Ironie Text

8/16/2019 Ironie Text

1/73

Vladimir Jankélévitch

Ironie

edice Champs, Flammarion, Paříž, 19. ledna !11, I"#$%1!& !'1()*' , I"#$%1)& 9+'%!'1()*)

-/ 02 34 5678:;7 5678:53? APlBtinos, Enn., III, , 1(==D53> E 37;8 3 246/ 620G:3: G@0H7? G:, :0H:;- 0@ GE5678L@>. APlatBn, MeN., VII, '!)O.&

apitola první

PohQO ironického vRdomí

STUWSXDY & Y42:3@?, :@@>?Z % Y[U\S]DY & ^ E3:...APlatBn, "Qmp., 1' c& _lkiOiadés&"Bkrate, spí` "Bkratés& _le ne.^ :@8b3


2/73

životR stříd traNika s qrivolností. VQnoření "Bkrata na konci (. století repreentge představge takřeeno ong první ironii adolescence, kter v ns nsledge po prvních panikch a citovfchvplangtích mldí. "Bkratovsk ironie e ironií taící dotagící1 Z "Bkratés svfmi otkamirokld masivní kosmoNonie ionskfch qilosoq a dgsivf monismgs Parmenidv. PovìmnRme sineprve, že "Bkratés e soqistog ako Promethegs e titnemZ ale e to soqista, kterf se `patnRdopadl, soqista, kterf se vQsmív soqistice prvR tak ako vRdR o meteorech. V sadR e dgch

hgmanismg a sporg, kterf g tRchto àrlatn vane, vlastním dgchem "BkratovfmZ orNis, kterfarNgmentge ve prospRch ne%OQtí, se ns snaží mQstiqikovat a rovnRž tak ProtaNors _OdérQ, kterf e virtgBem antiloNie. $apříklad& soqisté připog t̀Rí, tak ako "Bkratés, nagitelnf charakterctnosti, ale tak podeřelfch dvod, že "Bkratés v Protágorovi předstír, že e stogpencem eínepřenosnostiZ neOo hled vRdg a ne kekle a receptQ. "Bkratés vQít àrlatnm Aako podRi_gNgste Comte a "aint%"imon prvR, že staví vè na hlavg, že improvigí tam, kde e potřeOaanalQovat a že se nakonec vraceí k rgtinním přiOližnostem proOaOilismg. "oqistovi tak odpovídsoqista na drghog& "Bkratés odhalge skandl této eristikQ, podvod tohoto arivismgZ "BkratésasQpv oOchodníkQ s krsnfmi vRtami otkami a se lomQslnog roko`í protrhv eich mRchQvfřenosti, splaskv mRchfře plné alového ponní. "Bkratés e svRdomím _théan, a todohromadQ eich doOrfm i `patnfm svRdomímZ to namen, že v eho qgnkci naléme ropor

vlastní uinkm ironie podle toho, da ns Oavge na`ích dRs, neOo nm Oere naì vírg. $a ednéstranR "Bkratés _théanQ OavíZ "chellinN e srovnv s ionfsem, mladfm Oohem, kterf naplge

pgsté wranovo neOe pRvQ a vgkQ. Parmenidés e pak ronem qilosoqie, kdQž požír, akmile senarodí, vèchnQ konkrétní vl`tnosti, plgralitg, moOilitg a alteritg. "Bkratés, ehož povaha edionfsk, tgto žravog ednotg, tento kronovskf princip, kterf atRžoval veselog rnost rodílností,esmR`geZ "Bkratés m nRco e àrlatna, žonNléra, aklínae démonZ opí starog opevnRnogstroe odmRřenog oOec, akld konenR okřídlené a sgOtilní lidské ponní, v ehož poli se rovineanalfa _ristotelova. _théan se tehdQ mocní vítr `ílenstvíZ démon dialektikQ dorží na mladélidi na nmRstích a na křižovatkchZ _lkiOiadés, aOQ gpogtal poornost mRsta, se pog`tí do vèchmožnfch vfstředností... Je to démonickf lovRk "Bkratés, kterf poOlge oOanQ, kterf e opíídialektikog a ostrfmi ideemiZ od nQní e v xeckg místo pro hOité a nevané mQ`lenkQ, pro

plodnog kritikg.dQž tR poslogchm, řík mg _lkiOiadés g taOgle Osníka _NathBna, srdce mi OiesilnRi, než kdQž se mnog mítal ohlg`gící tanec korQOant...Z a postgpnR e srovnv se silénem ase satQrem yarsQsem, kteří sog dionfskfmi OQtostmi. _le "Bkratés e rovnRž edinfm lovRkem,kterémg se podaří přimRt _lkiOiada k ervenníZ edinf, kdo mg d na srogmRnog, že žie%li tak,

ak žie, nestoí to a nmahg žít. Po skvRlé a doímavé chvle, s níž koní PlatBnovo Symposion, sevè d ploché. _lkiOiadés e trochg přiopilf, prvR tolik, kolik e třeOa, aOQ mohl se v`íspontaneitog mlgvit dle prvního pohQOg mQsli. ygsím před ním gtéci a acpat si gì, ako OQchchtRl gniknogt před sirénami...Jen on e schopen ve mnR proOgdit pocit, kterého OQ se g mne nikdonenadl& stgd v přítomnosti iného lovRkaZ ...a asto OQch si, ak vRřím, přl, aOQ neeistoval."Bkratés e tedQ pro lehkomQslnog oOec mRsto istfm drghem živogcí vfitkQZ Oaví e, ale také

nepokogeZ e to rgìvf živel. Midé v eho kontaktg trceí klamné Oepeí qale`nfch evidencí,neOo není možné "Bkrata poslogchat a nadle spt na pol`tři starfch istot& namen to konecnevRdomosti, klidg a pohodQ. $asage ostrghQ, tísní a dostv do ukfch nevRdomé& nesmRlého

poOožnstkře jgthQphrBna, voka Machése, vèvRdogcího àrlatna zippise... VèchnQ e ahnído slepé glikQ, strhv neřeìtelnosti aporie, kter e sQmptomatickog porgchog, kterog ironie

plodí& :3-? 3@ 672@;? :; 37? HH78? 67>@;? 672@; A...Z sm v oOtížích, strhv` do potížídrghé{ dQž si gvRdomili svoi vlastní nevRdomost, cítí se oORtí nevQsvRtlitelné nevolnosti&nepokoe, kterf kontradikce vQvolv a kterf podle PlatBna v Menónovi předchí reminiscenci.

1 Ironií konveraní& |gdolq zaQm, Die romantische schue, }. vQd., #erlin, 19!, s. 9(. Menon, '! a%d A07b3@@>? G@ :; ~:2G33@>? :; 3@•4? :3@6E@>? 453@ G@53- 672;:? 0@07 A...., '}a.

PrvR v této pasži e "Bkratés srovnvan s renokem. "rv. !orgias, ( a& ;5•:;/ :; 6;0/ 67>@;, 6>2-3:3:

64G:3: >7?...A..... "rv. (O. "haist#t#s, 1}9 a& ...-3> < 37643:3-? @;G> :; 67>4 37? 2678? 672@;. "rv.1(1 a& 62•785> < E 7; 00>0-G@7> :; 3737 3:3- 3:;? 3>375:>? 4;785> 02 :; 672;:? 3:? 3@ :; EG 3:3b 7; 3E 4;: 3@ :; 676:@> E


3/73

PrvR proto se řík v "haist#tovi& ris e dcerog hagmsovog a vRda e dcerog udivg), rogmRme&aporie. Symposion nm asnR odhalge, že tato aporie, kter e svan s maiegtikog, t. s istfmdrghem mentlního porodnictví, m erotickog povahg& nepoko při vQvrcení, : 7 7;:A....(. "Bkratés gvdí na pravogmírg seOegspokoivé seOealíOeníZ iní lidi nespokoené, skrgpglBní, oOtížné pro seOe samQ,vQvolv g nich svRdRní, aOQ se sami ponali a deqinovali. Přitom vRdomí v sadR OožgegtR`livf omQl, nRhož e "Bkratés vQmageZ sogasnR přivolv a proklín dialektickog postavg,kter e chce přimRt k innosti, akog`í ve vtahg k ní amOivalentní pocitZ Orní se podlehnogt

pokgèní k hlední, k rovingtí dgcha provRřovní a svoOodného pohQOg. Podeíravf qilosoq se tedQsm stv podeřelfm& "Bkratés vQpie sv Oolehlav. "Bkratés e mrtev a přesto eho smrt stalamei lidmi živogcíZ "Bkratés vstv negstle v na`ích srdcích mrtvfch, protože nemžeme potlaitnaè `patné svRdomí en tím, že mg dme vQpít Oolehlav& Oolehlav sm se přemRge podle slovMva ƒestova* v posilgící likér. Midé ostatnR nevRdí, co chtRíZ 7@;? , t. jsou je&t'bb'j&í než zí . „aOili "Bkrata, ale "Bkratés mRl dost asg, aOQ e deqinoval. Pomstil se svfmžaloOcm tím, že im odkal svog smrt.

"Bkratova smrt se tedQ stala tak ako Oitva g yaratBng normativním qaktem, sQmOolem proOogeícím nadèní, a kterf ažehnv star asisk grení vRdomíZ mladost této smrti Ogde ižnavždQ oOfvat nevdRnf lid, ehož e přítelem. PoskQtla vdgch k dfchní mnohostiZ gchovala sivrg`gící charakter, ako hada neOo ako skandlZ a tak ako "Bkratova konverace gvdRla doropak rétorQ, oOdoOnR i "Bkratova poprava vQvolala trvalog tíse, akfsi drgh plodné aporie, díkQníž stv dgch ostražitf. d PlatBna k Mamartinovi a od "chellinNa k zeNelovi, keierkeNaardovi, k $ietschemg,...a k jrikg "atiemg, nikdo nedovedl hieroNlQq této smrti skonenog platností rolg`tit& křesanskf "Bkratés, dionfskf "Bkratés, pleOeskf "Bkratés % velkf

arodR Aak e nafv yénon % ns navždQ vQmanil Olažené egqorie nevRdomosti. "Bkratésgmožge celog linii protestgících qilosoqií, které stle se stle vRt`í drostí vQvraceí tradiciZ aoOdoOnR ako se lQmp`tí Oohové v klasické mQtoloNii při vemném pohledg nemohog gOrnitsmíchg+, oOdoOnR mei lidmi vrst nevíraZ Oohové si aínaí mei seOog provdRt ta`kařice, ažert, ehož oORtí sog podle ()ysseje _rés a _qrodité, a ež lidi a OohQ tolik roesml, nm gkage,že chQORní respektg neètří ani nesmrtelné. OdoOnR ako zéqaistBs i "Bkratés Euthy*róna a II. aIII. knihQ $epubi%y achQtv OohQ v emné síti, aOQchom neOrali Oe vžnR. Po sBkratovskéironii kQnick nestQdatostZ po "Bkratovi ioNénés, kterf e tak řeeno "Bkratem, kterf se Olnil,

) "haist#tes, 1(( d.} Friedrich Paglsen, Schopenhauer, +amet, M#phistot##s A19!!, "tgttNart, J..Cotta, s. )+.( "rv. Symp., 1* a,OZ 1+ dZ 1' d A:;5•7G:>.* Mev ƒestov , th#ny a -eruza#m A….y.C._. 19(1, v rg`tinR+ Friedrich $ietsche, Par )e e bien et e ma, Pr#u)e )/une phiosophie )e /avenir, tra)uction par +enri bert ,

0uvres comp1tes )e 2r#)#ric 3ietzsche, vo. 45, Mercure )e 2rance, 4647 AJankélévitch citgenepravdRpodoOnRi podle tohoto vQdní, Mimo )obro a zo Aeskf překlad..., aqorismgs 9}.

http://fr.wikipedia.org/wiki/Henri_Alberthttp://fr.wikipedia.org/wiki/Henri_Alberthttp://fr.wikipedia.org/wiki/Henri_Albert


4/73

akfsi drgh koonoha, kterf gnikl nRakého Oakchického prvodg. Qnismgs e asto klamanfmmoralismem a etrémní ironií& nepřechí Friedrich "chleNel Oe gstní od ednoho ke drghémgQnismgs není v tomto smQslg niím infm než gřivog ironií, kter se Oaví tím, žepro Oavgòkge òskQZ e to liOa v paradog a skandlg. $emorlní arivista alliklés představge v!orgiovi cela inf tQp{ $eOo pravf kQnismgs není vOec gmRním ìkovnR se dostat akékolivsitgace neOo praNmatismem Oe skrgpglí, protože avrhge spoleenské konvence, neOo e

asketickf a ctnostnf, nepřtelskf k požitkg a opovrhgící doOovfmi veliinamiZ _ntisthénés e navícgritR stenR tak natgristog ako alliklés, ale navíc s istog ngancí přísnosti a morlního qanatismg,kterf ohla`ge |ogsseaga a ono křesanské nOoženství, o nRmž Friedrich "chleNel řekl, že egniverslním kQnismem. †eOrckf yo`nov, mRsto oOec kQnik, v nRmž nežie ždnf parait, akteré pRstge toliko tQmin, qíkQ a chléO, se Ogdge gprostřed rgdého dfmg pfchQ'... "Bkratés OQlchgdf& kQnik se tedQ stanog žeOrci. "Bkratés se toglal glicemi& oni Ogdog OQdlet v sgdech."Bkratés provooval s emnog pokorog gmRní dialoNg& oni daí přednost invektivm, kním,

Oakm propaNandistQ, kterf chce a nRco Ooovat a kat a ne diskgtovat, kterf se se palem snažídrghé přimRt ke konveri a ne přesvRdovat. Po emné ironii nsledge v`nivé přehnRníhrgOinské postavQZ kQnikové se cítí ngceni k tisícm vfstředností, k v`í té komplikované `míře,kter Ogde nerolgnR patřit do eich leNendQZ ironie, kter e g "Bkrata anonQmní, tg akog`í

potřeOg gkat se naežen, gmatlan a aNresivníZ místo, aOQ analQovala idee, dv přednostaqorismm A•2@>:>, 5>HH7> A.... a eich vfrokQ lidé OožnR sOíraí. #onmot, vfstižné slovo sestv Oraní& dialektick ironie gstgpge g Mukiana ironii apoqteNmatické, ironii slavnfch sentencí, amogdrost nadlogho gvne ve stavg epiNramg až do vnikg _NgdeQ #altasara raciana.Qnismgs e tedQ qilosoqií licitace& ironie se po "Bkratovi napín až k Olasqémii a na drghé stranR ažk nehor`ímg přehnRní morlního radikalismg.

"Bkratovsk ironie popírala enom gžitenost a istotg isté vRdQ o přírodRZ romantick ironie Ogdeatkem 19. století popírat i samg eistenci přírodQ. Je to s podivem9& romantickf pal mRl ansledek odtažitf posto, kterf se d v sogladg spíè s Voltairovfm Candidem než s zoqqmanovfm

posedlfm a spíè se skepticismem než s entgsiasmem. ato ironie není ve skgtenosti hgmorem vesmQslg "‡iqta, "terna a Voltaira, e opoením transcendantlní sgOektivitog. ritickf idealismgs

podnRcoval to, co se g Osník stv postgpnR idealismem lQrickfm a idealismem maNickfm. dantova "gOekt k Fichteho J a od $ovalisovQ ImaNinace po énia Friedricha "chleNela se dgch

Oe přestní naqgkge, opí, tak řeeno, seOog samfmZ e stvořitelem svého oOektg a grge e v eho bytí , a neen v eho 8á)u neOo eho smysu. d transcendentlního sgOektg ke tvořivé vli esten vdlenost ako od svobo)y k nespoutanosti, t. od povinností grené vle k hQperOolickémg,liOovolnémg a nemorlnímg chtRní. _ tak atímco sBkratovsk mogdrost nedvRřge ponní seOe analosti svRta a ustí do ponní vlastní nevRdomosti, romantick ironie oslaOge svRt en proto, aOQse mohla sama Ort stle vžnRi. ˆ Friedricha "chleNela se ní stv Verstand, svoOoda sgOektg,kter trní nad oOektemZ g $ovalise se ní stv em‰t, maNick a poetick svoOoda, kter

přemRge svRt, romaneskní svoOoda, kter romantige přírodgZ gniversgm e pohdkog vneènéqantaie. Ironie e schopností hrt, létat povRtřím, žonNlovat s oOsahQ, Og, aOQ se popřelQ, aneOo,aOQ se novg stvořilQ. „atímco "Bkratés e`tR klade praktickf a oOanskf proOlém, kterfm "chleNel,

přinemen`ím až do rokg 1'!, ostentativnR pohrdZ od edné ironie k drghé eistge takovvdlenost, ako od moralismg k estetickémg diletantismg a anarchickémg nihilismg. "chleNel sidv svoOodg, ale svoOodg Oe odpovRdnosti, svoOodg, které nede o nic iného, než o roko` vlastního vQkonvní % edním slovem svoOodg Oe prvního řdg a Oe vèho toho vžného

pathosg, kterf Ogržoage, mR`ge qichteovské J. Představme si ioNéna, kterf si přeetl9issenscha*tehre a kterf, aOQ poOogřil sttní amRstnance a pedaNoNQ, OQ se Oavil tím, že OQvQchvaloval svatog lenost a transcendentlní ̀ a`kovství. zrdina MgcindQ Jgligs hrae cQnickoghrg svoOodQ. Při přechodg od klasické estetikQ "chillerovQ k dionfské estetice "chleNelovR ískv

idea hrQ Oohémské rQsQZ hra tg iž nenamen volnf as, ale ahlkgZ gž ne olQmpskog a liOerlní' ioNénés Maert. '(, cit. dle Šmile #réhier, +istoire )e a phiosophie, Paris, F. _lcan, 19*%19) , 1. díl, s. ++.9 yagrice #ogcher, :ronie romanti;ue, in&


5/73

5•7HE Avolnf as, ale prdnotg vhodnog pro vèchnQ nepokoe spleeng. $hoda a osgd se propogíZ tato hQperOolick a ahliv svoOoda, kter vèchnQ kgltgrní hodnotQ pohlcge, ustí do istého drghg kvietistické lhostenosti, pro kterog neeistge ani ctnost ani oOekt a dokonce anigmRní{ íkQ romantické poeii, ak í rogmí Jean%Pagl, se hranice oOektivního svRta ropog`tRí vnekonenosti sgOektg, tak ako se norné qormQ ropog`tRí v přítmí mRsíního svitg. zeNel sevelmi vQsmíval1! samovldR tohoto ironického , které pohlcge ve`kerog determinaci, požír

vèchng ednotlivost...V noci, vtipkge zeNel, sog vèchnQ kokQ èdéZ ve vtahg k na`í nekonenésvoOodné vli se vèchnQ podmínRné vRci roplfvaí v chaosg ironie11, stvaí se vemnRekvivalentní v nicotR. Jean%Pagl nafv tgto vneènost nargOQ, tgto nekonenog neNaci, kter strkdo ednoho pQtle `ílenství a mogdrost, hgmoremZ ale místo toho, aOQ mei a svRtem ela propast

ako g "chleNela, Jean%Pagl gmísge hgmor v nvanosti na křesanskf poem hříchg mei #oha avRci koneného svRta % mei nimiž se nachí i & hgmor tedQ nikterak nenií ednotlivosti, alekonenost oOecnR díkQ svémg protikladg s ideog nekoneného rogmg1Z svrhv gniverslnR lidské tarpeské sklQZ například ‹elthgmogr Cervantese neOo "hakespeara hgmornR nepoednvdetailQ neOo anekdotQ, ale totalitg. _le e to předev`ím g "olNera, kde ironie dovr`ge své gmístRní vcentrg doNmatického sQstémgZ atímco dosgd OQla istfm drghem sgOektivního a spíè literrníhohgmorg, stv se g nR metaqQickog kateNoriíZ neonage tentokrt romarQ Nenilního amatéra,

ale komické osgdQ _Osolgtna. "olNer předvdí dialektickf proces inkorporace _OsolgtnaZnekonené mír v koneném, idea se propad do realitQ, v níž se odhalgeZ t. idea se sogasnR

popír akožto nekonen i oOecn a potvrge akožto konen neOo vl`tníZ ale sama rovnRž tgtoneNaci neNge a novg se potvrge akožto gniverslní. Ironie e vRdomím evení, v nRmž seaOsolgtno v prchavém okamžikg realige a sogasnR niíZ a gmRní není niím infm, nežokamžikem přechodg, krsnfm a křehkfm evem, kterf sogasnR vQadřge a nií ideg1). ak se vopoici k reqleivnímg kogsavémg a vfsmR`némg vtipg A‹it 1'. století, t. ponRkgd divokéironii, konstitgge ironie nadnesen a amOiciBní. "kromnost, cgdnost a proíravost k ní gž nepatří."Bkratova vestgpn reNrese gstgpge před "olNerovog pedantskog dedgkcí, a hlední pravdQgstgpge metaqQickfm traNédiím inkarnaceZ ironie gž není hegristick ale nicotgícíZ neslogží gžk ponní i k oOevení podstatného pod krsnfmi řemi, slogží poge k přelétngtí svRta a pohrdníkonkrétními rolièními.

1. Ironie v ohledg na vRci

Vrcholem vžnosti OQ OQlo žít istR a ednodgè, aniž OQchom si položili akogkoliv otkg, aniternR soghlasit s evidencemi naìch vlastních orNn. yžeme e`tR toto etatické vRdomí, kterécela aOsorOge Ogèní vlastního srdce, nafvat e`tR vžnfm vRdomím, ne%li en díkQ analoNiiVžnost se deqinge ve vtahg ke vždQ možné veselosti, tak ako evidence onage to, co sme

vQdoOQli na pochQOnostiZ u)ržujeme si vžnost mei ironickfmi tvřeni, e nm atRžko z=stat vžnf, kdQž gdlosti svdRí k smíchgZ aneOo e`tR gvnitř individga si edinf pocit gchoval vžnostv inak cela cQnickém vRdomí. Vžnost e poadím, nRhož vQstgpge smR`nost a traNické, ale tQase pRtnR díkQ svémg kontrastg vfragí Vžnost, které se tak dostv reliéqg. OdoOnRneeistge ani aOsolgtní neOo osamRl evidenceZ evidence e vždQ předmRtem vfslovné deklarace&vracíme se např. k viscerlní evidenci, kdQž sme nechgceni příli` civiliovanfmi nadstavOami a

1! .‹.F. zeNel, Esteti%a III, ). A Esth#ti;ue, přel. "erNe Jankélévitch, } dílQ., _gOier, 19}}, J. pravdRpodoOnR citgetento překlad od svého otce

11 "rv. ". ierkeNaard, orschue )er estheti%, I, +. ProNramm, )1%). „de e toVerngnqt, kterf e nekonenf a Verstand, kterf e konenf. "lovník e g "chleNela opanf.

1) yagrice #ogcher, ?. 9. 2. Soger, Esth#ti;ue et phiosophie )e a pr#sence A19)}, s. 1!*. "rv. Joseq zeller, Sogers Phiosophie )er ironischen Diae%ti% A#erlin, 19'.


6/73

příli` vRdomfmi ideoloNiemi. #gdeme tgto veNetativní dgì, kterog nevane ždn svoOoda, tgtodgì, kter se totožge s krevním oORhem a chvRvQ orNn, nafvat dg`í vžnog PrvR tohoto dvodg také nemžeme, ne%li en metaqorickQ, tvrdit vžnost přírodQ& připisovat přírodR

příli` předvídavog uelnost OQ namenalo dovolit pesimistm, aOQ Oili na poplach proti lg, kterétolerge. OdoOnR tomg e, estliže nRkteří příli` dramatigí a drgí ako "chellinN, $ovalis neOovon "chgOert maří ve vířecí říì ironie přírodQ, kter se neOoí sama se parodovat. $ení romantick

$atgrphilophie qQikog metaqorQ "vRt e ve skgtenosti vžnf neOo qrivolní en pro dgcha, kterf e mQslí a ve vtahg s na`ím udRlem. akže i vžnost sama e en uinkem vtahg, rodícího senapRtíZ n'co e vžného, ale v&e, a eistence ve vlastním smQslg, mohog Oft poge dnQ. _niParmenidovo #Qtí není vžné{ Je spíè před%vžné...

I kdQž ve`keré ponní o svém oOektg otevřenR neironige, le rodící se ironii, usmRv dgchanavat vRdomím. Jde o drghf pohQO v opoici k prvnímg, kterfm e aOsolgtní dvRřivost, neOonaivnR kateNorické tvrení, vRdomí se v nRm ocit v istém drghg vytržení , isté


7/73

pomeíZ dvR neodlgné kvalitQ dovrèného pomg, edna vnR`í a drgh vnitřní, sog roli`nost a asnost. Pro e třeOa, aOQ inkarnovan eistence OQla a ceng řekngtí, aOQ poitivní mgselongtnR Oft privativní Jaké prokletí vngtilo OQtostem, aOQ se omeilQ, chtRí%li skgtenR eistovat této alternativR se ve vhodné chvíli e`tR vrtíme. 3ení možn# bCt sou@asn' v&ím a n'@ím, avaek vQOrat si mei tRmito neslgitelnfm alternativami ve svém celkg vQkonv sogasnRvelikost a Oídg vRdomí. yQ`lení, které se artikglge ve slovech a pomech, rokld Olok

koaliovanfch tgèní. Ironie e rokogskovní. $a`í taktikog e v`gde provdRt ropoení prvk, akaždog ceng se vQhnogt tomg, aOQ gniversgm vcelkg neqiNgrovalo v každé e svfch stí.ˆniversgm OQ OQlo nesilnR`í, kdQOQchom e nechali totaliovat v každém detailg a v`gde takrekonstitgovat ednotnog qrontg povRrivé kgènosti. yei tRmito mQstickfmi aktQ, které se protinm spogí, vQhledvme `kvírg, kter nm gmožní amRřovat každf Ood s ve`kerog na`í dg`í.Oekt e pak gž en seOog samfmZ e de ve dvoím smQslg slova individgaliovanf, t. eneprve ednodgchf a nedRlitelnf gvnitř a pak není niím infm. % „atímco se oOekt v prostorgmen`ge, trcí rovnRž svoi dležitost v trvní& ironie předvídní přichí na pomoc ironii deqinic.

$eenže oOekt e poge detailem, ale nadto e rovnRž poghfm momentem, a každémg momentg evlastní, že m v nslednosti qenomén poge epiodickog roli. yoment, kterf se mít meiminglostí, kter sotva skonila, a Ogdogcností, kter iž klepe na dveře, m stRží as aít cítit, že

eistge, a gž mgsí Oalit kgqrQ. Žasto se inteliNence rogm oOvige, že vQnv povRrg trvalého& eale nRco rogmnR`ího, než smQsl pro přechodnost, přesvRdení, že qenoménQ maí sv datovní vase, tak ako tRlesa maí své místo v prostorg ak ako neeistge ždnf aOsolgtní oOekt,neeistge ani nic navRkQ přítomného& oOekt, kterf e oOklíen Oariérami deqinice, e krom toho

podle okolností, které e oOklopgí, datovn. VRdomí e sogasnR NlBOgsem, v nRmž se gspořdvmatek v`gdQpřítomnosti, a kalendřem, kterf lokalige, přidRlge a omege gdlosti. VRdomínamen říci& Dnes neOo )e s restriktivním odstínem a s usmRvem v ohledg na Olnivé ukostianeOo nesmQslné nrokQ na gOikvitg. Chpeme doOře& rogm e sice roliòvací schopností, ale

předev`ím e qgnkcí vtah, rfsge křivkQ iolovanfch nesogvislfch notací, oOevge pod v`ímmatenfm klikovním přírodQ kaglní vaOQ, neOo alespo leNlní konstantQ. o e sice pravdaZ

povìmnRme si ale, že tQto vaOQ se artikglgí v diskontingitních qích a že sog předev`ímlimitativní& vQadřgí, že ne vè e možné, že akkoliv příina nevQvolv akfkoliv uinek, žecestQ determinismg sog uké. Po negritfch proroctvích nastgpgí proaické předpovRdiZ vmlhovinR Oetvarfch analoNií se vQdRlgí dra svRtla, mei nimiž n` dgch rfsge konstelace,qiNgrQ, ež trvaí a ež maí emné a pRknR vQpaté linie. ChronoloNie, prvR tak ako atlas, oOektnehodnocgeZ a n` sogasnR panoramatickf a prospektivní rogm aín gniversgm poednvatnengcenR a s drostí.

Vdlenost, omeené trvní a koeistence % to e natřikrt gstaven Oída oOektg. $aè vRdomí takřeeno přiím sQnoptickog perspektivg letce a gsmív se nad svfmi Ofvalfmi dRsQ. ažd chvíle,

pokgd se veme ednotlivR, e malichern a aslghge si en poOavenog poornost, ale totalita vèch

po soOR nsledgících chvil naèmg hgmorg odolv. †ít stv dležitog ležitostí. jistgí enanekdotQ, ale život sm, kterf se nich gtvří, stv dRsivR vžnf. $eOo v ns přetrvv nRcototlního i poté, co se gniversgm gž dvno rodRlilo do Oevfnamnfch parcel a trvní donepatrnfch incident. Ironické vRdomí si se svRtem pohrvZ a ak OQ nemRlo vQsoké mínRní o svévlastní dležitosti, kdQž si gž ned vngtit ani diktt e ani diktt „de $eniilo vRdomí, které sesamo soOR vQsmív, samotnf nstro vfsmRchg $enechv si nahnat strach& v tom spoív ehosíla, ale také eho slaOostZ e vRdomé až do etrém ale s roshlfmi oOlastmi Bnami nevRdoméhoZ

e citlivé k vnR`kg, ale gmrtvené k vnitřkg, podoO se onRm velkfm moralistm, které spalgenrgživ horeka ctnosti a kteří nesog nikdQ schopni ahlédnogt svog vlastní níkost. ak ako veskr naskr prohnilé dgì eistgí loklní vtekQ, tak si také mžeme si Oe oOtíží představit

ednostrannog a specialiovanog asnořivost, kter e hor`í než aslepenost& to e qale`n

asnořivost `patnR proOgenfch dg`í. Je totiž ngtné se proOgdit neen e svRta, ale také e seOesama. VRdomí není cela vRdomé pokgd se nechv klamat seOog samfm, pokgd e eho smR`nvžnost vQstavge cií ironiiZ protože vžnost iní ranitelnfm, což e iž přínak nevRdomí. pilec


8/73

vidí v`gde opilce. ato polo%opilost dgè, kter ostřge naè smQslQ, ale atRžge naì reqlei,vQtvří domf`livé namQ`lené a komické OQtosti& vìchni se nm vQsmívaí a mQ sme poslední, kdosi toho vìmneZ lidé a vířata iž okolo ns vQtvřeí krgh, aOQ se smli na`í pargce, naèmg

plastrBng na vQ`pglené hrgdi a naèmg velikém nesmírnémg vRdomíZ ale mQ přitom nadle vRříme,že e příroda smR`nR`í, než mQ a nadle se oddvme vQrORní slovních hříek{

_OQ se lovRk dokal odpogtat od e seOe sama, e třeOa naprost nepřítomnost samoliOosti,oOvl`tR nron skromnost a nevfvratné rohodngtí ít, e%li třeOa, až ke svatokrdeži. _OQ lovRk mohl vlastní tRlo poednvat s hgmorem, e třeOa Oft jpiktétemZ e třeOa Oft hrdinog ironie. Jiždvno sme přestali Ort gniversgm vžnR, % ale i nadle připisgeme na`í osoOR privileNované

postavení, dRlme v eí prospRch vfimkgZ nemžeme připgstit, že e oOektem ako ostatní& tak ako lékař, kterf nepřipog`tí, že eho vlastní nemoc podléh oOecné konitosti. #gdhismeminspirovni ya "cheler a Mogis Mavelle1* nm ve vRdomí gkagí prostředek k oOektivaci gtrpení&ale analQovan Oolest se negstle oOnovge a roìřge a nedostatenR vQsvoOoenf lovRk Oekonce prochí a novg prochí od gtrpení k vRdomí a od vRdomí k gtrpení. Jak se stt causa sui %oním sgOektem, kterf e oOektem, oním ednaícím principem, kterf e svfm vlastním principemtrpnfm, oním smí`kem, kterf e smR`nf Introspekce předpokld cela vl`tní kgènost, kter se

podoO onomg dvoímg vemg steného řdg o nRmž mlgvil jOOinNhags, protože de de o totéž , o totéž tRlo, které se dotfk a e doteno. Vè se spiklo, aOQ ns odradilo& neprve samakonstitgce na`í dgè, kter e orNanickog totalitog, v nRmž každf detail vQadřge celek osoOQZ dgèkoncentrovanR realige to, co svRt mže gdRlat, en kdQž vQloží soghrn vèch vRcí, které eistgí& vkaždém okamžikg před ns staví svoi vRt`í hgstotg a akoOQ totalitg vèch svfch schopnostíZ přestgto neroOornog a veskre do hlogOi orNaniovanog sQntég ironie klogže a nenachí nemen`íchQtnf Ood. " vlastním vRdomím se tedQ ned žertovat. _ ani s tím, co e`tR velmi silnR lpí naživotR a v em sme cele aanNažovni. Proto se nagíme mnohem rQchlei la`kovat s ideemi, než s

pgdQ. Pgdovf instinkt e masivním qaktem, kterf ve chvíli, kdQž e de tg, nem ani minglost ani Ogdogcnost, ani před ani po, ani vera ani ítra... yžeme si hrt na volnomQ`lenkře a Ort ho akchceme Ort svrchg, kdQž e oOrcen dQ % ale sOohem naè přísahQ, naè pohrdní, naènechgcen povfènost{ "taí, aOQ se oOrtil, aOQ se mg novg dostalo naèho soghlasgZ e de ahledí nm až na dno dgè a ashne i ironika, kterého vQstaví % tohoto dgchaplného sgOtilního,lstivého lovRka % nesmR`nR`ím sitgacím a Oe oOtíží přimRe k tRm nevíce ponižgícím Nestm."hledme pak tohoto dgchovního lovRka, ak se novg oddv oné smR`né roOotR pření, o nížmlgví "chopenhager 1+. $ení pak stgd istfm psoOem matek dgcha, kterf se nespokoge ani s

Oemocnfm vRdomím ani s nedstonog koincidencí Ooživelník, kterého pokog`í roko`, vhmei dvRma životQ, ;7? a L/E, eichž sQmOiBa gtvří samg eho eistenci1'. V každé rokoìshledme tento prvek vRnosti, tgto hlgOokog vžnost života& roko` e svého drghg edinfmostrovem totalitQ, roko` e aOsolgtní, pokgd e deZ tedQ pospR`me si se smíchem, protožeanedlogho neOgde hgmor možnf.

. Ironie ve vtahg k soOR samémg& ekonomie.

VRdomí, liOost, insitnkt...Jestliže sog vèchnQ tQto sQntéQ sQntéami uplnfmi, namen to, ževRdomí, které stv pro seOe samotné temné, e pravfm sgOektem ironie, při emž OQ se chtRlo

1* y. "cheler, Ae Sens )e a sou**rance Aqr. překlad Phiosophie )e BEsprit , _gOier%yontaiNne, Paříž, Anespíè vletech 19(%(}, přesnR`í vroení sem nenaèl, s. )} a nsl. M. Mavelle, Ae Ma et a sou**rance, Paříž, Plon, 19}! ,"rv. M. $.olsto, Aa mort )B:van :itch A1''*, přel. #. de "chloeer, #iOliothge de la Pléiade, éditions allimard,Paříž, 19*! J. citge pravdRpodoOnR tento překlad, není to isté.

1+ _. "chopenhager, Parerga et Paraipomena A1'(1, II, 1(+, vQd. postalosti Jgligs Fragenst‘dt, zahn, #erlin1'*. $epravdRpodoOnR`í pramen.

1' V. ". "olovev, Aa -usti*ication )u ienF essai )e phiosophie morae, AoriN. pravdanie oOra, 1'9+, přel...y, _gOier%yontaiNne, edice& Philosophie de l=esprit, Paříž. 19)9.

http://fr.wikipedia.org/wiki/Biblioth%C3%A8que_de_la_Pl%C3%A9iadehttp://de.wikipedia.org/wiki/Julius_Frauenst%C3%A4dthttp://de.wikipedia.org/wiki/Julius_Frauenst%C3%A4dthttp://fr.wikipedia.org/wiki/Biblioth%C3%A8que_de_la_Pl%C3%A9iadehttp://de.wikipedia.org/wiki/Julius_Frauenst%C3%A4dt


9/73

stt eím oOektem. Ironie e, ak řík rétor zermoNénés arsg, oyageur et son

ombre A1''!, qr. překlad z. _lOert, Paříž, yercgre de France, 19! % nepravdRpodoOnR`í dro citace , II, s. 91Ao žalgdkg diplomat, )}' Amogdrost a žlg.


10/73

Oe hgmorg na tgto `livog aOsolgtnost, kter e v daném okamžikg vždQ vRn a proviorní, kdQžgž e po vèm. OR opotřeOovní neOo konvere % každf cit e vRnf en do té doOQ, než evQstříd inf{ eqinitivní sliO e deqinitivní en do Velikonoc{ teré stvoření mže v naèm svRtRříci $avždQ Přelétavé vRdomí gž spatřge konec své vlastní slastiZ posgge eho délkg, `íři ahlogOkg, inak řeeno, roponv i ako oOektZ ironie tedQ spoív v tom, že vRc tRsnR sevřeme evèch stran, pomRříme i a deqingeme vQerpvaící sOírkog termínZ ironie namen vRdRt, že

ostrovQ nesog kontinentQ, ani eera ocenQZ nmořník, kterf se ednoho dne vrací do svéhovfchoího Oodg se nagil, že emR e poghog koglí a že gniversgm není nekonené. íkQ ironii seokrgžní plavOa gavír a proOlémQ e možné lokaliovat. V tom prvR spoív ironie reversiOilitQ{

$evratné trvní e vždQ istfm psoOem traNické, protože avage k cestR, eíž konec nelenikdQ ahlédnogt, k vRné plavOR ke stle novg se rodícím indeZ např. historie stv hroivogdokgd nm isté nové potkQ negmožgí tgìt nRakf cQklgs, estetické doOrodrgžství, ladnRvQkrogžené oOdoOí, pRknR kglaté a s nímž le achet ako s oOrgíZ tehdQ naè chmgrQ roptflílehkf usmRv& aneme žonNlovat s epochami svRta, gspořdvme e, gklííme, a `tosgeme akodítR, které vQpoítv dQnastie a hrae si na hrg dRin. dtgd se rodí ist ekonomie `tRstí a ne`tRstí.Pogené vRdomí se nenech snadno oklamat. Víme gž, ak to vèchno dopadne, a téhož dne, kdQ senRakf pocit oOeví, přiímme gž opatření, aOQ ns eho konec neaskoilZ ednme stenR ako lidé,

kteří kgpgí ghlí v létR, neOo gavíraí životní poistkg ve dvaceti letech. _nticipovním koncehgmor předchí starost{ yaNie přítomného, eho aOsolgtismgs, eho vfimen hodnota, eho

privileNia, nedokží gž překonat naì nedvRřivost. $ení pak ironie en ednog tvří mogdrosti

). Ironie ve vtahg k soOR samémg& gmRní dotekg

Ironikem se lovRk nestv en díkQ ekonomii, ale také díkQ diplomacii. Jinak řeeno& vRdomíse osvoOoge e své přítomnosti také tím, že spekglge ohlednR nepřítomností % nepřítomnosti vRcí,které gž nesog, a nepřítomnosti vRcí, které e`tR nesogZ tak ako pohlíží dopředg a doadg, chcetaké pohlížet napravo a nalevoZ tak skld edno s drghfm, e%li to tak možné říci, sprave)nostnáse)nosti se sprave)ností %oeGistence. #ft spravedlivf namen přidRlit každé vRci eí díl, nemíthlediskoZ neOo lépe mít postgpnR nekonené množství hledisek, kter se navem koriNgíZ takgnikme vèm ednostrannfm centrismm, shledvme se s nestranností a spravedlností rogmg.en, kdo vidRl katedrlg $otre ame dola a seshora, venkg a evnitř, prelí a e stranQ,ískv o ní sérii oOra neOo mentlních qotoNraqií, které se postgpnR skldaí do eí vlastní

podoOQZ to e rovnRž dvodem, pro e momentka, kter svfm rgkopisem tvř nehQOge v edinévteřinR, vždQ ménR živogcí, než portrét, kterf ahrnge nesetné proqilQ osoOQ v mnoha uhlech, vnichž se nm eví. _le naè diplomacie narží, tak ako #erNsonv vfvo, na tře`tRní crescenda&totiž na imperialismgs naìch tgžeO, na v`nivog a neOome se říci rakovinnog podstatg i tRch

nemen`ích cit, na n` sklon ke snRní, naì dvRřivost, kter e od přírodQ neomeen a sah až dokraní lehkovRrnosti...vè to přispív k tomg, že v ns přehníme nerovnosti a asQmetrieZ sm naseOe odkanf pgd se nekonenR romnožge a m tendenci aOírat ve`keré místoZ dalek toho, aOQsm konenR doOrovolnR pomingl, stv se neřestí neOo qiní ideogZ a oOdoOnR ako e každf naìch in rodícím se vQkem, každ naìch percepcí možností vpomínkQ, tak také naè toghQse mohog stt v`nRmi, nedme%li si na nR poor. íživost, ve dvoím smQslg vžného a NravitanR

přitažlivého, e na í̀ přiroenog tendencí. $a`tRstí ns příroda, i kdQž není ironick, oOdařila istfmireNglaními mechanismQ, které hQpertroqii tgžeO agtomatickQ kompengí& omege eichnekonenog innost a eich nadmRrnog plodnost tím, že e vemnR ednQ drghfmi negtralige,tím, že orNanige konkgrenci pgd, a že psoOí, že si navem aOragí v přístgpg k heNemoniiZna drghé stranR pak praktickf život se svfmi rolinfmi ukolQ, s mentlní prgžností, v níž ns

gdržge, uinnR potír ono povQražení srdce, které se nafv Vè. ak se vèchnQ naè rokoèmohog stt posedlostí, ale vèchnQ se imi nestanog, protože iné se rovnRž dožadgí svého prva ataké vnR`í svRt im negmožge, aOQ se příli` gsadilQ. jistgí ovèm snivé povahQ, kterfm se


11/73

nedaří gvnitř seOe reNglovat napRtí mei opanfmi sklonQ& nrokQ na adaptace a oOansk vlka pgd g nich nesog nic platnéZ tito lidé nemohog vldnogt tlak svfch emocí ani patetickogpodilost svého srdceZ sog to povahQ vžné a skoro příli` seriBní A *ast zu ernst ako dítR"chgmannovfch indersenenZ OehlavR se noří do svfch nemen`ích cit, Oe postranníchmQ`lenek, Oe opatrného ai`tRníZ vè, co akogèí, lskg, vtek, nadèní, akogèí vždQ naplno ,a prvR proto se o nich řík, že sog celiství, ímž se vQadřge, že dog až do dsledk svfch

emocí. omnívaí se, že Oee OQtkg qiNgrgí v každé promlgvR, v každém usmRvg, pohledg, stiskgrgkQZ anNažgí se naprosto v každé mingtR svého života. _le tento radikalismgs srdce e inínekonenR ranitelnfmi. Jsog ako oni tře`tRnci, kteří vèchno vsadili na edng kartg& kdQž

prohraí, přidog o vèchno. Jak snadn kořist pro ne t̀Rstí{ V kladg sog tQto vžné dgè dgèmikřehkfmi, které naivnR vQstavgí utokm osgdg sv neìr`í Ook. zrlQ o vèchno a negstle trpí,

protože svfmi nadRemi nsoOí příinQ klamní. Ironie OQ e neprve nagila neOft inteNrlnR přítomen v každém nakg a více ̀ etřit se svfmi droi reervami. ato přecitlivRlost m v soOR nRcovQerpvaícího a gdržge naì dgì ve stavg qrenetické a Oolestné tene. OdoOnR ako vQk, kterfve stené míře, ak romnožge naè agtomatismQ, glehge na`í vli, tak také ironie ns osvoOogeod sklong napořd se odívat do velkfch traNickfch hv. $ení možné napořd `ílenR milovat neOonenvidRt, v`nivR se oddvat emgkoliv& ironie v ns vQvíí neprve istf drgh eNoistické

oOeřelosti, kter ns imgnige proti v`í kompromitgící ealtaci a proti gtrpení sentimentlníhoetrémismg& díkQ ní gž neOgdeme napořd rotvrceni mei neslgitelnfmi stenR amOiciBnímisilami. $a drghé stranR nm ironie poskQtge prostředek, ak neOft nikdQ klamni, gž tohodvodg, že vèchno okoglení odmít. i, kteří eí radQ poslogchaí, maí vždQ ve svém životRustgpové linie, kam se v dané chvíli sthnog, aOQ e smla nepřekvapila. $ikdQ e nele nachQtat&rdi OQchom e chtRli přistihnogt při evném deliktg ogqalství...ale ak Jeich hoři se atím iždostalo utRchQ{ Jeich prav persBna není de, e vždQ jin)e, ne%li ovèm nikde...

I o samotR s milenkogVQpadaí vždQ ako nRkdo třetí

řík Jgles MaqorNge o svfch Pierotech. PodoOaí se soqistm, onRm podvodníkm, kteří maí vždQ pravdg ve vèch podroOnostech, ale nikdQ co se tfe celkg, protože sog, ak řík #erNson, paralelními lidmi, na pl cestQ mei dvRma ideemi. $ení snadné e přivést do ropak, tQtoPangrNQ ironie s eich polQsQloNismQ, eich třeskQ pleskQ a eich àrdami{ PangrNos e na`ímvRdomím& vdg`nfm, neachQtitelnfm, neOednfm vRdomím, které se do nekonena, a které, kdQž

e přistihneme při ing, pokaždé vQvneZ ako onen eskamotér zieronQma #osche, kterf e vmgeg v "t. ermain%en%MaQe, neOo ako àrlatni, žonNléři a qilgtové Jana "teena), m v soOR natisíce kogsk. VQnik v překonvní v oOchení překžek, v ponamenvní karet, v podvodnémastírní slaOin ve dvodovní, vQdv diskontinglní a spoité a, akmile vRříme, že sme eachQtili, nepoorovanR nm gklogne. Pohle, řík svémg taneníkovi, chgdkovi iNliovi,

princena #ramOilla

}

, kdQž se toím okolo teOe, gnikm ti prvR tehdQ, kdQž si mQslí`, že si mnechQtil a že mnR pevnR drží`. ak ironie dokže vždQ předORhnogt ogqalství& vQtoí pirgetg a vménR ase, než e apotřeOí, aOQ se to řeklo, nech miet příing naèho trpeníZ osgdg před nosemse tak stvme ahradníkem, Neometrem neOo hogslistog a naè osoOa se propaòvv podnernR`ími maskami. V tRchto lstech ironie sme iž roponali inteliNenci vlastní talent, kterfnaveme edním slovem um'ní )ote%u. Ironik nechce Oft hlgOokfZ nechce nRco vQnvat, k nRemgse přidat, ani avžitZ ale pathosg citg se dotfk nekonenR lehkog a takřka nevažitelnogtanNentogZ kdQž e amilovanf, milge en s malog stí své dgè ako Fontenelle(Z kdQž se loOí, eto stRží, řekli OQchom, kogtkem ustZ a kdQž se dív, e to na psoO jrika "atieho* kogtkem oí{

Jgles MaqorNge A1'*!%1''+, qr. Osník. Pon. překl.) Jan zavicksoon "teen A1*( neOo 1** % 1*+9, holandskf Oarokní malíř, proslglf oOraQ velmi živfch scén

vRednodenního života. Pon. překl.} J. de narží na dílo j.._. zoqqmana Princezna rambia, 1'!, #erlín. Pon. překl.( #ernard Me #ogQer de Fontenelle A1*(+%1+(+, qr. spisovatel a vRdec, akademik. Pon. překl.* j. "atie, ogtkem oí& "yroienne "ur;ue, ogtkem gO& 2ugue tHtons, ogtkem mQ`lení& : re !nossienne.


12/73

Pohrv si se vèmi citQ, ale nikdQ na nich netrvZ protože se eho vRdomí rovíí v emnfchnaržkch, e ngtnR povrchní a e mg vlastní koketnost eho qrivolitQZ nafv to dvořilostí, ichcete%li, doOrfm vkgsem. do hodnR oOím, `patnR svír... ale ironické vRdomí po sevření niaknetogžíZ dv přednost poletovní od anekdotQ k anekdotR, od rokoè k rokoì, ochgtnat vè, aniž

OQ se nRkde gsadiloZ n předehrg vèch v`ní, ale en předehrg, protože odchí vždQ předkoncem& např. ironick lska e vRnog předmlgvog, kter si hrae negstle s preliminrním aniž OQ

se doopravdQ anNažovala, a kter se vQhfO apassionatg. yísto aOQ se napořd opíela stenfmvínem, místo aOQ vQprdnila sv pohr do dna, ironie dv přednost mnohoOarevné opilosti sevèmi alkoholQ v`nRZ pie každého eliírg edinf dogèk a e první, kdo se vlastním opilstvím

Oaví. $e, že OQ OQla ménR Olniv než vRdomí v`nivé, ale eí Olnovství e lehí& e Olniv prvR proto, že smoila své rtQ v tisíci rolinfch npo. Jeí devíog OQ OQlo Aodvžíme%li se de pogžít PascalovQ qormglace& ()e v&eho tro&%u a ne& >&e o) je)in#hoZ staví se tedQ do protikladg proti Neometrickémg dgchg, kterf s istfm drghem přímoarého qanatismg Oe milosti dedgkge, akterf postgpge rovnog až do nea`ích dsledk. Ironie, podoOn dgchg emnosti, OQrepreentovala spíè to, co naì citovog loNikg OrdíZ mnohoetn a odpogtan ironie citQ skoroneatRžgeZ a ako dgch emnosti odmít vèchno deqinovat a vèchno dokaovat, tak také ironie nsgí, aOQchom nad vlastním mQ`lením příli` nepřemf`leli, aOQchom se drželi linerních a příli`

dvodnRnfch dkaZ proti tíživfm specialiacím srdce ironie prosage prva raqinovaného atakřka nevažitelného amatérismg, kterf se postgpnR dotfk vèch klvesnic. Jeím přiroenfmrežimem e tedQ piicato, i e`tR lépe staccato. $eroptQlge pointilismgs staccata, které se seklves sotva dotfk, mrakQ pedlg, kterf nechv vgk viOrovat a tak istfm psoOem gstalge

patetické otřesQ dgè $ení to nhodog, že se teoretikové poestného lovRka v 1+. století proqesionlním vflgnostem tolik vQsmívali& neeistge ale rovnRž vflgnost v`ní, kter se vngcgemísto aOQ klogala, a kter dgcha ironie, dgcha lehkosti a prgžnosti, dgcha schera nen

$eOo ironie e oheOností, t. nenaostřenR`ím vRdomím. Žiní ns, ak se řík, poornfmi krealitR a imgnige ns proti ukoprsosti a deqormacím nesmlogvavého pathosg, protinesnènlivosti vflgného qanatismg. $eOo eistge ist kgltgra vnitřní gniveralitQ, kter nsgdržge v poorné ostražitosti a v odstgpg...omgto dgchg piicata se Ogde vQítat ehodiletantismgs, eho aOstraktní sgchoprnost. _le není ironie naopak mírog ve`keré cestQ od`kroOeného instinktg k sgOtilní inteliNenci Pgdg e vlastní, že chce poge edinog vRc, ale tg chcea každog ceng, a že se přitom nekonenR opakge a tRžkopdnR drageZ nikdQ se na cestR k krokoì slasti neastaví na pli cestQ. „atímco inteliNence e mQ`lením vtahZ mže se, chce%litomg, stt ke své ltce lhostenog, držet se realiaceZ e nekonenog schopností klst proOlémQ,mže dRlat, akoOQ nic neeistovalo, ostatnR prvR proto i #erNson nafv qormlní neOohQpotetickog. rigmqge nad naìmi posledními akotveními a vede ns až na pokranevQhrocenR`í aOstrakce. "tvme se díkQ ní imaterilními, přesQcenfmi, disponiOilními ananevf` nedvRřivfmi, sogasnR pnQ vRcí a seOe sama. $ení ironie svoOodog, t. pohQOem, kterf

ns vQn`í mimo svRt,


13/73

aOQchom nakonec ironiovali i o tom, co nm e nedraž`í& o naèm vRdomí, naìch pgdech, naìchroko`ích, mgseli sme překonat mnohf odpor..._ přesto staí takřka nic, aOQ se onen pQ`nf pathosahalenf do qale`né dstonosti vQvedl mírQ{ Vžnost e OQtostnR křehk. $` respekt se mií,kdQž shledme, na ak nepatrnfch příinch visí neNrandiBnR`í historické gdlosti neOogdlosti vnitřního životaZ vè, co naì pfchg mQslících OQtostí akldalo, se nhle řítí a oOnažge

Oídg na`í pravé podstatQZ naè klamní e prvR tak hořké, ako vQstřílivRní `lechtice, kterf ve

své NenealoNii nade nRakého mlo slavného, g`mgdlaného předka. Jsme rohodnR manipglovnie vèch stran...Jak OQchom se e`tR mohli propit k této komedii Fale`né perlQ imitgí pravé kneroenní a agtomatQ nele odliìt od živfch OQtostíZ vfsmRch nhražek se d dokaovat, že nicnení nenahraditelné. Ironie e ponRkgd melancholickog veselostí, kterog nm inspirge oOev

plgralitQZ naè citQ, naè idee se mgseí vdt své panské vflgnosti kvli ponižgícím sogsedstvím,sdílet as a prostor s mnohostí davgZ novinkQ přinvaí svog staroOg a gvdRí naivní lidi domatkgZ gniversgm se oživge, ale partikglrnost atroqgeZ mme tg svRt sogasnR romanitR`í, aleménR horogcí. $ele gctívat nRkolik aOsolgten, vžnR v`nivR milovat nRkolik žen dohromadQ, mít,

ako onen svRtk, pRt set přtel, toho tři sta intimníchZ takovto òkgící honost e gržkogtaemství citg a vžnosti dvRrQ. Je tedQ třeOa si vQOrat mei intimitog a spravedlností. Ironiovatnamen vQOrat si spravedlnost. yQslíme na svRdkQ, na spolenost, kter se nm Ogde vQsmívat, na

minglost a na Ogdogcnost, které na ns shlížeí, na iné oOlasti ns samfch, které se rovnRž dožadgísvého prva, na vèchna tato nespoetn ne%, kter mne oOklopgí. $eponechvaí mne sokamžikem o samotR& sgverénním okamžikem ve dvoím smQslg p8ítomnosti @asov# a p8ítomnostiv'cí , tohoto okamžikg se stal poghf Ood v trvní a prostorg. #Rda{ Pro není možné Oft sogasnRrogmnf a horogcí

. kapitola

ironické psegdoloNiiZrovnRž o předstírní

yotto& ==D5b 673< 2:, 4 ’8•E, 0:E :; 6HE :; G;: :; 08GEZ Ayarcgs _greligs, D;?


14/73

ironii oOektivnR ironické, pokogèli se v naìch citech vQstopovat nRco podstatného a, tak řeeno,ono nepatrné uemí, kde se nalé eich $evím%co vlastního. _vàk, e%li ironie nedeqinovateln,není přesto nevQslovitelnZ není sice možné analQovat eí strgktgrg, ale e nepochQOnR možné

popsat eí podoOgZ e možné, řekneme%li to edním slovem, *ioso*ovat o %vait' . jistge%li nRco pogného, e to gritR kontrast mei naìmi ropakQ a istotog pohledg, kterf intgici gmožgevQnat se v nesetnfch odstínech ironie& hgmor, satira, vfsmRch...

1. VariantQ taemství a aleNorie

Ironie e istfm psoOem vQdření. omgnikge, ak gvidíme, aniž OQ komgnikovalaZ ale, koneckonc, neOQtnR se oOrací na isté socilní prostředí, Oe nRhož OQ akékoliv tanstkřství tratilove`kerf vfnam. V tomto ohledg eistge v ironii prvR tolik reNistr, kolik eistge vintelektglním životR sQstém nak& např. ironick pantomima, kter se vQadřge NestQ, vftvarnironie, kter kreslí karikatgrQ, konenR a předev`ím ironie mlgvené neOo psané řei, s nevíceodstínQ a e vèch ironií nevíce tvrn % protože, kdQž se ostatní ironie pohQOgí v ediném, více i

ménR neuplném, romRrg, řeov ironie oOíh a živR modglge ve vèch stgpních `klQ. „namento tvrdit, že ironie e ednodgè literrním žnrem neOo rétorickog qiNgrog xeknRme poge, žeironie se nalé na steném plng ako H-07?, t. vQdřené a vQdřitelné mQ`lení, a že předpokldaktglního neOo virtglního partnera v rohovorg, před nímž se napl schovv.

Ironie OQ se mohla nafvat aegorií ve vlastním slova smQslg)!, i lépe ’@87H70;: ApsegdoloNií, protože mQslí edng vRc a svfm psoOem vQslovge inog. $` aQk e přiroenR aleNorickf neOo psegdoloNickf, protože gdržge s mQ`lením, které m tak řeeno a ukol vQadřovat, složitf a víceménR prostředkovanf vtah. _vàk naè idee o qgnkci aQka sog vèchnQ ponamennQ starogrealistickog teorií Vfrag, kter e své stranQ spoív na istém drghg na akémsi drghg

paralelistického předsgdkg& požadgeme, aOQ nak odhaloval smQsl, a aOQ na oOog stranchqiNgrovala sten kvantita OQtí, neviditeln v idei a inkarnovan ve slovRZ i stížnosti qilosoq a

Osník ohlednR nevQdřitelného, nevCsovn#ho a nepopsaten#ho se celkem vato vQsvRtlgídíkQ tomgto klamanémg doNmatismgZ sprvnR OQ totiž aQk mRl Oft vRrnf, tak ako vnímní OQmRlo Oft pravdivéZ a kdQž sme raeni, pohor`geme se, horgeme proti Nramatickémg loNg avesele se noříme do ilgionismg, kterf e poge milostnfm klamním doNmatik. Vè OQ OQlo

ednodg``í, kdQOQchom si gž nepředstavovali nRakf překlad, #h ví akog transqui ranRvQvolaného mQ`lení do slov a nakZ ale k tomg OQ OQlo napřed potřeOa opgstit ideg přesnRlinerní korespondence mei ideemi a slovQ. Což nm nm gmožgí lépe pochopit #erNsonovQuvahQ o aqii. dQOQ vpomínkQ OQdlelQ v mokg, každ Bna èdé krQ OQ řídila istogkateNorii verOlních oOraZ a oOdoOnR, kdQOQ OQlo mQ`lení koetenívní se slovQ, každémg

kogskg vRtQ OQ mgsel odpovídat nRakf kogsek mQ`lení. Ve skgtenosti se tomg s Vfraem moOdoOnR ako se vtahem tRla a dgè& paralelismgs e řemf ve velkém, atímco v podroOnostech evždQ aOsgrdníZ řemf e v tom smQslg, že moek e gritR podmínkog pamRti a že kdQOQ neOQlo

aQka neeistovalo OQ ani evné mQ`lení..._le nevíme o tom nic více, protože eprese a impresestvaí asQmetrické. xeknRme edním slovem, že tato příina patří do řdg @8 7 a ne >= 7A.... JaQk se velmi podoO volnémg překladg, v nRmž naleneme oOecnf smQsl, kterf e akž takž

přiatelnR vQdřenf. Vfra e vRrn vždQ poge aproimativnR. $a lokaliacích v mokg...aneOo nalokaliacích Nramatickfch e nesmR`nR`í prvR eich přesnost. "lovo, pokgd se veme ako

ednotlivina, Og není niím, aneOo e gž celog mQ`lenkog, což mme nepochQOnR na mQsli, kdQžvQsvRtlgeme poem ako sQntég virtglních sogd. V tomto smQslg není paronQmie vfimkog, aleskgtenfm pravidlem, tím, které iní naì ře pokrogcenog, nepřímog a dvonanog. V ohledg na

sQnonQma e sitgace e t̀R snadno pochopiteln& nikdQ totiž neOgdeme mít dost slov pro vQdření)! zoqqmann v Princezn' rambie Aop. cit., na potkg ). kapitolQ staví do protikladg nRmeckf hgmor, kterf e dle

nR aleNorickf s italskog qra`kog.


15/73

nesetnfch odstínRní mQ`leníZ ve skgtenosti e sQnonQmie poghog přiOližností, kter gspokoge poge chgdé, krtkoraké a povrchní inteliNenceZ edno slovo v podstatR nikdQ nem dvoí neOotroí pogžití se slovem infm. $aopak homonQmie neOo dvonanost e samotnfm konem vfraga droem vèho nedorogmRní& namen, že sme vìchni Oe vfimkQ nekonenR Oohatí a ogqalechgdí& slovníkQ a pantomimQ se marnR komplikgí, aOQ se vQrovnalQ s deliktními ngancemi,nevQerpatelnfmi emnostmi srdce. $aè nakQ sog ako Nramoqonové deskQ& sog vèchnQ erné,

tvrdé a lesklé a přesto pod ehlog Ogde edna hrt velkog rii Aouisy a in Pravá zva)á preu)ia pro psa od jrika "atieho. V mokovfch vitech, tak ako v aQkovfch sQmOolech, nalenelokalitor en homonQma a nech se nachQtat ironickfmi slovními hříkami přírodQ. ak akotentfž sQmptom, Oa dokonce sQndrom sQmptom, mže namenat mnoho rnfch nemocí, neOo

ako tatž mimika mže tlgmoit nRkolik emocí, tak i totéž slovo % vgkov viOrace v agditivním prostorg, Nraqickf nak v prostorg viglním % mže slogžit Oepoetnfm intencionlnímvfnamm. Jinak řeeno, eistge nekonenR více ngancí v sgOtilnostech a kvalitativníchsložitostech intence, než kolik e klves na rgdimentrním klavírg smQsl neOo možnfch komOinacív reNistrg nak& namen to, že dav gltra%intencí nenalene na této Oídné stgpnici nikdQ

ednonanf nak. Mež, kter se vrací k stenR tak doslovné ako klamné linerní gtapoici, esoqistikovanfm vQgžitím tohoto nadOQtkg mQ`lení v nogi vfragZ lež vQgžív tento nadOQtek

smQslg, kterf není inkarnovn, pro svoi vlkgZ lež erp své manévrovací schopnosti v neeistencikoetenivitQ smQslg a nakg. „nakQ sog pro negchopitelné ngance příli` hrgOé..."ložitost tRchtosémantickfch vfhQOek psoOí, že každ diaNnBa tpe, každ hermenegtika visí na ̀ tRstí, každévR`tRní e rané{ $ení to celé moře, které e třeOa vQpít $avRme ichem i intgicí neomQlnog_riadné, kter naè krokQ v této sporné, Olgdi`ti podoOné BnR, plné naržek a přiOližností povede.

Vracíme se tak k paradom #erNsonova "vo8iv#ho vCvoje o modalitch ednotQ& aQk,oOdoOnR ako oko, představge spíè překžkg, kterog e třeOa oOeít, než prostředek, kterf se

pogžívZ lidé mlgví ani ne tak proto, aOQ se dorogmRli, ako proto, aOQ se soOR navem vQhfOali,a pikantnost spoív v tom, že e ngtné e nechpat, aOQ se im lépe porogmRlo{ xe e tedQ

překžkog, kter e orNnemZ achQcge a nechv proít % protože smQsl mže proít, en kdQž enapřed achQcen a užen. ento protiklad shrnge ve`kerog traNédii Vfrag& aOQ eistovalo, mQ`leníse mgsí omeit, neOo, ak sme sami řekli& není možné Oft sogasnR v`ím a nRím. Qnikové, tito

provokatéři, kteří skandlnR převraceí Iuamvis v Iuia J@%oiv v 3eboKL, a 3avz)ory v Protože, adRlaí každé nmitkQ dodatenf dvod, Qnikové dovdRí svog vfvog naì paradooloNii až dokranosti. ento parado e sm ironií, neOo lépe vfsmRchem Anení smR`né, že nekoneno mapotřeOí to, co e vQvrací, kterf e možné roponat gž ve dvonanosti vtahg mei dg`í atRlem, mokem a pamRtí, okem a vidRním. ažd dialektick podstata e orNnem%překžkog,namen Oft sogasnR nemožnostínezbytností , a kdQž Friedrich "chleNel, Oere v uvahg poghognesogmRřitelnost idee s realitog, potlage tak edng e dvog polovin, eichž sednocení prvR

představge aOsgrditg tohoto vtahg. dQž potlage prvek ngtnosti, "chleNel malicherge

traNédii a gtpí se ve qrivolní lehkomQslné andRlskosti

)1

& neOo tam, kde schí eden e len protikladg, protiklad sm se vQpařge. "olNer, kterf e více dialektickf, neOQtnost vtRlení připog`tí. $eOo, aOQchom mohli deqinovat alternativg Vfrag, potřeOgeme oOa prvkQ& potřeOgeme traNédiinevQdřitelného a nogové řeèní konené eistence. $stro e tedQ překžkog, ale překžkQ sestv nstroem. PřekžkQ na cestR sog moí cestog, napsal zenri elacroiZ protože neenže cesta

e relativním vítRstvím nad překžkami, ale e to překžka, kter deqinge, rfsge a kanalige cestg akožto takovog. akže si mgsíme vQOrat mei nekoneností v neeistenci Oe qormQ a konkrétnímgrením, které ale omege. V repgOlice andRl OQ dgè nepochQOnR komgnikovalQ OeprostřednR,aniž OQ intenci qiltrovala slovaZ ale v oekvní toho metaqQického svatodg`ního svtkg připgsme,že ře představge de dole vfchodisko noge, to, co e ve svRtR, v nRmž e ticho, ORda{, pogenRmé a nikterak vfmlgvné, v nelep`ím případR možné. statnR nedorogmRní plQnogcí

dvosmQslnosti a stenovgnosti le dost ednodgè opravitZ gíme se íst mei řdkQ, tak ako)1 "rv. Fodor "tRpgn, "rage)ie stvo8ení , in $us%C ogos, 191!, díl 1 Ayoskva, ygsaNète. "eOrno in& Nivot a

stvo8ení ArgskQ, kap. II. Areqerence


16/73

dgch se gí mQslet mei pomQZ a #h ví, že e negžitené dloge mlgvit, chceme%li, aOQ nsgslQèli i ti nevíce hlg`í{ $agili sme se gž achQcovat tagplné vlnQ, které každé slovo oOklopgí,které mg propgí sgNestivnost a iní e nerovnfm se seOog samfmZ vè, co nm mže řícikomentř, sme gž předem rem pochopili, a dvoí rada řei, sogasnR ochggící a deqormgící,

en tím více naì vrg`ge qantaii. Je to spontnní qiloloNie, stenR neomQln ako instinkt. gchnahrage, opravge, interpolge, konenR vním tanog interpgnkci, skrQtog a viditelnog vRtog a

kter se k ní m ako podle PQthaNorec hgdOa sqér k astronomickfm pohQOm. $anaovat,umQslnR ve stíng a naržkami, nikdQ přímfmi slovQ, en slovQ, které se stvaí tichem...& tak sevQadřge knR okgltního a teoretik hermetismg "téphane yalarmé). Poge Neometr, píè _lain,řík en to, co říkZ ato Osník řík to, co neřík, tg více, tg ménR, ale vždQ nRco iného{ _ přesto

sog to stle slova, kter slogží k tomg, aOQ na slova apomnRliZ aOQ se hmota mohla roptflit,mgsíme napřed hmotg přimogt, a gmRlec to doOře ví, kdQž se instalge ve svRtR podoOovanfch tRl.V tom spoív nepochQOnR cel akroOacie stQlgZ totiž, že v každé chvíli a písmenQ tg`íme skrQtédfchní dgcha a že ns přitom v každém okamžikg mže vha písmene adržet na emi. tomg,aOQchom etli to, co není napsno, aOQchom aslechli, to, co neOQlo proneseno, e apotřeOí, aOQ seticho alidnilo. aníme takto lang napatém mei příli` a ne dost, mei hladovfm dgchem, kterfchtRl vlétnog edním rem, a krasořenickfm dgchem, kterf kvli slovm apomín na smQsl.

S tak nic není aOsolgtnR přímé, ednodgché, loalní. Povrch e ako kže& více skrfv než odhalge,akrfv, kdQž se gkage, svdí ns cestQ, kdQž maniqestge, ale při onom avdRní přece engkage, i kdQž nepřímfm a lgdnfm psoOem. akov e ironie chiasmatg. $enamen raditsogasnR odhalit a qalòvat ak en pro loNikQ e aQk přímog, podstatnog a pravdivogmaniqestací mQ`lení. Midé nemaí prvg primitivnR na potkg em Oft asní, ale cela istR spíèqilovat, % aiu) eG aio signi*icare Aonaovat iné infm , ak řík _gNgstin % a Oft conepřesvRdivR`í díkQ aleNoriiZ sQmOolismgs není daleka en moderní emností raqinovaností, ale

e prvR tak starf ako svRt sm, a Creger přesvRdivR gkal, nakolik se primitivní mQ`lení mlostar o to, aOQ sledovalo při vQsvRtlovní Oožskfch vRcí přímog linii. I v křesanství se sm_gNgstin niak nepokogèl gmenìt roli proroctví, prenonciativních qiNgr a tropickfch vfra&

*iguratis veut amictibus obteguntur ut sensum pie ;uaerentis eGerceant et ne nu)a ac promptaviescant...O ut ;uasi subtractata )esi)erentur ar)entius et inveniantur )esi)erata jocun)ius77 Aahalgí oOraQ akoOQ voi, aOQ Oožného vQhledvae smQslg vQcviili a nekaili e příli`

prostfmi a evnfmi vfraQ...Z aOQ takřka odpírané se stalo předmRtem horogcnR`í toghQ adosažení vQtogženého se stalo radostnR`í. APřeklad e ode mne, e hodné ho ovRřit akolacionovat s eistgícím . překladem. $apř. paraOolm nele rogmRt a) proprietatem Apodlevlastností. dtgd pochí nepochQOnR nepamRtné spoenectví poeie s qilosoqií)}& estliže semQ`lení gavír Oe evné gžitenosti do rQtmg ver`, není tomg tak, kvli sna`ímg porogmRní,ale aOQ se gsnadnilo eho neporogmRníZ místo, aOQ ednodgè řeklo, co chce říci, dRl se

podivnfm, vdlenfm a komplikovanfm. Poeie vQstgpge ahalen ako jNQpanka)(. Ve`ker

naè loNika tg nic nemže& spontnní hermetismgs e spíè ležitostí maNie než pedaNoNikQ, amQ`lení ve stdig gení gž pogžív qiNgrativa a hrae pohrv si se vèmi qormami taemství.„pravidla se mflíme ohlednR dvoí tvře taemství, gavřeného navenek, otevřeného dovnitř&arkngm e istR neprve odmítngtím, protože onage to, co neříkme drghfm, neOo přinemen`ímto, co neříkme každémgZ ale na drghé stranR taemství, o nRmž vìchni vRdí, není tagplnR`í nežhieroNlQq PovídalkQ. Parado tohoto protikladg tRlesovala "qinNa, tagplné a dvonané víře.Proqnní lovRk předpokld asvRcence. jistge%li taemství, eistge dvRrnost eho svRření, t.

) ". yallarmé, Divagations A1'9+, J. negvdí vQdní, které citge , s. }(%}* A"gNNestion $vrh, )* AyaNie. "rv.s. )+ Ao metaqorch. ". ')%'} Aaemství v písmenech& ...JistRže vRřím na cosi temného, co namengavřené a skrQté... "rv. zenri #remond, Aa Po#sie pure F n )#bat sur a po#sie. Aa po#sie et es po1tes A19*Aavec |oOert de "oga

)) _gNgstin,


17/73

dvRra& nRkdo ví, g nRkoho e deponovna pravda, kterog žrlivR střeží, ale kterog přesto s nRkfmsdílí...ne%li s #ohem. aemství, které OQ nRkdo gchovval cela sm..., takového taemství OQonemocnRl i ten nestatnR`í chlapík, a mžeme se tat, da vOec eistge natolik neOocnRvRdomí, které OQ takovog konqrontaci sneslo a negmřelo na niZ edinR přimRřen psQchoanalfa,kdQž OQ velké taemství, které ns drtí, veřenR rohlsila, OQ nm mohla vrtit spnek a chg k

ídlg. V taemství není nemocnR`í mlení, které gkld, e to srogmRní, které vQtvří mei svfmi

nositeliZ e sogasnR mlenlivé i vfslovné, vQlggící a dvRřgícíZ amQk usta asvRcenfch,gcpv dveře a okna, ale ono ticho, kterfm se ahalge, e tichem velmi vfmlgvnfm)*. aemství e,tak ako Pascalv Deus abscon)itus, mQstériem vfmlgvnfm a iž více než polovinQ maniqestním._ iž se edn o taemství mei tQřma oima, které e taemstvím milenc, neOo o taemstvívíce lidí, které gtgžge nOoženské neOo politické pospolitosti, vždQ eistge aristokracie taemstvíse svfmi privileNovanfmi příslg`níkQ, svfmi emOlémQ, svoí mQtoloNií a svfmi přísahami. dQžspolg s nRkfm infm vidíme nRco velmi vcného, kdQž spolg sdílíme nRaké tíživé taemství, edno tRch svRdectví, kter se tak tRžce snèí a kter vQvolvaí trochg vra, vQtvří se iž meidvRma OQtostmi trvalé Oratrství, akfsi drgh srogmRní, na nRmž sme se nedohodli a o kterém senediskgtge, i kdQž e OedvodnéZ tito dva spiklenci na seOe hledí ako dva karOonři, kter až nasmrt sdrgžge ne vemné rogmné ocenRní, ale mQstické spikngtí. Proto nm porgèní velkého

taemství připad e vèch možnfch rad nevíce svatokrdežné& gmožge pronikngtí proqnníholovRka mei povRdníka a hří`níka, rg`í intimitg svRření a, krtce řeeno, lme koglo. ak ako setaemství snaží gavírat, snaží se také Oft otevřeno& s taemstvím se to m ako s mBdog, kter senapořd nechv kopírovat nemaetnfmi a přitom negstle gnik inam, oOnovge meng aNarderBOg, aOQ si achovala esoterinostZ mBda e střídním nkaQ a unikg, přiemž imitace

pronsledge novotg. yodernita namen avantNardg, ale také konqormismgs. gto dvoicinaleneme v taemství také& ím e taemství vRt`í, tím vRt`í e pokgèní indiskrétnostiZ eistgítakov taemství, kter vm plí rtQ a kter se gdržgí v rovnove % nikdo neví, ak % meimQstériem a veřenRnímZ visí na `pice aQka, vždQ hotova se rokřiknogt navdorQ vèmkam. d té doOQ, co e svRt svRtem vQnakldaí pleOeci sv as, aOQ vQstopovali tisícmtaemství snoO, a snoOové vQnakldaí nemen`í nmahg, aOQ vRdavosti pleOec gnikliZ alemarnR, k proraení dochí vždQZ Oe přestní mRní ìqrg, a Oe přestní se eich taemství

proragí, ako v onRch romnech s klíem, kde prhledn anonQmnost en stRží akrfv místníhonoraci. I vRda e své stranQ proqange postgpnR vèchna taemstvíZ nele před ní nic schovat, nenídokonce ani možné stat distinNovanf. Je to ucta, kter se trcí, neOo asnořivost, kter vrst

"hrme, že taemství sOližge v samotném aktg, kterfm vQlgge, a že neeistge taemství, estliženeeistge eho sdíleníZ ako v nesmrtelné melodii Fagrého)+, taemství řík ne ednomg, en aOQřeklo ano drghémg. †e itro nen méno èptané do gcha noci{ †e při slgnce padg se apomínna ve dne oOdrženog dvRrnost{ akov e velk žrliv lska, kter milge proti n'%omu, kter

potřeOge odmítngtí, reliéq a kontrastQZ oOdoOnR i Fagrého hgdOa, kter e istfm drghem taemství,

cel spoív v sordinR, protože chce, aOQchom napali gì, protože se oOrací na dgè velmi poornéZ mlgví potichg, aOQ OQla vnímna dgèmi, které sog hotovQ ahlédnogt mQstéria, aOQ OQlalépe aslechli ti, kteří si aslghgí i slQèt.

$echme proniknogt naì lskgímto hlgOokfm tichem

V`nivé chvRní "ich#ho )aru nm sdRlge tgtéž dvRrnost& „akrfvm usta dvRma rgkama, aOQchamlel to, co tolik chci vm říci... Prvem OQ se de dalo mlgvit o mQstice. yQstaNoN e doslovnR

)* =^ :K 7 3- G:3@;- , HH 5bG:;@> A +eraciti Ephesii $ei;uiae, vQd.#Q‡ater A1'++ , 11 A#h, ehož orakglgm e v elqch, neevge, neskrfv, ale pogkage. jventglnR naít lep`í

překlad.

)+ . Fagré, "ajemství, op. ). "rv. "ichC )ar, op. 9


18/73

ten, kdo mlí, kdo ví nRco, co drgí nevRdí. statnR OQchom mg gvRřili, i kdQOQ orqismg neOoelegsínia neeistovalQ& není totiž doOré vQslovit každog pravdg, na každog otkg se neodpovíd, i

přinemen`ím neřík se cokoliv komgkolivZ sog pravdQ, s nimiž e třeOa achet s nekonenogoOeřetností, s pogžitím v`ech egqemism a vQnaléavfch periqríZ dgch se na nich gsage teprve

po vQkonní velkfch krgh ako ptk. _le i to e e`tR nedostatené& pro každog pravdg eistge eías, kon vhodnosti, kterf e principem každé iniciaceZ předtím e příli` Oro, potom e příli`

podR. Je to pravda, kter se vlege do historie $eOo vRdomí, které se vQvíí díkQ trvní Je isté,že eistge opravdov deontoloNie pravdQ, kter spoív na iracionlním gchopení vhodné příležitosti a, rdi OQchom řekli, qlaNrantní kongnktgrQ. Pravdivost neOoli vQslovení pravdQ ehistorickog gdlostí. $estaí kdQkoliv říkat pravdg a nic než pravdg ako hrgOin& artikglace

pravdQ mgsí Oft postgpnZ podv se ako silnf eliír, kterf mže Oft smrtelnf, s každodennímvRt`ovním dBQ, aOQ se dgchg ponechal as k přivQkngtí. $apř. Ogdeme neprve vQprvRt příORhZ

podRi odhalíme esoterickf smQsl aleNorie. Proto eistge eden příORh "v. Mgdvíka pro dRti, inf pro adolescentQ a inf pro historikQ a nalce pramenZ každf vRk m svoi veriZ neOo mQ`lení přisvém rní postgpge od literQ k dgchg a prochí postgpnR stle esoteritR`ími plnQ pravdQ.Rtem patří mlíko, dospRlfm vfživnf chléO pro silnéZ prvR v tRchto termínech se Pavel oOrací keorintskfm a zeOrecm. aké stgdiní cQklgs m sv yen`í a VRt`í yQstéria, svoi 3@H@3E a svoi


19/73

esencím, idee se nepodoOaí slovm a mlgvení se nepodoO konní. $esoghlas mQ`lení s aQkem,mQ`lení s inem a nakonec nesoghlas mQ`lení se seOog samfm{ VRdomí Olgdi`tR svfch lží Oe

přestní komplikge až ke trtR svého vlastního dohledgZ tak dochí k tomg, že samo seOeneroponvZ s pomocí spolenosti se prohlgOge, postgpge v krgtech a tanRZ dvoge sesogasnR díkQ mm, díkQ marnivosti a dvořilosti, hrae sto partií sogasnR, smR`ge svoí prvníosoOg s rolemi, které mg propgí salBnQ, tk splét podemní a nevQsvRtlitelné strateNie, aplét

se nakonec ve slastech svfch vlastních qaOglací. Je to vRdomí tak, ak se samo vQtvořilo, příli`npadité, nalíené více než Pierrot, se svfmi nhrdelníkQ periqrí a svog pestroOarevnog vestog,vQ`ívanog lžemi a okolkQ, žonNlgící s dvosmQslQ. ˆpřeme nQní naì poornost na tgtoapgdrovanog tvř, aOQchom v ní překvapili deliktní usmRv Ironie.

. ironické inveri

oOré vRdomí e, ak sme řekli, scherzan)o. _vàk nRco tg e`tR chQOí. ˆmRní e doOrfm vRdomímtakéZ a rovnRž spekglace. _ přitom ani gmRní ani spekglace ironií nesog. ChQOí im oscilace mei

etrémQ a pohQO dialektického sem a tam, od protikladg k protikladg, v nRmž spoív ve`kerdvonanost hrQ. Ironie e doOré vRdomí, které e hravé& ne ednodgchfm a přímfm doOrfmvRdomím, ale doOrfm vRdomfm pokrogcenfm a prostředkovanfm, které samo soOR gkld cestg k antitei a nvrat od ní. zra e `patnfm vRdomím nargOQ& to, co e v nRm stacionrní, se v ní stvalternativní. yei oOektivitog a sgOektivitog rotržené polo%vRdomí se svfmi semi%oOektQtroskotv na pl cestQZ e to silnR`í než ono samo{ Je neàstné, že není ani dost vRdomé ani dostnevRdoméZ protože gmí vQtvřet, ale není schopno rgìt a roeOrat. Ironik e naopak veselfmdoOrfm vRdomím, které mže postgpnR ak vQtvřet tak i roeOírat, tvrdit a odvolvat. dQOQ hraapomnRla rgìt, splfvala OQ s gmRním, které e ostatnR rovnRž istfm drghem hrQZ hra, a v tom eironick, nenechv svoi vlastní ilgi nikdQ dlogho žít... Proto e ale tím více neOQtné roliòvatFikci, kter e gmRleck, od Předstírní, FintQ, kter e gmRlZ prv e dílem, drgh e manévrem,

prv e příORhem, romnem, mftem neOo sochog, drgh e chovním, mimikog, neOo poghogoperací. Je%li poslním gmRní vQtvřet plastické qormQ a konsistentní díla, kter maí smQsl v soORsamfch, pak demoliní neOo seOe odvolvaící aspekt staví ironii rohodnR na pokra gmRní& dílaironie sog prchavfmi ìqrami a prchodQZ ironie e sterilní mQtoNeneí, poeií, kter nikdQnevQusge v nRakog Ose, v tom smQslg, že e to 67;b5>? sama, kter e 67;bG:, sama 62L>?,kter e 620G:, vfroOa, kter e gž vfroOkem, operace, kter e dílem. ak ako lstiv Penelopa,kter aOQ ískala as a oOelstila nsilí ggrptor, každého veera roprala denní dílo. _

povìmnRte si, že to není osgd, kterf lidské dílo postgpnR nií % neOo "isQqovo gtrpení e kladem OenadRe a ne%smQslg& nekonenf ukol Penelopé není aOsgrdním vfsmRchem ako skla potrestaného, ale naopak smQslgplnog strateNií a svfm psoOem skvRlfm vftvorem odQsseovské

npaditostiZ qale`némg dílg manželkQ odpovíd sgOtilní qinta manžela, kterf se vrací přestroen vžeOrka. Píle dRlnice Pallas, místo aOQ dílo dovedla ke konci, nR dRl dílo iné, prostředek anstro, kterf cílí k dílg vQ``ímg, podstatnR`ímg a nehmatatelnR`ímg& Maertv rgO` se stv ìqroga minkog, podvodem, aOQ Penelopé mohla stat vRrn manželoviZ qale`n osnova slogží kakrQtí osnovQ iné, tanR`í, neviditelné, Oe přestní tkané trpRlivog manželkog. Ironie negstlevQtvří a pře tgto tapiserii Penelopé, eí dílo v negstlém rodgZ na líc i nargOQ negstlepracge, 67>@;. _v̀ ak dvR operace, které Penelopé postgpnR provdí, sog pro ironii operací

ednog a togtéžZ i lépe& ironiovanf, kterf rogmí ironikovR ironii a eí hrg akceptge postgpnR proOíh oORma qemi interpretace % veerní epaNoNií po ranní apaNoNii, ako Penélopé{ _le vidRno hlediska ironika, e aleNorie aktivitog edinog, aktivitog ironickogZ ironik tedQ dRl edním remto, co se pro ironiovaného artikglge skloge ve dvog procesech. Ironie akožto tlgkot i viOrace

od kranosti do kranosti, se tedQ staví proti staNngící prostřednosti `patného vRdomí, které OQchtRlo rgìt, ale nemžeZ neOo `patné vRdomí stv emocionlní gdlostí sgOektg a rghéhonikam nevede, chřadne e své smíènosti, toho, že e statickQ a OolestnR smíèné. _le ironie se


20/73

neménR staví do protikladg proti kranímg doOrémg vRdomí gmRní, které se trcí ve svém oOektgZatímco gmRní ns osvoOoge tím, že de až do dsledk v oOektivaci a etroveri, ironie nsosvoOoge naopak tím, že se vrací napRt % na napRt k onomg nevRdomí neOo pdg předcheícínevinnosti, kter e nostalNií nQní nevQhngtelnR dvoeného hří`níka, ale napRt k vRdomígmocnRnémg, vRdomí intenívnR`ímg, iskrnR`ímg, koncentrovanR`ímgZ vRdomí gmRlce seosvoOoge vQdechngtím v díle, které e vRdomím tghlfm a konenog hranicí tvořivého pohQOg,

atímco vRdomí ironické se osvoOoge v tomto pohQOg samotném. Ironie neakceptge petriqikaci vmramorg, ani ochromení v neinné starosti& ale pomh překonat tgto neinnost proekcí, kter sedokonv v díle, atímco dílo oživge operací. oto pochQOované dílo, přelétavé, ironické, ednímslovem toto dílo%přelgd, které se každého veera pochQOge, e penelopskog osnovog ironieZkaždého veera, kdQž maí gchaei oOrcen da, lstivé vRdomí přichí po `pikch trhat vlkna

pavogí příe, a praíc dílo, které gtkalo, opRtge operaci.

perace e dílem ironie a e také dílem hrQ. Jako každ hrav innost ironie vdalge vRdomí odgtilitrního mg, s kterfm OQlo spatoZ rovnRž ako hra ironie předpokld dialektické tepní, vrata mediaci. _le pogh hra neslogží k niemg& m sv uel v soOR samé a není orientovan knRemg inémgZ nem intenci, není přitahovan nRakfm transcendentním uelemZ což vQadřgeme,

kdQž o ní říkme, že e neainteresovan. zra e tg pro smích a pro roko`. $avíc stv Oensledk a Oe posthgmního dovgkg& v plném vžném životR vQkrgžge akoOQ nRakog og,svog gavřenog ahradg vQhrage pro Oavg a odpoinek a žrlivR i chrní před proaickogkaždodennostíZ toto diskontingitní a sekgndrní chovní, které svoí qrivolitog dvoge primrníchovní prce, neOo spíè doasnR e přerg`ge, e tedQ prostředkem oddRlení a unikg. onenR hra

e také dvonan, neOo předpokld sogasnR vRdomí své vlastní malichernosti a podvRdomé pokgèní na ni přistogpit& pořd vlkg pro smích, komedii osgdg, ale v poadí s mQ`lenkog, že tato partie e akoOQ kratkog osgdové nhodnosti, že tato hra e eliptickog vlkog, že tento lov OeneOepeí e stQliací opravdového neOepeného doOrodrgžství)9Z hr se s roko`í pohQOge sem atam mei ilgorním a vžnfm, t. OaNatelige hrg, akmile hra aín nahnRt strach, a gnik dohrQ, akmile ho realita aín ngditZ co nevíce se přiOližge, aOQchom ho chQtili, a gnik prvR vokamžikg před nachQtním...olik roko`nfch emocí se skrfv v tomto Olnivém ORhg, v nRmž e

sme stle nepřítomní a stle přítomní, stle na hranici toho, aOQchom se stali vžní{ zr, kterf esogasnR pn i oOR svého qale`ného ale napínavého osgdg, se smRe ve své poici oOkromo meilží a životem, mei sekgndrním a primrnímZ srdce mg tlge vrgèním toho, že e taktosogasnR režisérem neOo Olaeovanfm divkem představení a také nrgživfm hercem dramatg{ %ironie ale naopak není nRakog parenteí ani oddRlitelnog enklvog v tomto oOecném kontetg

prožívaného, kterf nafvme Vžností a kterf e rovnRž osgdovog totalitog naèho osgdg...do OQse Oe riika smR`nosti odvžil vQhradit vžnost pro vèdní dnQ a ironii pro nedRli OdoOnR akointeliNence, i kdQž ménR OeprostřednR, rovnRž slogží životg tak ako instinkt, a oOdoOnR ako earteqakt navdorQ v`í gmRlosti vždQ istog periqrí přírodQ, a ako e rada vl`tním případem

předpisg a lggs raqinovanog variantog neOQtnosti, neOo vfraem Aodvžíme%li se to řícineOQtnosti lggsg, oOdoOnR e i ironie konec konc en ponRkgd komplikovanR`í vžností, ironie e opisem vžnosti. $eOo vè, co e lidské, e vžné, vetnR chvil slavení svteních dn. Ironienení pro inqiltrace vžného a pracovitého žití nepropgstnZ memOrna, kter oddRlge aleNorii odtagtoNorie e místem negstlé osmBQ, v tom smQslg, že HH7 Aa e`tR více spíè


21/73

pokrokem a nikoliv ostrvkem marnivé neodvodnRnosti& tam, kgdQ ironie pro`la, e více pravdQ avíce svRtla. Protože ironie demolge aniž OQ eplicitnR rekonstrgovala, vždQ ns posgnge nRkamdl& vede dgcha k nronR`í a podstatnR`í niternosti. onenR ironie hodn svého ména vQlggeve`kerog mnohonanost& mnohonanost hrQ, kter oscilge mei dvRřivostí a skepticismem akter po řadR akog`í edno%i%drghé ako vdRné pgOlikgm v divadleZ konenR i mnohonanost,kter se tfk neistfch istot, které se, tak ako mQ`lení na naì smrt, vtahgí ke dvRma odli`nfm

aspektm ediné gdlosti % neOo moe smrt e ist ve svém -3> Aže, nastní, t. v istotR svého příchodg, a přitom nekonenR odkladateln, co se tfe eího data, t. ve svém -3: AkdQZ a estliže sem přesvRden o eí oOecné nevQhngtelnosti, nesem niak přesvRden, že se mne tfkosoOnR...Ironik vRří, aniž OQ vRřil, takže nevRříZ neOo přesnRi, snaží se, e%li vskgtkg ironigícímironikem, aOQ nesmRòval vlastní smQsl, kterf e podroOen pochQOR, a smQsl oOranf, kterf elnkem vírQZ ironie, kter e mnohonan edinR pro ironiovaného, ale pro ironigícího vždQ

ednonan, nikdQ netrcí vodítko e řetelZ ironie se svého sQstémg reqerencí pevnR přidržge, t.roli`ge mei literog a dgchem a achovv si kontrolg přesného vtahg dgcha k liteře. Ironik e

akoOQ akroOatem, kterf se oddv vratnfm vfmQkm na hranici gvRřitelného, ale ako sprvnf provaochodec se drží v rovnove en díkQ přesnosti svfch reqle a díkQ pohQOg. Ironie tedQ nenísogmranog a dvonanog polo%Nnosí ernoOílého oOektg, ale e naopak etra%lgcidním vRdRním

ponním a natolik svfm vlastním pnem, že si mže pohrvat s omQlem ako dQssegs v +ippiásovi men&ím, kterf e natolik inqormovn o pravdR, že si tím spíè mže dovolit říkatnepravdg.

Před chvílí, kdQž sme konqrontovali doOré vRdomí gmRlce a doOré vRdomí ironika, neOQli smeschopni roliìt doOré vRdomí ironické od doOrého vRdomí hravého. $Qní, kdQž sme qormglovali

protiklad ironie a hrQ, nedokžeme ase roliìt mei doOrfm vRdomím ironickfm a `patnfmvRdomím lži, mei jrosem a "atanem, neOo přesnRi, mei pravfm doOrfm vRdomím a qale`nfmdoOrfm vRdomím. Ironie akožto tropgs e variantog oné aleNorie, kter e psegdoNorií..._le protgto chvíli o tom nevíme nic více. Mživost m ironie spolenog s pokrQtectvím a s chvastognstvím a

přece ironik není ani tartgqqem ani chvastognem. VRdomí pokrQtecké, qanqaronské i ironické e istR vRdomím podoOnfm Olgdi`ti, plnfm chodeO, tanfch prchod a lom, vRdomímqalòvanfm, které m nRkolik vfchod, intriknem, kterf m mnoho skrf`íZ aQk gž není asnfma vRrnfm rcadlem naìch cit, neOo spíè eho vRrnost e natolik nepřím, že mg gž nele

porogmRt aniž OQchom ho neopravovaliZ i apokrQqQ sog svRdectvím a podmínkQ, že e podroOímekritice{ JistRže lhř a ironik sog na rodíl od hre oOa psegdoloNQ, kteří netrceí hlavg a gdržgísi nad protikladem vldg. _le lež e `patnfm doOrfm vRdomím, neOo se e`tR přidržge svéhoeNoistického mg, neOo není odpogtané od svého , neOo eho oOektivitg samg gvdRí do

pohQOg uce osoOní prgžinQZ toto vRdomí tedQ není, tak ako ironie, schopné oOecnosti, pravdQ aneagatosti. „OQtnRlé e prvR slaOinog na vèchnQ stranQ se `ířícího přehnRní a hranicí, a nížse pokrQtectví promRge v gpřímnost, nevinnog a relativnR nevRdomog. Jde ostatnR o velmi

pognf parado, ehož vQsvRtlením e odpgdivé hrgOinství & prvR intenci klamat e velmi snadnéhatit a e velmi raniteln, neOo eí pletichQ sog gìtQ onog hrgOog Oílog nití, kter se`ívlakotg, kariérismgs `plhognství a pgení dodvat si na přehnané dležitostiZ e to naopak Olahovolnironie, kter od interpreta vQžadge vRt`í emnost a více ngancí. Ve skgtenosti e ironie psegdo%

psegdoloNií, lží, kter se sama vQvrací akožto lež, kdQž se pron`í, kter vQvdí klamg toho,kterého klame, dv ponat omQl tomg, koho se pokog`í pomflit, i spíè dodv tomgto udanR

pomflenémg prostředkQ, aOQ se vQvedl omQlg sm. JistRže eistgí vèchnQ přechodQ mei ironií%qra`kog a ironií emnog, tog, kter se prorage poge intonací, mrkngtím, mírnR přehnanfmadektivem, nepostřehngtelnfm u`kleOkem, akogkoli lehkog přemr`tRností, kter nhle vrsní

povrch vžné vRtQ...Přinemen`ím e im spolenf tento rQs& ironie nechce, aOQ se í v'8io, ale, aOQse í porogmRlo. . chce Oft interpretovan. Ironie nechce, aOQchom vRřili tomg, co řík, ale

tomg, co mQslíZ ako doOr prvodkQnR se ironie orNanige, aOQchom vRřili tomg, co nanage, ico nechv aslechnogtZ neapomín ns i gprostřed předstírní gvdRt na sprvnog cestg, dRl vè,co e neOQtné, aOQchom eí prhledné krQptoNramQ rolg`tili. $m pak neOfv, aOQchom toho


22/73

dovedli tRžit{ Písmeno lži e lepivog a slikog, t. mrtvog literog, kdežto litera ironie e tranitivní aopravdovR živogcí, neOo sliOge, Oa iž ohla`ge evanNeligm onoho dgcha, kterf e životem ve v`ídoslovnosti. Cílem lži e aOrnit tomg, aOQ se oklamanf mohl od nak odrait a oživit e, aOrnitdvoímg % intelektglnímg a namenaícímg % pohQOg, oné reqlei ApRtnémg pohQOg, kter evepngtím neOo elnem smRřgícím k dgchgZ ato lež, ak řík racian, e pronikav anepronikngteln, chce vidRt aniž OQ OQla vidRna, chce prohlédnogt hrg drghfch aniž OQ nechala íst

ve své vlastníZ prhlednost eích ìqer e tedQ ednosmRrn{ Mhř se aOfv vfhradnR ahgòvnímmlhovinQ své aleNorie, dRl ní neprhlednog stRng a nepronikngtelnf psegdonQm, atímcoironick aleNorie se star poge o to, aOQ ginila své vlastní halo co neprhlednR`íZ tak prhledné,tak tenké, tak prrané, že toto halB nakonec koincidge s 3:3- Atotéž a že le samg intenciironika íst ve qiliNrng. Po masce NanNstera grené ke matení stop a svedení policie cestQ, tg

sog, ako g Fagrého a eOgssQho}! maskQ OerNamského svtkg, maskQ ma`karního plesg, maskakoketkQ, eímž edinfm cílem e vQkogèt své npadníkQ a `kdlit e, aOQ se pak nechala ponat.Pravf smQsl lži stv totiž vi lživfm ìqrm vnR`í a nele e nich přímo vQíst, ale mgsí seodhalit díkQ reqleivnímg dovoovní, přitom ve`ker nmaha lhře spoív prvR v tom, že se nssnaží prvR adržet vnR této adRné periqérie a ahradit nm přístgp k centrg. Přistogpit na

podvodníkovg hrg tedQ namen, že Oereme litera doslovnR a staneme se nevRdomog, o`lenog a

dvRřivog oORtí podvodgZ přistogpit na hrg ironie, kter e neosoOní hrog pravdQ, namen říciliteře ne, aOQ se se v`í asnořivostí řeklo ano dgchg. d pokrQtectví k ironii}1 e stenR daleko akood nemorlní lži ke lži loalní, neOo od lého smf`lení a doOrémg. Protože ve`ker odli`nost meidvRma psegdoloNiemi spoív v kvalitR vnitřního qBra& lež e v ohledg na lomQslnost a uskok tím,ím e ironie v ohledg k sQmpatiiZ lež e akrfvaícím vQstavovním inspirovanfm lovolnogintencí. _vàk e velmi odli`né klamnR pomhat, než klamat, aby se pomohlo, skrfvat neOo avdRt,než skrfvat, aOQ se vedení napomohlo a aOQ se gkaovalo... VQadřovat, aOQ se amlovalo a přitomv amlení přesto proraovat, ale en díkQ nhodR a prořekngtí, t. aniž OQ se to amf`lelo, % takov

e l vle lhře, takové e mimovolné poselství qalòvatele, kdQž se eho ìqrQ podaří prohlédnogt.VQadřovat, aOQ se ahalilo, ale také ahalovat, aOQ se nRco navrhlo lépeZ pst, aOQ seneporogmRlo, ale nakonec vQvolvat toto neporogmRní en proto, aOQ se Oližní lépe přesvRdil otom, o em vRříme, že e pravdog& prvR takov e neviditeln viditelnost, prhledn neprhlednostironické maskQ, prvR takov e ona eteriorigící interioriace, kter e sogasnR eterioriacíinteriorigícíZ de indgkce ve skgtenosti není vfsledkem nhodného nedopatření Aako příchoddítRte ve qale`né domcnosti, ale vfsledkem anaNoNické intence, vfslovné doOré vle ponní akomgnikace. y. |. "chaerer, kterf hodnR trv na ironické dgalitR}, gkage dvoení, ež slogžíironikovi ako indgktor, navoge g ironiovaného dvoení inverní. VQsvRtleme to po naèm&mei oORma dvoeními eistge rcadlov sQmetrie, kdQž interpret proOíh v opaném smRrg neOonapRt cestg, kterog předtím proèl ironikZ ironiovanf znovu mQslí, to, co mQslel ironikZ řekli

OQchom, že se epagogie se stahge neOo překlpí na apagogii. V`gde e tg aNoNie{ _NoNie, kter e OQtostnR a v posledkg anagogií, t. ako v PlatBnovR Symposionu, vestgpnog dialektikog a vedením

do vfìnZ ironie e dvoí moOilitog, aktivním oOíhním v okrghg ìqrQ a smQslg. _ přesto tato cestaod smQslg ke smQslg přes ìqrQ nesmí v ždném případR evokovat připomínat nRaké gavření, alespíè otevřenostZ tato cesta není oklikog, ani trtog asgZ tato cesta e, ako ve`ker mediace,kog`kogZ ironiovanf se nespokoge s ednodgchfm a istfm rgèním neOo napravenímqale`ného manévrg, ani nepovažge rétorickog odoOg neOo řeovog lichotkg a nicZ a v tomtosmQslg není deìqrovní ̀ iqer ednodgchfm novgnastolením statu ;uo. Pravda, k níž se nakonecironiovanf ako marnotratnf sQn vrací, e pravdog akalenog v neOepeí nedorogmRní, vhroOch omQlg a ve hře se svog protivog. Je to tedQ ironie, kter e relnR otevřenZ a e to lež,kter e gavřen, neOo aNoNické cestQ sog v ní gcpnQ, aOlokovnQ, atarasenQ lovlí, kterchce svoi oOR svést cestQ. dtgd eNocentrick a tRžkopdnR sprost tvřnost lži. yeqistoqeles a

}! . Fagré, Mas;ues et bergamas;ues, op. 44T A1919. C. eOgssQ, Mas;ues A19!}O Suite bergamas;ue A19!(.}1 vtahg ironie a pokrQtectví srv. zeNel, !run)agen )er Phiosophie )es $echts A‹erke, VIII, ss. 19(%!1Z

Phnomenoogie )es !eistes, vQd. Masson, ss. }*%})!.} |ené "chaerer, cit. l. s. 1'*.


23/73

"Bkratés sog oOa, každf svfm psoOem, ironici& ale prvf vede ke sterilitR, protože e lovolnf aaím ho poge to, aOQ ns přivedl k atracení tam, kde e drghf plodnf, protože e porodníkemdgchZ prvf rovrací tím, že se vQsmív, esmR`ge, kdežto drghf analQge a gmožge chpat.Mhř i ironik sog oOa v protikladg k prostémg ednodgchémg lovRkg, roplfvavfmi postavami,nositeli složitého eponentg a gnikaícího vfnamgZ oOa sog hieroNlQqQ, které e třeOa díkQhermenegtickémg usilí interpretovat. _le lež e vlenfm stavem, kdežto ironie e stavem mírgZ

klamaící není s oklamanfm spat ve spoleenství& ale, Og se mg podaří svoi oOR podvést, aneOo podvdRnf nRco vQtg`í a sm se rovnRž povedne k nad%vRdomí a pokgsí se lsti a tanosti mařit, voOog případech de o otevřené nepřtelstvíZ pro vRrolomnost sog dovolenQ vèchnQ OranR ,aOQchom si aistili vfhodg ve stgpovní nepřtelství, v nRmž se needn o pravdg, ale o moc.vRřivé vRdomí se opožge a klamaícím vRdomím, které se pokog`í gdržet si sv nskokZ

estliže v ironii stv ironiovanf s ironikem sQnchronní, a venkoncem dovr`ge eho esoterickogvli, pak oklamanf, kterf se pokog`í díkQ interpretaci proniknogt do psegdoloNické hrQ, enedvRřivog oORtí ve stavg leNitimní oOranQ& chce dohonit podvodem vQvolané opoždRní. $apříkladtroskf k není ironií, ale vlenog lstí a stroem na oklamní& klamaící tg nechce pro oklamanogoOR ždné doOro, chce en vQhrt vlkg. Mhř totiž svfm partnerem opovrhge, neOo přesnRiachí s ním ako s vRcí neOo aOstraktním pomem, kterf se poge hodí, k tomg, aOQ se stal

sogstí eho hrQ a poslogžil eho osoOním mmZ toho, koho klameme, si nevžíme{ $eaímmese o to, co e poge prostředkem k dosažení istého cíle{ Mež, kter vQgžív na`í přiroené tendencevRřit, tendence, kterog svdí cestQ a negžív pro své vlastní mQ, e doslova negžitímdvRrQ a podvodem...Ironie naopak naì dvRrg emge a iní prgžnR`í. Ironie m respekt advRrg v lg`tící OQstrost svého partnera, Oa e`tR lépe{ Považge e a opravdového partnera vopravdovém dialoNgZ ironik e se svfmi drghQ na stené urovni a vdv eich prostřednictvím

poctg dstonosti dgcha, prokage im est, kdQž e považge a schopné mg porogmRt...en kdom porogmRt, vždQ porogmí..., řík olsto}). Co e trgchlivR`ího, než ironie, kter vQnínaprdno, protože chQOí gì dosti emné k tomg, aOQ se í chopili Ironie e tedQ Nnostick. IronieApřinemen`ím ta, kter není opovržlivfm vfsmRchem neOo tmřskfm esmR`nRním se oOrací naintelektZ proOogí v drghém Oratrskog, rogmRící, inteliNentní odevg. e hOité hře patří sgOtilnígcho{ Ironie e vfvog, kterog e třeOa aslechnogtZ vfvog, kter nm řík& doplte si sami, opravtesi to sami, sgte sami{ Pro skeptikQ, ak OQlo velmi doOře gkno}}, e partner ednodgè

protivníkem, kterého e třeOa gmlet& edinR sBkratovsk ironie gnv partnera v přtelstvídialoNg. Protože ironie přivdí k řei. Ironie rovage aQkQ. Ironie ns ve k dovrèníintelektglního pohQOg, kter nm gmožní nalét, ak píè #althasar racian v E Discreto, kontra%ìqrg ìqer, kter si domQslí mQ`lenkQ v poadí, Ogde íst mei řdkQ, porogmí na pl slova. entodaimonickf hlas nm řík& zledete a nalenete{ _ odsgd pochí, že ironie spřd mei dvRma

partnerQ psegdoloNické korelace istf psoO drgh spříseženectví, i taného soghlasg, kterfahrnge vemnog uctg a kterf e velmi Olíkf PvaOg& protože ƒarm, e tak ako Ironie stavemmírgZ protože Ironii se tak ako PvaOg dostv onoho usmRvg inteliNence a přtelství, kterf

namen konveri imOecilního eNoismg k Olahovli, ež namen konec doOQ vtekg a podvodg.Mež e ednostrannfm i nevratnfm vtahem isté aktivitQ k isté pasivitR, vtahem ednaícího atrpnR přiímaícího, ednoho, kdo klame a drghého, kdo e oklamn a stv istfm trpnfm

příestím minglfmZ e`tR ostřei& lež e vtahem živogcího k mrtvole % neOo lht svémg Oratrovinamen považovat e a mrtvého, a živého, kterf e mrtvf. _ ironie e Oilaterlní %oreací dvogaktivit, které se vemnR ahřívaí, neOo ironiovanf se díkQ milosti ironie sm poved na stgpeironika. ƒpatnf prvodce, prvodce lovolnf, svede svoi oOR cestQ a pak i v temnotch a osamotR opgstí. „atímco podvodník anechv oklamaného samotného a gavřeného ve svémomQlg, ironik a ironiovanf drgžnR spolgpracgí na spoleném díle, na díle ironieZ po )espotic%#m neOo nevemném vtahg niž`ího k vQ``ímg, kterf implikge podeřívavog hierarchii, nedvRrg a

podříenost, se de ocitme ve pro sQmposion charakteristickém sOratřeníZ ve velkém serailg v

}) M. $. olsto, Smrt :vana :ji@e, “II. op. cit .}} yicheline "agvaNe, Socrate et a conscience )e Bhomme, s. 9+. A"egil, Paříž, 199', to e poslední vQdní, nRhož J.

gritR necitge, přede`l vQd. sem nenaèl.


24/73

onstantinopoli, kde vldnog komplotQ, onRmRlí a lékQ, ironie neeistgeZ ato athénskf Oanket, Oanket svoOodnfch řeí a dialektické hOitosti, Oanket spoleného hlední, tento Oanket nen ždnéotrvené npoe a narkotika podvodg{ pilost nevede gž ke hrgOngtí, ale k nadèní a tní&nanR podrogènf _lkiOiadés a navdorQ etnfm liOacím stle střílivf "Bkratés se v rovnosti

podíleí na OQstré vfmRnR norZ àmpaské víno ironie, které perlí na dnR pohr, vQtvří meistolovníkQ lehkog přiopilostZ víno "Qmposia ahalge do téhož opilství tgto dionfskog inveri rolí,

tgto hrg na schovvanog mei mistrem a žkQ& mistr pRti ostatních stolovník "Bkratés se vdvmaNistrlního rodílg v urovni, kterf mg gitelsk role propge, a rovnRž se stv žkemiotimQZ mgdrc, kterf de do `kolQ k ženR{ _ vice versa, %)yž gitel předstír, že se stal žkemsvfch žk, žci se pak cítí ako mistři. _ vìmnRte si, že nikterak nede o konqui neOo anarchii, aleo gniverslní postgp rovnfch k pravdRZ gitel%žk a žci%gitelé sog vìchni povolni k témgž

poslní. Je to spíè řd lži, kterf e chaosem, neOo podvodník gdržge oklamaného v ehoaOnormlní vislosti a gdržge tak nespravedlnost, kter OQ nemRla Oft životaschopn& s oORtí se vtomto aOsgrdním sQstémg achí ako s nevQléitelnR nemocnfm a manévrQ klamní se podoOaígspvaícím lékm, které nemocného e`tR více ohlgpgí, gspvaí e v otgpRlosti nevhodnRgmístRné dvRřivosti. CratQlgs}( řík mei dvRma slovními hříkami hlgOoce& lež e opak pohQOg,3- ’@7? 37:3;7 3E ~72. neOo astavge adržge božs%C b'h, @;: ~72. orpédo lži plodí

poge gstrngtí, t. prvog st aporie. JedinR torpédo ironie vQvolv uplnf uinek, neOo ochromge,aOQ rohfOalo, adržge, aOQ proOgdilo a aktivovaloZ otřs ospalostí se seOog spokoené nadgtosti,vQOíí nevRdomí k asnR`ímg vRdomí

Ironie Text

Documents

Transcript of Ironie Text