Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Philologus. N. F. Band I. Heft 1., zweite Hälfte by F. W. Schneidewinn; E. v. Leutsch; OttoCrusiusReview by: J. SťastnýListy filologické / Folia philologica, Roč. 16, Čís. 6 (1889), pp. 463-465Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23435504 .

Accessed: 15/06/2014 20:29

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sun, 15 Jun 2014 20:29:25 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 463

y τ ν μι na základě malby vásové, nalezené v Tamassu na Cypru. V následujícím dokazuje totožnost Apollona Agyiea s foenickým

bohem Resef-Heç neb Resuf-Huç*), a v či. na str. 235 vysvětluje úlohu psů v kultu boha Aesculapa. L N' d l L. Niederle.

*) Nemělo by se transkribovati líc* ?

l'architecture grecque. V. Laloux. Avec nombreuses

gravures dans le texte. Paris (Maison Quantin) 1888. Str. 304.

Kniha tato tvoří oddíl knihovny „de l'enseignement des beaux

arts", vycházející pod redakcí Jal. Comtea. Spisovatel sám na

zývá své dílo pouze „une préparation à la lecture des ouvrages

spéciaux", a skutečně lze je každému doporučí ti, kdo příjemnou cestou nabyti chce povšechného rozhledu po historii architektury

řecké. Forma jest jako u všech francouzských děl velice pří

stupna. část historická jest slabší části popisné, kde

spisovatel, architekt, pohybuje se ve svém oboru. Nelíbilo se

nám však, že spisovatel, jak lze i při nahlédnutí seznati, ne

kreslil vždy illustrací dle pokroku vědy. Nyní aspoň nemá již

žádného významu uveřejňovati ještě plány Myken a Tyrinthu tak,

jak známy byly před rekonstrukcemi Schliemannovými a Dôrpfel

dovými, a to zde tím méně, že spisovatel, jenž patrně obrázky sám kreslil, snadno mohl je nahraditi novějšími.

L. Niederle.

Philologue. Zeitschrift fur das classisehe alterthum. Be

grtindet von F. W. Schneidewinn und E. v. Leutsch, herausge

geben vou Otto Crusius. N. F. Band I. Heft 1., zweite Halfte.

Die ehe des Ptolemaeus Philadelphus mit Arsinoe II. Yon A. Wiedemann (81—91). Na základě pramenů aegypt ských dovozuje spisovatel, že manželství mezi Filadelfem a Ar

sinou II. padá před r. 273. Energetes byl bezpochyby r. 271 od

nich adoptován, jmenoval se však synem jejich. Sepsání XVII.

idylly Theokritovy padá mezi 273—271, po případě 273—266. — Aethiopenrnythen, Yon O. G ruppe (92—107). Legendy o Der

keto, Andromedě, Jonášovi (jona = holubice!), Semiramidě jsou vlastně totožný. Pověst o Andromedě jest pokračováním pověsti

o Leukothei, Andromède původně dcerou Lenkothey. Pokračo váním těchto jsou pověsti o Faethontovi (rovněž semitského pů

vodu) a o potopě. Na konci rekonstruuje Gř. původní foinickou

legendu a domnívá se, že o ní zmínka se děje v Genesi 6. 1 nn.,

kteréž místo se vykládá. — Die forschung uber die griechische geschichte 1882—1886. Yon H. Landwehr (108—162). Ob

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sun, 15 Jun 2014 20:29:25 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

464 Úvahy a zprávy.

šírný kritický referát. — Zur aegritudo Perdicae V. 251 von A. Eussner. — Miscellen : Metr. inschrift v. Metapont (Peppmiiller). Die urspriingliche stelle der pentekontaetie im thukydideischen geschichtswerk. Yon L. Holzapfel. Der tod des dichters Helvius

Cinna von L. Schwabe, příspěvky kritické k Senekovi (rhet.), Cic, de inv., Javen. Die bltithezeit des Alexander Polyhistor. Yon G. F. Unger. Die regierungszeit deš Hieronymos von Syrakus,

od téhož. Thiertabeln auf antikea bildwerken von O. Crusius.

„Makedonisches bei Lasos v. Hermione. "Oneog in der Komôdie.

Ad Alcaeum. Excerpty. Heft 2.

Griechische sprichworter. Von M. Treu u. O. Crusius

(193—208). Vydání nové sbírky ex cod. Pal. gr. 129; k tomu

poznámky Crusiusovy o poměru této sbírky k jiným. — Zu He

raklit von Ch. Cron(209—234). Výklad zlomků 65 B., 38 B. hl. s ohledem na dílo Pfleidererovo, polemika proti filosofické klas sifikaci Herakleitově od něho učiněné. — Zu, den Anakreoňteen. Von

O. Crusius (235—241). Popírá se mínění Hanssenovo, že nevy

skýtání se krátké konečné slabiky jest důkazem pro nápodo

bení Nonna, rovněž mínění jeho [Phil. XLVI], že Anak. 21 až 32. patří Aristobuloyi. Spíše jeví tyto básničky vliv so fistiky pokřesťanské. — Poseidonios und Plutarch uher die romischen eigennamen. Von A. Bauer (242—273). Poseidonios

jednal, jak z citátů z biografií Plutarchových patrno, obšírně

o jménech římských, s řeckými je srovnávaje, což učinil nepochybně v předmluvě svého díla μετά Πολύβιον. Dílo to spořádáno ethno

graficky, v čemž Appianos Pos. následoval. První kniha psána nej

časněji r. 74 př. Kr. Spisu toho užil Plutarchos v celé řadě živo

topisů spůsobem volným, obyčejně píše z paměti, jsa vůbec sa

mostatnějším a větším spisovatelem, než se v době novější za to

má. — Die aktivbedeutung der adjektiva auj -bilis ira archaischen latein. Von F. Hanssen (273—291). Sbírka míst příslušných, kde adjektiva ona se vyškytají, srovnána takto: 1. adj. mitechter

passivbedeutung. 2. adjectiva, die sich der aktivbedeutung nâhern

a) mit der bedeutung intransitiver zustandsverba, b) mit instru mentaler bedeutung. Z toho vyplývá, že řečená adjekt. nejsou v latině staré nikdy čistě aktivní, což souvisí s původním vý znamem objektu. Objekt jest buď trpný nebo jen mechanicky činný, tak i adj,. ona přidávají se jen k subst. trpným neb jen mechanicky činným. — Zu Cicero's Partitiones oratoriae. Von W. Fr ie dri ch (291—310). Kritické poznámky.— Quaestiones Vergilianae. Scr. C. Haeberlin (310—319). II. IV. VI. zpěv Aeneidy dle svědectví Donatova dříve hotovy byly než ostatní. Ježto však i v nich mnoho se nalézá, co předpokládá ostatní zpěvy, hledí spisovatel vyloučením toho uvésti je ve formu dřívější a ustanoviti pořádek časový, v němž ostatní zpěvy složeny. —

Witz und humor im Juvenal. Von Jul. Jessen (320—327).

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sun, 15 Jun 2014 20:29:25 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 465

Yýklad mnohých míst často s konjekturami. — Aethiopenmythen. 2. Von O. Gruppe (328—343). Hyginus následoval fab. 152—153, pramene, který vypravování o Faethontovi spojoval s potopou ; v fab. 154 následoval verse obyčejné, jež obe události oddělovala.

V 152 b jest zmínka o světovém ohni interpolací. I ona druhá

verse jest původu foinického (libhne ~ strom styraxový, o němž

se říci mohlo, že dcery sluneční v něm zakleté pláčí, chybně, ač

dle etymologie správně, přeloženo λενκή, jenž žádné pryskyřice ne

vydává). — Die forschungen uber den orient. Von A. W i e d eman η (344—369). Instruktivný referát o pokrocích aegypto logie.

Heft 3. Babriana. Ser. Th. Bergk (385—399). Kritické poznámky.

— Zu Heraklit. Yon Ch. Cron (400—424). Pokus o určení Herakleitova stanoviska filosofického. — Zur kritik und exegese der Demosthenischen kranzrede. Yon W. Schmid (426—433). Kritické poznámky k § 2, 12, 13, 18, 19, 33, 25, 28. — Ent

stehungzeit und verfasser von Ps. Apuleius De orthographia. Yon O. Crusius (434—448). Falsatorem jest Ludovicus Caelius Rhodiginus z Fen-ary. — Die zehn eponymem u. die reihen

folge der nach ihnen genannten phylen Athens. Von A.Momm s e η (449—487). Obvyklý pořádek fyl, zavedený od Kleistkena, trval až do císařů; s tím nesouhlasí Paus. I. 5. 2—5, X. 10. 1, Pollux YIII. 110, což vykládá se tradicí o postavení fyl u Ma

rathonu. Při prytaneiích a j. rozhodoval los. U Herod. VI. 111

jest řeč o zvláštním losování o místa v šiku; zda-li při pryta neiích hned od doby Kleisthenovy los zaveden byl, rozhodnouti

nelze. Důvod, proč Kleisthenes právě jmenované heroy za patrony

fyl vyvolil, jest ten, že byli za jeho doby nejvíce ctěni. Zdá se, že každé desetině roku přidělen jeden héros, a pořádek fyl se

zakládá na časovém postupu slavností jednotlivých herou. Zároveň

dbal Kleisthenes o to, by heroové váženější prvnější místa dostali. —

Die hastiferi von Castellum Matliacorum. Von Α. M au (487 až 513). Na základě nově objeveného nápisu z Kastelu dovozuje, že h. nebyli (j. jmenovitě Mommsen se domnívá) částí munici pálního vojska, nýbrž kollegiem sakrálním, k oslavení kultu Bel

lony zřízeným. — Die neueren arbeiten uber tracht u. bewaff

nung des romischen heeres in der kaiserzeit. Von A. Millier

(514—551). Kritický referát. Miscellen. Zu den Kypria. Hand schriftliches zu Porphvrius, Aemilii Macri Theriacon fragmenta duo ; Zu den Scriptores historiae Augustae. Beitráge zur geschichte rômischer prosaiker im mittelalter. Scaenica (W. Schmid). Di vadlo kamenné zřízeno teprv za Lykurga. Zu den Aithiopenmythen (Socin). Gen. VI. 1—6 dlužno přičísti nejstaršímu Jahvistovi, jenž však nezná potopy ; tím vyvracejí se konkluse Gruppovy. Výtahy.

J. Stastný. Listy filologické 1889. 30

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sun, 15 Jun 2014 20:29:25 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions