Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Neue Jahrbücher für Philologie und Paedagogik by Alf. Fleckeisen; Hermann MasiusReview by: H. VysokýListy filologické a paedagogické, Roč. 12, Čís. 1/2 (1885), pp. 148-151Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23433815 .

Accessed: 14/06/2014 17:17

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické a paedagogické.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

148 Úvahy a zprávy.

Η. Vysoký.

*) V Tzetzových Chiliadách jsou dosti hojné narážky na tragiky, na př. na Aischyla I, 281; II, 14; III, 953; IY, 982; VII, 358; VIII, 226, 231 nn., 222; X, 730; XII, 805; XIII, 571; na Sofoklea III, 270 nn.; V, 447; VI, 514, 655; VII, 239; X, 299, 580; XII, 490 nn., 575 nn.; na

Euripida I, 330, 433, 513; II, 664, 708, 808; III, 259; IV, 964; V, 469 ; VI, 511, 580, 949; VIII, 314, 316, 460; IX, 976, 979; X, 160; XI, 556; XII, 311, 499; XIII, 532. Β. V.

Zajímavé příspěvky k poznání Protesilaa Enripidova. Mayer

právem klade váhu na místo Tzetzovo Chiliady II, vv. 759—784.*) Kozbor místa toho. Prameny Tzetzovy: Lukian dial. mort. 23

a Filostratos Imag. 415. Narážky na báji o Protesilaovi u jiných

spisovatelů. Kozbor výkladu Hyginova fab. 103 a 104. Pěkná

rekonstrukce Protesilaa Euripidova. Děj tragoedie odehrával se

buď v noci nebo k večeru. Protesilaovi bylo u Euripida do

voleno , na den odejiti z podsvětí k choti, ne na tři pouze

hodiny, jak jiné zprávy svědčí. Popis neapolského a vatikánského

sarkofagu představujících scény z této báje. Báje o Protesilaovi

u římských básníků, reminiscence z tragoedie Euripidovy u nich.

Exkurs o místě Hyginově fab. 152 a 154.

Theodor Mommsen : Zama, str. 144—156.

Byly dvě Zamy, jedna východnější u Sidi-Amor-Djedídi, druhá západnější u Djiamâa. Zprávy starých spisovatelů o nich. Bojiště slavné bitvy Hannibala se Scipionem hledati jest u západní Zamy a ne u Naraggary, jako dosud bylo obyčejem. Důkaz toho velmi

důmyslný. A. Kirchhoff: Eine altthessalische Grabschrift, str. 157—159.

Opis nápisu, jejž nalezl prof. Fintiklis v Thessalii v místě Όζουν Καραλάρ. Popis nápisu toho a rozluštění.

F. Haverfield: Zu Aurelius Yictor, str. 159—160.

Některé opravy ku spisu Cohn-ově: Quibus ex fontibus S.

Aurelii Yictoris .... capita priora fluxerint. TJ V l· '

Neue Jahrbůcher fur Philologie und Paedagogik. Herausgegeben unter der verantwortlichen Rédaction von Dr. Alf.

Fleckeisen und Dr. Hermann Masius. 131. a 132. av., seš. 1. 1885.

I. Odděleni pro klassickou filologii (red. A. Fleckeisen). 1. Jindřich Gelzer posuzuje na str. 1—7 dílo Ed. Meyera:

Geschichte des Alterthums, 1. svazek: Geschichte des Orients bis

zur Begriindung des Perserreichs, XX a 647 stran velké 8°.

Kritika velmi příznivá. Právem chválí se neobyčejná sečtělost

a důkladná odborná znalost spisovatelova. 2. Martin Sorof: Ûber die απαγωγή im attischen Gerichts

verfahren, str. 7—16.

'Απαγωγή znamenalo odvedení (άπάγειν) zločince (κακόνρ γο$) při skutku (επ

' αυτοφώρω) přistiženého před soud jede

nácti mužů (oí ένδεκα). Přiznal-li se vinník, byl usmrcen. Zákon

příslušný slul νόμος κακούργων. Později odpadla podmínka, že

This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 149

musí býti zločinec επ' αυτόφωρα přistižen, což spisovatel obšírně

dokazuje proti Meussově dissertaci: De απαγωγής aetione apud

Athenienses, Vratislava 1884. Sorof dokazuje dále, že také u vrahů

domácích i přespolních měla απαγωγή platnost, rovněž u lupičů

mořských, cizoložníků, snad i čarodějníků. Také metoikové od

váděni byli k poletům, zapomněli-li prostatům svým platiti μετοί κων. Když nezaplatili, byli prodáni za otroky.

3. Adolf Rômer posuzuje na str. 17—30 dílo Hermanna Schra

dera : Porphyrii Quaestionum Homericarum ad Iliadem pertinen tium reliquias collegit, disposuit, edidit . . . Fasciculus II. 1882, str. 181—496. lex. 8. Kritika celkem příznivá, v některých věcech recensent nesrovnává se se Schraderem, ku př. pokládá

praefaci Porfyriovu před excerpty vatikánskými za nepravou. Re

censent pak probírá všechny fragmenty vatikánské u výtahu a při

pojuje k nim svá poznamenání. Na konec podává mínění své

o excerptech vatikánských a dokazuje, že jsou excerpty ty po

zdějším výtahem z díla Porfyriova. 4. Marcus Zucker: Iiomerisches, str. 30—35.

Výklad Homerova νώτα όιηνεκέα, což prý původně zname

nalo dlouhý hřbetní sval, který se dá při sekání zvířete úplně

vyjmouti. Tato masitá svalovitá část zadku dávána bohatýrům za

odměnu při hostině (Η 321, ξ 437 a j.), ježto obsahovala nej chutnější maso.

5. Otto Rossbach: Χίμαιρα —

αίγες, str. 35—37.

Báje o chimaiře oheň soptící má základ svůj v sopečné po vaze horstva v Lykii; že pak soptící hora v představě lidu stala

se kozou a z kozy zase netvorem chimairou, to Kossbach vy

světluje tím, že ohnivá tělesa nebeská často byla přirovnávána ke kozám (αίγες). Tak ku př. hvězdy padající nazývá Aristoteles

Meteorol. I, 4 αίγες; srov. též Seneca nat. quaest. I, 1, 2.

6. Moriz Schmidt: Zu Antiphon, str. 37—39.

Příspěvky kritické k řeči κατηγορία φαρμακείας κατά της μητρυιάς, ν §. 27. čte Schmidt ουď' αίόεβϊϊεΐβ

' místo ruko

pisného ovâk δείσασ', pak následují menší korrektury k vydání

Jernstedtovu, na konec příspěvky kritické k řeči περι τον χο

ρεντον. 7. F. L. Lentz: Zu Plutarchos, str. 39—40.

Dva příspěvky kritické a exegetické k životopisu Numovu

cap. 9 a 18, jeden k Mariovu cap. 41 (αγανακτονντος místo

πλέον to). Dobře vykládá Lentz výraz Plutarchův Numa 18 :

νεωτάτην χωράν o Aigyptě tím, že byl Aigypt zemí naplavenou

(Herodot II, 5). 8. Albert Zimmermann: Zu des Quintus Smyrnaeus Post

homerica, str. 41—58.

Ěada pozoruhodných příspěvků kritických a exegetických k básni Quintově. Spisovatel právem zamítá veliké množství

mezer (167 !), které Koechly stanovil v textu Quintově. Na ně

This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

150 Úvahy a zprávy.

kterých místech Zimmermann hájí dobře čtení rukopisné proti změnám navrhovaným, jinde mění je konjekturou lehkou, ku př.

7, 444 βίην εκάνΰε místo rukopisného βίην εΐρυσσε atd.

9. Adolf Kannengiesser : Memmius im Gedichte des Luere

tius, str. 59—64.

Kannengiesser hájí proti Brunsovi mínění své z části již dříve (r. 1882) pronesené, že totiž všechny partie první, druhé

a páté knihy básně Lucretiovy, v nichž přichází jméno Memmiovo

nebo direktní narážka na něj, jsou pozdějšího původu a že byly z osobních snad příčin v dílo již hotové později vloženy. Kannen

giesser probírá dotýčná místa a dokazuje všude pozdější jich původ. 10. Theodor Braune: Zu Terentius, str. 65—68.

Κ Eunuchovi v. 706 podává Braune pěknou konjekturu: cóncede istuc páulum místo cóncedeistuc páululum, v. 709. píše: étiam nunc non crédis indignís nosinrisás modis, ve v. 996. škrtl

Braune druhé dicam, které Bentley doplnil, a čte: dícamne huic

au nón? Heauton v. 596. píše Braune: réperisti tibi quód placet an nondum étiam? V komoedii Phormio v. 175. hájí Braune čtení

rukopisů: retinére, amare, amíttere. Hecyra v. 430. píše: ere, étiam nunc tu hic stás? te equidem exspectó. Pak následují ještě

poznamenání k Hecyře v. 664. a Phormionovi v. 736 nn.

11. A. A. Draeger: Zu Tacitus, str. 68.

S místem Tacitovým Ann. III, 58 eur Dialibus id vetitum

srovnává Draeger Ovid. Met. Y, 273 vetitum est adeo sceleri

nihil a XI, 434 nil illis vetitum est. 12. Otto Harnecker: Die Tráger des Namens Hermagoras,

str. 69—76.

Spisovatel nejprve uvádí místa auktorů řeckých a římských, u nichž jest zmínka o nějakém Hermagorovi. Ze zpráv těch zdá

se vyplývati, že byli tři rhetorové toho jména a jeden stoický filosof. Ze tří rhetorů jméno Hermagoras nesoucích vymýtil právem

již Piderit toho Hermagora, o kterém se zmiňuje Plutarch Pomp. c. 42, na kterémžto místě navrhuje Harnecker čisti : πρό$ Έρμα

γύρεων ρήτορα místo rukopisného προς Έρμαγόραν ρήτορα. Zbývají tedy již jen dva Hermagorové rhetoři, starší a mladší

Hermagoras, a filosof Hermagoras. Harnecker zkoumá pak důkladně

systém rhetoriky staršího Hermagora a zprávy starých o Herma

gorovi rhetorovi a filosofovi a dokazuje duchaplně, že Herma

goras starší a Hermagoras filosof stoický byla táž osoba.

13. Paul Stengel: Die Sage von der Geburt der Athene und

Aphrodite, str. 77—80. Zajímavá studie mythologická. Y básních Homerových neděje

se nikde určitá zmínka o matce Athenině ; báje, že Athéna zrodila

se z hlavy Diovy, Homer nezná a celý ten mythus vůbec jest po zdějšího původu. Stengel soudí, že narážku na matku Atheninu

hledati sluší v epithetu Athény Τριτογένεια, což vykládá : z bobyně mořské zrozená (τρίτο

— srovn. Τρίτων, 'Αμφιτρίτη). Athéna

This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 151

zrodila se z nějaké mořské bohyně a byla u ní v paláci pod mořském vychována. Když dospěla v pannu, poslána k otci na

Olymp. Analogie uvádí Stengel S 201 nn., Σ 397 nn. Pozoru

hodno jest, že dle Hesioda jest matkou Athény Métis a rodiče

Metidy jsou mořská božství, totiž Okeanos a Tethys. Že Athéna

byla původně bohyní mořskou, tomu nasvědčuje také báje, že se

mohla měniti jako Próteus v různé bytosti (Apollodor I, 3, 6). Afrodite jest u Homera dcerou Dia a Diony. Dione byla

původně chotí Dia; básně Homerovy znají ještě její jméno, význam

Diony však stále bledl, jelikož místo její jakožto choti Diovy za ujala Hera. Hesiod (theog. 188 nn.) již vypráví, že Afrodite zrodila se z pěny mořské. Stengel soudí, že zde původní báje o Athéně z moře zrozené (Τριτογένεια) přenesena byla na Afro

ditu, ježto jméno matky její (Diony) úplně v zapomenutí vešlo a poněvadž o Athéně byla později báje všeobecně rozšířená, že

se zrodila z hlavy Diovy. Proto původ Athény přenesen na Afro

ditu. — Hypothesa velmi důmyslná, ale pravdě nepodobná.*) 14. Paul Stengel : Noch einmal die Aigis bei Homeros str. 80.

Stengel uvádí na doklad svého mínění proneseného v Neue

Jahrbtlcher, 1882, str. 518 nn.. že aigis u Homera jest štít a ne

kůže zvířecí, jak tvrdí Bader v Neue Jahrb. 1878, str. 577 nn., místa Homerova Λ 32 nn. a Ε 738 nn., z nichž ovšem patrno, že si básník představoval αίγις jako σ.βηίς.

II. oddělení: Paedagogika gymnasialní (Red. H. Masius). 1. L. Gerlach: Das Dessauer Philanthropin in seiner Be

deutung fiir die Reformbestrebungen der Gegenwart, str. 1—20.

2. H. Schulze: Zur Geschichte der Methode des Geschichtsunter

richts, str. 21—39. 3. G. Botticher: Um- und Nachdichtungen mittelhochdeutscher Epen in ihrer Bedeutung fur die Schule, str. 30—35. 4. J. Miiller: Der hôhere Lehrerstand und der

Doctortitel, str. 35—39. 5. F. Miinscher: Ûber die Lectiire

des neuen Testaments in evangelischen Gymnasien, str. 40—45.

Recense, zprávy osobní. Η. Vysoký.

*) Srovn. článek Králův: O původním významu bohyně Athény^ Listy filol. a paed. 1883, str. 1—17 a téhož pojednání : Báje o zrození Athenině v tomto, sešitě Listů str. 1—40, hlavně str. 40, pozn. 43.

Mnemosyne. Bibliotheca philologica Batava. Scripserunt C. G. Cobet, C. M. Francken, H. van Herwerden, S. A. Naber, J. J. Cornelissen, alii. Collegerunt C. G·. Gobet, H. W. van der

Mey. Nová, řada, ročník XIII, 1885, sešit 1.

Časopis tento obsahuje jako dříve pouze příspěvky kritické;

a exegetické. Do sešitu prvního přispěli: C. G. Cobet: Ad Galenum, str. 1—14. Herwerden: Hero

dotea, str. 15—42. C. M. Francken: Ad Ciceronis palimpsestos, str. 43—54. S. A. Naber: Observationes criticae in Herodotum,

This content downloaded from 91.229.229.162 on Sat, 14 Jun 2014 17:17:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions