Post on 25-Jul-2020
Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy
s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci
Analytická část � svazek 4
Sociálně - ekonomická charakteristika příhraničních českých krajů
a rakouských regionů
Komparativní analýza
Ře�itelé: Ing. Ivo Ba�týř
Ing. Drahomíra Fischlová
- prosinec 2000 -
Obsah
Kapitola 1 Základní charakteristika územního uspořádání ČR 1 � 3
Kapitola 2 Sociálně-ekonomická úroveň a diferenciace krajských územních celků v ČR 4 � 16 1. Aspekty ovlivňující diferenciaci krajských územních celků 4
2. Specifika hl. města Prahy 5
3. Specifika Středočeského kraje 8
4. Ostatní krajské celky 9
Kapitola 3 Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s Rakouskem 17 � 28 Kraje sousedící s Rakouskem 17
1. Budějovický kraj 17
- základní charakteristiky 17
- ekonomické charakteristiky 18
- přeshraniční spolupráce 21
2. Brněnský kraj 24
- základní charakteristiky 24
- ekonomické charakteristiky 25
- potenciály rozvoje 25
- přeshraniční spolupráce 26
Kapitola 4
Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s ČR 29 � 34 - základní charakteristiky Rakouska 29
- ekonomické charakteristiky rakouské příhraniční oblasti 29
- přeshraniční spolupráce 33
Poznámky 34 � 38
Přílohy Tabulka 1 Základní geografické a demografické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3),
oblastí (sdru�ených krajů, NUTS 2) a regionů (statistických krajů, NUTS 2, do konce roku 1999) za rok 1998
Tabulka 2 Základní sociální a ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS 2) statistických krajů, NUTS 2 do konce roku 1999)
Tabulka 3 Hrubý domácí produkt (1996 � 1997) a hrubá mzda (1998, I.Q.2000) podle krajů, oblastí a regionů
Tabulka 4 Hrubý domácí produkt ČR podle krajů (NUTS 3) a oblastí (NUTS 2) Tabulka 5 Hrubý domácí produkt Rakouska podle NUTS 2 Mapa NUTS 3 (VÚSC) Mapa NUTS 2 (sdru�ené kraje) Prameny a literatura
1
Kapitola 1. Základní charakteristika územního uspořádání ČR
Rokem 2000 vstoupila Česká republika do několikaletého období zásadních
změn v územně-administrativním (územně-politickém) členění státu.
1. Od roku 1990 jsou v územním fungování státu uplatňovány dva základní principy:
- výkon státní správy ve vymezených územních celcích,
- územní samospráva. 1),2)
Do 31. prosince 1999 byl výkon státní správy na území republiky realizován na
třech stupních (úrovních): vláda (ministerstva) � okres (okresní úřady) � obec (obecní
úřady vykonávající v přenesené pravomoci působnost státu).
Počet okresů činil 76 (včetně hl.m. Prahy, jako jednoho celku; hlavní město se
vnitřně člení na 15 městských správních obvodů, jejich� úřady vykonávají obdobné
funkce státní správy jako okresní úřady).
V roce 1999 činil počet obcí 6244. Pro statistické účely se v období let 1990-1999 okresy sdru�ovaly do osmi rozsáhlej�ích územních celků � �statistických krajů�; tyto územní celky v�ak neměly
�ádné orgány, které by vykonávaly ve sdru�ených okresech komplexní kompetence
státní správy nebo samosprávu. 3)
Do konce roku 1999 byly obce jedinými územními samosprávnými celky.4)
2. Od 1. ledna 2000 se územní členění státu zásadně změnilo; ústavním
zákonem č.347/1997 Sb., bylo zřízeno 14 vy��ích územně samosprávných celků (VÚSC). Ke změnám výkonu státní správy a územní samosprávy dochází a� od
počátku roku 2001 na základě komplexu zákonů přijatých k reformě územní státní
správy a samosprávy.5)
Výkon státní správy bude vykonáván po přechodnou dobu ve čtyřech stupních
(vláda � kraj � okres � obec); předpokládá se, �e v průběhu několika dal�ích let budou
pravomoce dosavadních okresních úřadů přeneseny z části na pověřené obce a z
části přejdou na krajské úřady; po těchto změnách bude výkon státní správy opět
třístupňový (vláda - kraj � obec).
2
V soustavě územní samosprávy zůstávají obce základními územními
samosprávnými celky; konstituují se kraje jako vy��í územně samosprávné celky
(krajské zastupitelské orgány budou poprvé voleny v listopadu 2000 a ustaveny k
1.1.2001).
3. Nově vytvořené územně-politické kraje jsou dle územní velikosti a sociálně-
ekonomických charakteristik (počet a hustota obyvatelstva, podíl na celostátní tvorbě
HDP aj.) značně diferencované (rozdíly výrazně převy�ují rozdíly mezi �statistickými
kraji�; podrobněji viz kap.2). Vět�ina nových krajů přitom z hlediska počtu obyvatel a
ekonomické mohutnosti nesplňuje kritéria stanovená statistickým úřadem Evropských
společenství (EUROSTAT) pro unifikované územní jednotky - regiony. Pro komparaci
s regiony existujícími ve státech EU, pro sociálně-ekonomické analýzy a pro programy
regionálního rozvoje (včetně podkladů pro získání prostředků z fondů EU) se část
územně-politických krajů sdru�uje do vět�ích celků (oblastí); vzniká tak osm
sdru�ených krajů (oblastí).
Klasifikace struktury územních jednotek v ČR pro statistické, rozborové a
programové účely srovnatelné s klasifikací EUROSTATU � tzv. klasifikací NUTS (La
Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques) člení území státu na �est stupňů:
NUTS 0 � stát, tj. ČR
NUTS 1 � území státu (tj. ČR;1 jednotka)
NUTS 2 � oblast (sdru�ené kraje; 8 územních jednotek)
NUTS 3 � kraj (vy��í územní samosprávné celky � VÚSC; 14 územních jednotek)
NUTS 4 � okres (91 jednotek vč. 15 obvodů Prahy)
NUTS 5 � obec (základní územní jednotka � ZÚJ; 6244 jednotek)6).
3
Vztahy mezi územně � politickými kraji (vy��í územní samosprávné celky,
(NUTS 3) sdru�enými kraji (oblasti, NUTS 2) a statistickými kraji (regiony, NUTS 2 do
31.12.1999) charakterizuje tento přehled (viz té� mapy v příloze).
VÚSC (kraje, NUTS 3)
Oblasti (sdru�ené kraje,NUTS 2)
Regiony (statistické kraje,NUTS 2 do 31.12.1999)
Praha Praha Praha Středočeský 12 okresů:Bene�ov,Beroun,Kladno,Kutná Hora,Kolín,Mladá Boleslav,Mělník,Nymburk, Příbram,Praha-východ,Praha-západ, Rakovník
Střední Čechy Středočeský
Budějovický 7 okresů: České Budějovice,Český Krumlov,Jindřichův Hradec,Písek,Prachatice, Strakonice, Tábor
Jihozápad Jihočeský
Plzeňský 7 okresů:Doma�lice,Klatovy,Plzeň-jih, Plzeň-město,Plzeň-sever, Rokycany,Tachov
Jihozápad Západočeský
Karlovarský 3 okresy:Cheb,Karlovy Vary,Sokolov Severozápad Západočeský
Ústecký 7 okresů:Chomutov,Děčín,Louny, Litoměřice,Most,Teplice,Ústí nad Labem
Severozápad Severočeský
Liberecký 4 okresy: Česká Lípa,Jablonec nad Nisou,Liberec,Semily
Severovýchod Severočeský
Královehradecký 5 okresů:Hradec Králové,Jičín,Náchod, Rychnov nad Kně�nou,Trutnov
Severovýchod Východočeský
Pardubický 4 okresy: Chrudim,Pardubice,Svitavy,Ústí nad Orlicí
Severovýchod Východočeský
Jihlavský 5 okresů:Havlíčkův Brod,Jihlava, Pelhřimov,�ďár nad Sázavou
Jihovýchod Jihočeský Východočeský Jihomoravský
Brněnský 7 okresů:Blansko,Brno-město,Brno-venkov,Břeclav,Hodonín,Vy�kov,Znojmo
Jihovýchod Jihomoravský
Olomoucký 5 okresů: Jeseník,Olomouc,Prostějov, Přerov,�umperk
Střední Morava Jihomoravský Severomoravský
Zlínský 4 okresy: Kroměří�, Uherské Hradi�tě, Vsetín,Zlín
Střední Morava Jihomoravský Severomoravský
Ostravský 6 okresů:Bruntál,Frýdek-Místek,Karviná, Nový Jičín,Opava,Ostrava-město
Ostravsko Severomoravský
4
Kapitola 2. Sociálně - ekonomická úroveň a diferenciace krajských územních celků v ČR
1. Úroveň a struktura geografických, demografických, sociálních a ekonomických skutečností charakterizující současnou společenskou realitu České republiky jako celku a dílčích územních celků (okresů, krajů, oblastí [sdru�ených krajů], regionů) je průsečíkem působení:
− téměř neměnných přírodních daností i dlouhodobého historického pohybu,
− řetězce souvislostí, které v průběhu posledních �edesáti let ovlivňovaly
orientaci a podmínky existence českého státu a prakticky tři generace jeho
obyvatel, Výchozím bodem tohoto řetězce byla mnichovská dohoda vedoucí k dočasné ztrátě značné části
státního území a k protektorátu. Následovala tragédie druhé světové války, odsun Němců a čtyřicet let totalitního komunistického re�imu. Důsledkem toho bylo poválečné sní�ení počtu obyvatelstva, diskontinuita a podstatné změny v jeho územním rozmístění, přeru�ení dlouhodobých vztahů s demokratickými státy euroatlantické civilizační oblasti a to jak omezením hospodářských, společenských a osobních styků, tak vytvořením nepřirozené uzávěry hranic (včetně negativních vlivů na přírodu), hluboká deformace hospodářské struktury vyvolaná potřebami a zaměřením sovětského bloku a charakterizovaná hypertrofní orientací na průmysl, zejména tě�ká a zbrojní odvětví,
− dynamicky probíhajících přeměn společenských a ekonomických struktur
v posledních deseti letech, které se odrazily na �ivotním postavení ve�kerého
obyvatelstva (jednotlivců i sociálních skupin); pro značnou část z nich znamenala
podstatné transformační náklady a zátě�e a přiná�í řadu rizik a nejistot.
Komplex těchto faktorů, nejvýrazněji zátě�e aktuálně plynoucích z probíhající
společenské a ekonomické transformace v posledním období, ovlivňuje v jednotlivých
územních celcích souhrn �ivotních podmínek i jejich dílčí slo�ky značně
diferencovaně. Základní geografické, demografické, sociální a ekonomické
charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS 2) a regionů
(statistických krajů, NUTS 2 do 31.12.1999) koncem devadesátých let (1997-2000)
jsou uvedeny v tabulkách 1, 2 a 3 v příloze.
5
2. Zcela specifické postavení mezi krajskými územními celky zaujímá hlavní město Praha.
Současné charakteristiky úrovně pra�ské městské aglomerace se utvářejí na
pozadí politického, kulturního a hospodářského významu města, které zaujímá
v historickém vývoji českého státu. Jedinečnost současné pozice Prahy v České
republice je dána zejména těmito skutečnostmi:
Za prvé. Koncentrace centrálních státních institucí, peně�ních ústavů,
vědeckých pracovi�ť, vysokých �kol, obchodních společností, mediálních, kulturních a
ubytovacích zařízení se odrá�í jak v úrovni zaměstnanosti, tak v odvětvové a
vzdělanostní struktuře zaměstnaných; na cca 0,6% území státu je soustředěno 11,8%
obyvatelstva.
Intenzita ekonomické aktivity práceschopného obyvatelstva se pohybuje nad 62%
(I.Q.2000 � 62,9%) a je výrazně nejvy��í ze v�ech krajských celků. V odvětvích
terciárního a kvartálního sektoru (materiálních a nemateriálních slu�eb) pracuje
(I.Q.2000) téměř 78% v�ech zaměstnaných7) (celostátně činí podíl těchto odvětví na
zaměstnanosti cca 55%); v průběhu devadesátých let (zejména v období let 1990-
1996) absorbovala tato odvětví uchazeče o práci uvolňované z pra�ského průmyslu
(podíl oborů zpracovatelského průmyslu na zaměstnanosti klesl v Praze - mezi roky
1993 a� 2000 z cca 18 na 12%) a rovně� část uchazečů ze Středočeského kraje; od
roku 1993 soubě�ně rovně� narůstal počet zahraničních pracovníků zaměstnaných
v Praze.8)
V Praze se soustředí téměř 30% z celkového počtu vysoko�kolsky vzdělaných
odborníků; jejich podíl na zaměstnanosti v metropoli dosahuje 27% (intenzita podílu je
oproti ostatním krajům dvoj- a� desetinásobná).
Za druhé. Výdělečné mo�nosti existující v pra�ské městské aglomeraci vedou
k vysokému rozsahu podnikatelských aktivit. Téměř pětina zaměstnaných jsou osoby
hospodařící na vlastní účet (I.Q. 2000). Intenzita podnikatelství je výrazně vy��í ne�
v ostatních krajích; v Praze se soustředí zhruba 18% celostátního počtu podnikatelů
při necelých 12% obyvatelstva a cca 13% zaměstnaných.
6
Za třetí. Odvětvová struktura, vysoká kvalifikační úroveň zaměstnaných osob a
míra podnikatelské aktivity tvoří základ vysoce nadprůměrné výkonnosti pra�ské
ekonomiky ve vnitrostátním i v evropském měřítku. Srovnávací analýzy prováděné
v posledních letech (za období 1993 a� 1997) naznačují, �e pra�ská aglomerace:
- enormním tempem zvy�ovala svou hospodářskou výkonnost (průměrně přes
20% ročně). Koncem devadesátých let je HDP v paritě kupní síly vytvářený v Praze
zhruba o 15 a� 20% nad úrovní průměru EU9) (výrazně převy�uje úroveň v�ech
regionů kandidátských zemí a je (byl v roce 1996) srovnatelný např. s regiony států
EU � Vlámsko (Belgie), Sev. Rýnsko-Vestfálsko (SRN), Piemont (severozápadní
Itálie) aj. i s řadou hlavních měst a metropolitních center,10)
- dosahovala v tvorbě reálného HDP koncem devadesátých let (1997) vůči
celostátnímu průměru téměř dvojnásobnou úroveň (viz tab.4 v příloze). V průběhu
tohoto období se odstup od ostatních krajů zvět�oval; (v roce 1993 převy�ovala
úroveň HDP na obyvatele v Praze celostátní průměr o cca 70%); růst HDP byl v Praze
zaznamenán i v roce 1997 (o cca 4%), kdy celostátně do�lo ke stagnaci,
Za čtvrté. Struktura zaměstnanosti a úroveň výkonnosti se odrá�í i v úrovni
příjmů obyvatelstva (o nich� existují jen nepřímé informace). Výnos daně z příjmů
fyzických osob je v Praze ze v�ech územních celků nejvy��í. Hrubá měsíční
(nominální) mzda převy�uje koncem devadesátých let celostátní průměr o cca 35%.
Vedle strukturálních a výkonnostních faktorů jde i o reakci na vy��í hladinu
spotřebitelských cen a �ivotních nákladů. V období 1993 a� 1996 vzrostla hladina
spotřebitelských cen v Praze o 65%, za ČR celkem o cca 55%. Přesto se v tomto
období v Praze zvý�ila reálná mzda více ne� v ostatních krajích (48% x 41%);
dlouhodobý růst nominální mzdové hladiny v Praze byl podstatně dynamičtěj�í ne�
v celostátním souhrnu (index průměrné hrubé měsíční mzdy v devadesátých letech
[1999/1990] činil v Praze 4,5 celostátně 3,9).
Zátě�e a rizika, kterým koncem devadesátých let jsou vystaveni občané Prahy mají rozporuplný charakter; pozitiva podmínek �ivota v Praze přitom převa�ují. Dosavadní příznivý hospodářský rozvoj a dobré předpoklady pro jeho dal�í
pokračování vyúsťují ve vysokou zaměstnanost a její značnou stabilitu.
Nezaměstnanost (v současné době nejvá�něj�í a nejaktuálněj�í sociálně-ekonomické
riziko v ČR) je v Praze trvale nízká. Počet uchazečů o zaměstnání koncem 1. Q. 2000
7
činil 23,7 tis., tj. necelých 5% jejich celostátního úhrnu; míra nezaměstnanosti byla
3,7% (celostátně 9,5%); koncem roku 1999 připadalo na jedno pracovní místo 5,8
uchazeče (celostátně 13,9).11) Z ekonomické oblasti vyplývají zátě�e spojené s:
- cizineckým turistickým ruchem a koncentrací zaměstnanosti zahraničních
pracovníků-cizinců (zájmové rozpory � cenová úroveň v turistické zóně, orientace
kulturních a zábavních zařízení, prostituce, přísun drog, mafie, gangy aj.). Tyto zátě�e
nenabyly (mimo dočasné excesy) plo�ný charakter;
- s vysokou nedostupností bydlení (nejvy��í ze v�ech územních celků)
předev�ím pro mladá man�elství (převá�ně s ni��ími příjmy) a to fyzickou (vzhledem
k nedostatku volných bytů) i ekonomickou - pro vysoké náklady vlastnického bydlení
(cena bytů v Praze je oproti ostatním krajům 2 a� 3x vy��í) i značně vysoké provozní
náklady na nájemné bydlení (nájemné, energie, slu�by). Lze pozorovat tendenci
(obdobně jako v řadě jiných světových velkoměst) postupné vnitřní migrace obyvatel
z Prahy z centra do okrajových částí města a do Středočeského kraje (metropolního
příměstského pásma a �ir�í příměstské aglomerace) převá�ně do vzdálenosti bě�né
dojí�ďky veřejnou dopravou nebo vlastními vozidly (cca 40 km od hranic katastru
města). Ročně se pohybuje vystěhovatelské saldo z Prahy do jiných částí republiky
okolo 1 000 osob; spolu s negativním přirozeným přírůstkem činí roční pokles obyvatel
Prahy zhruba 2000 osob.
Významnou zátě�í je obecná a hospodářská kriminalita; v Praze je evidována
zhruba čtvrtina trestních činů registrovaných na území státu.
Souhrnně lze konstatovat, �e pozitiva společenské, hospodářské a kulturní
pozice hl. města vysoce převa�ují nad zátě�emi a riziky. Pra�ská městská aglomerace
je oblastí se silným gravitačním potenciálem. Výrazná je vnitrostátní imigrace za prací
(zejména denní dojí�ďka bě�ně z okruhu 40 a� 50 km, extrémně i z vět�í vzdálenosti)
od roku 1993 se významným faktorem stala legální i ilegální imigrace zahraničních
pracovníků.
Je zřejmé, �e emigrace za prací do zahraničí z pra�ské aglomerace mů�e mít
z části charakter �odchodu na výzvu� týkající se specialistů z různých oborů a z části
migrace mladých odborníků s vysoko�kolským, popř. středo�kolským vzděláním zcela
převá�ně dočasného charakteru a se zaměřením na prohloubení znalostí, získání
zku�eností a na zdokonalení v cizích jazycích. Rozsáhlá �ivelná migrace do zahraničí
z pra�ské městské aglomerace prakticky nepřichází v úvahu.
8
3. Specifické postavení mezi územními celky ČR má rovně� Středočeský kraj.
Středočeský kraj tvoří s hl. městem Prahou centrální část ČR a jádro území
Čech; soustředí se zde hlavní historické, politické a kulturní základy současného
státu; krajské orgány státní správy a samosprávy sídlí v Praze.
Praha a Středočeský kraj jsou na úrovni NUTS 2 (a na úrovni NUTS 3 spolu
s Jihlavským krajem) jedinými vnitrostátními územními celky; ostatní krajské celky
hraničí se sousedními státy.
Specifické postavení Středočeského kraje vytváří pro obyvatelstvo
diferencované �ivotní podmínky.
Významná část kraje srůstá s pra�skou městskou aglomerací; to se týká
předev�ím okresů Praha-východ a Praha-západ (jejich� okresní orgány státní správy
jsou umístěny v Praze a které s hlavním městem tvoří �ir�í metropolitní oblast), dále
významné části okresů Bene�ov, Beroun, Kladno, Mělník (včetně okresních měst) a
částí okresů Kolín, Nymburk a Příbram (celkem 260 obcí; souhrn tohoto území tvoří
pra�skou � středočeskou aglomeraci12)). Tato příměstská část Středočeského kraje
(zaujímá zhruba 30% území, na kterém �ije cca 47% obyvatel kraje13)) představuje
bezprostřední zázemí hl. města; jde zejména o zásobování, velká obchodní a
skladovací centra, dopravní a energetickou obsluhu, krátkodobou a střednědobou
rekreaci a sportovní aktivity obyvatel hl. města. V této části kraje se reprodukují dobré
a trvalé podmínky pro podnikatelské aktivity (včetně drobného a středního podnikání)
a pro zaměstnání v pracovním poměru; značná část ekonomicky aktivního
obyvatelstva dojí�dí za zaměstnáním do hlavního města a kombinuje pozitiva �ivota
na venkově s příjmy ze zaměstnání ve velkoměstě. V okresech Praha-východ, Praha-
západ, Bene�ov, Beroun, Mělník je dlouhodobě relativně nízká nezaměstnanost,
poměrně značná nabídka pracovních míst, vysoká úroveň průměrných mezd a jejich
dynamika.14) Tato část Středočeského kraje spadající do pra�sko-středočeské
aglomerace (k ní� přistupuje okres Mladá Boleslav s dynamicky se rozvíjejícím
podnikem koncernu VW-Auto �koda) je oblastí s výraznou přita�livou silou. Je
charakterizována vnitřním i zahraničním přistěhovalectvím, které nahrazuje přirozený
úbytek obyvatelstva; roční přírůstek obyvatelstva v kraji se pohybuje okolo 2,5 tis. (z
toho v okresech metropolitní oblasti cca 1,8 tis15)).
9
V ekonomice zbývající části Středočeského kraje probíhá řada dosud
neukončených transformačních procesů (zhroucení-likvidace řady dominantních
podniků-Kladno, Příbram; transformace zemědělství - Nymburk, Kolín, Kutná Hora).
Souhrnně se komplex rozvojových faktorů Středočeského kraje promítá do ni��í
úrovně tvorby HDP na obyvatele (PPS); v roce 1996 i 1997 byla tato úroveň
z krajských územních celků jak na úrovni NUTS 2 (v nové i staré struktuře), tak NUTS
3 nejni��í, pohybovala se mírně nad třemi čtvrtinami celostátního poměru a nad
polovinou úrovně EU 1516).
Vykazovaná ni��í úroveň HDP na obyvatele ve Středočeském kraji s velkou
pravděpodobností nevytváří s ohledem na značný vnitřní rozvojový potenciál pod
akceleračním vlivem pra�ské městské i �ir�í středočeské aglomerace a relativně
značně nízká rizika a zátě�e vět�í potenciál emigrace za prací do ciziny.
4. Ostatní krajské územní celky (VÚSC, NUTS 3) České republiky i jejich sdru�ení (oblasti, NUTS 2), které mají z hlediska vztahu jejich území k centrální oblasti státu (hl. městu Praze a Středočeskému kraji) vněj�í, periferní pozici, jsou charakterizovány řadou společných rysů, v mnoha směrech se v�ak od sebe značně odli�ují.
4.1 Společnou charakteristikou v�ech 11 krajů (mimo Jihlavský), je předev�ím jejich poloha na hranicích sousedících států17) . To ovlivňuje jejich sociálně-ekonomický rozvoj. Existují aktuální a zejména
perspektivní mo�nosti rozvoje různorodé přeshraniční spolupráce (vytváření
euroregionů, kontakty obcí a dílčích územních celků, výhodné propojení a doplňování
pohraničních hospodářských aktivit, oboustranné dojí�dění za prací apod.),
významnou funkci má kapacita a úroveň dopravních sítí na v�ech úrovních � (místní,
mezistátní, evropské) a hraničních přechodů. Hraniční polohou krajských celků se
vytvářejí podmínky pro autonomii, relativně samostatné rozhodování krajských
samospráv a uplatňování principů subsidiarity; vzniká tak určitá protiváha rizikům.
Společnou charakteristikou těchto krajů je rovně� ni��í úroveň výkonnosti
krajských ekonomik v relaci k pra�ské ekonomice (42 a� 52% úrovně HDP v PPS na
obyvatele) a rovně� úroveň průměrné mzdy (mezi 65 a� 75% průměrné mzdy
v Praze).
10
4.2 Výrazné diference mezi krajskými územními celky lze zaznamenat ji�
v geografických a demografických charakteristikách:
a) Podstatné rozdíly existují v územní velikosti krajů (Liberecký 3,1 tis. km2 x
Budějovický 10 tis. km2), v počtu obyvatel (Karlovarský 305 tis., Liberecký 429 tis. x
Brněnský 1,1 mil., Ostravský 1,3 mil. osob), a tím i v hustotě osídlení (Budějovický
62,3 obyv./km2, Ostravský 231,2 obyv./km2) a podílu na celostátní zaměstnanosti. Diference demografických charakteristik byly významným impulsem pro sdru�ení VÚSC do oblastí (NUTS 2); zejména parametry počtu obyvatelstva (ale i řady dal�ích sociálně-ekonomických ukazatelů) v oblastech odpovídají kritériím EU a jsou podstatně vyrovnaněj�í ne� na úrovni NUTS 3. b) Mezikrajské diference existují rovně� u populačního vývoje; některé
charakteristiky jsou v�ak v tomto okruhu mezi kraji značně vyrovnané. Předev�ím je
v�eobecně v druhé polovině devadesátých let vykazován úbytek přirozenou měnou
obyvatelstva (počet zemřelých převy�uje počet �ivě narozených); s výjimkou
Ostravska v�ak bylo migrační saldo (včetně zahraniční imigrace) kladné. Ve vět�ině
krajů tak zůstává počet obyvatelstva v podstatě stálý; výrazněj�í pokles byl (v roce
1998) zaznamenán v kraji Ostravském, (cca 2 tis. osob), Olomouckém, Zlínském,
Brněnském (v rozmezí 500 a� 1000 osob).
Rovně� průměrný věk obyvatelstva je mezi kraji značně vyrovnaný a pohybuje
se okolo průměru za ČR (37,5 roku); ni��í ne� 37 let zaznamenávají kraje
Karlovarský, Ústecký a Ostravský.
Rozdíly existují v natalitě a rovně� v poměru počtu obyvatel star�ích 65 let
k počtu dětí pod 15 let (1998, pořadí krajů podle procenta natality18):
index
Kraj index natality 65/15 (%) pořadí Ústecký 0,961 68,9 3 Karlovarský 0,959 65,3 1 Jihlavský 0,943 74,3 5 Pardubický 0,932 78,6 9 Liberecký 0,926 72,9 4 Ostravský 0,905 66,9 2 Královehradecký 0,903 84,1 10 Budějovický 0896 76,1 6 Olomoucký 0,878 77,7 8 Zlínský 0,864 76,9 7 Brněnský 0,853 84,2 11 Plzeňský 0,849 85,6 12
11
Diferenciace (celkově nízké) natality mezi kraji je ovlivňována jak věkovou
skladbou obyvatelstva (v Brněnském a Plzeňském kraji je ni��í podíl obyvatelstva ve
věku 20 a� 24 let), tak sociálně-ekonomickými podmínkami �ivota obyvatelstva
v jednotlivých územních celcích a lokalitách.
c) Značné rozdíly mezi kraji jsou i v podílu městského a venkovského
obyvatelstva; s vy��í váhou venkovského obyvatelstva těsně koreluje podíl hrubé
přidané hodnoty (HPH) v zemědělství na jejím krajském objemu:
Pořadí podle klesajícího podílu obyvatelstva �ijícího ve městech. Prameny: ČSÚ: a) Regionální portréty, 1998; b) Vývoj regionálních rozdílů v ČR v letech 1994-1999
d) Významným mezikrajským diferenciačním faktorem je rovně� míra přita�livosti
(gravitační síly) krajských měst (sídel orgánů krajské samosprávy a státní správy),
která se vytváří podle jejich velikostí a dlouhodobosti (tradice) určující pozici v kraji.
Z těchto hledisek lze zařadit mezi velká a tradiční centra Brno a Ostravu, mezi tradiční
Č. Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové. Spádovost ostatních
krajských měst (K.Vary, Liberec, Pardubice, Jihlava, Olomouc, Zlín) se bude teprve
postupně v krajských regionech utvářet, resp. obnovovat.
kraj podíl v % HPH v zemědělství (1997) %
obyvatelstvo městské venkovské
Karlovarský 82,2 17,8 3 Ústecký 80,7 19,3 3 Liberecký 79,2 20,8 3 Ostravský 77,4 22,6 3 Královéhradecký 69,0 31,0 7 Plzeňský 67,3 32,7 8 Budějovický 64,5 33,5 9 Brněnský 63,4 36,6 6 Pardubický 61,7 38,3 8 Zlínský 61,2 38,8 5 Olomoucký 58,2 41,8 8 Jihlavský 56,6 43,4 13
12
4.3 Diferenciace sociálně-ekonomických podmínek rozvoje a �ivota obyvatel v jednotlivých (periferních) krajích je hodnocena podle vybraných
významných charakteristik (souhrnně 18 charakteristik), které odrá�ejí stav dosa�ený
v druhé polovině devadesátých let (1997-2000) v okruzích - výkonnost ekonomiky jednotlivých krajů (5 charakteristik),
- strukturálně kvalifikační předpoklady pro dal�í rozvoj kraje (5 charakteristik),
- zátě�e, které současný stav společnosti, zejména aktuální transformační
problémy občanům přiná�ejí; jde zejména o faktor úrovně a struktury nezaměstnanosti
a rozsahu kriminality (8 charakteristik).
Pro analýzu je pou�ita metoda porovnávání úrovně charakteristik mezi kraji a stanovení pořadí
krajů u ka�dé charakteristiky; součet pořadí určuje souhrnnou relativní pozici jednotlivých krajů (popř. oblastí - NUTS 2) z hlediska aktuální rozvojové pozice a podmínek (zátě�í) �ivota občanů v jednotlivých krajích. Číselné údaje o charakteristikách, pořadí krajů podle jednotlivých charakteristik, souhrny (součty) pořadí (dílčí a celkové) jsou uvedeny v přehledu na str. 14.
Pořadí krajů podle úrovně charakteristik je u charakteristik s pozitivním věcným obsahem sestupné (�čím men�í hodnota charakteristiky, tím vy��í pořadí�) a u charakteristik ilustrujících zátě�e nebo negativa vzestupné (�čím vět�í hodnota tím vy��í pořadí�). V souhrnech tedy kraj s vy��í (lep�í) úrovní sociálně-ekonomických podmínek a s ni��í zátě�í-negativy, má ni��í součet pořadí.
PLZ OVA BRN BUD HKR UNL ZLI PAR LIB KVA OLO JIHa b c 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
I. Absolutní hodnoty1 HDP (PPS) na obyv. 1997 A 12173 11510 11491 11292 10979 10903 10865 10795 10353 10315 10163 97652 HPH na zaměstnaného v II. sekt. 1997 B 1,09 1,01 0,96 1,21 1,10 1,00 1,03 1,14 1,02 0,95 1,06 1,093 Daňová výtě�nost Kč/obyv. 1999 C 7239 6374 7062 6835 6445 6233 6224 6271 6573 6135 5872 56464 Podíl turistů v % na počtu v ČR, 1996 D 4,50 6,50 8,40 11,70 9,10 4,10 4,90 3,10 6,60 5,10 4,80 3,705 Průměrná hrubá mzda Kč/měs. I. Q. 2000 E 11720 11724 11329 11218 11082 11527 10978 10897 11366 10944 10671 10327
6 %podnikatelů ze zaměstnaných, I.Q.2000 F 13,7 11,0 14,1 14,9 14,8 12,5 15,6 14,0 14,4 13,5 11,8 12,07 % zaměstnaných se vzděláním8 - základním, I.Q. 2000 G 8,6 8,1 7,8 9,2 6,5 10,8 9,1 7,0 14,3 12,9 8,8 7,09 - vysoko�kolským, I.Q.2000 H 9,8 11,5 16,3 9,6 9,9 9,0 11,2 10,9 7,8 9,8 10,9 10,4
10 % zaměstnaných v III. sekt., I.Q.2000 K 51,3 51,8 56,6 51,3 51,9 53,5 47,4 53,3 41,8 58,4 49,1 41,6
11 počet nezaměstnaných tis. osob, I.Q.2000 L 19,7 91,7 52,9 21,4 17,3 70,4 26,2 23,8 17,0 14,0 41,6 22,112 míra nezaměstnanosti v %, I.Q.2000 M 7,9 17,2 10,9 8,1 6,1 19,2 11,8 10,6 8,6 8,1 15,3 10,413 % nezaměstnaných z celkového počtu14 - déle ne� 6 měsíců, 1999 N 48,7 59,13 50,31 40,9 45,37 60,47 49,23 47,11 49,4 46,28 54,06 50,115 - 15 - 24 let, I.Q.2000 O 29,4 27,8 28,4 27,1 23,1 24,3 21,8 25,2 36,5 30,7 29,1 24,916 - vysoko�koláci, I.Q.2000 P 1,5 2,5 4,0 2,8 4,6 1,6 3,8 4,6 5,3 2,9 3,1 2,717 počet uchazečů na volné prac. místo, 1999 Q 9,06 55,10 22,39 9,53 7,62 26,08 11,09 12,86 6,39 11,43 20,87 12,3718 počet krimin. činů na obyvatele, 1998 R 0,031 0,028 0,034 0,031 0,027 0,044 0,017 0,024 0,041 0,041 0,053 0,022
II. Pořadí kraje u charakteristiky19 A (max=1) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1220 B max 4 9 11 1 3 10 7 2 8 12 6 421 C max 1 6 2 3 5 8 9 7 4 10 11 1222 D max 9 5 3 1 2 10 7 12 4 6 8 1123 E max 2 1 5 6 7 3 8 10 4 9 11 12
24 F max 7 12 5 2 3 9 1 6 4 8 11 1025 G min 6 5 4 9 1 10 8 2 12 11 7 326 H max 8 2 1 10 7 11 3 5 12 9 4 627 K max 7 6 2 8 5 3 10 4 11 1 9 12
28 L min 4 12 10 5 3 11 8 7 2 1 9 629 M min 2 11 8 3 1 12 9 7 5 4 10 630 N min 5 11 9 1 2 12 6 4 7 3 10 831 O min 10 7 8 6 2 3 1 5 12 11 9 432 P min 1 3 9 5 11 2 8 10 12 6 7 433 Q min 3 12 10 4 2 11 5 8 1 6 9 734 R min 6 5 8 7 4 11 1 3 9 10 12 2
III. Souhrny35 součet A a� E 17 23 24 15 22 37 38 39 29 47 47 5136 pořadí 2 4 5 1 3 7 8 9 6 10 10 1237 součet F a� K 28 25 12 29 16 33 22 17 39 29 31 3138 pořadí 6 5 1 7 2 11 4 3 12 7 9 939 součet L a� R 31 61 62 31 25 62 38 44 48 41 66 3740 pořadí 4 9 10 2 1 10 6 5 8 7 12 341 součet A+E+F+M+N+Q 20 49 40 20 20 53 36 43 30 40 62 5542 pořadí 1 9 6 1 1 10 5 8 4 6 12 1143 součet A a� R 76 109 98 75 63 132 98 100 116 117 144 11944 pořadí 3 7 4 2 1 11 4 6 8 9 12 10
b) Regionální portréty, 2000Prameny: ČSÚ: a) Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle V�PS, I.Q.2000
MMR: Deskripce krajů ČR 1995 - 1999
Vybrané sociálně - ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3) v České republice
Ř charakteristika symbolKraj - VÚSC (NUTS - 3; pořadí podle hodnoty charakteristiky A)
14
Z výsledků porovnání vyplývají tyto poznatky a souvislosti:
Za prvé. Vněj�í krajské územní celky (VÚSC) a sdru�ené celky (oblasti) jsou
podle souhrnu pořadí charakteristik sociálního a ekonomického rozvoje a zátě�í
odstupňovány takto:
Souhrnné pořadí charakteristik podle
Kraj (VÚSC) Souhrnný
počet dílčích pořadí výkonnosti
ekonomiky potenciálu
rozvoje zátě�e
(nezaměstnanosti) �esti
určujících Královehradecký 63 3 2 1 1 Budějovický 75 1 7 2 1 Plzeňský 76 2 6 4 1 Brněnský 98 5 1 9 6 Zlínský 98 8 4 6 5 Pardubický 100 9 3 5 8 Ostravský 109 4 5 9 9 Karlovarský 117 10 7 7 6 Liberecký 116 6 12 8 4 Jihlavský 119 12 9 3 11 Ústecký 132 7 11 11 10 Olomoucký 144 10 9 12 12
Souhrnné pořadí krajů sdru�ených v oblasti podle jednotlivých charakteristik
Sdru�ené kraje (oblast)
Souhrnný počet pořadí krajů* výkonnosti
ekonomiky potenciálu
rozvoje zátě�e
(nezaměstnanosti) �esti
určujících Jihozápad 76 1 4 1 1 Severovýchod 93 3 1 2 2 Jihovýchod 109 4 3 3 4 Ostravsko 109 2 2 4 6 Střední Morava 121 6 4 4 4 Severozápad 124 4 6 4 3 * součet pořadí ka�dého kraje sdru�ených do oblastí, dělený počtem krajů v oblasti
Za druhé. Je zřejmé, �e: a) relativně nejlep�í podmínky sociálně-ekonomického rovzvoje v územních
celcích mimo centrální oblast státu (tj. mimo pra�skou-středočeskou aglomeraci) při
relativně nízkých transformačních zátě�ích se koncem devadesátých let vytvořily
v Královehradeckém kraji a dále v krajích Českobudějovickém a Plzeňském (tj. v celé
oblasti Jihozápad). Krajské ekonomiky těchto tří krajů dosahují přední úrovně
výkonnostních charakteristik (HDP na obyvatele, produktivity v průmyslu, daňové
15
výtě�nosti) při podprůměrné nezaměstnanosti (I.Q. 2000 6,1 a� 8,1%) a při (oproti
ostatním krajům) relativně příznivých parametrech vytváření nových pracovních míst;
b) nejvá�něj�í problémy a zátě�e v sociální a hospodářské sféře se soustředí do
oblastí Severozápad (Karlovarský kraj a zejména Ústecký kraj s nejvy��í mírou
nezaměstnanosti [I.Q. 2000 - 19,2%]), Střední Morava (předev�ím Olomoucký kraj,
který z krajských struktur vykazuje nejni��í výkonnost a vysoké zátě�e z úrovně a
struktury nezaměstnanosti a z kriminality a dosud méně rizikový Zlínský kraj) a
Ostravsko (s absolutně nejvy��ím počtem nezaměstnaných a dosud nepřekonanými
problémy restrukturalizace důlního a hutního průmyslu).
Faktory, které v rozhodující míře vedou k vysoké míře rizik a zátě�í v těchto
územních celcích jsou v podstatné míře zakotveny v dlouhodobém vývoji společnosti
a ekonomiky v období totalitního re�imu před rokem 1990.
Jde předev�ím o strukturální deformaci hospodářství Ústeckého a Ostravského
kraje spočívající v koncentraci tě�by hnědého a černého uhlí v rozsahu spojeném
s extenzivním a strukturálně energeticky a surovinově náročným zpracovatelským
průmyslem, černé metalurgie a investičního strojírenství (Ostravsko), výrobků
elektrické energie (Ústecko) a oborů základní chemie (oba kraje).
Restrukturalizační procesy spojené s omezením a efektivním nahrazením těchto
výrob jsou a je�tě budou dlouhodobě investičně a finančně vysoce nákladné; nutně
spojené se sociálními důsledky (nezaměstnanost, rekvalifikace atd.).
Rizika a zátě�e existující v Olomouckém kraji jsou důsledkem působení
několika faktorů. Část kraje � �umpersko, Jesenicko patří, vzhledem k přírodním
podmínkám, k územním oblastem s méně rozvinutou infrastrukturou, zejména
dopravní; zásadní změny, k nim� do�lo v zemědělství (zru�ení výrob dříve
podporovaných státem), utlumení, resp. omezení některých průmyslových podniků
vedlo ke značným sociálním důsledkům (vzestup nezaměstnanosti); v kraji je rovně�
poměrně nízká podnikatelská aktivita.
Za třetí. Oblast Jihovýchod (Brněnský a Jihlavský kraj), která zaujímá mezi
územními celky ČR střední pozici v úrovni rozvoje a zátě�ových faktorů je vnitřně
značně diferencovaná z hlediska jak jednotlivých charakteristik a jejich okruhů, tak
územně. Jihlavsko vykazuje nejni��í výkonnost ze v�ech krajských celků (mimo
Středočeský kraj); míra nezaměstnanosti je (s výjimkou okresu Třebíč) v�ak
podprůměrná. To souvisí s vysokým podílem zemědělství, které má vysoce
16
nadprůměrnou míru zaměstnanosti (2,5x vy��í ne� v České republice) a značně
specifický charakter (významný podíl bramborářství a chovu dobytka); útlum
zemědělské výroby byl dosud oproti ostatním krajům méně intenzívní.
Brněnsko je výrazně ovlivněno silnou pozicí krajského města. Brno soustředí
zhruba třetinu obyvatelstva a zaměstnaných osob v kraji, představuje významnou
koncentraci materiálních a nemateriálních slu�eb; existuje zde rozvinuté �kolství
(včetně komplexní struktury univerzitního a technického vysokého �kolství),
zdravotnictví, výzkumu, sídlí zde významné orgány státní správy a soudnictví.
Specifickou úlohu v ekonomice města má výstavnictví. V Brně a okresech Brno-
venkov a Blansko jsou rozsáhlé kapacity českého strojírenství (Zetor Brno, První
brněnská strojírna, ČKD Blansko aj.), které v současné době prochází řadou
restrukturalizačních a rozvojových problémů, jejich� důsledkem je zvý�ená
nezaměstnanost (i přesto se její úroveň pohybuje pod krajským i celostátním
průměrem), odkládání výplat mezd a k dal�ím zátě�ím �ivota občanů.
V ji�ní části kraje (okresy Znojmo, Břeclav, které bezprostředně sousedí
s Rakouskem a okresem Hodonín) jsou rizika a zátě�e intenzivněj�í. Nadprůměrná
nezaměstnanost (počet uchazečů o zaměstnání koncem roku 1999 se v těchto
okresech pohyboval mezi 10,7 a� 13,9%) je spojena předev�ím s útlumem části
zemědělské výroby a potravinářského průmyslu.
17
Kapitola 3. Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s Rakouskem
S Rakouskem sousedí dva kraje ČR: kraj Budějovický (sousedí i se SRN) a kraj
Brněnský.
Státní hranice Budějovického kraje je 323 km dlouhá a je nejdel�í krajskou státní
hranicí.
Budějovický kraj (NUTS 3) má společnou hranici s:
Rakousko: Dolní Rakousko (Niederösterreich � NUTS 2) - délka státní hranice
106km � okres J.Hradec
- délka státní hranice
21km- okres Č.Budějovice
Horní Rakousko (Oberösterreich � NUTS 2) - délka státní hranice 140km
�okres Č. Krumlov
SRN: Dolní Bavorsko (Niederbayern) - délka státní hranice 55km � okres
Prachatice.
Na úrovni NUTS 3 Budějovický kraj sousedí s: Mühlviertel a Waldviertel.
Státní hranice Brněnského kraje je 202 km dlouhá. Brněnský kraj má společnou
hranici s Rakouskem - Dolní Rakousko, na české straně okresy: Znojmo, Břeclav,
Hodonín. Na úrovni NUTS 3 sousedí s Weinviertel.
1. Budějovický kraj je ji�ní příhraniční oblastí ČR; je tvořen 7 okresy:
Prachatice, Strakonice, Písek, Tábor, J. Hradec, České Budějovice a Český Krumlov;
spolu s Plzeňským krajem tvoří oblast Jihozápad (NUTS 2). Příhraniční charakter
kraje, který byl do devadesátých let negativem se změnil v současnosti v přednost,
neboť lze vyu�ít potenciál blízkosti zemí EU a mo�nosti rozvoje přeshraniční
spolupráce.
1.1 Kraj je geograficky uzavřeným celkem; hraniční část tvoří pohoří �umava a
Novohradské hory, v části vnitrozemí se rozkládá Blanský les, východně zasahuje
Českomoravská vrchovina a dále pak Středočeská pahorkatina.
Ji�ní Čechy v minulosti patřily díky své geografické poloze a přírodním
podmínkám ke strategicky významným územím a řadily se tak mezi oblasti, kde se
začala objevovat první lidská osídlení s řadou obchodních stezek. V období
18
Rakouska-Uherska vedly regionem důle�ité dopravní cesty (např. první koněspře�ná
�eleznice spojující Linec s Českými Budějovicemi). Význam dopravní spojnice si kraj
uchovává do současné doby � vede zde významná mezinárodní silnice E 55
z Rostocku přes Berlín a Prahu do Lince, která prochází okresními městy Tábor a
České Budějovice. Dal�ími silničními trasami mezinárodního významu jsou silnice 4
(Praha-Příbram-Písek-Strakonice-Strá�ný-SRN) a E49 a E551 procházející regionem
ve směrech Rozvadov - České Budějovice -Třeboň � Rakousko � J. Hradec �
Pelhřimov - D1 � Morava - Slovensko a Polsko. V Českých Budějovicích a Bechyni se
nachází vojenské leti�tě a civilní leti�tě Hosín.
Budějovický kraj nepatří mezi lidnaté kraje � v roce 1999 zde �ilo 626570
obyvatel, co� je 6,1% obyvatel ČR. Při rozloze regionu 10 056 km2 (12,8% ČR) je
hustota osídlení nejni��í ze v�ech krajských celků � 62,3 obyv./km2 (republikový
průměr je 133 obyv./km2); to je výsledkem vysídlení německého obyvatelstva ze
sudetské části okresu Prachatice, Český Krumlov, České Budějovice a J. Hradec po
2. svět. válce a rozsáhlé zóny pohraničních pásem s omezeným přístupem civilního
obyvatelstva před rokem 1989. Osídlení kraje je značně nerovnoměrné-v pěti
největ�ích městech (České Budějovice �100 tis., Tábor � 103 tis., J. Hradec � 94 tis.,
Písek � 71 tis., Strakonice � 70 tis. obyvatel) �ije více ne� 1/3 obyvatel. Největ�ím
městem jsou České Budějovice, které jsou přirozeným centrem kraje. Obce do 200
obyv. tvoří téměř1/2 počtu obcí s 4,6% obyvatel. Celkem je v kraji 623 obcí. V kraji je
zřetelně patrná migrace obyvatel z vesnic (zejména příhraničních) do vět�ích
sídelních celků. K tomuto trendu přispívají některé specifické okolnosti jako:
pohraniční charakter oblastí, přelo�ení vojenských posádek z pohr. území, pokles
pracovních příle�itostí v zemědělství, zánik řady podniků dřevovýroby a omezování
veř. autobusové dopravy.
1.2 Pro Ji�ní Čechy je charakteristické zastoupení odvětví zpracovatelského
průmyslu (lehké strojírenství, kovoprůmysl, textil aj.). V předlistopadovém období
nebyly v kraji alokovány �ádné podniky tě�kého průmyslu, proto�e zde neexistovaly
významné zdroje energetických surovin ani velké energetické závody; to se mění
v současné době zaváděním atomové elektrárny Temelín do provozu. Tradičně je
v�ak region vnímán jako zemědělský s převa�ujícím rybníkářstvím a lesnictvím.
19
Příznivou ekonomickou strukturu kraje ovlivňuje několik faktorů:
- tradice průmyslové výroby v městských centrech (zastoupení pouze lehkého
průmyslu),
- reliéf krajiny, který je vhodný pro zemědělství, vyu�ívání lesních a
rybničních ploch,
- podmínky pro rozvoj cestovního ruchu,
- geografické umístění v blízkosti hranic SRN a Rakouska.
V roce 1997 byl v Budějovickém kraji vytvořen HDP na obyvatele ve vý�i 91,6%
ČR, tj. 59,5% EU, čím� se kraj řadí na páté místo v rámci ČR (za PHA, PL, OST,
BRN). Skutečnost, �e Ji�ní Čechy nejsou územím bohatým na nerostné suroviny se
odrá�í i v podílu jednotlivých sektorů na HDP:
Sektor ČR kraj
I. 5% 8% II. 42% 41% III. 53% 51%
Jak je patrné z tabulky, významné je zemědělství, lesnictví a rybníkářství (I. sektor), které jsou charakteristickými odvětvími kraje. Zemědělská výroba je
realizována v celém regionu, s men�ím podílem v příhraničních okresech, přičem�
obhospodařovaná půda představuje 49,3% rozlohy kraje. Ačkoliv zemědělství je
významným odvětvím, počet osob zde zaměstnaných se neustále sni�uje (v roce
1991 bylo v zemědělství zaměstnáno 40 tis.osob, v roce 1999 pouze 20 tis. osob),
přičem� současně roste zadlu�enost zemědělských podniků � obvyklá je zadlu�enost
kolem 51,3%.
K nepříznivému vývoji se bude přihlí�et i při stanovení znevýhodněných oblastí
v kraji (LFA � Less Favoured Areas) programem SAPARD.
V rámci primárního sektoru je významné lesnictví, které obhospodařuje 37,6%
rozlohy kraje (zejména oblast �umava s převahou jehličnatých lesů). Problémem
tohoto odvětví jsou vlastnicky rozdrobené části lesů, které umo�ňují devastační tě�bu.
Zemědělství spolu s lesnictvím přes svůj nízký podíl na tvorbě přidané hodnoty mají
významnou krajinotvornou a rekreační funkci, kterou dále spoluvytváří s rybnikářskými
oblastmi, které zaujímají 4% rozlohy kraje. Mezi největ�í z rybníků patří Ro�mberk,
Svět, Bezděv aj.
20
V sekundárním sektoru je v kraji zastoupen pouze lehký průmysl soustředěný
v men�ích a středních podnicích. Tato struktura průmyslu usnadnila privatizační a
racionalizační procesy transformace. V rámci ČR má významné postavení průmysl
potravinářský (Jihočeské mlékárny a.s., Budvar), konfekční (Otavan Třeboň),
papírenský (Jihočeské papírny Větřní), dřevozpracující (Lira � ČB) a textilní (Jitex,
Jitka, Fezko).
V současné době se rozvíjí i lehký zpracovatelský průmysl � často ve spojení se
zahraničním kapitálem.19) Zahraniční investoři nevyu�ívají pouze komparativní výhody
ni��ích pracovních nákladů, ale i výhody teritoriální blízkosti a kvalifikované pracovní
síly � tzn. neuskutečňují se zde pouze nenáročné manuální práce, ale dová�í se i
moderní technologie a know-how.
Zájem zahraničního kapitálu o podnikání v kraji dokládá i 2705 podniků
s majoritní zahraniční účastí. Mezi nejvýznamněj�í patří: Robert Bosch a.s., Akra a.s.,
Bupak Obaly a.s., Lecotex a.s., Schneider Group a.s. aj.
Problematickou pro dal�í rozvoj zahraničního podnikání se jeví předev�ím stále
nízká produktivita práce (přesto�e HPH na zaměstnance v II. sektoru byla v roce
1997-1,21, která řadí kraj na první místo v rámci ČR), nedostatečná infrastruktura
(podprůměrná plynofikace regionu, ni��í hustota tel. sítě �32 stanic na 100 obyvatel,
nevyjasněné vlastnické vztahy ploch a objektů Armády ČR), nedostatečná průjezdnost
silničního komunikačního systému (zjm. úsek Tábor, Sezimovo Ústí, Planá nad
Lu�nicí, Soběslav) a neexistence vysoké �koly technického typu.
Na příznivý vývoj regionu má vliv rozvoj terciárního sektoru, a to zejména
v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu. Budějovický region patří k oblastem
s ekologicky málo zatí�eným prostředím, s bohatou kulturní historií a bohatými
mo�nostmi rekreace, turistiky a léčebných pobytů. V roce 1999 pracovalo v oboru
obchodu, pohostinství a ubytování cca 60 tis. pracovníků a působilo zde 8 tis. subjektů
zabývajících se pohostinstvím a ubytováním. Kraj je jednou z významných
rekreačních a turistických oblastí. Cestovní ruch se stává novým podnikatelským
odvětvím s nejvy��ím nárůstem podílu na podnikatelských aktivitách v kraji. O rozvoji
cestovního ruchu svědčí i podíl kraje na počtu turistů v ČR, který v roce 1996 činil
11,7% a zařadil kraj na druhé místo za Prahu (25,2%). Převa�ují tuzem�tí turisté,
podíl cizinců z celkového počtu ubytovaných je nízký (rok 1996 �26,3%, Praha �
84,3%), neboť ti se zaměřují spí�e na tradiční lokality (Praha, Krkono�e); bohatství
kraje tak není dostatečně vyu�íváno. Vzhledem ke skutečnosti, �e kraj disponuje
21
nejvy��ím počtem ubytovacích zařízení v ČR (tj.1766) vytváří se podmínky pro dal�í
mo�ný rozvoj regionu tímto směrem.
Struktura ekonomických činností, rostoucí sektor slu�eb jsou příčiny nízké nezaměstnanosti, která se meziročně sice zvy�uje (95 �2,5%, 96-2,8%,97 �3,4%,
98- 4,9%, 99- 6,2%, I.Q. 2000 �8,1%), ale patří k nejni��ím v ČR (I.Q.2000 �9,5%).
Projevují se určité vnitroregionální rozdíly - nejni��í míru nezaměstnanosti (r. 99)
vykazují okresy České Budějovice � 4,91% a J. Hradec � 3,92%, vy��í míru
nezaměstnanosti má Český Krumlov � 9,53%. Zároveň dochází ke sni�ování počtu
volných pracovních míst (VPM) � v roce 1999 připadalo v kraji na VPM 9,5 uchazeče
(r.98 � 6,64; r.97 � 2,19); průměr za ČR v roce 1999 byl 13,8 uchazeče na VPM.
Příznivý trend se projevuje u věkové skupiny do 25 let, její� podíl na celkové
nezaměstnanosti klesá � r. 98 �34%, r.99 � 29%, I.Q. 2000 � 27,1%. Zahraniční
pracovníci se na počtu obsazených pracovních míst podílejí 1,66% (r. 1999), přičem�
republikový průměr je 2,92%.
1.3 Geografická poloha kraje na hranicích tří zemí - ČR, Rakouska a SRN vytváří
podmínky pro aktivní přeshraniční spolupráci, která je na institucionální úrovni
reprezentována Euroregionem �umava20) (viz mapa č.1). V současné době se jedná o
vzniku nového Euroregionu Silva Nortica21) (rozloha 9354 km2), který by měl
zahrnovat okresy Č. Budějovice, J. Hradec, Jihlavu a dolnorakouský region
Waldviertel (viz mapa č.2). Cílem je vzájemná spolupráce a ře�ení společných
problémů, např. problematika NP a CHKO �umava, dálnice D3 � Č.Budějovice - Linz,
cykloturistika aj.
Města a obce navázala partnerské vztahy s městy v Rakousku (Linz) a Německu
(Pasov)- např. Svatojanská česko-rakousko-německá �kola obnovy venkova22).
22
mapa 1. Euroregion �umava/Böhmerwald/Bayerischer Wald
Pramen: Návrh postupu zalo�ení Euroregionu Ji�ní Čechy, RERA, 2000
mapa 2. Předpokládaný Euroregion Silva Nortica
Pramen: Návrh postupu zalo�ení Euroregionu Ji�ní Čechy, RERA, 2000
23
SWOT analýza Budějovického kraje
Silné stánky
• čisté �ivotní prostředí
• velké mno�ství kulturních,
technických a historických
památek (mj. dvě památky
UNESCO)
• geografická poloha - blízkost
hranic s Rakouskem a
Německem, střed Evropy
• příznivá ekonomická struktura
• připravená trasa dálnice D 3
(E55 - Kodaň - Berlín - Praha -
Benátky) a studie proveditelnosti
IV. �elezničního koridoru (Berlín -
Praha - Linec - Benátky)
Slabé stránky
• malá propagace budějovického
regionu a jeho silných stránek -
nedostatečná koordinace - stát,
region, města
• malý počet hraničních přechodů
• nízký stupeň integrace a
propojení infrastruktury
Příle�itosti
• vyu�ití polohy regionu
k vybudování mez. přepravních
cest, logistických center
• mo�nost propojení turistických a
kulturních aktivit s Rakouskem a
Německem
• podmínky pro rozvoj cestovního
ruchu, modernizace �elezničního
koridoru Praha - Č. Budějovice -
Linec
Ohro�ení
• vylidňování venkova a
pohraničních oblastí
• neuvedení jaderné elektrárny
Temelín do provozu (mj. ztráta
pracovních příle�itostí)
• zhor�ování zdravotního stavu
lesa imisemi
24
2. Brněnský kraj se nachází při ji�ní a východní hranici ČR, sousedí
s Rakouskem (Dolní Rakousko) a Slovenskem a v rámci ČR spolu s Jihlavským
krajem vytváří jednotku NUTS-2. Je tvořen 7 okresy: Blansko, Brno - město, Brno -
venkov, Břeclav, Hodonín, Vy�kov a Znojmo.
Brněnský kraj jako součást Velkomoravské ří�e patřil mezi významné oblasti.
Svůj význam si uchoval i v rámci Rakousko - Uherska, o čem� svědčí �elezniční
spojení mezi Brnem a Vídní, které vytvořilo vhodné podmínky pro rozvoj vzájemných
vztahů.
2.1 Přírodní podmínky Brněnského kraje jsou velmi rozmanité a mají vliv na
vyu�ívání krajiny. V rámci kraje se rozli�ují tyto základní typy přírodních krajin:
východní okraj České vysočiny s Českomoravskou vysočinou, Boskovickou brázdou,
Brněnským masívem, Moravským krasem a Drahanskou vysočinou, dále moravské
úvaly s Dyjsko-svrateckým a Dolnomoravským úvalem a Vy�kovskou bránou a
Karpatské vysočiny zahrnující Jihomoravské Karpaty - Pálavu a Dunajovické kopce,
Středomoravské Karpaty -�dánický les, Litenčické vrchy a Bílé Karpaty s podhůřím.
Brněnský kraj se rozkládá na 7062 km2 (rozlohou je čtvrtým největ�ím krajem
ČR) s 1138,2 tis. obyvateli (počtem obyvatel zaujímá třetí místo v republice).
Vývoj počtu obyvatelstva kopíruje trendy v ČR (výrazný pokles porodnosti a
mírný pokles úmrtnosti, stárnutí obyvatelstva). V důsledku této přirozené měny
ubývá v kraji obyvatel (r. 98 � 1138 tis. ob., r.95 � 1141 tis.obyvatel), a to i přes
pokračující přírůstek obyvatel stěhováním. Migračně ztrátovým se stává Brno -
město, naopak mezi migračně atraktivní patří Brno-venkov, Vy�kov (zde lze sledovat
podobný trend jako v západní Evropě - odchod z center velkých měst do jejich
zázemí). Na poměrně vysokém aktivním migračním saldu se podílely předev�ím
obce v bezprostředním zázemí města Brna (suburbánním prostoru Brna) a obce s
dobrou dopravní dostupností do Brna.
V Brněnském kraji převa�ují sídla s vět�ím počtem obyvatel, které mají
venkovský charakter, čím� se kraj li�í od převá�né části území ČR. Podíl obyvatel
�ijících ve městě (63,4%) nedosahuje průměru ČR, přesto�e hustotou zalidnění se
kraj řadí na třetí místo v republice (161,16 obyv./km2).
Počet obcí v roce 1998 činil 645. Metropolí kraje je město Brno, které je
druhým největ�ím městem ČR a přirozeným centrem kraje se sídlem mnoha
25
významných institucí. Vzhledem ke skutečnosti, �e výrazně dominuje brněnská
aglomerace, dochází ve zbývajícím území k projevům marginalizace. Mezi její
projevy patří: zaostávání v ekonomickém rozvoji, malá vybavenost území sociální a
technickou infrastrukturou, odchod mladého obyvatelstva. Mezi marginalizované
obce patří např.: Boskovice, Mikulovsko, Moravský Krumlov, Znojmo.
2.2 Brněnský kraj se řadí mezi nejvýznamněj�í kraje ČR z hlediska dopravy -
vede zde několik dálkových dopravních tras: dálnice D1 (Praha � Brno - Vy�kov) a
D2 (Brno - Bratislava) a silnice E 461 (Brno - Mikulov), která je součástí evropské
silniční sítě. Krajem procházejí koridory (V.koridor: Berlín � Praha � Brno � Břeclav -
Vídeň, VI.koridor: Gdaňsk � Katovice � Ostrava - �ilina, přes Brno) navazující na
transevropské sítě TEN zemí EU. Postavení Brněnského kraje v oblasti silniční
dopravy je nadprůměrné, z hlediska dal�ího vývoje lze očekávat dal�í posílení pozic
v síti dálkových dopravních tras.
V roce 1997 byl v Brněnském kraji vytvořen HDP na úrovni 93,2% ČR (třetí
místo v ČR za Prahou a Plzeňským krajem), tj. 60,6% EU, přičem� do�lo oproti roku
1996 k mírnému poklesu.
Brněnský kraj je známý svým zemědělstvím a zpracovatelským průmyslem. O
významu zemědělství pro ekonomiku kraje svědčí skutečnost, �e podíl zemědělské
půdy na celkové výměre překračuje hranici 60%. V rámci zemědělství mají významné
pozice ovocnářství a vinařství (90% výměry v�ech vinic připadá na Brněnský kraj-
Břeclav, Hodonín, Znojmo). Zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybnikářství
(primární sektor) činí v kraji 6,6% (republikový průměr se pohybuje kolem 5-6%).
Podíl zemědělství na hrubé přidané hodnotě kraje činí 5,1% (rok 1996). V rámci sekundárního sektoru je ekonomika kraje spojena s velkými průmyslovými podniky
s více ne� 500 zaměstnanci. Hlavním průmyslovým odvětvím je strojírenství, průmysl
stavebních hmot, dřevozpracující a nábytkářský průmysl (zachovává se
diverzifikovaná struktura průmyslové výroby). Vzhledem k útlumu velkých
průmyslových podniků (Královopolská Holding a.s., Zetor a.s., ČKD Blansko),
dochází k nárůstu negativních sociálních jevů - nezaměstnanost, platební
neschopnost, pokles kupní síly, které ohro�ují celý kraj.
Nezaměstnanost do roku 1995 byla poměrně stabilní, od roku 1995 se začíná
zvy�ovat (r. 95-3,3%, r. 98 - 5,1%, r. I.Q.2000 - 9,2%). Výrazným znakem kraje je
nízká poptávka po pracovní síle a nedostatečná tvorba volných pracovních míst:
26
zvy�uje se počet uchazečů na VPM (r. 97 � 6,47, r. 99 � 22,4; počtem uchazečů na
VPM se kraj řadí na druhé místo v rámci ČR) a počet dlouhodobě nezaměstnaných,
který dosahuje cca 50,31%. Mezi okresy s nejvy��í nezaměstnaností se řadí
�vinařská� města: Hodonín - 12,9%, Znojmo � 11,3%, Vy�kov � 9,5%. Počet
zahraničních pracovníků legálně pobývajících na území kraje není vysoký. Na
celkovém počtu obsazených pracovních míst se cizinci podílejí 2,74% (r.1998),
průměr za ČR je 2,92%.
V rámci primárního a sekundárního sektoru dochází k poklesu počtu pracovníků
(r.89 � 227 125 prac., r.96- 160 026 prac.); v terciární sféře (obchod, slu�by) se
počet pracovníků zvy�uje; podíl zaměstnaných ve slu�bách činil k I.Q. 2000 56,6%.
Nejvy��í podíl terciéru na zaměstnanosti má Brno � město, nejni��í podíl potom Brno
- venkov (34,6%) a Blansko (35,4%). Rozdíl je způsoben předev�ím existencí
specializovaných slu�eb (nemovitosti, výzkum a vývoj aj.) v okresu Brno-město.
2.3 Úroveň vzdělání je nejvy��í (po Praze), počet vysoko�koláků činí 16,3%;
Brno patří mezi města s dlouholetou univerzitní tradicí, existuje zde 7 V� (centrum
vysokého vojenského �kolství) s 29 fakultami, kde studuje cca pětina v�ech V�
studentů.
Kraj netvoří přirozený turistický region, nemá svoji rozhodující dominanci. Po
roce 1989 dochází k rozvoji turistické infrastruktury, která je v�ak značně
nevyrovnaná (koncentrace do nejvýznamněj�ích středisek). Významný je
přeshraniční pohyb osob, (v roce 1997 překročilo hranice na přechodě v Mikulově v
obou směrech 8 mil. osob, v Hatích 7,2 mil. osob). V roce 1998 se v kraji ubytovalo
866 tis. osob, z nich� 347 tis. bylo zahraničních turistů. Rozhodující podíl v
náv�těvnosti mají Raku�ané, často v�ak jde o jednodenní turistiku bez výrazného
devizového efektu (cca 5 mil. Raku�anů ročně). Specialitou kraje je vinařská turistika
(Valtice, Mikulov, Pavlov), existují zde dobré mo�nosti cykloturistiky (trasa
Greenways, Moravsko - slezská trasa aj.), av�ak úroveň příjmů z turistického ruchu
zůstává nízká.
2.4 Převá�ná část okresů kraje patří mezi území, která jsou zapojena do
programů CBC Phare. Mezinárodní spolupráce se rozvíjí více jako zále�itost
samosprávy, podnikatelských subjektů a dal�ích institucí. Město Brno aktivně
spolupracuje s Vídní a St. Pöltenem. K lep�í spolupráci s rakouskou stranou má
27
přispět i Společný programový dokument: Rakousko � ČR Interreg III A � Phare CBC
na léta 2000 � 2006.
V kraji pracuje: Výbor pro spolupráci s Dolním Rakouskem (slo�en ze zástupců
území ji�ní Moravy a ji�ních Čech sousedících se spolkovou zemí Dolní Rakousko -
okresy Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Jindřichův Hradec,
Třebíč, Znojmo), jeho� cílem je podpora aktivit s rakouskou stranou, Euroregion Ji�ní Morava � Weinviertel � Záhorie a třístranná smlouva o spolupráci mezi
Regionální hospodářskou komorou ji�ní Moravy, bratislavskou HK a HK Dolního
Rakouska. Významná je spolupráce vysokých �kol a pracovi�ť Akademie věd ČR,
které participují na mezinárodních výzkumech.
28
SWOT analýza Brněnského kraje
Silné stránky
• Brno � výrazná metropole
s vysokou vzdělanostní úrovní
• konání výstav a veletrhů
• sousedství se zeměmi EU
• rozvinuté vysoké �kolství
• dopravní uzel
• mno�ství historických památek
Slabé stránky
• vy��í míra nezaměstnanosti
• nedostatečná tvorba pracovních
míst
• problémovost restrukturalizace
průmyslu
• vysoké vnitroregionální rozdíly
(vč. kvalifikační úrovně)
• hraniční přechody s Rakouskem
mají nízkou kapacitu a nevhodné
vedení přístupových tras
Příle�itosti
• dostupná pracovní síla
• příznivé podmínky pro rozvoj
podnikání
• spolupráce se sousedními
zeměmi � Slovenskem a
Rakouskem
• vyu�ití vědeckého a technického
potenciálu kraje
Ohro�ení
• zánik velkých ekonomických
subjektů
• chybějící technická
infrastruktura na venkově
• prodlu�ování termínu dokončení
výstavby tranzitních �elezničních
koridorů a dálnice D1
• neexistence městského okruhu
k odlehčení centrální části Brna
29
Kapitola 4. Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s ČR
4.1. Rakouská republika se rozkládá na 83 856 km2 s 8 068 tis.obyv., hustota
zalidnění činí 96 obyv/km2. Rakousko se člení na 9 spolkových zemí: Burgenland,
Dolní Rakousko, Vídeň, Korutany (Kärnten), �týrsko (Steiermark), Horní Rakousko,
Salzburk, Tyrolsko (Tirol) a Voralbersko (Voralberg). Mezi nejvýznamněj�í města
patří Vídeň, Graz, Linec, Salzburk.
S Českou republikou na úrovni NUTS 2 sousedí Horní a Dolní Rakousko a
Vídeň. Do oblasti rakousko-českého pohraničí patří na rakouské straně regiony
(NUTS 3): Weinviertel, Waldviertel, Mühlviertel a město Vídeň. V českém příhraničí to
jsou Prachatice, Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Znojmo,
Břeclav, Hodonín, Brno-město, Brno-venkov, Třebíč, Jihlava.
Podle čl. 10 směrnice k programu Interreg se do příhraničí zahrnují i následující
rakouské regiony: Linz-Wels (Horní Rakousko), St.Pölten, Wiener Umland Nord a
Mostviertel (Dolní Rakousko).
Tab 1. Rozloha, počet obyvatel a hustota obyvatelstva v rak. příhraničních regionech Územní celek Rozloha (km2) Počet obyv.(1998) Hustota obyv.
(obyv/km2) Mühlviertel 2 659 200 705 75 Waldviertel 4 614 225 865 49 Weinviertel 2 391 124 496 52 Vídeň 415 1 606 843 3 871 celkem s Vídní 10 079 2 157 909 214 celkem bez Vídně 9 664 551 066 57,02
Pramen: Rakousko-ČR Interreg IIIA-Phare-CBC,MMR,2000
4.2. Rakouská příhraniční oblast má podprůměrnou hustotu obyvatelstva �
57,02 obyv/km2 (průměr Rakouska 96 obyv/km2).
Západní část rakouského příhraničí je krajinou, v ní� je převládajícím rysem
středohoří. Směrem na východ se tato krajina mění a v oblasti pohoří Manhartsterf,
resp. na Znojemsku přechází do pahorkatiny, resp. roviny tvořící severní část
Vídeňské pánve.
V rakouském příhraničí (s výjimkou regionu Mühlviertel) se po několik desetiletí
projevoval negativní demografický trend. V období mezi lety 1981 a 1991 klesl
počet obyvatel v dolnorakouských příhraničních regionech o 4%. Na začátku 90. let
30
do�lo k mírnému nárůstu počtu obyvatelstva; přesto zůstává nepříznivá demografická
struktura obyvatelstva (stárnutí populace) � viz tab. 2.
Tab 2. Struktura obyvatelstva v rakouských příhraničních regionech Region Demograf. trend
(1991-98) (%) Podíl obyv. do 15
let 1991 (%) Podíl obyv.nad 60 let 1991 (%)
Mühlviertel 4,8 22,4 164 Walsviertel 0,8 17,7 22,6 Weinviertel 1,9 16,7 24,0 Vídeň 4,4 13,9 22,8 celkem 3,8 17,4 20,1
Rakouské oblasti (NUTS 2), tj. Horní a Dolní Rakousko jsou oblasti s vysokým
podílem průmyslu na přidané regionální hodnotě. Podíl průmyslu na celkové přidané
hodnotě v Horním Rakousku činí cca 30% (r.1996); jedná se o třináctou největ�í koncentraci průmyslu ze v�ech 180 oblastí NUTS 2. V Dolním Rakousku byl podíl
průmyslu na celkové přidané hodnotě cca 26%, co� je 5 proc. bodů nad rakouským
průměrem. Industrializace obou regionů se odrá�í ve struktuře zaměstnanosti (viz
tab. 3)
Tab.3 Struktura zaměstnanosti podle odvětví v Horním a Dolním Rakousku (1999) Odvětví Dolní Rakousko
% Horní Rakousko
% Rakousko celkem
% zemědělství 1,3 0,7 0,8 dobývání nerostných surovin 0,5 0,4 0,5 zpracovatelský průmysl 21,9 27,8 20,2 výroba a rozvod elektř., vody a plynu
0,7 1,2 1,0
stavebnictví 9,3 9,2 8,7 slu�by 66,2 0,7 68,9
V posledních letech ovlivnila rozvoj Dolního Rakouska �decentralizace Vídeňské aglomerace�, kdy firmy se přesouvaly z prostoru Vídně města (s vysokou
pozemkovou rentou) do vídeňského okolí.
V důsledku toho byl růst HDP v Dolním Rakousku vy��í ne� rakouský průměr;
jeho růst byl ovlivněn předev�ím vysokým stupněm rozvoje slu�eb a výstavby.
Naopak v Horním Rakousku byl růst HDP v období 1988 � 1998 pod rakouským
průměrem; v období od roku 1993 pouze výstavba, doprava a nemovitosti
dosahovaly průměrného růstu.
31
Tab.4 Průměrná roční míra růstu HDP v rakouských příhraničních regionech (1988 /1995) dle NUTS 3
Region Zemědělství Zpracovatelský průmysl
Slu�by Celkem
Mühlviertel -3,8 6,2 7,5 6,0 Waldviertel -3,6 6,1 8,2 6,5 Weinviertel -4,6 6,8 6,1 4,9 Linz-Wels -3,0 2,2 7,6 5,2 Innviertel -5,0 5,1 6,8 5,1 Wiener Umland-Nord -7,8 5,5 7,9 6,3
Pramen: ÖIRI, ÖSTAT
V rakouských příhraničních regionech (NUTS 3) se hrubý regionální produkt na
obyvatele pohybuje mezi 61% (Mühlviertel) a 167% (Vídeň). Příhraniční regiony
s převa�ujícím venkovským charakterem se řadí v rámci Rakouska k ekonomicky nejslab�ím oblastem. Pouze Vídeň patří jak v Rakousku, tak v EU k ekonomicky
silným regionům (viz tab. č.5).
Tab.5 Ekonomická úroveň příhraničních regionů Region HRP/obyv.
1996 celostátní průměr =100 Index EU = 100
Mühlviertel 54,4 61,1 Waldviertel 76,4 85,8 Weinviertel 61,4 68,9 Vídeň 148,5 68,9 celkem 100 112,3
4.3 Příhraniční regiony se odli�ují i v oblasti struktury zaměstnanosti � vy��í
podíl zemědělství (Weinviertel � centrum zemědělské a lesnické produkce),
existence tradičních průmyslových odvětví (potravinářství, textilní a oděvní průmysl),
terciární sféra je oproti ostatním částem méně rozvinutá (viz tab.6).
Tab. 6 Struktura zaměstnanosti v příhraničních regionech v roce 1998 Region Zemědělství
(I) Zpracovatel.
průmysl (II)
-z toho sta- vebnictví podíl v %
Slu�by (III)
-z toho po- hostinství
a ubytování Mühlviertel 1 51 19 48 6 Weinviertel 8 38 16 54 5 Waldviertel 4 46 14 50 7 Vídeň 0,5 32 15 77 9 Rakousko 2 34 11 64 8
Pramen: Ústřední svaz rakouských sociálních poji�ťoven, ČSÚ
32
Problematické v ekonomické struktuře se jeví předev�ím malé a střední
podniky, které nejsou dostatečně zapojeny do odběratelských a odbytových sítí (jak
v rámci regionu, tak na hlavní hospodářská centra). Jak je patrné z tabulky č.6,
regiony Waldviertel a Weinviertel jsou nadprůměrné v oblasti zemědělství; v�echny
regiony jsou nadprůměrné v oblasti stavebnictví (Mühlviertel 19%, rakouský průměr
11%).
Typickými průmyslovými odvětvími pro příhraniční regiony jsou: průmysl
dřevozpracující, kovozpracující, textilní a oděvní (Mühlviertel, Waldviertel) a
potravinářský (Weinviertel).
Dominantním průmyslovým centrem této oblasti je město Vídeň.
Z celkového počtu 13 100 býv. podniků, jich 62% sídlí ve Vídni, z 223 000 osob
zaměstnaných v průmyslu připadá na Vídeň 68,5%.
Pro trh práce v příhraničních regionech je typický omezený počet
kvalifikovaných pracovních míst. V regionech Mühlviertel, Waldviertel a Weinviertel
do�lo k nárůstu zaměstnanosti (1990-98 počet osob s příjmy ze závislé činnosti
vzrostl ve Waldviertel o 4,3% a ve Weinviertel o 14,2%). Pokles zaměstnanosti se
projevil zejména v textilním a oděvním průmyslu. Největ�í kumulaci pracovních míst
v rámci rakouského příhraničního regionu představuje Vídeň, která má výraznou
přita�livou sílu.
Z oblasti Weinviertel a přilehlých regionů dojí�dí do Vídně za prací 34%
obyvatel (přičem� od roku 1981 do roku 1991 do�lo k nárůstu o 22%). V regionu
Mühlviertel je dominantním centrem Linec, kam dojí�dí 38% obyvatel.
Nezaměstnanost je ovlivněna prostorovou strukturou regionu a odli�nostmi
situace na trhu práce ve velkých oblastech. Horní Rakousko vykazuje ni��í míru
nezaměstnanosti ne� Dolní Rakousko. To je způsobeno regionálním rozvojem
Horního Rakouska a politikou administrativních zásahů, která se koncentrovala na
boj proti dlouhodobé a znovuopakované nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti je
vy��í v těch oblastech, kde dojí�dění do velkých městských center není mo�né
vzhledem k velké vzdálenosti. Tuto skutečnost dokládají okresy Gmünd a Waidhofen,
kde míra nezaměstnanosti převy�uje 9% (1998).
4.4 Významným zdrojem pracovních příle�itostí mů�e být terciární sektor �
zejména oblast cestovního ruchu. V současné době převa�uje v příhraničních
oblastech domácí cestovní ruch, tj. rekreační, zájezdová turistika a agroturistika.
Vídeň je zaměřena na kongresovou turistiku � podíl cizinců představuje 85,5%.
33
V letech 1997/98 činil počet noclehů v rakouském příhraničí cca 9,6 mil., na Vídeň
přitom připadalo 80% noclehů.
Z hlediska příhraniční spolupráce jsou významné euroregiony (�umava,
Waldviertel) a přeshraniční hospodářský park Gmünd � České Velenice.
Poznámky k textu
34
Poznámky 1) Právní základy polo�ily
- Ústavní zákon č.294/1990 Sb., - zákon ČNR č.367/1990 Sb., o obcích (obecním zřízení) -zákon ČNR č.524/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých opatřeních s tím souvisejících. 2) Samosprávou se označuje oprávnění určitého společenského organismu obstarávat určitý, právem vymezený okruh svých zále�itostí samostatně, relativně nezávisle na �ir�ím společenském organismu (zpravidla státu), jeho� je ov�em součástí. Samospráva se pak v zásadě dělí na samosprávu územní a na samosprávu zájmovou; u územní samosprávy lze roz�iřovat místní (obecní) samosprávu a samosprávu vy��ích územních samosprávných celků (regionů).
3)�Obec spravuje své zále�itosti samostatně; při výkonu samostatné působnosti se obce řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení�. § 14 zákona č.367/1990 Sb. o obcích, stanoví sféru samostatné působnosti obce. Jde o : a) schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a provádění kontroly jeho plnění; b) hospodaření s majetkem obce; c) poskytování a přijímání darů; d) sestavování rozpočtu obce, hospodaření podle něj a vyúčtování hospodaření za uplynulý kalendářní rok; e) zřizování trvalých nebo dočasných peně�ních fondů; f) zakládání a zřizování právnických osob a zařízení, popřípadě jejich ru�ení; g) rozhodování o účasti obcí v obchodních společnostech a nadacích; h) stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb podle zvlá�tního zákona; i) vydávání obecně závazných vyhlá�ek ve věcech patřících do samostatné působnosti; j) rozhodování o vyhlá�ení místního referenda a realizace jeho výsledků; k) uzavírání dohod o změně hranic obce; l) volby, zřizování a ustanovování orgánů obce; m) rozhodování o členství obce v dobrovolném svazku obcí a ve sdru�eních obcí s mezinárodním prvkem; a) úkoly v oblasti �kolství, sociální péče, zdravotnictví a kultury s výjimkou výkonu státní správy; o) místní zále�itosti veřejného pořádku a zřizování obecní (městské) policie s výjimkou rozhodování o přestupcích; p) správu, údr�bu a provozování zařízení slou�ících k uspokojování potřeb občanů, jsou-li vlastnictvím obce; r) čistotu obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadnou likvidaci, zásobování vodou, odvádění a či�tění odpadních vod, s) ukládání sankcí podle zákona o obcích; t) udělování čestného občanství obce; u) udělování cen obce. Kromě toho obec v samostatné působnosti dále zaji�ťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého �ivotního
35
prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvlá�tními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy.
Z uvedeného je patrné, �e se jedná o značně �iroký okruh zále�itostí, které obec vykonává samostatně, v mezích zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů. Jejich meze nemů�e obec překročit, v jejich rámci v�ak spravuje sama sebe bez právně předpokládaných zásahů zvenčí.
Z hlediska ústavního práva je třeba za samostatné působnosti obce zvlá�ť zdůraznit oprávnění obcí vydávat v mezích své působnosti obecně závazné vyhlá�ky (čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR), je� tvoří součást právního řádu a mají své místo v hierarchii obecně závazných právních předpisů, rozhodovat o vyhlá�ení místního referenda (čl. 21 Listiny základních práv a svobod) a volit orgány obce (čl. 102 Ústavy ČR) zákon ČNR č.298/1992 Sb., o místním referendu. 4) �Statistické kraje� navazovaly na územní členění státu před listopadem 1989, které se opíralo o systém národních výborů, jako orgánů státní moci a správy. Krajské národní výbory, jejich� územní působnost byla shodná se �statistickými kraji�, byly zru�eny ústavním zákonem č.294/1990 Sb. Ve městech, v nich� sídlily bývalé krajské národní výbory existuje řada územních útvarů (orgánů) ústředních orgánů státní správy, které vykonávají státní správu ve vymezených oblastech v okresech sdru�ených do statistického kraje. 5) Jde o tyto zákony: zákon z 12.4. 2000 o krajích �Sb. č. 129/2000, zákon z 16.5. 2000 o okresních úřadech � Sb. č.147/2000, Zákon z 12.4.2000 o obcích �Sb. č. 128/2000 a zákon z 13.4.2000 o hlavním městě Praze � Sb. č. 131/2000. 6) Uvedenou klasifikaci přijala vláda usnesením č.707/1998 � (vymezení územních jednotek NUTS v ČR). Staré �statistické kraje� odpovídají v tomto členění rovně� úrovni NUTS 2; pro rozli�ení od sdru�ených nově utvářených krajů (oblastí) pou�ívají statistické orgány (ČSÚ) pro jejich označení termín �region�. 7) Civilní sektor hospodářství; 8) Koncem roku 1999 bylo v Praze legálně zaměstnáno 49,8 tis. cizinců, z toho na základě povolení k zaměstnání (zaměstnanecké vztahy) 14,3 tis., občanů Slovenské republiky (na základě registrace) 14,2 tis. a na základě �ivnostenských oprávnění 21,3 tis. osob. Podrobněji viz svazek VII. 9) Pramen: �Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ 1996�. Jde o první publikaci, je� obsahuje regionální data o hrubém domácím produktu, hrubém domácím produktu na 1 obyvatele. Odhady regionálních HDP v ECU a paritě kupních standardů jsou zalo�eny na údajích národních HDP poskytnutých na základě dohody odborem národních účtů Eurostatu a regionální struktury hrubé přidané hodnoty v národních měnových jednotkách, které byly dodány z národních statistických úřadů zemí střední Evropy. Údaje o hrubém domácím produktu v PPS nebo v ECU za ka�dou zemi jsou rozděleny do regionální úrovně podle regionální struktury hrubé přidané hodnoty. Purchasing Power Standard (PPS) je snahou o vyjádření Purchasing Power Parities (PPP), tj. paritní kupní síly národních měn. Propočty PPP se opírají o významné velké mezinárodní �etření zaměřené na zji�ťování cenové hladiny spotřebitelských cen pomocí spotřebitelského ko�e, zbo�í a slu�eb, které jsou porovnatelné a reprezentativní v zemích zahrnutých do vý�e uvedeného mezinárodního �etření pro mo�nosti porovnávání kupní síly s vyloučením nedostatků
36
prostých měnových přepočítacích koeficientů. PPS eliminuje efekt odli�né úrovně cen mezi jednotlivými zeměmi.
U�itá metodologie se opírá o odhady regionální přidané hodnoty zji�těné na základě �Evropského systému národních účtů� (tzv. ESA 1995) a na základě dal�ích dokumentů EUROSTATU s patřičnými doporučeními �Metody regionálních účtů: Hrubá přidaná hodnota a tvorba fixního kapitálu podle činností�. V České republice byla pro regionalizaci dat výlučně pou�ita metoda top-down (klíčování); jako klíč pro alokaci hrubé přidané hodnoty do jednotlivých regionů byly pou�ity regionálně diferencované mzdové prostředky (údaje jsou zpracovány podle sídla pracovi�tě (Local unit � LU); hrubá přidaná hodnota je oceněna v základních cenách.
10) Podle pramene Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ,1999 činila v roce 1996 relace HDP na obyvatele v PPS k průměru ve významných hlavních a metropolních městech EU 15 (pořadí měst podle úrovně relace):
Hamburg 192 Vídeň 167 Londýn 140
Stockholm 123 Praha 123 Düsseldorf 119 Berlín 102 Madrid 101 Bratislava 97 Lisabon 89 Budape�ť 87 Drá�ďany 65 Var�ava 65 Bukure�ť 44 Sofia 31
11) Pramen: Statistická ročenka trhu práce, MPSV,1999 12) Vymezení metropolitní oblasti a pra�ské � středočeské aglomerace viz
pramen: Pra�ská-středočeská aglomerace v číslech statistiky, ČSÚ, 1998 13) Stav k 31. prosinci 1997. 14) Podle úrovně hrubých nominálních mezd v roce 1999 se řadí okresy, jejich�
okresní města spadají do pra�ské-středočeské aglomerace (s výjimkou okresu Bene�ov) do první desítky (pořadí bez pra�ských obvodů). 15) V roce 1998 činil přirozený úbytek obyvatelstva ve Středočeském kraji 3 tis.osob, přírůstek stěhováním 5,5 tis.osob, celkové saldo 2,5 osob; v okresech Praha-východ a Praha-západ, z toho cca 1 800 osob.
37
16) Situace, v ní� vykazovaná výkonnost příměstských oblastí je výrazně ni��í existuje u řady velkoměstských aglomerací: HDP/ obyv. (PPS): v roce 1996: abs. v % k průměru EU 15 Ile de France (Paří�) 28 900 160 Bassin Parisien 16 800 93 Madrid 18 200 101 Centro 12 400 68 London Inner 40 600 224 London Outer 16 000 88 17) Délka státní hranice v jednotlivých krajích a oblastech činí: kraj km sousedící státy Budějovický 323 SRN, Rakousko Plzeňský 180 SRN Karlovarský 177 SRN Ústecký 250 SRN Liberecký 146 SRN, Polsko Královéhradecký 178 Polsko Pardubický 30 Polsko Brněnský 206 Rakousko, Slovensko Olomoucký 104 Polsko Zlínský 107 Slovensko Ostravský 267 Polsko, Slovensko Oblast Jihozápad 508 SRN, Rakousko Severozápad 427 SRN Severovýchod 354 SRN, Polsko Jihovýchod 206 Rakousko, Slovensko Střední Morava 211 Polsko, Slovensko Ostravsko 267 Polsko, Slovensko 18) Index natality je podíl �ivě narozených za příslu�ný rok ke střednímu stavu obyvatelstva v tomto roce. 19) V letech 1991-1992 Výzkumný ústav hospodářství SRN zařadil Budějovický kraj mezi nejperspektivněj�í regiony pro příchod zahraničních investorů. 20) Euroregion �umava představuje území o rozloze 16 345 km2 s 1,3 mil. osob, který zahrnuje na české straně obce: Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy, Doma�lice, na rakouské: Perg, Freistadt, Urfahr Umgeburg, Rohrbach, na německé:
38
Passau, Freyung-Grafenau, Deggendorf, Straubing-Bogen, Regen, Cham (viz mapa č.1). 21) Cílem Euroregionu Silva Nortica má být: rozvoj infrastruktury, integrovaného záchranného systému, společných projektů v oblastech cestovního ruchu a kulturních kontaktů, včetně získání financí z fondů EU pro méně rozvinuté regiony. 22) Cílem je konání vzdělávacích akcí, tvorba nových partnerských vztahů.
Přílohy
Tab. 1
abs. P (%) abs. P (%) abs. I (%) abs. I (%) abs. P (%)Praha 495,9 0,6 1193270 11,6 2406,3 1844,2 1193270 100,0 114070 26,8Střední Čechy 11014,4 14,0 1108465 10,8 100,6 77,1 617415 55,7 52440 12,3Jihozápad 17616,4 22,3 1179187 11,5 66,9 51,3 775905 65,8 36545 8,6 - Budějovický 10055,5 12,8 626634 6,1 62,3 47,8 404179 64,5 19577 4,6 - Plzeňský 7560,8 9,6 552553 5,4 73,1 56,0 371868 67,3 16968 4,0
Severozápad 8649,5 11,0 1131683 11,0 130,8 100,3 917795 81,1 48780 11,5 - Karlovarský 3314,4 4,2 304831 3,0 92,0 70,5 250571 82,2 12625 3,0 - Ústecký 5335,1 6,8 826852 8,0 155,0 118,8 667270 80,7 36155 8,5
Severovýchod 12439,6 15,8 1490914 14,5 119,9 91,9 1034694 69,4 44454 10,4 - Liberecký 3163,1 4,0 429080 4,2 135,7 104,0 339831 79,2 17419 4,1 - Královehradecký 4758,1 6,0 552481 5,4 116,1 89,0 381212 69,0 14688 3,4 - Pardubický 4518,4 5,7 509353 5,0 112,7 86,4 314271 61,7 12348 2,9
Jihovýchod 13987,0 17,7 1660441 16,1 118,7 91,0 1016190 61,2 50105 11,8 - Jihlavský 6924,8 8,8 522267 5,1 75,4 57,8 295603 56,6 11240 2,6 - Brněnský 7062,3 9,0 1138174 11,1 161,2 123,5 721602 63,4 38865 9,1
Střední Morava 9103,2 11,5 1241750 12,1 136,4 104,5 740083 59,6 44153 10,4 - Olomoucký 5139,1 6,5 642961 6,2 125,1 95,9 374203 58,2 34041 8,0 - Zlínský 3964,0 5,0 598789 5,8 151,1 115,8 366459 61,2 10112 2,4
Ostravský 5554,0 7,0 1283911 12,5 231,2 177,2 993747 77,4 35383 8,3
Kraje platné do 31.12.1999Praha 495,9 0,6 1193270 11,6 2406,3 1844,2 1193270 100 114070 26,8Středočeský 11014,4 14,0 1108465 10,8 100,6 77,1 617415 55,7 52440 12,3Jihočeský 11345,3 14,4 700685 6,8 61,8 47,3 449840 64,2 20927 4,9Západočeský 10875,2 13,8 857384 8,3 78,8 60,4 622461 72,6 29593 6,9Severočeský 7799,3 9,9 1180325 11,5 151,3 116,0 960785 81,4 51430 12,1Východočeský 11240,3 14,3 1233215 12,0 109,7 84,1 797890 64,7 31051 7,3Jihomoravský 15022,9 19,1 2051389 19,9 136,6 104,7 1255450 61,2 56632 13,3Severomoravský 11066,6 14,0 1964888 19,1 177,6 136,1 1393106 70,9 69787 16,4
ČR 78859,9 100,0 10289621 100,0 130,5 100,0 7295341 70,9 425930 100,0
Pramen: Regionální portréty,ČSÚ, 2000;Poznámky a vysvětlivky: P (%) -podíl na hodnotách v ČR celkem; I(%) - index v procentech vůči průměru za ČR
1998 1998
Kraje
Základní geografické a demografické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS - 3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS - 2) a regionů (statistických krajů, NUTS 2 do konce roku 1999) za rok 1998
1998
Rozloha - km2 Obyvatelstvo tis. osob
Hustota obyvatel na 1 km2
Podíl městského obyvatelstva
Kriminalita celkem tis.
1998 1998
Tab.2
abs. v tis. P(%) P(%) I(%) abs.v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) P(%) I (%)Praha 610,7 13,1 62,9 103,6 3,0 1,3 133,9 7,2 472,9 18,5 26,7 6,8 161,1 26,9 119,7 17,9 29,1 5,9 4,5 47,4Střední Čechy 509,1 10,9 60,6 99,8 27,6 11,5 209,8 11,3 271,7 10,6 55,6 14,1 45,6 7,6 76,7 11,5 47,3 9,6 8,4 88,4Jihozápad 552,4 11,9 122,1 61,0 39,7 16,6 229,1 12,3 283,4 11,1 49,3 12,5 53,5 8,9 79,0 11,8 41,1 8,3 6,8 71,6 - Budějovický 291,8 6,3 60,9 100,3 20,5 8,6 121,5 6,5 149,7 5,9 26,9 6,8 27,9 4,7 43,4 6,5 21,4 4,3 6,8 71,6 - Plzeňský 260,6 5,6 61,2 100,8 19,2 8,0 107,6 5,8 133,7 5,2 22,4 5,7 25,6 4,3 35,6 5,3 19,7 4,0 7,0 73,7
Severozápad 484,7 10,4 61,6 101,5 18,8 7,8 199,4 10,7 266,6 10,4 55,5 14,1 44,9 7,5 61,9 9,3 84,4 17,1 14,6 153,7 - Karlovarský 148,5 3,2 65,2 107,4 2,3 1,0 59,6 3,2 86,7 3,4 19,2 4,9 14,5 2,4 20,0 3,0 14,0 2,8 8,5 89,5 - Ústecký 336,2 7,2 60,3 99,3 16,5 6,9 139,8 7,5 179,9 7,0 36,3 9,2 30,4 5,1 41,9 6,3 70,4 14,2 17,1 180,0
Severovýchod 680,9 14,6 60,6 99,8 43,1 18,0 301,0 16,2 336,7 13,2 60,7 15,4 65,5 10,9 98,2 14,7 58,0 11,7 7,8 82,1 - Liberecký 196,1 4,2 60,6 99,8 7,1 3,0 107,1 5,8 81,9 3,2 28,1 7,1 15,2 2,5 28,3 4,2 17,0 3,4 7,9 83,2 - Královehradecký 258,6 5,6 60,9 100,3 19,2 8,0 105,2 5,7 134,2 5,3 16,8 4,3 25,7 4,3 38,3 5,7 17,3 3,5 6,2 65,3 - Pardubický 226,2 4,9 60,1 99,0 16,8 7,0 88,7 4,8 120,6 4,7 15,8 4,0 24,6 4,1 31,6 4,7 23,8 4,8 9,4 98,9
Jihovýchod 745,1 16,0 60,0 98,8 56,6 23,6 301,3 16,2 387,1 15,2 56,2 14,2 107,8 18,0 100,1 15,0 75,0 15,2 9,1 95,8 - Jihlavský 230,1 4,9 59,6 98,2 27,3 11,4 107,0 5,8 95,7 3,8 16,2 4,1 23,9 4,0 27,5 4,1 22,1 4,5 8,6 90,5 - Brněnský 515,0 11,1 60,2 99,2 29,3 12,2 194,3 10,5 291,4 11,4 40,0 10,1 83,9 14,0 72,6 10,9 52,9 10,7 9,2 96,8
Střední Morava 541,2 11,6 59,9 98,7 31,6 13,2 248,4 13,4 261,2 10,2 48,2 12,2 59,7 10,0 73,9 11,1 67,8 13,7 11,0 115,8 - Olomoucký 275,0 5,9 60,3 99,3 18,4 7,7 121,6 6,5 135,0 5,3 24,1 6,1 30,0 5,0 32,5 4,9 41,6 8,4 12,9 135,8 - Zlínský 266,2 5,7 59,5 98,0 13,2 5,5 126,8 6,8 126,2 4,9 24,1 6,1 29,7 5,0 41,4 6,2 26,2 5,3 8,9 93,7
Ostravský 526,0 11,3 58,9 97,0 18,8 7,8 233,9 12,6 272,4 10,7 42,4 10,7 60,5 10,1 58,0 8,7 91,7 18,5 14,7 154,7
Kraje platné do 31.12.19995)
Praha 616,3 13,1 63,4 103,8 1,5 0,6 139,3 7,3 475,5 18,5 27,5 7,1 159,8 27,9 119,9 18,0 27,1 5,8 4,2 46,7Středočeský 513,5 10,9 61,1 100,0 28,4 11,7 210,3 11,1 274,8 10,7 45,3 11,7 41,6 7,3 78,3 11,8 45,3 9,6 8,0 88,9Jihočeský 328,0 7,0 61,2 100,2 26,4 10,9 139,0 7,3 162,6 6,3 28,5 7,4 30,6 5,4 44,7 6,7 23,8 5,1 6,7 74,4Západočeský 414,3 8,8 63,2 103,4 22,7 9,4 167,2 8,8 224,4 8,8 40,5 10,5 39,3 6,9 53,4 8,0 32,1 6,8 7,1 78,9Severočeský 509,0 10,8 61,2 100,2 19,5 8,1 234,0 12,3 255,5 10,0 62,4 16,1 39,8 7,0 67,7 10,2 80,5 17,1 13,5 150,0Východočeský 567,5 12,1 60,9 99,7 47,1 19,5 241,7 12,7 278,7 10,9 40,6 10,5 50,3 8,8 85,0 12,8 46,1 9,8 7,4 82,2Jihomoravský 926,4 19,7 60,2 98,5 57,9 23,9 389,4 20,5 479,1 18,7 70,5 18,2 123,1 21,5 122,4 18,4 89,7 19,1 8,7 96,7Severomoravský 833,1 17,7 59,8 97,9 38,5 15,9 380,8 20,0 413,8 16,1 71,6 18,5 87,6 15,3 95,0 14,3 125,7 26,7 13,0 144,4
ČR 1999 4708,1 100,0 61,1 100,0 242,1 100,0 1901,9 100,0 2564,1 100,0 386,8 100,0 571,9 100,0 666,3 100,0 470,4 100,0 9,0 100,0ČR 2000 4650,3 100,0 60,7 100,0 239,5 100,0 1857,0 100,0 2552,0 100,0 394,6 100,0 598,7 100,0 667,4 100,0 494,4 100,0 9,5 100,0
Poznámky a vysvětlivky: 1) civilní sektor
3) průmysl, stavebnictví zahrnuje dobývání nerostných surovin, zpracovatelský průmysl, výrobu a rozvod elektřiny, plynu a vody, stavebnictví 2) zemědělství zahrnuje zemědělství, myslivost, související činnosti a lesní hospodářství, rybolov a chov ryb
5) pro kraje platné do roku 1999 platí údaje za 4. čtvrtletí za rok 1999 4) slu�by zahrnují obchod, pohostinství a ubytování, doprava, peně�nictví, nemovitosti, veřejná správa,�kolství, zdravotnictví, ostatní veř. slu�by, soukr. domácnosti, org.a spolky
P (%) -podíl na hodnotách v ČR celkem; I(%) - index v procentech vůči průměru za ČR
Prameny: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového �etření pracovních sil, 4. čtvrtletí 1999, 1. čtvrtletí 2000, ČSÚ
celkem míra nezaměstnanostivzděláníKraje zaměstnaní v CS1)
I.Q.2000 zemědělství1) průmysl, staveb.2)
nezaměstnaní - I.Q.2000
Základní sociální a ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS-3), oblastí (sdru�ených krajů, NUTS-2) a regionů (statistických krajů, NUTS-2 do konce roku 1999)
podnikatelská aktivitaekonomická aktivita
I.Q.2000
struktura zaměstnaných osob- I.Q.2000
slu�by3)základní odvětví
základní vysoko�kolské
Tab.3
abs. P(%) ČR=100 EU15=100 ČR=100 EU15=100Praha 9929 26961 21,8 22332 185,9 123,0 23588 191,4 124,4 15874 135,6 15740 125,7Střední Čechy 3718 10095 8,1 9128 76,0 50,3 9557 77,6 50,4 11563 98,8 12791 102,2Jihozápad 4992 13555 10,9 11472 95,5 63,2 11699 94,9 61,7 11133 95,1 11459 91,5 - Budějovický 2507 6808 5,5 10864 90,5 59,8 11282 91,6 59,5 11017 94,1 11218 89,6 - Plzeňský 2485 6747 5,4 12159 101,2 67,0 12173 98,8 64,2 11262 96,2 11720 93,6
Severozápad 4596 12479 10,1 11040 91,9 60,8 10751 87,2 56,7 11064 94,5 11362 90,7 - Karlovarský 1201 3261 2,6 10688 89,0 58,9 10315 83,7 54,4 10610 90,6 10944 87,4 - Ústecký 3395 9218 7,4 11171 93,0 61,5 10903 88,5 57,5 11237 96,0 11527 92,1
0,0Severovýchod 5645 15328 12,4 10269 85,5 56,6 10732 87,1 56,6 10614 90,7 11100 88,7 - Liberecký 1592 4323 3,5 10075 83,9 55,5 10353 84,0 54,6 10687 91,3 11366 90,8 - Královehradecký 2125 5771 4,7 10423 86,8 57,4 10979 89,1 57,9 10619 90,7 11082 88,5 - Pardubický 1927 5223 4,2 10264 85,5 56,5 10795 87,6 56,9 10550 90,1 10897 87,0
Jihovýchod 6590 17893 14,4 10757 89,6 59,3 10941 88,8 57,7 10724 91,6 11027 88,1 - Jihlavský 1851 5026 4,1 9611 80,0 52,9 9765 79,2 51,5 10214 87,3 10327 82,5 - Brněnský 4738 12866 10,4 11282 93,9 62,1 11491 93,2 60,6 10959 93,6 11329 90,5
Střední Morava 4650 12625 10,2 10135 84,4 55,8 10505 85,2 55,4 10591 90,5 10825 86,5 - Olomoucký 2415 6557 5,3 10159 84,6 56,0 10163 82,5 53,6 10410 88,9 10671 85,2 - Zlínský 2235 6069 4,9 10109 84,2 55,7 10865 88,2 57,3 10779 92,1 10978 87,7
Ostravský 1288 14962 12,1 11613 96,7 64,0 11510 93,4 60,7 11601 99,1 11724 93,6
Regiony platné do roku 31.12.1999Praha 9929 26961 21,8 22332 185,9 123,0 23588 191,4 124,4 15874 135,6 - -Středočeský 3718 10095 8,1 9128 76,0 50,3 9557 77,6 50,4 11563 98,8 - -Jihočeský 2768 7515 6,1 10725 89,3 59,1 11111 90,2 58,6 10865 92,8 - -Západočeský 3686 10008 8,1 11637 96,9 64,1 11510 93,4 60,7 11036 94,3 - -Severočeský 4729 12842 10,4 10896 90,7 60,0 10770 87,4 56,8 11132 95,1 - -Východočeský 4651 12628 10,2 10224 85,1 56,3 10751 87,2 56,7 10510 89,8 - -Jihomoravský 8075 21925 17,7 10665 88,8 58,7 10998 89,2 58,0 10785 92,1 - -Severomoravský 8074 21923 17,7 11119 92,6 61,2 11073 89,9 58,4 11229 95,9 - -
ČR 45630 123897 100,0 12011 100,0 66,2 12323 100,0 65,0 11705 100,0 12521 100,0
mzda se uvádí metodou územní alokace pracovi�tě zaměstnanců (pracovi�tní metoda) 3) Přepočtené počty zaměstnanců; úroveň mzdy v 1.Q. je ovlivněna sezónním kolísáním, jeho� vliv je rozdílný podle krajů;
Hrubý domácí produktPrůměrná hrubá mzda3)
I.Q.2000
Kč/měs
Průměrná hrubá mzda
1998
Kč/měs I(%)
Prameny: ČSÚ: Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední Evropy; Regionální portréty
Hrubý domácí produkt (1996 - 1997) a hrubá průměrná mzda (1998, I.Q.2000) podle krajů , oblastí a regionů
I(%)I (%)ECU2) abs. I (%)PPSPPS na obyvatele
19971)
abs.
2) Přepočet kurzem CZK/ECU (průměr roku)
Kraje
objem HDP PPS na obyvatele1996
Poznámky a vysvětlivky: 1) Přepočet podle relací k EU15 =100; absolutní hodnota za ČR odhadnuta VÚPSV dle podkladů Eurostatu a WIIW
Hrubý domácí produkt ČR podle krajů (NUTS 3) a oblastí (NUTS 2)Tab.4
PPS mil. �
PPS na obyv. mil. �
EU-15=100 %
CEC-10=100 %
ČR=100 %
EU-15 6781008 18100 100 260 151CEC-10 731532 6950 38 100 58ČR 123897 12011 65 173 100Praha 26961 22332 123 321 186Střední Čechy 10095 9128 50 131 76Jihozápad 13555 11472 63 165 96 - Budějovický 6808 10864 60 156 90 - Plzeňský 6747 12159 67 175 101Severozápad 12479 11040 61 159 92 - Karlovarský 3261 10688 59 154 89 - Ústecký 9218 11171 62 161 93Severovýchod 15328 10269 57 148 85 - Liberecký 4323 10075 55 145 84 - Královehradecký 5771 10423 57 150 87 - Pardubický 5233 10264 57 148 85Jihovýchod 17893 10757 59 155 90 - Jihlavský 5026 9611 53 138 80 - Brněnský 15866 11282 62 162 94Střední Morava 12625 10135 56 146 84 - Olomoucký 6557 10159 56 146 85 - Zlínský 6069 10109 56 145 84Ostravský 14962 11613 64 167 97
Hrubý domácí produkt Rakouska podle NUTS 2Tab.5
PPS mil. �
PPS na obyv. mil. �
EU-15=100 %
EU-25=100 %
Rakousko 100 %
Rakousko 163798 20300 112 130 100Východní Rakousko 78260 23100 127 147 114Burgenland 3562 12900 71 83 64Dolní Rakousko 26590 17400 96 111 86Vídeň 48107 30200 167 192 149Ji�ní Rakousko 28910 16300 90 104 80Kaernten 9150 16300 90 104 80Steiermark 19759 16400 90 104 81Západní Rakousko 56629 19600 108 125 97Horní Rakousko 25551 18500 102 118 91Salzburg 11185 22000 121 140 108Tirol 12888 19500 108 125 96Voralberg 7005 20400 112 130 100
Prameny: Eurostat ČSÚ, Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, 1999
Hrubý domácí produkt (1996)Kraje
Kraje Hrubý domácí produkt (1996)
����������
Praha
�� ����������
��������
������
�� ������
� ����� � ������
��������
� ����
�������
��� ����
���� �����
���������
NUTS 3 (VÚSC)
�����
���������
�������!"�����
���������
�����������
�������!����#
������$��
��������$��
NUTS 2 (sdružené kraje)
Prameny a literatura:
1. Regionální portréty 1998, ČSÚ, 2000
2. Pra�ská � Středočeská aglomerace v číslech statistiky, ČSÚ, 1998
3. Územněsprávní členění ČR, ČSÚ, 1997
4. Vývoj regionálních rozdílů v ČR v letech 1994 � 1999, ČSÚ, 2000
5. Plán rozvoje zemědělství a venkova ČR na období 2000 � 2006 (návrh
strategie pro Sapard), MZ, 1999
6. Program rozvoje Brněnského kraje, DHV ČR, 2000
7. Huber, P.: The Austrian border region to the Czech Republic, WIIW, Vídeň,
1999
8. Návrh postupu zalo�ení Euroregionu Ji�ní Čechy, RERA, České Budějovice,
2000
9. Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ,
2000
10. Návrh programu rozvoje kraje, RERA, 2000
11. Záměr vzniku a působení euroregionů v území ji�ní Čechy � Horní/Dolní
Rakousko � Dolní Bavorsko (pracovní návrh č. 4), RERA, 2000
12. Rakousko � Česká republika Interreg III A � Phare CBC, MMR, 2000
13. K Budějicům je cesta přímá, Ekonom 32, 2000