Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Rheinisches Museum für Philologie by Otto Ribbeck; Franz BuechelerReview by: H. VysokýListy filologické a paedagogické, Roč. 12, Čís. 1/2 (1885), pp. 142-146Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23433813 .

Accessed: 15/06/2014 16:36

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické a paedagogické.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sun, 15 Jun 2014 16:36:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

142 Úvahy a zprávy.

A. Eussner: P. Annius Florus, str. 182—183.

Virg. or. an. poeta p. 106 Halm čte a doplňuje Eussner:

capienti mihi in templo Iovis temperiem (?) místo rukopisného

capienti mihi in templo. Pravděpodobnější než Eussnerův jest starší návrh Schopenův ; capienti... quietem.

G. F. Unger: Phlegon uber die Olympienfeier des Iphitos, str. 183—185.

Unger čte z příčin věcných u Flegona Frag. hist. Graec. ed.

Millier III, 603 : slg δν άπο Ίφίκλον (rukopisy : Ίφίτον) ολυμ πιάδες οκτώ npóg τ a cg εκατόν (rukopisy: ΐΐ'κοβι) καταριθμούν ται sis Κοροΐβον τον Ήλεΐον.

Str. 185—192 jest věnována bibliografii. „ γ/ , , Η. Vysoký.

Rheinisclies Museum fiir Philologie. Herausgegeben von Otto Ribbeck und Franz Buecheler. Neue Folge. 40. ročník,

1885, seš. 1.

F. Blass : Zu Bergk's Poetae lyrici, ed. IV vol. III, str. 1—24.

Spisovatel podává řadu velmi pozoruhodných a duchaplných

příspěvků ku kritice textu Alkmanova Partheneia otištěného

v Bergkově sbírce Poetae lyr. Graeci, díl III4 str. 23 nn. Pří

spěvky ty mají tím větší cenu, že Blass v březnu r. 1884 znova

prozkoumal pařížský papyrus obsahující ono Partheneion Alkma

novo. Na str. 19—22 otištěn text onoho papyru s doplňky

Blassovými. L. Schwabe : Iuvenal's Geburtsjahr, str. 25—29.

L. Friedlánder soudil nejprve v programmu: De Iuvenalis

vitae temporibus, Královec 1875, a pak i jinde, že Iuvenal na

rodil se r. 820 abUC rr 67 po Kr., uváděje za důvod místo Iu

venalovo XIII, 16 a 17: stupet haec qui iam post terga reliquit |

sexaginta annos Fonteio consule natus (Fonteius byl konsul

roku 67). Friedlánder soudí, že Iuvenal slovy těmito míní sama

sebe, a Lehrs s ním souhlasí. Schwabe právem toto mínění za

vrhuje a vztahuje slova Iuvenalova na Calvina, k němuž se básník

satirou třináctou obrací.

E. Wellmann: Codex Hamilton 329 (Galenos), str. 30—37.

Rukopis tento (H) pocházející ze sbírky Hamiltonovy jest nyní v Berlíně a obsahuje spis Galenův Περί των 'Ιπποκράτους καΐ Πλάτωνος δογμάτων. Wellmann podává nejprve důkladný

popis rukopisu, vykládá o poměru jeho k ostatním dosud známým

rukopisům a soudí, že pro kritiku spisu Galenova má cenu značnou.

Na důkaz toho uvádí celou řadu pozoruhodných čtení, jež rukopis

podává. Dle písma pochází rukopis ze století patnáctého. H. Nissen: Ueber Tempel-Orientirung, str. 38—65. Spisovatel zmiňuje se nejprve o obřadech, za kterých

u Aigypťanů chrámy byly svěceny, jak osa chrámu stanovena, čili,

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sun, 15 Jun 2014 16:36:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 143

jak zněl technický výraz, „provaz byl natažen", uváděje hojné

doklady z nápisů aigyptských. Obšírný výklad o směru, kterým

chrámy aigyptské byly stavěny, a principech, kterými směr ten

byl stanoven. Nissen vypočítává mathematicky osu chrámovou dle

pravidla; že osa chrámová může v průřezu podélném a příčném

odpovídati jak azimuthu hvězdy se severní (-f-) deklinací, tak azimuthu hvězdy s jižní (—) deklinací. Pro severní deklinaci platí pravidlo, že sin â —

cos φ cos a, pro jižní deklinaci pra

vidlo, že — sin â — cos φ sin a. Dle toho vypočítává Nissen

osu chrámovou u těchto aigyptských chrámů : chrámu Amona.

v Karnaku, Amona-Chnum v Kasr-Kârûn, Hathory v městě Den

dera, boha Horus v Edfu, boha Osiris v Abydu, boha Arhes

v městě Tuka, bohyně Neit v Esne, boha Chnum tamže, boba

Sebak-Ra v Ombos a boha Montu v Ermentu. Z 21 chrámů, které Nissen vypočítává, jsou 4 obráceny k slunovratu, 2 k Siriu, 2 ku Canopu, 2 k Arkturu, 1 k Orionu, 3 ku hvězdě Antares,

3 k Regulu, 2 ku hvězdě Fomalhaut, 2 k Ofiuchu. Na konec

podává Nissen některé všeobecné poznámky.

Erwin Eohde: Zu Apuleius, str. 66-—113.

Zajímavé příspěvky k poznání života Apuleiova. Eohde zkoumá

nejprve zprávy starých spisovatelů a dochází k resultátu, že Apu leius narodil se asi r. 124. v Madauře, studoval jakožto puer v Karthagu asi do 19. nebo 20. roku svého života. Pak odebral

se asi r. 143. na cesty studijní, zdržoval se déle v Athénách, kde seznámil se důvěrně s Pontianem, synem pozdější choti své

Pudentilly. Cesty a studie své ukončil asi r. 151. Okolo r. 155.

vrátil se do Afriky, r. 156. přišel do afrického města Oea. Mezi r. 151—155 dlel v Rímé a zde složil své Proměny. Yýklad o po měru reka románu tohoto, Lucia, k Apuleiovi. Y prvních desíti

knihách Proměn jest rekem románu Lucius, osoba fingovaná, v poslední knize (XI.) skrývá se patrně v osobě Luciově Apuleius sám. Dále dokazuje Rohde, že Metamorfosy jsou prvním dílem

Apuleiovým a že spadají v mládí jeho. Tomu nasvědčuje sloh,

pak místy frivolní obsah románu, jenž lépe hodí se pro mladého

spisovatele než pro slavného filosofa, za nějž Apuleius později

byl pokládán, konečně nikde v románu tom nepozorujeme směru

filosofického, hloubavého, jemuž Apuleius později tak horlivě

holdoval, nýbrž spíše čirý pietismus. Rohde vyvrací dále mínění

Bosschovo, že Metamorfosy napsány byly teprve po Apologii,

jelikož by byli žalobníci Apuleiovi mohli uvésti Proměny za důvod Apuleiova čarodějství. Rohde soudí, že snad žalobci spisu toho

neznali, jelikož vyšel v Římě, nebo že nemohli jej uvésti na

prospěch své obžaloby, ježto celý román jest spíše humoristický, nikoli vážný. Konečně možno jest také, že žalobci uvedli Meta

morfosy za důvod svého tvrzení, že však Apuleius zúmyslně v obhajovací řeči své (Apologii) se o tom nezmiňuje. — Zá

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sun, 15 Jun 2014 16:36:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

144 -Úvahy a zprávy.

kladem románu Apuleiova byl spis Lukia z Patrai: Μεταμορ

φώσεις. Tatáž dobrodružství, která ve spise Lukiově vážně jako skutečná událost byla vyložena, vypravuje způsobem humoristickým skladatel spisu Aovxwg rj "Ovog. Spis ten byl Lukianovi při

čítán, dle mínění Rohde-ova neprávem. Apuleius vzal si za základ

spisek Aovxiog rj Ovog, Podobnou „historii1', jakou Lukios

a skladatel spisku svrchu zmíněného spracovali, vykládal ve středo

věku Johannes Praetorius ve spise: Newe Weltbeschreibung, Děvín 1667, str. 452 nn. Ostatně již mezi pohádkami tisíci

a jedné noci jest báchorka podobného obsahu (srov. Cabinet des

fées, XI, 36—62), která má velikou podobnost se spiskem Aov

XLog rj "Ovog, rovněž u Mongolů (Siddhi-Kiir str. 65 vydání

Jillgova), u Němců (Grimm Κ. M. 1222) a u Cechů (Zeitschr. fiir deutsche Mythologie, II, 447).

— Na str. 95—113 podává Rohde řadu příspěvků kritických k Apuleiovým Proměnám, Apo

logii a Florida. Friedrich Koepp : Ueber die Galaterkriege der Attaliden,

str. 114—132.

Roku 240. před Kr. porazil Attalos nu řece Kaiku kmen

galatský Tolistoagiů. Tentýž kmen spojený s Antiochem porazil Attalos r. 239. u chrámu Afrodity (Afrodision) před městem

Pergamem (nápis otištěný v Corpus inscr. Graec. II, 3536 vzta

huje se k této bitvě). Pak snad ještě jednou porazil Attalos

Antiocha a Galaty a sice v hellespontské Frygii, kamž Antiochos

ustupoval, chtěje se spojití s králem bithynským Ziaelas zvaným,

jenž byl jeho tchánem. Konečně vypudil Atallos Antiocha úplně z Malé Asie. Okolo r. 230. znovu vzplanul boj mezi Antiochem

a Atallem, bitva svedena v Karii. Později Galatové, jak praví Livius 38, 16, usadili se u řeky Halys. Eumenes II. vedl dvě

války s Galaty, jednu před r. 168., v níž byl vůdce Tolistoagiů a pak všech Galatů Ortiagon poražen a Galatové musili uznati

nadvládu krále pergamského; druhou r. 168., kdy se všichni

Galatové proti Eumenovi vzbouřili. Koepp vypisuje velmi jasně a důkladně průběh tohoto boje, jenž skončil asi roku 166.

mírem, jímž Eumenes uznal samostatnost Galatů. Od té doby

pokoušel se Eumenes marně Galaty znova si podrobiti. Na oslavu

vítězství svých nad Galaty vystavěl Eumenes II. na akropoli per

gamské slavný onen oltář Diovi a Athéně ; obrazem gigantomachie chtěl Eumenes symbolicky oslaviti vítězství svá dobytá nad Ortia

gonem. W. Deecke: Zur Entzifferung der messapischen Inschriften,

str. 133—144.

Deecke zkoumá osmiřádkový messapský nápis nalezený okolo

r. 1525. u Yaste, starého Bašta, v Iapygii mezi Veretum a Castra

Minervae. První publikoval tento nápis Galateus ve spise: De

situ Iapygiae, Basilej 1558. Text nápisu zní dle Mommsena: Unteritalische Dialekte, IY, str. 52 nn. takto :

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sun, 15 Jun 2014 16:36:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy 145

1. klohizisO· otoriamartapidogas tei bašta

2. veinan aranindaran^Oavas tis taboos

3. ^onedonas ·

da^tassivaanetosinditrigono^o

4. astaboos · ^onetíH hidazimaihi beiliihi 5. iníMre^orixoakazareihi^onefrfrihiotoeihiíh 6. dazohonnihiin#ivas ·

tima

7. dajutaskralřvheihiin^iardannoapollonnihia 8. imarnaihi· Deecke odděluje jednotlivá slova od sebe a vykládá je pak.

Nápis zní v českém překladě takto: Slyš každý! Thotoria, dcera

Martapidoxe, prodává (městu) Baště tento pozemek. (Kraj) Daranthoa, rukojmě Staboas Chonedona (a) Dazet Sivanetasa, dále (kraj) Trigonochoa Staboas Chonetiesa (a) Dazima Beileiesa ; dále (kraj) Bechcborichoa Kazareies Chonetiesa (a) Otoeies (?) Dazohoniesa; dále rukojmě Maesa (?)... (a) Dazet Krath (eb) eiesa; dále (kraj) Ardannoa Pollonies A (?) imarnasa.

Bruno Nake: Zu Sophokles' Konig Oidipus, str. 145—148.

Oid. Tyr. vv. 328, 329 píše Nake: πάντες γάρ ου φρονεΐτ'· εγώ δ' ον μη ποτε | ααφώς άνείπω, μή τά σ' εκφηνω κακά (rukopisně: ταμ' ως αν εί'πω), ν. 1447: της μεν κατ' οίκους, αυτός ον &ελεις, τάφον . . . (vulg. οίκους αυτός), konečně ve vv. 1510 ηη. vykládá Nake výraz ενχεβ&ε μυι: modlete se

mně (dat- ethicus) a verš 1513. vztahuje k dcerám Oidipovým: modlete se mně, byste žily, kde vám lze, ale šťastněji než otec váš.

R. Muenzel: Antisthenis fragmentům, str. 148.

Nový dosud neznámý zlomek Antisthenův jest ve výtazích z Proklových schólií k Plat. Kratylu ed. Boissonade c. 37.

F. B. (r= Franz Buecheler) : Navius '

bellům Punicum bei

den Grammatikern, str. 148—150.

Naeviovo bellům Punicum rozdělil grammatik Octavius Lam

padio v 7 knih, Naevius sám však napsal celou báseň jako jedinou knihu. Grammatikové z dob republiky cituji ještě báseň Naeviovu

jako jedinou knibu, grammatikové z dob císařských znají již roz

dělení v sedm knih. Před Varronem kommentovali Naeviovo epos

již jakýsi Cornélius a jakýsi Vergilius. Známý výraz Naeviův: bos luca vyložil Cornélius: bos Liby ca (!), Vergilius : bos Lucana, Varro vykládal lucas ab luce, tedy bos luca = βοΰς λευκή, srv.

Horatiovo: sive elephans albus volgi converteret ora.

Emanuel Hoffmann: Zu Oviďs Ibis v. 447 f, str. 150—153. Spisovatel soudí, že místo Ovidiovo Ibis v. 447: „quibus

exiguo est volucris devota libello" vztahuje se na báseň Vergi liovi přičítanou Ciris ; Ibis v. 448: „corpora proiecta quae sua purgat aqua" srovnává s Ciris v. 516: „et multum late dispersit in aequora rorem."

L. Traube podává na stranách 153—155 příspěvky ku kri

tice Demetria kynika, Flora I, 8, kde navrhuje Traube čisti corvo Listy filologické a paedagogické 1885. 10

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sun, 15 Jun 2014 16:36:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

146 Úvahy a zprávy.

alite místo rukopisného sacra alite, a Grania Liciniana str. 32, 18 nn. vyd. bonnského.

J. van der Yliet: Coniectanea, str. 155—156.

Yliet navrhuje u Petronia Sat. str. 71. v. 35 ed. Biicheler2

čisti : si gratiam te adlegato moliebantur místo rukopisného : si

gratiam a legato moliebantur. Minucius Felix Octavius c. 6 :

timere quam nosse familiares místo ruk. familiarius, ibid. cap. 28: quod nec aetas potest pati <msť> mollior, nec cogi servitus

<nisť> durior a o něco výše tacent místo tacerent.

G. Busolt: Zur Schlacht bei Himera, str. 156—160.

Zajímavé líčení průběhu bitvy u Himery na základě zpráv

spisovatelů řeckých. Theodor Aufrecht: ομνυμι, str. 160.

V ojι (resp. ομο) odpovídá v sanskritě am, srovn. amíshva = přísahej (Taittivîya S. II 3, 5, 1), sam âmire (~ βννώμοσαν), sam amanta

' (slibovali, slibují, Gatapatha Br. III 4, 12, 3). Prvotní

význam tohoto V byl snad: tvrdým býti, transitivně: tvrdým ciniti. Sem patří řecké ωμος a j. Η. Vysoký.

Hermes. Zeitschrift fur classische Philologie. Herausgegeben von Georg Kaibel und Carl Robert. 20. svazek, sešit 1. 1885.

W. Dittenberger. Die eleusinischen Keryken, str. 1—40.

Důkladná studie o starém slavném rodu eleusinském Κήρυ κες, jenž odvozoval původ svůj od Herma a Hersy, dcery Kekro

povy. Prapůvodce rodu toho slul Κήρυξ, z rodu toho pocházeli ku př. Herodes Atticus, pozdější historik řecký Dexippos a j.

Spisovatel jedná nejprve o korporativním složení a správě rodu

toho, o úřadech a hromadných schůzích jeho v Eleusině, v domě

zvaném Κηρύκων οίκος, podává dále obšírný výklad o účastenství, jaké měli Kerykové na kultu eleusinských bohyň, byli totiž z rodu

jich voleni άαάονχος, κήρυξ a o επϊ βωμο>, Ιεροφάντης pak volen byl z rodu Eumolpidů. Yýklad o těchto úřadech, o správě

jich doživotní a dědičnosti v jednotlivých rodinách, o jiných úřadech kněžských (ku př. o úřadě kněze zvaného Ιερεύς πανα

γής) a o pomocnících kněží v Eleusině (κήρυκες, σπονόοφόροι,

μάγειροι), o úřadnících státních majících dozor nad mysteriemi, o postavení rodu Κήρυκες ku státnímu životu athénskému.

Ludwig von Sybel: Toxaris, str. 41—55. V důmyslném tomto pojednání zkoumá Sybel nejprve různá

mínění o Skythovi Toxaridovi a ukazuje, že nutno rozeznávati tři

osobnosti tohoto jména : Alkona, heroa-lékaře (ήρως Ιατρός) zná

mého z Demosthena a cizího lékaře (ξένος Ιατρός) příjmím To xaris známého z Lukiana a že nesmíme je vzájemně konfundovati. Pak zkoumá vypravování Lukianovo o Toxaridovi a dovozuje, že

osobnost Toxaridova jest pouhá smýšlenka Lukianova, jak ostatně

již Paucker tvrdil, vypravování o kultu Toxaridově, jeho zjevení

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sun, 15 Jun 2014 16:36:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions