Post on 20-Jan-2017
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Neue Jahrbücher für Philologie und Paedagogik by Alf. Fleckeisen; Hermann MasiusReview by: H. VysokýListy filologické a paedagogické, Roč. 12, Čís. 1/2 (1885), pp. 148-151Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23433815 .
Accessed: 14/06/2014 17:17
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické a paedagogické.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
148 Úvahy a zprávy.
Η. Vysoký.
*) V Tzetzových Chiliadách jsou dosti hojné narážky na tragiky, na př. na Aischyla I, 281; II, 14; III, 953; IY, 982; VII, 358; VIII, 226, 231 nn., 222; X, 730; XII, 805; XIII, 571; na Sofoklea III, 270 nn.; V, 447; VI, 514, 655; VII, 239; X, 299, 580; XII, 490 nn., 575 nn.; na
Euripida I, 330, 433, 513; II, 664, 708, 808; III, 259; IV, 964; V, 469 ; VI, 511, 580, 949; VIII, 314, 316, 460; IX, 976, 979; X, 160; XI, 556; XII, 311, 499; XIII, 532. Β. V.
Zajímavé příspěvky k poznání Protesilaa Enripidova. Mayer
právem klade váhu na místo Tzetzovo Chiliady II, vv. 759—784.*) Kozbor místa toho. Prameny Tzetzovy: Lukian dial. mort. 23
a Filostratos Imag. 415. Narážky na báji o Protesilaovi u jiných
spisovatelů. Kozbor výkladu Hyginova fab. 103 a 104. Pěkná
rekonstrukce Protesilaa Euripidova. Děj tragoedie odehrával se
buď v noci nebo k večeru. Protesilaovi bylo u Euripida do
voleno , na den odejiti z podsvětí k choti, ne na tři pouze
hodiny, jak jiné zprávy svědčí. Popis neapolského a vatikánského
sarkofagu představujících scény z této báje. Báje o Protesilaovi
u římských básníků, reminiscence z tragoedie Euripidovy u nich.
Exkurs o místě Hyginově fab. 152 a 154.
Theodor Mommsen : Zama, str. 144—156.
Byly dvě Zamy, jedna východnější u Sidi-Amor-Djedídi, druhá západnější u Djiamâa. Zprávy starých spisovatelů o nich. Bojiště slavné bitvy Hannibala se Scipionem hledati jest u západní Zamy a ne u Naraggary, jako dosud bylo obyčejem. Důkaz toho velmi
důmyslný. A. Kirchhoff: Eine altthessalische Grabschrift, str. 157—159.
Opis nápisu, jejž nalezl prof. Fintiklis v Thessalii v místě Όζουν Καραλάρ. Popis nápisu toho a rozluštění.
F. Haverfield: Zu Aurelius Yictor, str. 159—160.
Některé opravy ku spisu Cohn-ově: Quibus ex fontibus S.
Aurelii Yictoris .... capita priora fluxerint. TJ V l· '
Neue Jahrbůcher fur Philologie und Paedagogik. Herausgegeben unter der verantwortlichen Rédaction von Dr. Alf.
Fleckeisen und Dr. Hermann Masius. 131. a 132. av., seš. 1. 1885.
I. Odděleni pro klassickou filologii (red. A. Fleckeisen). 1. Jindřich Gelzer posuzuje na str. 1—7 dílo Ed. Meyera:
Geschichte des Alterthums, 1. svazek: Geschichte des Orients bis
zur Begriindung des Perserreichs, XX a 647 stran velké 8°.
Kritika velmi příznivá. Právem chválí se neobyčejná sečtělost
a důkladná odborná znalost spisovatelova. 2. Martin Sorof: Ûber die απαγωγή im attischen Gerichts
verfahren, str. 7—16.
'Απαγωγή znamenalo odvedení (άπάγειν) zločince (κακόνρ γο$) při skutku (επ
' αυτοφώρω) přistiženého před soud jede
nácti mužů (oí ένδεκα). Přiznal-li se vinník, byl usmrcen. Zákon
příslušný slul νόμος κακούργων. Později odpadla podmínka, že
This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy a zprávy. 149
musí býti zločinec επ' αυτόφωρα přistižen, což spisovatel obšírně
dokazuje proti Meussově dissertaci: De απαγωγής aetione apud
Athenienses, Vratislava 1884. Sorof dokazuje dále, že také u vrahů
domácích i přespolních měla απαγωγή platnost, rovněž u lupičů
mořských, cizoložníků, snad i čarodějníků. Také metoikové od
váděni byli k poletům, zapomněli-li prostatům svým platiti μετοί κων. Když nezaplatili, byli prodáni za otroky.
3. Adolf Rômer posuzuje na str. 17—30 dílo Hermanna Schra
dera : Porphyrii Quaestionum Homericarum ad Iliadem pertinen tium reliquias collegit, disposuit, edidit . . . Fasciculus II. 1882, str. 181—496. lex. 8. Kritika celkem příznivá, v některých věcech recensent nesrovnává se se Schraderem, ku př. pokládá
praefaci Porfyriovu před excerpty vatikánskými za nepravou. Re
censent pak probírá všechny fragmenty vatikánské u výtahu a při
pojuje k nim svá poznamenání. Na konec podává mínění své
o excerptech vatikánských a dokazuje, že jsou excerpty ty po
zdějším výtahem z díla Porfyriova. 4. Marcus Zucker: Iiomerisches, str. 30—35.
Výklad Homerova νώτα όιηνεκέα, což prý původně zname
nalo dlouhý hřbetní sval, který se dá při sekání zvířete úplně
vyjmouti. Tato masitá svalovitá část zadku dávána bohatýrům za
odměnu při hostině (Η 321, ξ 437 a j.), ježto obsahovala nej chutnější maso.
5. Otto Rossbach: Χίμαιρα —
αίγες, str. 35—37.
Báje o chimaiře oheň soptící má základ svůj v sopečné po vaze horstva v Lykii; že pak soptící hora v představě lidu stala
se kozou a z kozy zase netvorem chimairou, to Kossbach vy
světluje tím, že ohnivá tělesa nebeská často byla přirovnávána ke kozám (αίγες). Tak ku př. hvězdy padající nazývá Aristoteles
Meteorol. I, 4 αίγες; srov. též Seneca nat. quaest. I, 1, 2.
6. Moriz Schmidt: Zu Antiphon, str. 37—39.
Příspěvky kritické k řeči κατηγορία φαρμακείας κατά της μητρυιάς, ν §. 27. čte Schmidt ουď' αίόεβϊϊεΐβ
' místo ruko
pisného ovâk δείσασ', pak následují menší korrektury k vydání
Jernstedtovu, na konec příspěvky kritické k řeči περι τον χο
ρεντον. 7. F. L. Lentz: Zu Plutarchos, str. 39—40.
Dva příspěvky kritické a exegetické k životopisu Numovu
cap. 9 a 18, jeden k Mariovu cap. 41 (αγανακτονντος místo
πλέον to). Dobře vykládá Lentz výraz Plutarchův Numa 18 :
νεωτάτην χωράν o Aigyptě tím, že byl Aigypt zemí naplavenou
(Herodot II, 5). 8. Albert Zimmermann: Zu des Quintus Smyrnaeus Post
homerica, str. 41—58.
Ěada pozoruhodných příspěvků kritických a exegetických k básni Quintově. Spisovatel právem zamítá veliké množství
mezer (167 !), které Koechly stanovil v textu Quintově. Na ně
This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
150 Úvahy a zprávy.
kterých místech Zimmermann hájí dobře čtení rukopisné proti změnám navrhovaným, jinde mění je konjekturou lehkou, ku př.
7, 444 βίην εκάνΰε místo rukopisného βίην εΐρυσσε atd.
9. Adolf Kannengiesser : Memmius im Gedichte des Luere
tius, str. 59—64.
Kannengiesser hájí proti Brunsovi mínění své z části již dříve (r. 1882) pronesené, že totiž všechny partie první, druhé
a páté knihy básně Lucretiovy, v nichž přichází jméno Memmiovo
nebo direktní narážka na něj, jsou pozdějšího původu a že byly z osobních snad příčin v dílo již hotové později vloženy. Kannen
giesser probírá dotýčná místa a dokazuje všude pozdější jich původ. 10. Theodor Braune: Zu Terentius, str. 65—68.
Κ Eunuchovi v. 706 podává Braune pěknou konjekturu: cóncede istuc páulum místo cóncedeistuc páululum, v. 709. píše: étiam nunc non crédis indignís nosinrisás modis, ve v. 996. škrtl
Braune druhé dicam, které Bentley doplnil, a čte: dícamne huic
au nón? Heauton v. 596. píše Braune: réperisti tibi quód placet an nondum étiam? V komoedii Phormio v. 175. hájí Braune čtení
rukopisů: retinére, amare, amíttere. Hecyra v. 430. píše: ere, étiam nunc tu hic stás? te equidem exspectó. Pak následují ještě
poznamenání k Hecyře v. 664. a Phormionovi v. 736 nn.
11. A. A. Draeger: Zu Tacitus, str. 68.
S místem Tacitovým Ann. III, 58 eur Dialibus id vetitum
srovnává Draeger Ovid. Met. Y, 273 vetitum est adeo sceleri
nihil a XI, 434 nil illis vetitum est. 12. Otto Harnecker: Die Tráger des Namens Hermagoras,
str. 69—76.
Spisovatel nejprve uvádí místa auktorů řeckých a římských, u nichž jest zmínka o nějakém Hermagorovi. Ze zpráv těch zdá
se vyplývati, že byli tři rhetorové toho jména a jeden stoický filosof. Ze tří rhetorů jméno Hermagoras nesoucích vymýtil právem
již Piderit toho Hermagora, o kterém se zmiňuje Plutarch Pomp. c. 42, na kterémžto místě navrhuje Harnecker čisti : πρό$ Έρμα
γύρεων ρήτορα místo rukopisného προς Έρμαγόραν ρήτορα. Zbývají tedy již jen dva Hermagorové rhetoři, starší a mladší
Hermagoras, a filosof Hermagoras. Harnecker zkoumá pak důkladně
systém rhetoriky staršího Hermagora a zprávy starých o Herma
gorovi rhetorovi a filosofovi a dokazuje duchaplně, že Herma
goras starší a Hermagoras filosof stoický byla táž osoba.
13. Paul Stengel: Die Sage von der Geburt der Athene und
Aphrodite, str. 77—80. Zajímavá studie mythologická. Y básních Homerových neděje
se nikde určitá zmínka o matce Athenině ; báje, že Athéna zrodila
se z hlavy Diovy, Homer nezná a celý ten mythus vůbec jest po zdějšího původu. Stengel soudí, že narážku na matku Atheninu
hledati sluší v epithetu Athény Τριτογένεια, což vykládá : z bobyně mořské zrozená (τρίτο
— srovn. Τρίτων, 'Αμφιτρίτη). Athéna
This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy a zprávy. 151
zrodila se z nějaké mořské bohyně a byla u ní v paláci pod mořském vychována. Když dospěla v pannu, poslána k otci na
Olymp. Analogie uvádí Stengel S 201 nn., Σ 397 nn. Pozoru
hodno jest, že dle Hesioda jest matkou Athény Métis a rodiče
Metidy jsou mořská božství, totiž Okeanos a Tethys. Že Athéna
byla původně bohyní mořskou, tomu nasvědčuje také báje, že se
mohla měniti jako Próteus v různé bytosti (Apollodor I, 3, 6). Afrodite jest u Homera dcerou Dia a Diony. Dione byla
původně chotí Dia; básně Homerovy znají ještě její jméno, význam
Diony však stále bledl, jelikož místo její jakožto choti Diovy za ujala Hera. Hesiod (theog. 188 nn.) již vypráví, že Afrodite zrodila se z pěny mořské. Stengel soudí, že zde původní báje o Athéně z moře zrozené (Τριτογένεια) přenesena byla na Afro
ditu, ježto jméno matky její (Diony) úplně v zapomenutí vešlo a poněvadž o Athéně byla později báje všeobecně rozšířená, že
se zrodila z hlavy Diovy. Proto původ Athény přenesen na Afro
ditu. — Hypothesa velmi důmyslná, ale pravdě nepodobná.*) 14. Paul Stengel : Noch einmal die Aigis bei Homeros str. 80.
Stengel uvádí na doklad svého mínění proneseného v Neue
Jahrbtlcher, 1882, str. 518 nn.. že aigis u Homera jest štít a ne
kůže zvířecí, jak tvrdí Bader v Neue Jahrb. 1878, str. 577 nn., místa Homerova Λ 32 nn. a Ε 738 nn., z nichž ovšem patrno, že si básník představoval αίγις jako σ.βηίς.
II. oddělení: Paedagogika gymnasialní (Red. H. Masius). 1. L. Gerlach: Das Dessauer Philanthropin in seiner Be
deutung fiir die Reformbestrebungen der Gegenwart, str. 1—20.
2. H. Schulze: Zur Geschichte der Methode des Geschichtsunter
richts, str. 21—39. 3. G. Botticher: Um- und Nachdichtungen mittelhochdeutscher Epen in ihrer Bedeutung fur die Schule, str. 30—35. 4. J. Miiller: Der hôhere Lehrerstand und der
Doctortitel, str. 35—39. 5. F. Miinscher: Ûber die Lectiire
des neuen Testaments in evangelischen Gymnasien, str. 40—45.
Recense, zprávy osobní. Η. Vysoký.
*) Srovn. článek Králův: O původním významu bohyně Athény^ Listy filol. a paed. 1883, str. 1—17 a téhož pojednání : Báje o zrození Athenině v tomto, sešitě Listů str. 1—40, hlavně str. 40, pozn. 43.
Mnemosyne. Bibliotheca philologica Batava. Scripserunt C. G. Cobet, C. M. Francken, H. van Herwerden, S. A. Naber, J. J. Cornelissen, alii. Collegerunt C. G·. Gobet, H. W. van der
Mey. Nová, řada, ročník XIII, 1885, sešit 1.
Časopis tento obsahuje jako dříve pouze příspěvky kritické;
a exegetické. Do sešitu prvního přispěli: C. G. Cobet: Ad Galenum, str. 1—14. Herwerden: Hero
dotea, str. 15—42. C. M. Francken: Ad Ciceronis palimpsestos, str. 43—54. S. A. Naber: Observationes criticae in Herodotum,
This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions