlínský 107 Slovensko Ostravský 267 Polsko, Slovensko Oblast Jihozápad 508 SRN, Rakousko Severozápad 427 SRN Severovýchod 354 SRN, Polsko Jihovýchod 206 Rakousko, Slovensko Střední Morava 211 Polsko, Slovensko Ostravsko 267 Polsko, Slovensko 18) Index natality je podíl �ivě narozených za příslu�ný rok ke střednímu stavu obyvatelstva v tomto roce. 19) V letech 1991-1992 Výzkumný ústav hospodářství SRN zařadil Budějovický kraj mezi nejperspektivněj�í regiony pro příchod zahraničních investorů. 20) Euroregion �umava představuje území o rozloze 16 345 km2 s 1,3 mil. osob, který zahrnuje na české straně obce: Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy, Doma�lice, na rakouské: Perg, Freistadt, Urfahr Umgeburg, Rohrbach, na německé:

38

Passau, Freyung-Grafenau, Deggendorf, Straubing-Bogen, Regen, Cham (viz mapa č.1). 21) Cílem Euroregionu Silva Nortica má být: rozvoj infrastruktury, integrovaného záchranného systému, společných projektů v oblastech cestovního ruchu a kulturních kontaktů, včetně získání financí z fondů EU pro méně rozvinuté regiony. 22) Cílem je konání vzdělávacích akcí, tvorba nových partnerských vztahů.

Přílohy

Tab. 1

abs. P (%) abs. P (%) abs. I (%) abs. I (%) abs. P (%)Praha 495,9 0,6 1193270 11,6 2406,3 1844,2 1193270 100,0 114070 26,8Střední Čechy 11014,4 14,0 1108465 10,8 100,6 77,1 617415 55,7 52440 12,3Jihozápad 17616,4 22,3 1179187 11,5 66,9 51,3 775905 65,8 36545 8,6 - Budějovický 10055,5 12,8 626634 6,1 62,3 47,8 404179 64,5 19577 4,6 - Plzeňský 7560,8 9,6 552553 5,4 73,1 56,0 371868 67,3 16968 4,0

Severozápad 8649,5 11,0 1131683 11,0 130,8 100,3 917795 81,1 48780 11,5 - Karlovarský 3314,4 4,2 304831 3,0 92,0 70,5 250571 82,2 12625 3,0 - Ústecký 5335,1 6,8 826852 8,0 155,0 118,8 667270 80,7 36155 8,5

Severovýchod 12439,6 15,8 1490914 14,5 119,9 91,9 1034694 69,4 44454 10,4 - Liberecký 3163,1 4,0 429080 4,2 135,7 104,0 339831 79,2 17419 4,1 - Královehradecký 4758,1 6,0 552481 5,4 116,1 89,0 381212 69,0 14688 3,4 - Pardubický 4518,4 5,7 509353 5,0 112,7 86,4 314271 61,7 12348 2,9

Jihovýchod 13987,0 17,7 1660441 16,1 118,7 91,0 1016190 61,2 50105 11,8 - Jihlavský 6924,8 8,8 522267 5,1 75,4 57,8 295603 56,6 11240 2,6 - Brněnský 7062,3 9,0 1138174 11,1 161,2 123,5 721602 63,4 38865 9,1

Střední Morava 9103,2 11,5 1241750 12,1 136,4 104,5 740083 59,6 44153 10,4 - Olomoucký 5139,1 6,5 642961 6,2 125,1 95,9 374203 58,2 34041 8,0 - Zlínský 3964,0 5,0 598789 5,8 151,1 115,8 366459 61,2 10112 2,4

Ostravský 5554,0 7,0 1283911 12,5 231,2 177,2 993747 77,4 35383 8,3

Kraje platné do 31.12.1999Praha 495,9 0,6 1193270 11,6 2406,3 1844,2 1193270 100 114070 26,8Středočeský 11014,4 14,0 1108465 10,8 100,6 77,1 617415 55,7 52440 12,3Jihočeský 11345,3 14,4 700685 6,8 61,8 47,3 449840 64,2 20927 4,9Západočeský 10875,2 13,8 857384 8,3 78,8 60,4 622461 72,6 29593 6,9Severočeský 7799,3 9,9 1180325 11,5 151,3 116,0 960785 81,4 51430 12,1Východočeský 11240,3 14,3 1233215 12,0 109,7 84,1 797890 64,7 31051 7,3Jihomoravský 15022,9 19,1 2051389 19,9 136,6 104,7 1255450 61,2 56632 13,3Severomoravský 11066,6 14,0 1964888 19,1 177,6 136,1 1393106 70,9 69787 16,4

ČR 78859,9 100,0 10289621 100,0 130,5 100,0 7295341 70,9 425930 100,0

Pramen: Regionální portréty,ČSÚ, 2000;Poznámky a vysvětlivky: P (%) -podíl na hodnotách v ČR celkem; I(%) - index v procentech vůči průměru za ČR

1998 1998

Kraje

Základní geografické a demografické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS - 3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS - 2) a regionů (statistických krajů, NUTS 2 do konce roku 1999) za rok 1998

1998

Rozloha - km2 Obyvatelstvo tis. osob

Hustota obyvatel na 1 km2

Podíl městského obyvatelstva

Kriminalita celkem tis.

1998 1998

Tab.2

abs. v tis. P(%) P(%) I(%) abs.v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) P(%) I (%)Praha 610,7 13,1 62,9 103,6 3,0 1,3 133,9 7,2 472,9 18,5 26,7 6,8 161,1 26,9 119,7 17,9 29,1 5,9 4,5 47,4Střední Čechy 509,1 10,9 60,6 99,8 27,6 11,5 209,8 11,3 271,7 10,6 55,6 14,1 45,6 7,6 76,7 11,5 47,3 9,6 8,4 88,4Jihozápad 552,4 11,9 122,1 61,0 39,7 16,6 229,1 12,3 283,4 11,1 49,3 12,5 53,5 8,9 79,0 11,8 41,1 8,3 6,8 71,6 - Budějovický 291,8 6,3 60,9 100,3 20,5 8,6 121,5 6,5 149,7 5,9 26,9 6,8 27,9 4,7 43,4 6,5 21,4 4,3 6,8 71,6 - Plzeňský 260,6 5,6 61,2 100,8 19,2 8,0 107,6 5,8 133,7 5,2 22,4 5,7 25,6 4,3 35,6 5,3 19,7 4,0 7,0 73,7

Severozápad 484,7 10,4 61,6 101,5 18,8 7,8 199,4 10,7 266,6 10,4 55,5 14,1 44,9 7,5 61,9 9,3 84,4 17,1 14,6 153,7 - Karlovarský 148,5 3,2 65,2 107,4 2,3 1,0 59,6 3,2 86,7 3,4 19,2 4,9 14,5 2,4 20,0 3,0 14,0 2,8 8,5 89,5 - Ústecký 336,2 7,2 60,3 99,3 16,5 6,9 139,8 7,5 179,9 7,0 36,3 9,2 30,4 5,1 41,9 6,3 70,4 14,2 17,1 180,0

Severovýchod 680,9 14,6 60,6 99,8 43,1 18,0 301,0 16,2 336,7 13,2 60,7 15,4 65,5 10,9 98,2 14,7 58,0 11,7 7,8 82,1 - Liberecký 196,1 4,2 60,6 99,8 7,1 3,0 107,1 5,8 81,9 3,2 28,1 7,1 15,2 2,5 28,3 4,2 17,0 3,4 7,9 83,2 - Královehradecký 258,6 5,6 60,9 100,3 19,2 8,0 105,2 5,7 134,2 5,3 16,8 4,3 25,7 4,3 38,3 5,7 17,3 3,5 6,2 65,3 - Pardubický 226,2 4,9 60,1 99,0 16,8 7,0 88,7 4,8 120,6 4,7 15,8 4,0 24,6 4,1 31,6 4,7 23,8 4,8 9,4 98,9

Jihovýchod 745,1 16,0 60,0 98,8 56,6 23,6 301,3 16,2 387,1 15,2 56,2 14,2 107,8 18,0 100,1 15,0 75,0 15,2 9,1 95,8 - Jihlavský 230,1 4,9 59,6 98,2 27,3 11,4 107,0 5,8 95,7 3,8 16,2 4,1 23,9 4,0 27,5 4,1 22,1 4,5 8,6 90,5 - Brněnský 515,0 11,1 60,2 99,2 29,3 12,2 194,3 10,5 291,4 11,4 40,0 10,1 83,9 14,0 72,6 10,9 52,9 10,7 9,2 96,8

Střední Morava 541,2 11,6 59,9 98,7 31,6 13,2 248,4 13,4 261,2 10,2 48,2 12,2 59,7 10,0 73,9 11,1 67,8 13,7 11,0 115,8 - Olomoucký 275,0 5,9 60,3 99,3 18,4 7,7 121,6 6,5 135,0 5,3 24,1 6,1 30,0 5,0 32,5 4,9 41,6 8,4 12,9 135,8 - Zlínský 266,2 5,7 59,5 98,0 13,2 5,5 126,8 6,8 126,2 4,9 24,1 6,1 29,7 5,0 41,4 6,2 26,2 5,3 8,9 93,7

Ostravský 526,0 11,3 58,9 97,0 18,8 7,8 233,9 12,6 272,4 10,7 42,4 10,7 60,5 10,1 58,0 8,7 91,7 18,5 14,7 154,7

Kraje platné do 31.12.19995)

Praha 616,3 13,1 63,4 103,8 1,5 0,6 139,3 7,3 475,5 18,5 27,5 7,1 159,8 27,9 119,9 18,0 27,1 5,8 4,2 46,7Středočeský 513,5 10,9 61,1 100,0 28,4 11,7 210,3 11,1 274,8 10,7 45,3 11,7 41,6 7,3 78,3 11,8 45,3 9,6 8,0 88,9Jihočeský 328,0 7,0 61,2 100,2 26,4 10,9 139,0 7,3 162,6 6,3 28,5 7,4 30,6 5,4 44,7 6,7 23,8 5,1 6,7 74,4Západočeský 414,3 8,8 63,2 103,4 22,7 9,4 167,2 8,8 224,4 8,8 40,5 10,5 39,3 6,9 53,4 8,0 32,1 6,8 7,1 78,9Severočeský 509,0 10,8 61,2 100,2 19,5 8,1 234,0 12,3 255,5 10,0 62,4 16,1 39,8 7,0 67,7 10,2 80,5 17,1 13,5 150,0Východočeský 567,5 12,1 60,9 99,7 47,1 19,5 241,7 12,7 278,7 10,9 40,6 10,5 50,3 8,8 85,0 12,8 46,1 9,8 7,4 82,2Jihomoravský 926,4 19,7 60,2 98,5 57,9 23,9 389,4 20,5 479,1 18,7 70,5 18,2 123,1 21,5 122,4 18,4 89,7 19,1 8,7 96,7Severomoravský 833,1 17,7 59,8 97,9 38,5 15,9 380,8 20,0 413,8 16,1 71,6 18,5 87,6 15,3 95,0 14,3 125,7 26,7 13,0 144,4

ČR 1999 4708,1 100,0 61,1 100,0 242,1 100,0 1901,9 100,0 2564,1 100,0 386,8 100,0 571,9 100,0 666,3 100,0 470,4 100,0 9,0 100,0ČR 2000 4650,3 100,0 60,7 100,0 239,5 100,0 1857,0 100,0 2552,0 100,0 394,6 100,0 598,7 100,0 667,4 100,0 494,4 100,0 9,5 100,0

Poznámky a vysvětlivky: 1) civilní sektor

3) průmysl, stavebnictví zahrnuje dobývání nerostných surovin, zpracovatelský průmysl, výrobu a rozvod elektřiny, plynu a vody, stavebnictví 2) zemědělství zahrnuje zemědělství, myslivost, související činnosti a lesní hospodářství, rybolov a chov ryb

5) pro kraje platné do roku 1999 platí údaje za 4. čtvrtletí za rok 1999 4) slu�by zahrnují obchod, pohostinství a ubytování, doprava, peně�nictví, nemovitosti, veřejná správa,�kolství, zdravotnictví, ostatní veř. slu�by, soukr. domácnosti, org.a spolky

P (%) -podíl na hodnotách v ČR celkem; I(%) - index v procentech vůči průměru za ČR

Prameny: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového �etření pracovních sil, 4. čtvrtletí 1999, 1. čtvrtletí 2000, ČSÚ

celkem míra nezaměstnanostivzděláníKraje zaměstnaní v CS1)

I.Q.2000 zemědělství1) průmysl, staveb.2)

nezaměstnaní - I.Q.2000

Základní sociální a ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS-3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS-2) a regionů (statistických krajů, NUTS-2 do konce roku 1999)

podnikatelská aktivitaekonomická aktivita

I.Q.2000

struktura zaměstnaných osob- I.Q.2000

slu�by3)základní odvětví

základní vysoko�kolské

Tab.3

abs. P(%) ČR=100 EU15=100 ČR=100 EU15=100Praha 9929 26961 21,8 22332 185,9 123,0 23588 191,4 124,4 15874 135,6 15740 125,7Střední Čechy 3718 10095 8,1 9128 76,0 50,3 9557 77,6 50,4 11563 98,8 12791 102,2Jihozápad 4992 13555 10,9 11472 95,5 63,2 11699 94,9 61,7 11133 95,1 11459 91,5 - Budějovický 2507 6808 5,5 10864 90,5 59,8 11282 91,6 59,5 11017 94,1 11218 89,6 - Plzeňský 2485 6747 5,4 12159 101,2 67,0 12173 98,8 64,2 11262 96,2 11720 93,6

Severozápad 4596 12479 10,1 11040 91,9 60,8 10751 87,2 56,7 11064 94,5 11362 90,7 - Karlovarský 1201 3261 2,6 10688 89,0 58,9 10315 83,7 54,4 10610 90,6 10944 87,4 - Ústecký 3395 9218 7,4 11171 93,0 61,5 10903 88,5 57,5 11237 96,0 11527 92,1

0,0Severovýchod 5645 15328 12,4 10269 85,5 56,6 10732 87,1 56,6 10614 90,7 11100 88,7 - Liberecký 1592 4323 3,5 10075 83,9 55,5 10353 84,0 54,6 10687 91,3 11366 90,8 - Královehradecký 2125 5771 4,7 10423 86,8 57,4 10979 89,1 57,9 10619 90,7 11082 88,5 - Pardubický 1927 5223 4,2 10264 85,5 56,5 10795 87,6 56,9 10550 90,1 10897 87,0

Jihovýchod 6590 17893 14,4 10757 89,6 59,3 10941 88,8 57,7 10724 91,6 11027 88,1 - Jihlavský 1851 5026 4,1 9611 80,0 52,9 9765 79,2 51,5 10214 87,3 10327 82,5 - Brněnský 4738 12866 10,4 11282 93,9 62,1 11491 93,2 60,6 10959 93,6 11329 90,5

Střední Morava 4650 12625 10,2 10135 84,4 55,8 10505 85,2 55,4 10591 90,5 10825 86,5 - Olomoucký 2415 6557 5,3 10159 84,6 56,0 10163 82,5 53,6 10410 88,9 10671 85,2 - Zlínský 2235 6069 4,9 10109 84,2 55,7 10865 88,2 57,3 10779 92,1 10978 87,7

Ostravský 1288 14962 12,1 11613 96,7 64,0 11510 93,4 60,7 11601 99,1 11724 93,6

Regiony platné do roku 31.12.1999Praha 9929 26961 21,8 22332 185,9 123,0 23588 191,4 124,4 15874 135,6 - -Středočeský 3718 10095 8,1 9128 76,0 50,3 9557 77,6 50,4 11563 98,8 - -Jihočeský 2768 7515 6,1 10725 89,3 59,1 11111 90,2 58,6 10865 92,8 - -Západočeský 3686 10008 8,1 11637 96,9 64,1 11510 93,4 60,7 11036 94,3 - -Severočeský 4729 12842 10,4 10896 90,7 60,0 10770 87,4 56,8 11132 95,1 - -Východočeský 4651 12628 10,2 10224 85,1 56,3 10751 87,2 56,7 10510 89,8 - -Jihomoravský 8075 21925 17,7 10665 88,8 58,7 10998 89,2 58,0 10785 92,1 - -Severomoravský 8074 21923 17,7 11119 92,6 61,2 11073 89,9 58,4 11229 95,9 - -

ČR 45630 123897 100,0 12011 100,0 66,2 12323 100,0 65,0 11705 100,0 12521 100,0

mzda se uvádí metodou územní alokace pracovi�tě zaměstnanců (pracovi�tní metoda) 3) Přepočtené počty zaměstnanců; úroveň mzdy v 1.Q. je ovlivněna sezónním kolísáním, jeho� vliv je rozdílný podle krajů;

Hrubý domácí produktPrůměrná hrubá mzda3)

I.Q.2000

Kč/měs

Průměrná hrubá mzda

1998

Kč/měs I(%)

Prameny: ČSÚ: Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední Evropy; Regionální portréty

Hrubý domácí produkt (1996 - 1997) a hrubá průměrná mzda (1998, I.Q.2000) podle krajů , oblastí a regionů

I(%)I (%)ECU2) abs. I (%)PPSPPS na obyvatele

19971)

abs.

2) Přepočet kurzem CZK/ECU (průměr roku)

Kraje

objem HDP PPS na obyvatele1996

Poznámky a vysvětlivky: 1) Přepočet podle relací k EU15 =100; absolutní hodnota za ČR odhadnuta VÚPSV dle podkladů Eurostatu a WIIW

Hrubý domácí produkt ČR podle krajů (NUTS 3) a oblastí (NUTS 2)Tab.4

PPS mil. �

PPS na obyv. mil. �

EU-15=100 %

CEC-10=100 %

ČR=100 %

EU-15 6781008 18100 100 260 151CEC-10 731532 6950 38 100 58ČR 123897 12011 65 173 100Praha 26961 22332 123 321 186Střední Čechy 10095 9128 50 131 76Jihozápad 13555 11472 63 165 96 - Budějovický 6808 10864 60 156 90 - Plzeňský 6747 12159 67 175 101Severozápad 12479 11040 61 159 92 - Karlovarský 3261 10688 59 154 89 - Ústecký 9218 11171 62 161 93Severovýchod 15328 10269 57 148 85 - Liberecký 4323 10075 55 145 84 - Královehradecký 5771 10423 57 150 87 - Pardubický 5233 10264 57 148 85Jihovýchod 17893 10757 59 155 90 - Jihlavský 5026 9611 53 138 80 - Brněnský 15866 11282 62 162 94Střední Morava 12625 10135 56 146 84 - Olomoucký 6557 10159 56 146 85 - Zlínský 6069 10109 56 145 84Ostravský 14962 11613 64 167 97

Hrubý domácí produkt Rakouska podle NUTS 2Tab.5

PPS mil. �

PPS na obyv. mil. �

EU-15=100 %

EU-25=100 %

Rakousko 100 %

Rakousko 163798 20300 112 130 100Východní Rakousko 78260 23100 127 147 114Burgenland 3562 12900 71 83 64Dolní Rakousko 26590 17400 96 111 86Vídeň 48107 30200 167 192 149Ji�ní Rakousko 28910 16300 90 104 80Kaernten 9150 16300 90 104 80Steiermark 19759 16400 90 104 81Západní Rakousko 56629 19600 108 125 97Horní Rakousko 25551 18500 102 118 91Salzburg 11185 22000 121 140 108Tirol 12888 19500 108 125 96Voralberg 7005 20400 112 130 100

Prameny: Eurostat ČSÚ, Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, 1999

Hrubý domácí produkt (1996)Kraje

Kraje Hrubý domácí produkt (1996)

����������

Praha

�� ����������

��������

������

�� ������

� ����� � ������

��������

� ����

�������

��� ����

���� �����

���������

NUTS 3 (VÚSC)

�����

���������

�������!"�����

���������

�����������

�������!����#

������$��

��������$��

NUTS 2 (sdružené kraje)

Prameny a literatura:

1. Regionální portréty 1998, ČSÚ, 2000

2. Pra�ská � Středočeská aglomerace v číslech statistiky, ČSÚ, 1998

3. Územněsprávní členění ČR, ČSÚ, 1997

4. Vývoj regionálních rozdílů v ČR v letech 1994 � 1999, ČSÚ, 2000

5. Plán rozvoje zemědělství a venkova ČR na období 2000 � 2006 (návrh

strategie pro Sapard), MZ, 1999

6. Program rozvoje Brněnského kraje, DHV ČR, 2000

7. Huber, P.: The Austrian border region to the Czech Republic, WIIW, Vídeň,

1999

8. Návrh postupu zalo�ení Euroregionu Ji�ní Čechy, RERA, České Budějovice,

2000

9. Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ,

2000

10. Návrh programu rozvoje kraje, RERA, 2000

11. Záměr vzniku a působení euroregionů v území ji�ní Čechy � Horní/Dolní

Rakousko � Dolní Bavorsko (pracovní návrh č. 4), RERA, 2000

12. Rakousko � Česká republika Interreg III A � Phare CBC, MMR, 2000

13. K Budějicům je cesta přímá, Ekonom 32, 2000